Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele L. Č., zastoupeného JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 283/2024-922 ze dne 12. listopadu 2025 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce č. j. 15 Nc 5/2024-460 ze dne 15. srpna 2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a H. Č. a nezletilého D. Č., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel (otec) se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jeho práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 2. Otec s vedlejší účastnicí (matka) byli manželé a žili v X. Matka na konci ledna 2024 opustila spolu s nezletilým vedlejším účastníkem (chlapec), tehdy dvouletým, společnou domácnost a přestěhovala se do Y. Učinila tak, protože na ni měl otec vyvíjet psychický nátlak a vyhrožovat jí. 3. Současně s opuštěním domácnosti matka podala u Okresního soudu v Nymburce návrh na úpravu péče, výživy a styku. V březnu 2024 nařídil okresní soud na dobu tří měsíců předběžné opatření, jímž upravil styk otce s chlapcem v lichém týdnu od středy 10.00 hodin do čtvrtka 18.00 hodin a v sudém týdnu od soboty 10.00 hodin do neděle 18.00 hodin. V dubnu 2024 podala matka rovněž návrh na nahrazení souhlasu otce s přeregistrací chlapce k dětské lékařce v Y, jakož i nahrazení souhlasu otce s docházkou chlapce do tamní školky. V červenci okresní soud nařídil opětovně předběžné opatření o úpravě styku otce s chlapcem ve stejném rozsahu jako při předchozí úpravě. 4. Okresní soud v Nymburce napadeným rozhodnutím svěřil chlapce pro dobu do i po rozvodu manželství do péče matky (výrok I). Otci určil výživné na chlapce od 1. února 2024 (výrok II) a vyčíslil dluh na výživném (výrok III). Styk otce s chlapcem upravil každý lichý týden od středy 12.00 hodin do pátku 12.00 hodin, každý sudý týden od soboty 10.00 hodin do pondělí lichého týdne do 8.00 hodin. Dále stanovil prázdninový režim péče o jarních, velikonočních, letních a vánočních prázdninách (výrok IV). Nahradil souhlas otce s docházkou do konkrétně označené školky v Y (výrok V), jakož i souhlas s přeregistrací k dětské lékařce (výrok VI). Rozhodl o nákladech řízení (výrok VII). 5. Okresní soud zvažoval kritéria vymezená judikaturou Ústavního soudu při stanovování rozsahu péče každého z rodičů, a měl za to, že všechna kritéria (vyjma přání dítěte, které s ohledem na nízký věk chlapce nezjišťoval) lépe naplňuje matka. Otec k matce chová negativní, až nenávistný postoj, a své názory na ni (že je matka feťačka, prostitutka, lhářka) ventiluje před chlapcem. Okresní soud měl za prokázané, že otec lže v řadě věcí, a nejenže před chlapcem hovoří o tom, že mu matka ubližuje, ale podněcuje v chlapci dojem, že jej matka týrá. Otec tak buduje negativní vztah chlapce k matce a snaží se jej, na rozdíl od matky, narušit. U styku rozšířil okresní soud oproti nařízenému předběžnému opatření přespávání chlapce u otce na dvě noci v každém týdnu a kvůli nevhodnému chování otce u předávání chlapce matce upravil předávání přes školku. 6. Otec se proti rozsudku okresního soudu odvolal. 7. Od data vydání rozsudku okresního soudu do vydání napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze přetrvávala vyhrocená předávání chlapce. V březnu 2025 vypracoval orgán sociálně-právní ochrany dětí při Městském úřadu v X individuální plán ochrany dítěte a navrhoval párovou terapii rodičů. Ani jeden z rodičů se nemohl terapie zúčastnit. V září 2025 otec chlapce nepředal zpět matce, výzvy soudu neuposlechl, proto došlo k nucenému odnětí syna v rámci výkonu rozhodnutí. Současně okresní soud zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření (svěření chlapce do střídavé péče rodičů), nařídil bez návrhu předběžné opatření, jímž chlapce předal do péče matky na dobu 3 měsíců, a vzápětí nařídil předběžné opatření, jímž styk otce s chlapcem zakázal a upravil styk pouze dálkový po dobu 15 minut ve čtvrtek. Otec vyhrožoval trestním oznámením učitelce a ředitelce mateřské školy chlapce, jakož i odvedením dítěte z mateřské školy. Policie otci v odchodu s chlapcem zabránila. Otec byl v průběhu roku 2025 několikrát uznán vinným ze spáchání přestupků vůči matce a byly mu uloženy pokuty. Přestupkové řízení týkající se incidentu při předání chlapce, kdy otec matku postříkal bílou barvou, nadále probíhalo. Na sociálních sítích se otec vyjadřoval vůči všem zúčastněným osobám negativně a uváděl, že se dopouštějí organizovaného zločinu a obchodu s bílým masem. 8. Krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II a v části výroku III, týkajícím se výživného a nedoplatku na výživném. Ve výroku IV jej změnil tak, že je otec oprávněn stýkat se s chlapcem 1x za 14 dnů formou asistovaného styku s tím, že termíny stanoví zařízení (výrok I). Ve výrocích I, zbylém rozsahu výroku III a výrocích V a VI rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok II). Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III, IV a V). 9. Krajský soud konstatoval, že otec má nízkou seberegulaci a ohrožuje zdravý psychosociální vývoj chlapce. Ač má chlapec rád oba rodiče, chování otce chlapce zraňuje. Otec má snížené rodičovské kompetence, matku dehonestuje, kontakt s matkou nepodporuje, chlapcem manipuluje. Krajský soud uzavřel, že o přímém styku otce s chlapcem mimo asistované kontakty lze uvažovat až tehdy, kdy otec podstoupí psychologicko-psychiatrické vyšetření, a případně terapii. 10. Krajský soud vydal dne 9. dubna 2026 opravné usnesení č. j. 101 Co 283/2024-1237, jímž v nákladových výrocích IV a V (jakož i v odůvodnění) opravil lhůtu k plnění a odložil vykonatelnost výroků IV a V do právní moci usnesení. 11. Otec namítá, že zejména krajský soud zasáhl do rodičovských práv otce mimořádně intenzivně. Otec ztrácí vliv na výchovu a vývoj chlapce, je ze života chlapce zcela vyloučen a je popřeno právo chlapce na oba rodiče. Takovému zásahu neodpovídá kvalita skutkových zjištění, odůvodnění rozsudku není přesvědčivé a není proporcionální. Krajskému soudu otec dále vytýká, že ústavně konformně nevysvětlil, proč nebylo možné použít mírnější opatření než asistovaný styk. Krajský soud se rovněž nezabýval dočasností asistovaného setkávání a neupravil postupné rozšiřování styku ve smyslu nálezů sp. zn. II. ÚS 894/25 ze dne 30. července 2025 a sp. zn. II. ÚS 212/25 ze dne 12. března 2025. 12. Otec dále považuje rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný, neboť krajský soud do něj nepromítl úvahy o výkonu rodičovské odpovědnosti otcem a nereflektoval úpravu účinnou od 1. ledna 2026. 13. Konečně otec tvrdí, že obecné soudy porušily jeho procesní práva, nevedly řízení transparentně a nezachovaly rovná práva účastníků řízení. Krajský soud vyvodil závěr o redukci styku na styk asistovaný v minimálním rozsah na základě znaleckého posudku, který byl neúplný. Postavit symbolický kontakt otce s chlapcem na neúplném znaleckém zkoumání je v rozporu se zdrženlivostí při zasahování do rodičovských práv a spravedlivým procesem. V neposlední řadě obecné soudy nedostály požadavkům spravedlivého procesu v tom, že fakticky neumožnily otci uplatnit důkazy k vyvrácení tvrzení, na nichž stojí úprava styku, a některé důkazní návrhy otce odmítly, aniž by se v odůvodnění s nimi řádně vypořádaly. Kvůli tomu není skutkový podklad úplný. Podrobněji rozvedl tvrzená pochybení soudů v osobním podání, které Ústavnímu soudu doručil v průběhu řízení spolu s flash diskem se záznamy a dalšími podklady. 14. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, až na dále uvedenou výjimku. Ohledně části výroků II, III a IV rozsudku okresního soudu, které byly rozsudkem krajského soudu změněny, Ústavní soud příslušný není, neboť nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno, nebo zrušeno. Ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. 15. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinně-právních věcí přistupuje velmi zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí. Takto postupovaly obecné soudy i v souzené věci. 16. Při rozhodování věcí týkajících se péče o dítě a styku s dítětem je nutné vycházet z toho, že dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů a práva obou rodičů na péči o dítě mají stejnou váhu (čl. 32 odst. 4 Listiny, čl. 8 Úmluvy, čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Jakékoliv omezení podílu péče rodiče o dítě musí vždy sledovat legitimní cíl nejlepšího zájmu dítěte a být mu přiměřené (nález sp. zn. I. ÚS 1079/17 ze dne 26. července 2017, bod 19). 17. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že schopnost potlačení osobních výhrad vůči druhému rodiči a utlumení rodičovského konfliktu ve prospěch zdravého vývoje společného dítěte je důležitou součástí rodičovské odpovědnosti. Projevuje-li tuto schopnost jeden z rodičů ve výrazně nižší míře, jedná se o významné (byť samozřejmě nikoliv jediné) hledisko při rozhodování o péči o nezletilé dítě (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 535/26 ze dne 9. dubna 2026, bod 27, sp. zn. II. ÚS 3676/25 ze dne 14. ledna 2026, bod 12). S touto skutečností pracoval i krajský soud. Namítá-li otec, že krajský soud nerespektoval nálezy Ústavního soudu a nestanovil výhled rozšíření styku, Ústavní soud poznamenává, že v úvahu je nutné brát v potaz okolnosti věci. A to zaprvé, vypjatou situaci, v níž krajský soud rozhodoval - včetně zákazu styku. Zadruhé, despekt otce k nařízeným předběžným opatřením včetně nespolupráce se zapojenými subjekty (tři marné snahy o předvedení otce ke znalci, nespolupráce s OSPOD). Zatřetí, dopad aktuální rodinné situace na zdravý psychický vývoj dítěte (srov. otcem zmiňovaný nález sp. zn. II. ÚS 894/25, bod 40). Stejně jako ve věci sp. zn. III. ÚS 151/26 ze dne 26. března 2026, v níž Ústavní soud neústavnost rozhodnutí nestanovující rozšíření styku neshledal, měl na prohlubující se konfliktní situaci značný podíl právě rodič, jemuž byl kontakt omezen na asistovaný. I v souzené věci tento rodič - zde otec - zcela postrádá náhled na závadnost vlastního chování. Věc intenzivně řešil jak soud, tak OSPOD, přesto otec postupně a čím dál tím intenzivněji vztah vůči matce eskaloval. Také OSPOD (jako opatrovník dítěte) navrhoval změnu úpravy styku na dálkový a styk formou asistovaných setkávání v návaznosti na vývoj událostí od září 2025. Jak je patrné z provedených důkazů, v průběhu řízení před krajským soudem byl vývoj ve věci natolik extrémní, že z původně nastavené péče obou rodičů došlo k zákazu styku otce s chlapcem. Jinými slovy, stěží mohly soudy předvídat jakýkoli pozitivní vývoj ve věci, aby mohly nastavit postupné rozšiřování styku. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy učinily vše, co lze po nich požadovat, aby napomohly zachování práv na rodinný život každého z účastníků řízení. 18. Dále otec vznesl námitky k průběhu dokazování přes krajským soudem. Ústavní soud si proto vyžádal záznamy z jednání krajského soudu ze dne 22. října 2025 a 12. listopadu 2025. 19. Jak plyne rovněž z napadeného rozhodnutí, krajský soud v rámci odvolacího řízení obstaral značné množství důkazů (body 36 až 89 rozsudku). Ty řádně během jednání provedl a vyšel taktéž ze skutkových zjištění okresního soudu. Na jednání dne 22. října 2025 důkazní návrhy otce na přehrání audio a video nahrávek (vyjma nahrávky provedené k důkazu na jednání 12. listopadu 2025), z nichž měla plynout trestná činnost proti otci a jimiž chtěl otec zpochybnit průběh různých situací včetně reakcí zainteresovaných osob, zamítl s tím, že provedené důkazy jsou pro posouzení věci dostačující. Stěžejním závěrem krajského soudu, vedoucím k omezení styku, bylo, že otec postrádá sebekorekci, která značně ovlivňuje jeho rodičovské kompetence (ostatně sám otec během jednání potvrdil urážlivé výroky o matce a soudkyni okresního soudu). Proto ani neprovedení nahrávek dodaných otcem (bez ohledu na jejich přehratelnost v době dodání) nemohlo zpochybnit tento závěr týkající se osobnosti otce, zejména plynul-li z množství listinných důkazů a vyjádření různých subjektů. 20. Z tohoto důvodu je lichá také námitka otce týkající se způsobu, jakým krajský soud pracoval se znaleckým posudkem. Znalecký posudek a výpověď znalkyně byly jedněmi z mnoha provedených důkazů. Nebyl-li znalecký posudek kompletní kvůli chybějícímu vyšetření otce, krajský soud s touto nekompletností řádně pracoval. Závěry znalců, o něž se krajský soud (opět, včetně dalších důkazů) opřel, se primárně týkaly rodičovských kompetencí matky a vývoje chlapce s ohledem na vztah mezi rodiči. Otec přehlíží, že při posuzování vzájemných vztahů vycházeli znalci mimo jiné z obsahu soudního spisu. 21. Krajský soud rozhodoval (a vyhlásil rozhodnutí) za právní úpravy platné a účinné do 31. prosince 2025. Je tak třeba odmítnout námitku, že se krajský soud nezabýval zachováním a výkonem rodičovské odpovědnosti otce, omezoval-li tímto způsobem styk, ve smyslu nyní platné a účinné právní úpravy týkající se rodičovské odpovědnosti. 22. Ústavní soud dospěl k závěru, že krajský soud zjistil skutkový stav pečlivě. Stejně pečlivě odůvodnil úvahy o modelu péče a úpravě styku vzhledem ke specifickým okolnostem věci. Především dostál požadavku, aby zájem dítěte byl předním hlediskem. Přistoupil-li krajský soud k jinému hodnocení provedených důkazů, a učinil jiné právní závěry, než které by za správné považoval otec, nelze to považovat za zásah do jeho ústavně zaručených práv. 23. Nakolik mohlo být pro otce bolavé, že se matka rozhodla manželství ukončit, nadále otec zůstává rodičem. Zášť, kterou otec chová k matce jako bývalé životní partnerce, se však promítá do jeho rodičovských kompetencí a má vliv na chlapce (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2271/25 ze dne 29. října 2025, na nějž upozornil i krajský soud v rozsudku). Je tedy primárně na otci, jak přistoupí k oddělení role rodičovské a partnerské, vyvaruje se invektiv na matku a manipulace chlapce (že mu matka ubližuje), a jaké prostředky práce se seberegulací zvolí. Tedy jak podpoří u chlapce pocit bezpečí. Jedině tak bude moci být chlapci plnohodnotným rodičem, který nenarušuje citový a psychický vývoj dítěte. O to více, je-li zřejmé, že otec chlapce velmi miluje, chlapec má k otci pozitivní citový vztah a v této rovině vztahu (rodič-dítě) bylo rozvržení péče mezi rodiče funkční. 24. Konečně k výrokům o výživném, neshod rodičů při výkonu rodičovské odpovědnosti a nákladovým výrokům otec žádné námitky nevznáší. Ústavní soud se jimi proto blíže nezabýval, neboť není jeho úkolem argumentaci za otce domýšlet. 25. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr otce o porušení jeho základních práv. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 3. června 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu