Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Renaty Vašinové, zastoupené Mgr. Vojtěchem Peštukou, advokátem, sídlem Estonská 547/4, Praha 10 - Vršovice, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 297/2025-320 ze dne 28. ledna 2026 v rozsahu, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha-západ č. j. 3 C 5/2025-246 ze dne 8. září 2025 ve výroku II tak, že žalované (stěžovatelce) se náhrada nákladů řízení nepřiznává, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Stavebního bytového družstva X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora označeného soudního rozhodnutí v tam uvedeném rozsahu, tvrdí, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv. 2. Krajský soud v Praze výrokem I v záhlaví uvedeného rozsudku změnil nákladový výrok II v záhlaví uvedeného rozsudku Okresní soudu Praha-západ a v zamítavém výroku I tento rozsudek potvrdil a výrokem II rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 3. Z ústavní stížnosti (bod 4) plyne, že stěžovatelka podání ústavní stížnosti považuje za přípustné, neboť proti rozhodnutí o nákladech řízení již není přípustný žádný opravný prostředek [dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu je objektivně nepřípustné]. Tím, že stěžovatelka ve věci samé byla plně úspěšná, není subjektivně oprávněna k podání dovolání ani proti rozhodnutí o věci samé. Takové oprávnění má ale vedlejší účastník. 4. Ústavní soud z aplikace infoSoud a z telefonického ověření u okresního soudu zjistil, že vedlejší účastník, jehož žalobu okresní soud zamítl a krajský soud zamítnutí potvrdil, podal proti rozsudku krajského soudu dovolání, o kterém doposud nebylo rozhodnuto. 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení stanovených zákonem o Ústavním soudu a shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona, přičemž důvody pro výjimku z nepřípustnosti podle § 75 odst. 2 téhož zákona nejsou dány. 6. Probíhá-li dovolací řízení, je vyloučeno, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal, neboť by tím nepřípustně - v rozporu s principem právní jistoty i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti - zasahoval do rozhodování obecných soudů (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 817/23 ze dne 25. července 2023, bod 6). 7. Ač proti samotným výrokům o náhradě nákladů řízení sice není dovolání přípustné, neznamená to, že výsledek dovolacího řízení se jich nemůže dotknout. Nákladové výroky totiž mají akcesorickou povahu k výrokům o věci samé. Bude-li vyhověno dovolání, a dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu (případně i soudu prvního stupně) zruší, pak zruší i nákladové výroky, při změně pak změní i výrok o nákladech řízení. 8. Z toho plyne, že stěžovatelčina ústavní stížnost je vzhledem k dovolání, které podal vedlejší účastník, předčasná a slovy zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Stěžovatelka má však možnost po skončení dovolacího řízení podat novou ústavní stížnost. Případnou opakovanou ústavní stížnost nebude možné odmítnout pro opožděnost na základě argumentu, že dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení je objektivně nepřípustné, neboť není možné, aby ústavní stížnost byla nejprve předčasná a následně opožděná. 9. Z výše uvedených důvodů (obdobně srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2666/22 ze dne 8. prosince 2022, body 5 až 9) Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 6. května 2026 Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka