Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Administrace insolvencí Císař, Češka, Smutný a spol., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zastoupené JUDr. Dorotou Płonkovou, advokátkou, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2025 č. j. KSCB 41 INS 22010/24, 29 NSČR 80/2025-B-27, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2025 č. j. KSCB 41 INS 22010/2024, 6 VSPH 1057/2025-B-16 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 7. 2025 č. j. KSCB 41 INS 22010/2024-B-11, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a 1) Jany Jiráňové a 2) Jana Jiráně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Podle jejího názoru jejich vydáním soudy porušily její ústavně zaručená práva uvedená v čl. 1 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 2. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že k dotčení výše uvedených ústavně zaručených práv stěžovatelky došlo aplikací ustanovení § 3 odst. 4 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1. 10. 2024 (dále jen "vyhláška"). 3. Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla insolvenční správkyní ve věci oddlužení vedlejších účastníků. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 7. 2025 č. j. KSCB 41 INS 22010/2024-B-11 mimo jiné stěžovatelce určil odměnu ve výši 36 300 Kč včetně DPH, rozhodl, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenční správkyně ve výši 26 580 Kč, která není kryta příjmy z majetkové podstaty, bude po právní moci rozhodnutí uhrazena z prostředků České republiky - Krajského soudu v Českých Budějovicích (bod V výroku), stěžovatelku zprostil funkce (bod VI výroku) a vedlejším účastníkům uložil povinnost uhradit společně a nerozdílně státu náklady řízení (dlužnou odměnu a náhradu hotových výdajů správkyně) ve výši 26 580 Kč, a to do 3 dnů od právní moci usnesení na označený účet (bod VII výroku). Oddlužení vedlejších účastníků soud neschválil (bod III výroku). 4. K odvolání stěžovatelky do bodů V a VI výroku a odvolání vedlejších účastníků do bodu V a VII výroku, Vrchní soud v Praze usnesení krajského soudu v napadených bodech potvrdil. 5. Vrchní soud vypořádal námitky stěžovatelky týkající se aplikace ustanovení vyhlášky a přisvědčil krajskému soudu, že postupoval při určení odměny stěžovatelky správně. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti napadenému usnesení s tím, že jí měla být přiznána odměna celkem ve výši 54 329 Kč včetně DPH. Soud však stěžovatelce přiznal odměnu pouze ve výši 36 300 Kč včetně DPH. Podle stěžovatelky jsou ustanovení vyhlášky, z nichž vyplývá podle závěrů obecných soudů omezení výše odměny insolvenčního správce (§ 3 odst. 4) a omezení výše odměny insolvenčního správce hrazené z prostředků státního rozpočtu (§ 8 odst. 1) aplikovány nesprávně. Podle názoru stěžovatelky znění uvedených ustanovení vyhlášky odporuje zákonu a je v rozporu i s ústavním pořádkem. Obecné soudy se touto otázkou měly zabývat a případně vyhlášku v uvedené rozsahu neaplikovat. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. 8. Neústavnost postupu soudu stěžovatelka spatřuje v tvrzeném rozporu aplikovaných ustanovení vyhlášky s ústavním pořádkem a zákonem, v jehož důsledku je snížena její odměna jako insolvenční správkyně. Pro rozsah ústavněprávního přezkumu napadeného usnesení je rozhodující tzv. bagatelnost věci (rozdíl mezi odměnou účtovanou stěžovatelkou a odměnou přiznanou činí cca 18 000 Kč), která sama o sobě zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. Rozhoduje-li Ústavní soud o bagatelních částkách, předpokládá se, že ani případná nezákonnost rozhodnutí nebude mít bez dalšího za následek porušení základního práva nebo svobody. Stěžovatelka netvrdí ani existenci podstatné újmy, jež by mohla zakládat ústavněprávní přesah věci (srov. stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, body 11 a 34 a judikatura tam citovaná). 9. Napadená rozhodnutí byla patřičně odůvodněna, vrchní soud uvedl, z jakých skutečností vycházel, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Taktéž vypořádal stěžovatelčiny námitky směřující proti § 3 odst. 4 a § 8 odst. 1 vyhlášky. Ústavní soud neshledal důvod, proč rozhodnutí týkající se bagatelní částky v posuzované věci meritorně přezkoumávat (obdobně o ústavních stížnostech jiné insolvenční správkyně srov. usnesení ze dne 28. 4. 2026 sp. zn. I. ÚS 1058/26 a usnesení ze dne 13. 5. 2026 sp. zn. IV. ÚS 950/26). 10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. května 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu