Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ACARTIA HOLDINGS LIMITED, sídlem Kyriakou Matsi 16, Nikósie, Kyperská republika, zastoupené JUDr. Michalem Stupkou, advokátem, sídlem Družstevní 1395/8, Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 82/2025 ze dne 21. ledna 2026 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 2 T 13/2022-15994 ze dne 15. května 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byla dne 31. března 2026 doručena ústavní stížnost proti shora uvedeným rozhodnutím. Podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož stěžovatelka k ústavní stížnosti nepřiložila kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku podle § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu (tj. kopii napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze). 2. Ústavní soud proto stěžovatelce zaslal výzvu k odstranění zmíněné vady ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy a současně ji poučil o důsledcích řádného a včasného neodstranění vad návrhu. Stěžovatelka na výzvu soudu zaslala několik listin, žádné z nich ale nelze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně jejích práv. Ústavní soud proto stěžovatelku opětovně vyzval k odstranění vady, a to ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy. Současně stěžovatelku poučil o důsledcích řádného a včasného neodstranění vad návrhu. 3. Ani napodruhé stěžovatelka svou povinnost nesplnila, když Ústavnímu soudu na jeho výzvu zaslala pouze napadené usnesení Městského soudu v Praze, které Ústavní soud žádal o zaslání vedle kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Vytknutou vadu tak stěžovatelka řádně a včas neodstranila. 4. Ústavní soud zdůrazňuje, že povinnost přiložit k ústavní stížnosti kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva není samoúčelným formalismem, který by měl jednotlivcům ztížit či znemožnit přístup k Ústavnímu soudu. Tato povinnost vychází ze zákona o Ústavním soudu, kterým je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky). Jejím dodržováním je sledován legitimní cíl v podobě hospodárnosti řízení před Ústavním soudem. Při zaslání požadované kopie rozhodnutí spolu s ústavní stížností stěžovatelce nevznikají ani žádné další náklady, nemůže se proto jednat ani o nepřiměřeně zatěžující požadavek. 5. Zároveň nelze přehlédnout, že stěžovatelka je v řízení zastoupena advokátem, jehož úkolem je zajistit, aby podání bylo sepsáno kvalifikovaně a vyhovělo všem zákonným podmínkám. Stěžovatelka přesto do dnešního dne neodstranila vytýkanou vadu podání, Ústavní soud návrh proto podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl (obdobně např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 122/23 ze dne 8. listopadu 2023, sp. zn. II. ÚS 135/21 ze dne 19. května 2021 nebo sp. zn. IV. ÚS 1973/20 ze dne 6. října 2020). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2026 Martin Smolek v. r. soudce zpravodaj