Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky P. A., zastoupené Mgr. Terezou Strakovou, advokátkou, nám. Míru 142/88, Svitavy, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 18 Co 333/2025-514 ze dne 4. prosince 2025 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 24 P 41/2019-455, 14 P a Nc 251/2023 ze dne 28. srpna 2025, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a M. A., zastoupeného Mgr. Leonou Polákovou, advokátkou, sídlem třída Míru 450, Pardubice, a nezletilého Š. A., zastoupeného statutárním městem X, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka (matka) a vedlejší účastník (otec) jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka (chlapec). Chlapci bude v červnu 2026 deset let. Matka bydlí ve S. a žije s nezletilou dcerou K. (nyní 13 let). Otec bydlí v P. Vzdálenost bydlišť rodičů je 70 km. 2. V srpnu 2019 Okresní soud v Pardubicích schválil rozsudkem dohodu rodičů o péči o chlapce v týdenním intervalu střídání (předchozí soudní úprava). V květnu 2022 se rodiče mimosoudně dohodli, že od 1. září 2022, tedy v souvislosti s nástupem chlapce do první třídy, bude o chlapce pečovat otec a matka se s ním bude stýkat v běžném režimu každý sudý víkend od pátku 13.00 hodin do neděle 17.00 hodin. Upravili si rovněž prázdninový režim. 3. Otec podal návrh na změnu předchozí soudní úpravy a svěření chlapce do své péče dne 18. října 2023. 4. Okresní soud napadeným rozsudkem svěřil chlapce do péče otce (výrok I). Matce zvýšil vyživovací povinnost k chlapci počínaje dnem 1. září 2022 na částku 2 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. ledna 2023 na částku 2 500 Kč měsíčně (výrok II) a vyčíslil dluh na výživném do 31. srpna 2025 (výrok III). Otci k 1. září 2022 zrušil vyživovací povinnost k chlapci hrazenou k rukám matky (výrok IV). Styk matky s chlapcem stanovil v lichém kalendářním měsíci vždy první, třetí a čtvrtý víkend a v sudém kalendářním měsíci vždy druhý a třetí víkend od pátku od 16.00 hodin do neděle do 17.00 hodin. V každém kalendářním roce určil styk o jarních a podzimních prázdninách, o letních prázdninách vždy dva první týdny z července a srpna. O velikonočních prázdninách upravil styk matky s chlapcem v sudém kalendářním roce od středy do pondělí a o vánočních prázdninách v lichém kalendářním roce od 22. prosince do 27. prosince a v sudém roce od 27. prosince do 2. ledna. Dále upravil styk v každém kalendářním roce o státních svátcích a jím předcházejících dní, a to 8. května, 28. října a 17. listopadu (výrok V) Místo předání matce stanovil před bydlištěm otce, místo převzetí otcem před bydlištěm matky (výrok VI). Tím změnil předchozí soudní úpravu (výrok VII). Rozhodl o nákladech řízení (výroky VIII a IX). 5. Okresní soud měl za prokázané, že mezi rodiči přetrvává konfliktní atmosféra, nedůvěra, rodiče nejsou schopni řádné komunikace, komunikují pouze písemně. Ani jeden rodič nehodlá změnit bydliště, každý z rodičů rozhodl o významné záležitosti týkající se chlapce bez souhlasu druhého rodiče (matka změnila bydliště chlapce, otec změnil chlapci lékaře). Osobní kontakt chlapce s matkou probíhal podle dohody rodičů z května 2022, zároveň probíhá kontakt telefonický. Opatrovník navrhl upravit styk matky se synem vždy na tři víkendy v měsíci, dále každé jarní a podzimní prázdniny a ostatní prázdniny podle dohody rodičů. 6. Chlapec nevyžaduje zvláštní péči, nyní je členem fotbalového oddílu, dříve hrál florbal. Základní škola v P. zhodnotila chlapce jako bystrého, pozorného a schopného samostatné práce s velmi pěknými výsledky. Dle sdělení ředitelky by škola zvládla docházku chlapce do dvou škol, problém by mohl nastat s rozdílným přístupem škol k výuce. Přechod mezi metodami práce by mohl být zátěží pro každého žáka prvního stupně. Základní škola ve S. by chlapce přijala, upozornila, že by to vyžadovalo jak součinnost škol, tak rodičů za účelem maximálního souladu probíraného učiva a mohlo by vyžadovat intenzivnější domácí přípravu. 7. Ze závěrů znalkyně vyplynulo, že kontakt chlapce s matkou by měl být určitě rozšířen. Výuku ve dvou školách by určitě zvládl, ale znalkyně ji nedoporučuje kvůli emočnímu nastavení chlapce a jeho potřebě okruhu kamarádů a stabilního prostředí. Nadto rodiče nejsou objektivně nyní schopni se domluvit na pravidelné a u obou rodičů jednotné přípravě do školy. Matka jitří partnerský konflikt, není schopna adekvátní sebereflexe, nedbá na plnění slibů, chlapce nevhodně informuje o řízení a má sklony k manipulativnímu jednání. Otec je impulzivní, jeho výchovné kompetence jsou však oproti matce lepší. Chlapec opakovaně (také při pohovoru se soudcem) vyjádřil přání vyrůstat u matky. Není však ve stupni vývoje, aby si vytvořil samostatný neovlivněný názor, má nezralou až infantilní osobnost a je lehce ovlivnitelný. Jeho emoční inteligence odpovídá úrovni dítěte předškolního věku. K polorodé sestře má chlapec sourozenecky rivalitní vztah vycházející také z rozdílu věku a pohlaví. Nejlepším řešením by byla střídavá péče rodičů při zachování stejného místa pobytu a především stejné školy. 8. Okresní soud uzavřel, že oba rodiče sice na jedné straně částečně naplňují kritéria vymezená pro střídavou péči Ústavním soudem, na straně druhé ale realizaci střídavé péče v současnosti brání totální neschopnost rodičů v péči o chlapce spolu řádně spolupracovat a vzájemně korektně a racionálně komunikovat. Chlapec velmi citlivě vnímá vzájemné konflikty rodičů a je jimi vážně traumatizován a citově deprivován. Okresní soud konstatoval, že konfliktní vztahy rodičů velmi reálně a zásadním způsobem mohou narušit povinnou školní docházku chlapce, kterou lze realizovat pouze na dvou školách s ohledem na bydliště rodičů. Vzájemná spolupráce rodičů by přitom byla nezbytná, protože chlapec je kvůli rodičovskému konfliktu labilní a docházka do dvou různých škol přináší různé výukové programy, učebnice, přípravu, zájmovou činnost či jiné problémy. Ačkoli je chlapec obecně schopen objektivně zvládnout výuku v těchto dvou základních školách, dlouhodobě vyhrocená situace a neschopnost vzájemné kooperace mezi rodiči vylučuje střídavou péči. Při úpravě styku zohlednil silné citové vazby chlapce k matce, dopravní vzdálenost aktuálních bydlišť rodičů, jejich pracovní vytížení, povinnou školní docházku chlapce a absenci řidičského oprávnění a dopravního prostředku u matky. Oproti dohodě rodičů rozšířil běžný styk v lichých měsících o jeden další víkend a každoroční styk o jarních a podzimních prázdninách a v období tří státních svátků jakožto kompenzaci fakticky nereálných styků v průběhu běžného pracovního týdne. 9. Pro péči otce hovořilo podle okresního soudu to, že chlapec fakticky žije převážně v péči otce již od září 2022, je plně adaptován ve školním kolektivu, otec jej aktivně podporuje v jeho zájmové činnosti a chlapec udržuje vřelé vztahy s otcovou širší rodinou. Navíc otec oproti matce vykazuje lepší výchovné schopnosti. Na závěru o svěření chlapce do péče otce nemohlo podle okresního soudu nic změnit ani opakovaně sdělené přání chlapce, neboť matka jej ovlivňovala a chlapec nebyl prozatím schopen si vytvořit samostatný názor včetně reálné představy, jak by měla péče rodičů probíhat. 10. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k odvolání obou rodičů napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že určil styk matky s chlapcem v každém lichém kalendářním týdnu od pátku od 16.00 hodin do neděle do 17.00 hodin, jarní prázdniny v každém lichém roce ve stejném rozsahu času předání a převzetí, v době vánočních prázdnin v každém lichém roce od posledního školního dne předcházejícího vánočním prázdninám od 16.00 hodin do 27. prosince do 17.00 hodin a v každém sudém roce od 27. prosince od 16.00 hodin do 1. ledna následujícího roku do 17.00 hodin. Vypustil styk kolem státního svátku 28. října. Zvýšil vyživovací povinnost matky od 1. září 2022 na částku 2 500 Kč měsíčně a od 1. ledna 2023 na částku 3 000 Kč. Vyčíslil dluh na výživném za období od 1. září 2022 do 30. listopadu 2025 (výrok I). Rozhodl o povinnosti otce (výrok II) a povinnosti matky (výrok III) nahradit náklady řízení státu. V části nároku na náhradu nákladů řízení vůči matce rozhodl, že stát nemá na jejich náhradu právo (výrok IV). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení před soudy obou stupňů (výrok V). 11. Krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu ohledně rozložení péče. Uvedl, že z přání chlapce být v péči matky není možné bez dalšího vycházet a rozhodnutí o péči opřít výhradně o něj, chlapec si přeje mít kontakt také s kamarádem z P. Tam chlapec dlouhodobě bydlí, již čtvrtým rokem dochází do zdejší základní školy, je začleněn do kolektivu svých vrstevníků jak ve škole, tak ve fotbalovém oddíle. Změna na péči matky by vedla ke změně bydliště, školy a patrně k ukončení zájmové činnosti, což v zájmu chlapce není. Ke střídavé péči konstatoval, že ta by byla možná i s ohledem na doporučení znalkyně za splnění podmínky stejného místa pobytu a stejné školy chlapce. Matka se však stěhovat nehodlá. K variantě dvou míst pobytu a tedy i dvou škol uzavřel, že s ohledem na dlouhotrvající konflikty rodičů a negativní atmosféru nelze předpokládat komunikaci rodičů a jejich schopnost dohodnout se na podstatných věcech týkajících se školy. Vedle toho obě školy upozornily na problematické aspekty - možný rozdílný přístup obou škol k výuce, přechod mezi různými metodami práce a nutnost intenzivnější domácí přípravy nezletilého, jakož i podle krajského soudu nutnost adaptace na nový třídní kolektiv a pedagogické pracovníky. 12. K režimu styku krajský soud upozornil, že převážnou část volna by chlapec trávil s matkou, což by mohlo vést k preferenci matky právě proto, že na dodržování školních povinností by musel dbát především otec. Otec má mimoto právo trávit s chlapcem také část svého volna, s čímž je spojena úprava jarních prázdnin. Krajský soud proto korigoval jak běžnou, tak prázdninovou úpravu styku, která podle něj koresponduje mimo jiné s doporučením znalkyně, aby chlapec trávil s matkou více času. II. Argumentace stěžovatele 13. Stěžovatelka (matka) se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily její základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 14. Podle matky měly obecné soudy postupovat ve smyslu nálezu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 tak, aby byl chlapec v péči obou rodičů. Jelikož oba rodiče naplňují kritéria střídavé péče přibližně stejnou měrou, nelze střídavou výchovu vyloučit jen na základě hodnocení vztahů mezi rodiči. Okresní soud nezjistil nic, co by střídavé péči bránilo. I podle znalkyně by chlapec byl schopen střídání dvou škol. Ani jeden z obecných soudů nezjistil konkrétní omezení, přesto předvídal, že by se neosvědčilo. Pouhé konstatování, že by střídání školy bylo pro chlapce náročné bez dalšího, by popřelo institut střídavé péče ve všech případech střídání školních zařízení. 15. Stejně tak se okresní soud podle matky nezabýval protiprávním psychickým a fyzickým trestáním chlapce otcem, které mimo jiné vyplývalo z videohovoru z dubna 2025. V té souvislosti namítá, že závěr o zinscenování a neautentičnosti nahrávky rozhovoru matky s chlapcem nebyl prokázán žádnými důkazy a z odůvodnění rozsudku okresního soudu není ani zjevné, jaké úvahy k tomuto závěru soud vedly. Proto se ani neztotožňuje se závěrem, že chlapcem manipuluje. Manipulace chlapce matkou nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. 16. Krajskému soudu matka vytýká, že přejal závěry okresního soudu bez náležitě provedeného dokazování. Oba obecné soudy zcela opomněly hodnotit vztah a rodinné vazby chlapce na mateřské prarodiče a vztah k polorodé sestře. Nepřihlédly, ani částečně, k názoru a přání chlapce žít s matkou s ohledem na míru jeho vyspělosti. III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 17. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem s dále uvedenou výjimkou. Ústavní soud není příslušný k projednání ústavní stížnosti proti rozsudku okresního soudu v rozsahu výroků, které krajský soud změnil. Nelze totiž rušit výroky, které již byly změnou odklizeny. IV. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika 18. Usnesením ze dne 18. března 2026 Ústavní soud ustanovil opatrovníkem chlapce statutární město P., neboť ústavní stížností bylo napadeno rozhodnutí, jehož závěry se dotýkají zájmů chlapce, který má v řízení postavení vedlejšího účastníka. 19. Opatrovník má za to, že matka měla možnost uplatňovat svá procesní práva - řízení se účastnila, měla možnost se vyjadřovat k prováděným důkazům, navrhovat vlastní důkazy a využila rovněž opravné prostředky. Ve vztahu k názoru chlapce považuje za významné, že chlapec projevoval silnou citovou vazbu současně k oběma rodičům a jeho vyjádření bylo nutno hodnotit v kontextu jeho věku, celkové situace a schopnosti domýšlet důsledky případné změny výchovného prostředí. Toho není chlapec plně schopen, zejména u školní docházky. Názor chlapce opatrovník interpretuje jako projev potřeby intenzivnějšího kontaktu s matkou, nikoli jako jednoznačný požadavek na změnu výchovného prostředí. Uzavírá, že rozhodnutí obecných soudů odpovídá nejlepšímu zájmu chlapce, potřebě stability, kontinuitě výchovného prostředí a školní docházky, zachování sociálních vazeb a minimalizaci negativních dopadů rodičovského konfliktu. Navrhuje proto ústavní stížnost jako nedůvodnou zamítnout. 20. Krajský soud navrhl odmítnutí ústavní stížnosti. K přání a zjišťování názoru chlapce sdělil, že názor chlapce zjišťoval jak okresní soud, tak opatrovník, a ostatně i znalkyně. Další slyšení chlapce považoval krajský soud za nadměrnou a bezúčelnou zátěž, a to vzhledem k nedostatečné zralosti osobnosti chlapce a jeho schopnosti dopad přání posoudit, tak k negativnímu a manipulativnímu působení matky. Odchýlení se od přání chlapce oba soudy odůvodnily odbornými závěry znalkyně. Krajský soud připomněl, že chlapec je až infantilní a velmi snadno ovlivnitelný, proto byla namístě zdrženlivost a uvážlivost při poskytování informací o probíhajícím řízení. Proto se také ztotožnil s okresním soudem v závěru o manipulativním chování matky a zcela nevhodném způsobu informování o průběhu řízení a o vyhrocené komunikaci mezi rodiči. Krajský soud nicméně zdůraznil, že nevhodné působení matky na chlapce nebylo stěžejním důvodem nevyhovění návrhům matky. Odkázal na podrobně popsané důvody v napadeném rozsudku a závěry znalkyně, tedy že klíčovým pro emoční nastavení chlapce je zachování stejného místa pobytu a školy. Ačkoli chlapec by byl schopen docházky do dvou škol, nebyla v jeho nejlepším zájmu. Upozornil, že matka dlouhodobě odmítá byť jen uvažovat o změně bydliště, a jejím řešením jsou dvě základní školy. To je podle krajského soudu neakceptovatelné, neboť v takovou chvíli negativní důsledky převažují nad pozitivy relativně stejného množství času s oběma rodiči. Péče matky by pro chlapce znamenala stěhování, změnu základní školy, výrazné omezení kontaktu s kamarády a velmi pravděpodobně ukončení stávající zájmové činnosti, jakož i citelné omezení kontaktu s rodinou otce. Hodnocením rodinných vazeb se zabýval, neshledal je však k matčině rodině natolik intenzivními, aby chlapce svěřil do péče matky. Krajský soud rovněž odmítl námitku týkající se protiprávního trestání chlapce otcem, to z provedeného dokazování nevyplynulo. Krajskému soudu konečně není zřejmé, jaké další důkazy měl podle názoru matky v odvolacím řízení provádět a proč. Matce nic nebránilo navrhnout provedení dalších důkazů nebo zopakování důkazů provedených okresním soudem. 21. Okresní soud předně uvedl, že respektoval zákonná práva všech účastníků a skutkový stav zjišťoval co nejúplněji. Odkázal na obsah spisu a odůvodnění napadeného rozsudku, jakož i na konkrétní důkazy, z nichž plyne, že se námitkami stěžovatelky zabýval. Okresní soud uvedl, že prioritou pro rozhodnutí byly nejlepší zájmy chlapce, a to zachování rodinných vazeb a kontaktu s oběma rodiči v co nejširší možné míře. Hodnotil specifika souzené věci spočívající v písemné dohodě rodičů, že po odstěhování matky z původního bydliště v P. nebudou pokračovat v původně soudem určené střídavé péči, zachovají bydliště chlapce v P., kde bude navštěvovat základní školu. Další specifikum soud spatřoval ve vzdálenosti bydlišť rodičů s ohledem na školní docházku a vyhrocené nepřátelské vztahy rodičů, neschopnost upřednostnit nad svými osobními zájmy zájem chlapce, který byl konflikty rodičů vážně traumatizován a citově deprivován. 22. Otec navrhl ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Obecné soudy postupovaly v souladu s platnou procesněprávní úpravou, náležitě a komplexně zjistily skutkový stav. Svá rozhodnutí náležitě a řádně odůvodnily v souladu s judikaturou Ústavního soudu, postupovaly korektně, a správně posoudily všechna rozhodující kritéria. K zásahu Ústavního soudu neshledává legitimní důvod vzhledem ke zdrženlivému postoji Ústavního soudu k přezkumu závěrů obecných soudů ve věcech péče o děti. 23. Obdržená vyjádření zaslal Ústavní soud matce na vědomí a k případné replice. Matka svého práva podat repliku ve stanovené lhůtě a ani do doby rozhodnutí nevyužila. 24. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 25. Ústavní soud na základě vyžádaného opatrovnického spisu a vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení zhodnotil napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky není opodstatněná. 26. Soudy se musí při zachování nejlepšího zájmu dětí snažit zajistit, aby výsledná úprava péče nedůvodně neomezovala žádného z rodičů (viz nález sp. zn. I. ÚS 1609/23 ze dne 29. srpna 2023, bod 31). Dospějí-li soudy na základě kritérií nastavených Ústavním soudem (nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014) k závěru, že jsou oba rodiče schopni naplňovat rodičovskou odpovědnost přibližně stejnou měrou, obecně se předpokládá, že je v nejlepším zájmu dětí svěření do péče obou rodičů. V nálezové judikatuře Ústavní soud již mnohokrát vymezil, které argumenty pro vyloučení střídavé péče nemohou obstát (srov. shrnující nález sp. zn. I. ÚS 3350/22 ze dne 8. února 2023), a opakovaně konstatoval, že musí být v řízení tvrzeno a prokázáno, proč je tento model nevhodný, a následně musí obecné soudy vždy pečlivě a přesvědčivě odůvodnit své rozhodnutí o konkrétní formě péče. V každém případě se musí vyvarovat paušalizujících závěrů (nález sp. zn. IV. ÚS 1677/23 ze dne 19. března 2024, bod 34). 27. Za předpokladu, že kritéria pro svěření do střídavé péče jsou naplněna zhruba stejně u obou rodičů, musí být závěr, že střídavá péče není v nejlepším zájmu dítěte, odůvodněn dostatečně závažnými okolnostmi, v jejichž důsledku by střídavá péče představovala pro nezletilého extrémní zátěž. Taková zátěž může vyplývat i z participace na vzdělávacím procesu ve dvou různých školách, s přihlédnutím ke všem relevantním aspektům každého individuálního případu. Při rozhodování o režimu péče o nezletilého, který je v nejlepším zájmu dítěte, musí obecné soudy zjišťovat okolnosti na straně nezletilého (zejména jeho osobní a osobnostní dispozice a další individuální specifika týkající se zvládání změn a vzdělávacího procesu), okolnosti na straně obou rodičů (zejména úroveň jejich vzájemné komunikace, vzdálenost mezi jejich bydlišti, ochota a možnosti spolupracovat při předcházení negativům atypické podoby vzdělávacího procesu, či zmírňovat jejich důsledky) a okolnosti na straně institucí vzdělávacího procesu (zejména možnost realizace vzdělávání nezletilého v jedné škole a kompatibilita vzdělávání ve dvou školách, není-li to možné). Po pečlivém zjištění a zvážení všech těchto okolností může obecný soud vyhodnotit, zda je svěření do střídavé péče v nejlepším zájmu nezletilého, nebo vylučuje-li je konkrétní dostatečně závažná okolnost (nález sp. zn. III. ÚS 2391/21 ze dne 19. července 2022, body 21 a 34). 28. Ústavní soud shledal, že všechny výše uvedené faktory braly obecné soudy důsledně v potaz. Krajský soud měl závěry okresního soudu o zvolené formě péče za správné - právě okresní soud velmi podrobně a pečlivě zvažoval různé varianty péče a školní docházky s přihlédnutím k možnostem zvládání konfliktu rodičů chlapcem (srov. protokol z jednání ze dne 4. dubna 2025, body 19 až 22 rozsudku okresního soudu). Obecné soudy ověřily i možnosti kontaktu matky s chlapcem v průběhu pracovního týdne (srov. protokoly z jednání včetně výslechu znalkyně). Zvažovaly tudíž faktory, mající na styk v pracovním týdnu vliv - vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů, tedy možnost a časovou náročnost dojíždění vlakem, volnočasové aktivity chlapce a podporu těchto aktivit rodiči (nález sp. zn. sp. zn. III. ÚS 2160/25 ze dne 4. prosince 2025, bod 22). Jak uzavřel okresní soud, a na jehož závěry krajský soud odkázal (bod 20 rozsudku okresního soudu, body 31 a 33 rozsudku krajského soudu), je to právě otec, který se k podpoře chlapce v jeho volnočasových aktivitách staví aktivně, na rozdíl od matky, která neklade důraz na to, aby chlapec mohl být plnohodnotným členem fotbalového týmu - tedy se nejen účastnil zápasů, kam by jej doprovodila, potažmo mu fandila, ale rovněž aby mohl utužovat přátelství, která navázal. Sama matka uvedla, že styk v průběhu týdne není ani reálný vzhledem k vlakovému spojení, ani finančně udržitelný kvůli dojíždění na pár hodin (č. l. 215 a 448 záznamy z jednání - výslech matky). Stejně tak negovala možnost přestěhování do P. a nalezení práce, která by umožnila péči o děti (č. l. 508). V zásadě tedy odmítla jakékoli řešení, které by zachovalo chlapci těžiště života v P., umožnilo větší zapojení matky do péče o chlapce v průběhu pracovního týdne a školní docházky, a snížilo zátěž chlapce, a trvala na tom, aby se chlapec plně přizpůsobil jí. Přitom to byla matka, která se původně z bydliště rodiny v P. odstěhovala. 29. Bylo by sice možné izolovaně a obecně souhlasit s některými námitkami matky (kupř. obecnost úsudku o náročnosti střídání dvou škol, přání chlapce). Krajský soud nicméně zohlednil všechny faktory ovlivňujících výslednou podobu péče (vzdálenost bydlišť rodičů, osobnost a vyzrálost chlapce, sníženou mobilitu matky v průběhu týdne, kontinuitu péče, volnočasové aktivity, sociální vazby a především pak vysoký konflikt rodičů a dvě školy vyžadující naopak zvýšenou spolupráci rodičů) v souhrnu a vzájemných souvislostech. Nastavený režim péče tak maximálně sleduje zachování rovnocenného podílu matky na péči o chlapce a napadené rozhodnutí je ústavně konformní. Ústavní soud má současně za to, že krajský soud přistupoval k přání chlapce uvážlivě, neboť nemohlo převážit nad důvody, proč toto přání není současně v jeho nejlepším zájmu. Závěr krajského soudu, že negativa by převážela nad pozitivy změny péče, odpovídá výše uvedeným principům individualizace a nastavení takové formy péče, která odpovídá nejlepšímu zájmu dítěte v jeho konkrétní situaci a časovém okamžiku. Nejde tedy o neústavní exces, který by Ústavní soud měl napravovat. 30. Jak avizovaly oba obecné soudy, střídavá péče by připadala v úvahu za splnění podmínky, že chlapci bude zachováno totožné bydliště a škola. Tím by kumulativně odpadlo několik důvodů, pro které nebylo možné širšímu podílu matky na péči o chlapce vyhovět. Stejně tak v případě znatelného snížení rodičovského konfliktu a zlepšení komunikace a spolupráce rodičů by mohla docházka chlapce do dvou školských zařízení fungovat. Je tedy na rodičích, jak přistoupí k přání chlapce trávit více času s matkou a k vzájemnému fungování a rodičovské spolupráci. 31. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce matky, že by rozhodnutí stálo na hypotetických závěrech. Skutkový stav, z něhož krajský soud vyšel, okresní soud zjišťoval s náležitou pečlivostí, provedl značné množství důkazů, jimž odpovídají učiněné skutkové závěry. Z nich vyvozené právní závěry jsou logické a srozumitelné. Tvrdí-li matka, že krajský soud neprovedl náležitě dokazování, neuvádí v ústavní stížnosti, zda sama měla nějaké návrhy na provedené dokazování a krajský soud je neprovedl, popř. které důkazy si měl krajský soud opatřit. Z vyjádření krajského soudu rovněž neplyne, že by matce byla upřena jakkoli její procesní práva. 32. Ústavní soud nemá ani za to, že by rozsudku krajského soudu scházelo řádné odůvodnění, ať ohledně hodnocení vztahu nebo rodinných vazeb chlapce na mateřské prarodiče a nevlastní sestru, tak trestání chlapce otcem nebo manipulace chlapce matkou. Jak z rozsudku, tak ze zaslaného vyjádření je jasně patrné, z čeho krajský soud vycházel, jak nad namítanými skutečnostmi uvažoval a jak je promítl do učiněných závěrů. Tyto závěry neshledává Ústavní soud nijak svévolnými. K porušení práva matky na soudní ochranu tedy nedošlo. VI. Závěr 33. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr matky o porušení jejích základních práv. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh, k jehož projednání není z části příslušný, a ve zbytku jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 22. dubna 2026 Pavel Šámal v. r. předseda senátu