Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jaroslavy Lunáčkové, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573/2024-318 a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2024, č. j. 31 C 233/2021-266, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení a společnosti 1) Isara s. r. o. a společnosti 2) Ris21 s. r. o., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Vedlejší účastnice se v řízení před obecnými soudy domáhala na žalované 1 (stěžovatelka) a žalované 2 (Ris21 s. r. o.) zaplacení částky 2 820 000 Kč. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vzala vedlejší účastnice žalobu zpět, a to co do částky 1 410 000 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 31 C 233/2021-100, žalobu co do částky 1 410 000 Kč zamítl (výrok I.). Výrokem II. soud řízení co do částky 1 410 000 Kč zastavil. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované 1 na náhradě nákladů řízení částku 85 910 Kč (výrok III.). Výrokem IV. rozhodl nalézací soud tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2 nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení. 3. K podanému odvolání rozhodl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 26. 8. 2022, č. j. 14 Co 234/2022-135, tak, že odvolání proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně zastavil (výrok I.) a ve zbytku (tj. co do výroku I., III., a IV.) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.). 4. Obvodní soud pro Prahu 5 ve věci opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 8. 10. 2024, č. j. 31 C 233/2021-266, tak, žalobu co do částky 1 410 000 zamítl (výrok I.). Výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované č. 1 na náhradě nákladů řízení částku 249 320,50 Kč. Ve vztahu žalobkyně a žalované č. 2 bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Doplňujícím usnesením ze dne 5. listopadu 2024 soud prvního stupně rozsudek doplnil o rozhodnutí o nákladech vzniklých v řízení státu tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice, na účet soudu I. stupně, částku 6 031 Kč na znalečném. 5. K podanému odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573/2024-318 tak, že se rozsudek soudu prvního stupně, doplněný usnesením ze dne 5. 11. 2024, se ve výrocích I. a II. ve vztahu k žalované 2 ruší a řízení se zastavuje (výrok I.). Výrokem II. byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 1 potvrzen. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně byl změněn tak, že výše náhrady nákladů řízení je 240 911 Kč (výrok III.). Výrokem IV. odvolací soud stanovil, že mezi žalobkyní a žalovanou 2 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Výrokem V. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované 1 náklady odvolacího řízení ve výši 60 681, 50 Kč. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podané dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2026, sp. zn. 25 Cdo 1965/2025 odmítnuto. II. 7. Stěžovatelka má za to, že obecné soudy v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení vycházely z nesprávné tarifní hodnoty sporu 1 410 000 Kč. Správná tarifní hodnota sporu by přitom měla být 2 820 000 Kč. Tímto způsobem byly podstatně sníženy náklady řízení za projednání věci do 26. 8. 2022, kdy odvolací soud ve svém unesení č. j. 14 Co 234/2022-135 zastavil odvolací řízení směřující proti výroku soudu prvního stupně, kterým bylo soudní řízení co do částky 1 410 000 zastaveno. Místo hodnoty úkonu ve výši 19 580 Kč bez DPH bylo nesprávně vycházeno z částky 13 940 Kč bez DPH. Rozdíl v hodnotě jednoho úkonu činí 5 640 Kč bez DPH, v důsledku čehož byly náklady řízení kráceny v celkové částce 42 300 Kč bez DPH. Stěžovatelka namítla, že obecné soudy nevzaly v potaz procesní odpovědnost vedlejšího účastníka za vedení sporu. III. 8. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu. 9. Zákon o Ústavním soudu stanoví, že ústavní stížnost lze podat "ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje" (viz § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). 10. Tímto rozhodnutím bylo v daném případě již rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573/2024-318. Odmítavé usnesení Nejvyššího soudu není rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, protože dovolání proti výrokům o nákladech řízení bylo ze zákona nepřípustné [viz § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu]. Uvedené platí tím spíše za situace, kdy stěžovatel proti rozhodnutí krajského soudu ani dovolání nepodal (dovolání podal toliko vedlejší účastník). 11. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti nákladovým výrokům rozsudku krajského soudu tak začala běžet již dnem doručení rozhodnutí tohoto soudu. Pokud totiž zákon dovolání výslovně nepřipouští a jeho přípustnost nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu, plyne dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a nikoli až od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 3. 4. 2025 sp. zn. III. ÚS 633/25, body 17 a 18, usnesení ze dne 29. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 217/24, bod 14, usnesení ze dne 18. 2. 2026, sp. zn. II. ÚS 263/26, aj.). 12. Ústavní soud nezjišťoval, kdy přesně bylo stěžovatelce doručeno rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573/2024-318, nicméně z toho, že dovolání proti němu bylo podáno již v roce 2025 je zřejmé, že ústavní stížnost podaná 15. 5. 2026 je podána opožděně. Ze samotné ústavní stížnosti se ostatně podává, že stěžovatelka odvozuje lhůtu k podání až od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2026, sp. zn. 25 Cdo 1965/2025. 13. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2026 Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj