Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. V., zastoupené Mgr. Janem Palečkem, advokátem, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1929/10, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2025, č. j. 7 To 194/2025-768, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. května 2025, sp. zn. 10 T 184/2024, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadenými rozhodnutími byli v trestním řízení, jehož předmětem bylo spáchání podvodu na stěžovatelce, obžalovaní zproštěni obžaloby. 2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem. 3. Při tomto posouzení Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je opožděná. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost "podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení". 4. V dané věci bylo takovým rozhodnutím napadené usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), proti kterému stěžovatelka nemohla podat žádný opravný prostředek (§ 265d odst. 1 trestního řádu a contrario). Jak vyplývá z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, rozhodným kritériem je uplatnění opravného prostředku, který zákon poskytuje "stěžovateli", nikoliv dalším subjektům. Stěžovatelka však v ústavní stížnosti odvozuje počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti ode dne 19. 2. 2026, což byl den, kdy byla vyrozuměna Nejvyšším státním zastupitelstvím, že proti usnesení krajského soudu nebylo podáno dovolání. Odhlédne-li Ústavní soud od skutečnosti, že vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství o nepodání dovolání bylo stěžovatelce doručeno poprvé již 13. 1. 2026, nelze ani od této skutečnosti odvozovat běh lhůty k podání ústavní stížnosti. Podnět k podání dovolání není opravným prostředkem ve smyslu uvedeného ustanovení (obdobně k podnětu ministru spravedlnosti ke zvážení podání stížnosti pro porušení zákona např. v usnesení ze dne 21. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 2422/13). Ostatně sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uznává, že sama žádný opravný prostředek podat nemohla. Odvozování běhu lhůty od možnosti podat opravný prostředek jiným subjektem by představovalo postup contra legem. 5. Za rozhodující je tedy nutné považovat doručení napadeného usnesení krajského soudu. Stěžovatelce (resp. jejímu právními zástupci) bylo toto usnesení doručeno do datové schránky dne 10. 12. 2025. Jelikož ústavní stížnost byla podána dne 19. 4. 2025, je zjevné, že byla podána po uplynutí dvouměsíční zákonné lhůty. 6. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. června 2026 Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka