Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky A. T., zastoupené Mgr. Kristýnou Knapešovou, advokátkou, sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. března 2026 č. j. 0 P 262/2025-1280, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a D. Š. a nezletilého D. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 31, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 10. 4. 2025 č. j. 14 Nc 1144/2024-692 byl nezletilý vedlejší účastník (dále jen "nezletilý") svěřen do péče stěžovatelky (dále též "matka"), prvnímu vedlejšímu účastníku (dále i jen "otec") bylo vyměřeno výživné a byl upraven jeho styk s nezletilým asistovanou formou. Uvedený rozsudek byl usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 31. 7. 2025, č. j. 58 Co 188/2025-769 zrušen s tím, že závěry učiněné obvodním soudem jsou předčasné a že ve věci je třeba vypracovat znalecký posudek k posouzení osobností obou rodičů a jejich výchovných kompetencí, jejich vztahu k nezletilému a vztahu nezletilého k oběma rodičům. 3. Usnesením obvodního soudu ze dne 6. 11. 2025 č. j. 0 P 262/2025-888, ve znění usnesení městského soudu ze dne 11. 12. 2025 č. j. 58 Co 325/2025-1031, bylo následně k návrhu otce nařízeno předběžné opatření, kterým byl upraven styk otce s nezletilým neasistovanou formou. Bylo stanoveno, že otec je oprávněn ke styku s nezletilým v každém kalendářním týdnu ve středu od 12:00 hodin, kdy si nezletilého vyzvedne ve školském zařízení nezletilého, do 17:30 hodin, kdy jej předá zpět matce prostřednictvím zařízení Area Fausta s. r. o., a v neděli od 12:00 do 17:30 hodin s předáním a převzetím nezletilého prostřednictvím zařízení Area Fausta s. r. o. Matce byla uložena povinnost předat nezletilého otci ke styku uvedeným způsobem. Z uvedených rozhodnutí se podává, že vztah nezletilého s otcem je navázán a je hodnocen jako pozitivní s přítomností emoční vazby. Nebyl doložen žádný důkaz, který by vylučoval zatímní neasistovanou úpravu styku mezi nimi pro nevhodné chování otce ve vztahu k nezletilému. 4. Napadeným usnesením obvodního soudu bylo na návrh otce vydáno prozatímní rozhodnutí na dobu tří měsíců, kterým byl rozšířen styk otce s nezletilým, a to včetně přespání nezletilého u otce. Bylo stanoveno, že otec je oprávněn ke styku s nezletilým v každém kalendářním týdnu ve středu od 10:00 hodin do 17:30 hodin a v neděli od 10:00 hodin do 17:30 hodin, s předáním a převzetím nezletilého prostřednictvím zařízení Area Fausta s. r. o., a s účinností od 2. 5. 2026 v každém kalendářním týdnu ve středu od 10:00 hodin do 17:30 hodin a od soboty od 10:00 hodin do neděle do 17:30 hodin, s předáním a převzetím nezletilého prostřednictvím zařízení Area Fausta s. r. o. Matce byla uložena povinnost strpět styk nezletilého s otcem v uvedených termínech a nezletilého ke styku řádně připravit (výrok I.). Současně byl zamítnut návrh otce na uložení povinnosti matce hradit náklady asistovaného předávání (výrok II.). Obvodní soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že s ohledem na zjištěný stabilní, bezproblémový a dlouhodobě fungující průběh dosavadních kontaktů otce s nezletilým přistoupil k postupnému a přiměřenému rozšíření kontaktu shora uvedeným způsobem. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti po podrobné rekapitulaci odůvodnění shora zmíněných soudních rozhodnutí namítá, že obvodní soud zatížil řízení procesní zmatečností, když vydal napadené rozhodnutí, aniž by se jakkoli vypořádal s dosud existujícím předběžným opatřením vydaným usnesením obvodního soudu ze dne 6. 11. 2025 č. j. 0 P 262/2025-888, ve znění usnesení městského soudu ze dne 11. 12. 2025 č. j. 58 Co 325/2025-1031. Má za to, že rozhodl-li soud o "skokovém" rozšíření styku otce s nezletilým (včetně přespávání) za stavu, kdy otec nevykázal žádnou sebereflexi a jeho patologické působení na nezletilého naopak eskaluje, vybočil z mezí spravedlivého procesu. Považuje za svévolné činit zásahy do života nezletilého v situaci, kdy i podle názoru soudu je pro posouzení situace potřebné znalecké zkoumání. Dále tvrdí, že návrh otce na vydání prozatímního rozhodnutí nesplňoval zákonné náležitosti, neboť otec ji o svém úmyslu podat daný návrh nevyrozuměl, což soud pominul. Tím se podle stěžovatelky dopustil nepřípustné soudní libovůle. Poukazuje rovněž na to, že v řízení předložila řadu důkazů o zhoršujícím se psychickém stavu nezletilého a manipulativním jednání ze strany otce (které znovu v ústavní stížnosti vyjmenovává), avšak soud se s její argumentací vůbec nevypořádal. Zdůrazňuje, že určující je v souladu s § 32 odst. 1 Listiny vždy zájem nezletilého, čímž se však obvodní soud neřídil. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízeních o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. Do rozhodování obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout až tehdy, došlo-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 17. 9. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1342/24). 8. Právní úprava nově (s účinností od 1. ledna 2026) v § 465a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, u prozatímních rozhodnutí vychází z toho, že poměry dítěte mají být s ohledem na důsledné zajištění procesních práv všech účastníků řízení upravovány zásadně meritorně. Dočasná úprava je vždy určitou výjimkou z pravidla, která se uplatní pouze v nezbytných případech, kdy je dána naléhavá potřeba upravit poměry před rozhodnutím ve věci samé. I když platí, že na prozatímní úpravu poměrů dítěte se nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření (§ 465j zákona o zvláštních řízeních soudních), Ústavní soud zastává názor, že v poměrech řízení o ústavní stížnosti lze vyjít z ustálené judikatury vztahující se právě k předběžným opatřením (srov. usnesení ze dne 29. 4. 2026 sp. zn. IV. ÚS 766/26 či usnesení ze dne 6. 5. 2026 sp. zn. II. ÚS 1152/26). Podle ní se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních - zkoumání vlastních podmínek pro nařízení či zrušení předběžného opatření, které závisí na konkrétních okolnostech věci, přísluší výhradně opatrovnickému soudu. Obdobně to platí i pro prozatímní rozhodnutí. V obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace a zasahují do práv a povinností účastníků nikoli konečným způsobem. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o předběžném opatření (rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13) v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud přitom pouze zkoumá, zda rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření (vydání prozatímního rozhodnutí) mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní (např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 či usnesení ze dne 18. 4. 2023 sp. zn. I. ÚS 389/23 aj.). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu. 9. Žádné z uvedených pochybení Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. Stěžovatelce nelze přisvědčit v tom jejím mínění, že obvodní soud zatížil řízení procesní zmatečností, když vydal napadené prozatímní rozhodnutí, aniž by se vypořádal s předchozím předběžným opatřením. V jedné právní věci je totiž možné vydat více prozatímních rozhodnutí, vyžadují-li to okolnosti případu. Soud může nařídit několik různých prozatímních rozhodnutí současně, v průběhu řízení je doplňovat, měnit nebo vydat další prozatímní rozhodnutí, pokud se například změní situace. 10. K tvrzení stěžovatelky, že návrh otce na vydání prozatímního rozhodnutí nesplňoval zákonné náležitosti, neboť otec ji o svém úmyslu podat daný návrh nevyrozuměl, je třeba uvést, že podle § 465c odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních návrh na vydání prozatímního rozhodnutí musí kromě obecných náležitostí návrhu na zahájení řízení obsahovat též údaje podle § 468 odst. 3 téhož zákona, vylíčení skutečností odůvodňujících prozatímní rozhodnutí a dále informace o komunikaci mezi rodiči nebo jinými osobami, jež se toho, co má být předmětem úpravy poměrů dítěte, týkala, nebo důvody, pro které tato komunikace neproběhla. Návrh musí obsahovat i informaci o tom, zda byli ostatní účastníci řízení o vydání prozatímního rozhodnutí vyrozuměni o úmyslu podat tento návrh, popřípadě uvedení důvodů, pro které toto vyrozumění nebylo učiněno. 11. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že otec v návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí mimo jiné uvedl, že matka odmítá jakékoli dohody, trvá na asistovaném předávání, přestože nebyly zjištěny relevantní důvody k omezení péče z jeho strany, že komunikace s matkou je jednostranná a obtížná, matka často nereaguje a odmítá návrhy na dohodu. Ústavní soud má za to, že uvedené důvody lze, byť s jistou dávkou tolerance, považovat za vysvětlení, proč o vydání prozatímního rozhodnutí matku nevyrozuměl. V dané souvislosti je však z hlediska ústavnosti podstatné zejména to, že návrh na vydání prozatímního rozhodnutí byl prokazatelně zaslán k vyjádření jak stěžovatelce, tak i opatrovníkovi nezletilého, přičemž jak stěžovatelka, tak i opatrovník se k návrhu vyjádřili. V řízení tak byla zjištěna stanoviska všech účastníků. 12. Obvodní soud vyhodnotil nezbytnost navrhované úpravy jak s ohledem na okolnosti věci a na předchozí úpravu, tak s ohledem na vývoj nezletilého a jeho aktuální nejlepší zájem. Jinými slovy zvažoval přiměřenost prozatímního rozhodnutí a jasně vysvětlil, v čem spatřuje potřebu takové dočasné úpravy. Poukázal na to, že podle učiněných zjištění asistované předávání ke kontaktům otce s nezletilým probíhá řádně a bez jakýchkoliv zjištěných problémů. Nezletilý přichází na kontakty v dobré náladě, na otce reaguje okamžitě, spontánně a radostně, těší se na něj. Předání a převzetí nezletilého probíhá organizovaně, plynule a bez známek konfliktu, nezletilý se při příchodu neprojevuje nervózně či odmítavě, neobjevují se žádné indikátory, které by nasvědčovaly nepříjemné zkušenosti z minulých setkání. Stejně tak bylo zjištěno, že po skončení kontaktu se nezletilý vrací v běžném stavu, vykazuje přiměřenou míru aktivity vzhledem ke svému věku a nevykazuje známky přetížení, vyčerpání či jiného psychického diskomfortu, jak tvrdí matka. Obvodní soud rovněž neshledal, že by ze strany zařízení, které opakovaně monitorovalo předávání nezletilého, byly zachyceny jakékoliv varovné signály ve vztahu otec - nezletilý. Zdůraznil, že ani jediná zpráva neobsahuje poznatek o nevhodném chování otce vůči nezletilému, o úzkostných projevech dítěte, o odmítání kontaktu, o nevhodném zacházení či jiné skutečnosti, která by objektivně zpochybňovala bezpečnost nebo přínos styků. 13. Na základě uvedených skutečností Ústavní soud nespatřuje žádné znaky protiústavního pochybení v závěru obvodního soudu, podle kterého vzhledem k tomu, že dosavadní styk otce s nezletilým probíhá standardně, vykazuje znaky funkční rodičovské interakce a není spojen s žádnými zjištěnými riziky, je postupné rozšiřování styku namístě. Z rozhodnutí obvodního soudu vyplývá, že tento soud se předmětnou věcí řádně zabýval a přihlédl ke všem pro posouzení věci významným skutečnostem. Při svém rozhodování přihlédl k nejlepšímu zájmu nezletilého a své závěry pečlivě vysvětlil. Je třeba mít na paměti, že cílem opatrovnického řízení není nalézt takové řešení, které vyhovuje rodičům, nýbrž řešení, které bude v co nejlepším zájmu nezletilého při současném respektování práv obou rodičů. Jde navíc o úpravu dočasnou (prozatímní), která má být v co nejkratší době nahrazena rozhodnutím ve věci samé. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky. 14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu