Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti obchodních korporací: 1. Plus4U Data, s. r. o., 2. Plus4U Mall, s. r. o. a 3. Marketing Zone, s. r. o., všechny sídlem V Kapslovně 2767/2, Praha 3 - Žižkov, zastoupených JUDr. Michalem Turnhöferem, advokátem, sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2 - Vinohrady, proti příkazům Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. dubna 2026 č. j. 0 Nt 11004/2026-13, č. j. 0 Nt 11004/2026-16 a č. j. 0 Nt 11004/26-19, a proti provedení prohlídek Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3 a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Na základě zprávy o auditu a následného oznámení insolvenčního správce právnické osoby (dále jen "právnická osoba v insolvenci") ze dne 20. 3. 2025 zahájila Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení (dále jen "policejní orgánu") úkony pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry (§ 206 odst. a odst. 5 trestního zákoníku). Pro neúplnost účetnictví nebylo možno stanovit legitimitu a účel transakcí, které právnická osoba v insolvenci realizovala jak s mateřskou společností prvních dvou stěžovatelek, tak i přímo se stěžovatelkami, přičemž všechny stěžovatelky patří do téhož koncernu spřízněného i s právnickou osobou v insolvenci. 2. Policejní orgán proto od řady společností z koncernu (dále jen "zájmové společnosti") vyžadoval (účetní) doklady, přičemž na opakované výzvy se mu nedostalo úplné odpovědi. Za této situace státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal tři návrhy (č. j. 1 KZN 164/2025-190, č. j. 1 KZN 164/2025-198 a č. j. 1 KZN 164/2025-206) na vydání tří příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a trestního řádu, neboť v dotčených nemovitostech (kancelářských prostorách) by se mohly nacházet nevydané dokumenty v listinné či elektronické podobě, kdy tyto obdržel pouze od první stěžovatelky. 3. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "soud") vydal napadené příkazy (dále jen "příkazy") týkající se tři samostatných nemovitostí, v nichž se mohly nacházet zájmové předměty (informace) týkající se celkem deseti zájmových společností. 4. Na základě příkazů současně provedl policejní orgán nařízené prohlídky. Pouze na jednom z míst byla zajištěna zájmová data v elektronické podobě, a to stažením ze vzdáleného serveru, přitom podle protokolu o provedení této prohlídky (podle druhého příkazu) byli v daném objektu zastiženi a vyslechnuti též majitel koncernu (dále jen "zájmová osoba") i pracovník účetní společnosti, který byl oprávněný požadovaná data poskytnout, což také učinil. V objektu podle prvního příkazu bylo zjištěno, že zájmové společnosti se v předchozích dvou týdnech odstěhovaly a den po provedení prohlídky byl prostor oficiálně vrácen pronajímateli. II. Argumentace stěžovatelek 5. Řádně zastoupené stěžovatelky ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítají porušení svých práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a odst. 4 a v čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 6. Podle stěžovatelek měly příkazy nepřiměřeně široké a generické vymezení zájmových věcí představující neomezený zásah do jejich dispoziční sféry. Soud se nezabýval vhodností, přiměřeností a nezbytností prohlídek ve smyslu judikatury Ústavního soudu (nálezy ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09, ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13, ze dne 10. 1. 2012 sp. zn. II. ÚS 1375/11 či ze dne 11. 9. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12). Návrhy nebyly dostatečně odůvodněny za situace, kdy v průběhu několikaměsíčního trestního řízení nebyl policejní orgán schopen vyhodnotit konkrétní podklady, které vyžaduje, a nebylo z nich ani patrné, proč byl zvolen daný postup. Stěžovatelky vyjádřily nesouhlas s postupem policejního orgánu, přesto poskytly dostatečnou součinnost a požadovaná data předaly; tvrzení v příkazu považují za nepravdivé a účelové k vytvoření zdání zákonnosti prohlídek. V rámci prohlídek tak policejní orgán zajistil data, která mu stěžovatelky již poskytly. 7. Je-li v příkazech uvedeno, že první stěžovatelka podklady poskytla, měl být tento přístup zohledněn, stěžovatelka měla být vyňata a neměla být podrobena stejnému donucovacímu zásahu. Podle stěžovatelek nebyly prohlídky nezbytné a neodkladné, neboť tato skutečnost musí být z příkazu alespoň v minimálním rozsahu seznatelná (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07). Vzhledem k časovému vymezení hledaných údajů (do roku 2023), stěžovatelky pochybují rovněž o neodkladnosti úkonu. Stěžovatelky nepovažují prohlídky ani za přiměřené, neboť jim nepředcházel výslech ve smyslu § 84 trestního řádu, v jehož rámci je možné požadované vydat dobrovolně. V opačném případě nemohou být prohlídky provedeny. Svým přístupem soud při vydání příkazů rezignoval na svou kontrolní činnost a popřel svou roli nezávislého garanta, kdy třetí příkaz se týkal prostoru, v němž již stěžovatelky nepůsobí. 8. Vzhledem k charakteru podnikání stěžovatelek (IT služby) byla iluzorní představa, že by v dotčených prostorách byly informace v listinné podobě. Vzhledem k elektronické podobě dat spatřují stěžovatelky v postupu orgánů činných v trestním řízení též nebezpečí vzniku mimořádné škody. Policejnímu orgánu byla ponechána široká volnost bez omezení podle konkrétních zařízení, uživatelských účtů, aplikací, datových okruhů, časového období ani vazby na prověřovanou trestnou činnost. Mohla tak být dotčena i data jiných subjektů synergicky spolupracujících se stěžovatelkami a neuvážená manipulace by se mohla projevit i na jiných místech a fungování dotčených služeb (obchodní tajemství, data klientů, aj.). 9. S ohledem na uvedené okolnosti stěžovatelky Ústavnímu soudu navrhly zrušit napadené příkazy, konstatovat porušení jejich práv postupem policejního orgánu a zakázat mu v pokračování porušování práv a přikázat obnovení původního stavu (vrácení zajištěné věci). III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti 10. Poté, co se Ústavní soud seznámil s vyžádanými návrhy státního zástupce, napadenými příkazy, protokoly o prohlídkách a dalšími písemnostmi, uzavřel, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná. 11. V zasahování do činnosti orgánů činných v trestním řízení zůstává Ústavní soud zdrženlivý a činí tak výjimečně pouze v případech, jsou-li porušena základní práva, což platí i pro domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor a pozemků. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení, současně to na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (například usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3279/13). Proto připadá zásah Ústavního soudu v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky svévole či dokonce libovůle. III. a) Prohlídky 12. Přípustnost ústavní stížnosti je založena na principu subsidiarity, tedy na vyčerpání veškerých (dostupných) procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Brojí-li stěžovatelky proti postupu policejního orgánu při provádění prohlídek musí před podáním ústavní stížnosti vyčerpat prostředky ochrany, které mu poskytuje trestní řád a zákon o státním zastupitelství [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (body 15-17), ze dne 30. 10. 2018 sp. zn. III. ÚS 1944/18 (bod 11), ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1263/19 (bod 18) či ze dne 17. 7. 2024 sp. zn. IV. ÚS 851/24). Z ústavní stížnosti není patrné, že by stěžovatelky postupovaly podle trestního řádu či podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a učinily jakýkoli podnět k přezkumu postupu policejního orgánu. Stěžovatelky tedy nevyčerpaly všechny dostupné prostředky ochrany práv, a proto je v části směřující proti postupu policejního orgánu ústavní stížnost nepřípustná. 13. Z uvedených důvodů ústavní stížnost v části směřující proti postupu policejního orgánu při provedení prohlídek Ústavní soud odmítl jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. III. b) Příkazy 14. V napadených příkazech byly specifikovány prostory, jichž se měly prohlídky dotýkat, i důvody, které vedly orgány činné v trestním řízení k návrhu jejich nařízení. Právnická osoba v insolvenci měla podle zjištění fakturovat fiktivní plnění od jednotlivých subjektů koncernu, v němž jsou zapojeny i stěžovatelky, přičemž některé faktury (i od první stěžovatelky) byly podle dosavadních zjištění antedatovány. Vzhledem k tomu, že účetní doklady právnické osoby v insolvenci, spravované sesterskou společností první a druhé stěžovatelky v elektronické podobě, byly smazány, vyzval policejní orgán deset zájmových společností zapojených do téhož koncernu (včetně stěžovatelek), a to opakovaně k poskytnutí jejich souvisejících účetních dokladů. V úplné podobě pak získal požadovaná data pouze od první stěžovatelky (bod 6 příkazů). Z poznatků policejního orgánu vyplynulo, že na oficiální adrese všech zájmových společností tyto fakticky nesídlí (bod 8 příkazů). Následně byly zjištěny objekty, které měly fakticky využívat formou tzv. open office (nejde o klasické kanceláře, ale o prostory, v nichž se zaměstnanci různých společností mohou přihlásit do firemní sítě), a proto nebylo možné prostor specifikovat ještě přesněji. V dotčených prostorech pak měly svou činnost provozovat všechny zájmové společnosti i zájmová osoba, a tak by měly být k dispozici (dostupné) hledané dokumenty jak jejich, tak i právnické osoby v insolvenci. Přiměřenost prohlídek vyplývá podle příkazů ze závažnosti a z rozsahu trestné činnosti, kdy škoda může přesahovat 170 milionů korun (bod 19 prvního a třetího příkazu, bod 18 druhého příkazu). Neopakovatelnost spočívá v nemožnosti jeho provedení v řízení před soudem a reálné hrozby zničení či přemístění na neznámé místo, případně jiného nakládání s nimi. S tím podle soudu souvisí i neodkladnost úkonu, neboť není jiná možnost, jak zabezpečit důkazní situaci i s ohledem na sofistikovanost páchání šetřené činnosti (bod 21, 20). 15. Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatelek, že napadené příkazy nedostatečně konkretizují důvody předpokladu, že se v daných nemovitostech mohou nacházet věci potřebné pro další objasnění prověřované trestné činnosti. Soudkyně v příkazech identifikovala dosud objasněné okolnosti, jež potvrzovaly důvodnost podezření. 16. Je namístě připomenout, že po soudci, který ve fázi prověřování posuzuje návrh státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce, respektive prohlídce jiných prostor a pozemků, nelze legitimně požadovat, aby vycházel výhradně z okolností prokázaných nade vši rozumnou pochybnost. Jinak řečeno, je běžné a ústavněprávně souladné uvedené prohlídky nařídit i na základě pouhých předpokladů, jestliže jde o předpoklady logické, které mají oporu v dosud objasněných skutečnostech. V posuzované věci úvahy vyjádřené v napadených příkazech tento předpoklad naplňují, přičemž je nutné vzít v úvahu provázanost všech zájmových osob. 17. Ústavní soud judikuje, že závěr orgánů činných v trestním řízení o nezbytnosti provedení domovní prohlídky (prohlídky jiných prostor a pozemků) musí projít přes "třístupňovou kontrolu" - policejního orgánu, státního zástupce a soudu (viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Ochrana základních práv je pod ochranou soudní moci (čl. 4 Listiny), není svěřena jen Ústavnímu soudu, a proto je v této fázi trestního řízení garantem jejich ochrany již obecný soud, který příslušný příkaz vydává. Jemu je předně uložena povinnost posoudit svou příslušnost (místní i věcnou) k vydání toho kterého rozhodnutí a přezkoumatelně popsat, na základě jakých okolností považuje provedení prohlídky za nezbytné, a jde-li o neodkladný a neopakovatelný úkon, musí soud odůvodnit i tyto okolnosti (například nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13). 18. Uvedené požadavky napadené příkazy k prohlídkám splňují a požadované informace jsou z jejich odůvodnění patrné. Písemné příkazy vydal věcně příslušný orgán v rámci své pravomoci (čl. 2 odst. 2 Listiny) poté, co se seznámil s podstatnými informacemi z připojených spisů. V příkazech uvedl, co je předmětem zájmu, dostatečně přesně specifikoval místo výkonu prohlídek, uvedl důvody pro nařízení prohlídek, vztah zájmových společností včetně stěžovatelek k věci, i konkrétní podezření. Ústavní soud považuje popis rozhodných skutkových okolností za dostačující, umožňující seznámení se s podstatou podezření a klíčovými okolnostmi, o něž se podezření opírá. Spojitost prohledávaných prostor s prověřovanou trestnou činností i možný výskyt hledaných podkladů z příkazů vyplývá. Postup nebyl svévolný, soud postupoval podle zákonem stanovených pravidel (čl. 36 Listiny), stručně uvedl, v čem spatřuje důvodnost návrhu (čl. 12 odst. 2 Listiny), proč prohlídka nesnese odkladu a je nutné ji provést jako úkon neodkladný a neopakovatelný podle § 160 odst. 4 trestního řádu. Soud jasně vysvětlil, že zajištění hledaných věcí je zásadní z hlediska dosažení účelu trestního řízení, kterým je objasnění možné trestné činnosti, a že sledovaného účelu nebylo možné dosáhnout jiným, mírnějším opatřením. Jde-li o odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky, Ústavní soud neshledal v napadených příkazech žádné pochybení, a to zejména s ohledem na povahu hledaných věcí, které umožňují, aby dané odůvodnění zůstalo v relativně obecné rovině. V judikatuře Ústavního soudu sice lze nalézt požadavek, aby se soudy neodkladností a neopakovatelností prohlídek důkladně zabývaly. Jak nicméně vyplývá z výše uvedené judikatury, nelze ani na tuto část odůvodnění soudních příkazů klást přepjatě přísné nároky. Ústavní soud v minulosti zasahoval do rozhodovací činnosti zejména tehdy, neobsahoval-li příkaz vůbec žádnou zmínku toho, že prohlídka je prováděna jako neodkladný úkon (například nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011 sp. zn. II. ÚS 3073/10) a odůvodnění takového postupu nelze dovodit ani interpretací kontextu odůvodnění příkazu (například nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12). 19. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost v části směřující proti vydaným příkazům k prohlídkám jiných prostor a pozemků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. června 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu