Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Radana Nováka, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 35 Co 294/2025-268 ze dne 12. května 2026, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a obchodní korporace NOVUS Česko s.r.o., sídlem Raspenava 191, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva. 2. Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v řízení o odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 16 C 363/2022-203 ze dne 14. května 2025 zamítl stěžovatelovy návrhy na změnu ustanoveného zástupce (výrok I) a na přerušení odvolacího řízení (výrok II). 3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost však není přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 4. Na rozhodnutí o stěžovatelovu návrhu na změnu osoby ustanoveného zástupce lze vztáhnout nosné důvody stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 61/25 ze dne 12. listopadu 2025. Podle tohoto stanoviska je nepřípustná ústavní stížnost proti rozhodnutí o ustanovení procesního opatrovníka, nepodal-li ji sám ustanovený opatrovník k ochraně vlastních práv. Stanovisko vychází ze zásady, že Ústavní soud přezkoumává řízení jako celek a nevstupuje do dílčích procesních fází, neskončilo-li dosud řízení o věci samé. Samo procesní rozhodnutí, jímž krajský soud nevyhověl stěžovatelově žádosti o změnu ustanoveného zástupce, není způsobilé zasáhnout do stěžovatelových ústavně zaručených základních práv. Takový zásah může být spojen až s výsledkem řízení o věci samé. Navíc i pokud by ustanovený zástupce porušil při zastupování stěžovatele své povinnosti, odpovídá stěžovateli za následky tím vyvolané. Ústavní stížnost se tak zcela míjí se zásadou subsidiarity, na která řízení o ústavní stížnosti stojí. 5. Usnesení o přerušení či nepřerušení řízení je též rozhodnutím procesní povahy a samo o sobě není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv účastníků řízení. Je věcí civilních soudů, aby za pomoci výkladu příslušných procesních norem, jež mají charakter podústavního práva, zvážily, jaký procesní postup v konkrétní situaci zvolí. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat vhodnost či nevhodnost přerušení řízení (k nepřípustnosti ústavní stížnosti srov. obdobně např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3790/25 ze dne 14. ledna 2026 nebo sp. zn. II. ÚS 2682/20 ze dne 7. října 2020). 6. Ústavní soud může výjimečně neodmítnout nepřípustnou ústavní stížnost, jsou-li k tomu splněny důvody uvedené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Takový důvod ovšem v posuzované věci stěžovatel netvrdil a neshledal ho ani Ústavní soud. 7. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na to, že byly dány důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost, Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady spočívající v chybějícím právním zastoupení, neboť ani případné odstranění této vady by nemohlo vést k jinému výsledku řízení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 1. června 2026 Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka