Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Kláry Fichnové, zastoupené Mgr. Pavlem Vankem, advokátem, sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 25/2026-68 ze dne 10. března 2026 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 13 C 77/2025-35 ze dne 9. října 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní korporace TÜRK HAVA YOLLARI A.O. (TURKISH AIRLINES INC.), zahraniční osoba registrovaná pod č. 70858144, sídlem Atatürk Airport, Yesilkoy, 341 49 Istanbul, Turecká republika, jednající TÜRK HAVA YOLLARI A.O. (TURKISH AIRLINES INC.), organizační složka, sídlem Václavské náměstí 832/19, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o stěžovatelčině žalobě, jíž se na vedlejší účastnici domáhala zaplacení 15 944 Kč z titulu odškodnění podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen "nařízení"). 3. Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Obvodní soud shledal jako důvodně uplatněnou námitku promlčení vedlejší účastnice. 4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Městský soud se ztotožnil s právním hodnocením obvodního soudu a rozsudek jako věcně správný potvrdil. Stěžovatelku městský soud poučil, že proti jeho rozsudku není přípustné dovolání. 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti předložila řadu námitek a mezi nimi též tu, že ji městský soud nesprávně poučil o nepřípustnosti dovolání, neboť pominul, že šlo o vztah ze spotřebitelské smlouvy, kde se neuplatní § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je dovolání nepřípustné proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. 6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. 7. Zároveň však Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 8. Stěžovatelka správně poukázala na to, že v její věci bylo přípustné dovolání. Ústavně konformní výklad § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve vztahu k nárokům plynoucím z nařízení podal Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2397/19 ze dne 31. března 2020, a spor obdobný tomu, jaký vedla stěžovatelka, označil za spor ze spotřebitelské smlouvy. Obdobně Nejvyšší soud běžně posuzuje dovolání týkající se nařízení, a to i ohledně částek menších než 50 000 Kč. Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1271/2021 ze dne 24. června 2021, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2022, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 921/2023 ze dne 20. listopadu 2023, zabývající se přímo posouzením otázky včasnosti uplatnění nároku plynoucího z nařízení, o niž šlo v posuzované věci. 9. Nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání může mít za následek přípustnost ústavní stížnosti s tím, že materiálně by se Ústavní soud omezil pouze na přezkum důsledků chybného poučení. S ohledem na to, že v posuzované věci je lhůta k podání dovolání v důsledku chybného poučení prodloužena na tři měsíce (§ 240 odst. 3 občanského soudního řádu), a je tedy ještě otevřena, Ústavní soud přistoupil k odmítnutí ústavní stížnosti pro její předčasnost. To nepředstavuje omezení stěžovatelčina práva na přístup k soudu, neboť po rozhodnutí Nejvyššího soudu bude mít možnost napadnout ústavní stížností i rozhodnutí obvodního a městského soudu. Ústavní soud již shodně postupoval například v usnesení sp. zn. I. ÚS 385/24 ze dne 19. února 2024 nebo sp. zn. III. ÚS 366/25 ze dne 7. února 2025. 10. I v případě, že by Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl jako objektivně nepřípustné, bude mít stěžovatelka možnost podat novou ústavní stížnost i proti rozhodnutím obvodního a městského soudu, neboť Ústavní soud nemůže hodnotit ústavní stížnost nejprve jako nepřípustnou (předčasnou) a podruhé jako opožděnou. Lze stěžovatelce pak doporučit, aby na toto usnesení v případné nové stížnosti odkázala. 11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 27. května 2026 Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka