Odůvodnění
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Mgr. Terezy Bártové, LL.M., advokátky, se sídlem Španělská 770/2, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2025, č. j. 28 Co 157/2025-171, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. dubna 2025, č. j. 21 P 34/2020-166, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Stěžovatelka byla ustanovena procesní opatrovnicí v řízení o opatrovnictví a o omezení svéprávnosti. Stěžovatelka později požádala soud o zaplacení odměny ve výši 7 200 Kč.
2. Obecné soudy rozhodly, že stěžovatelce náleží odměna za zastupování ve výši 5 650 Kč. Soudy vyšly z toho, že odměna opatrovníka, který byl ustanoven soudem, se počítá z nižší tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč - nikoli z běžné, vyšší tarifní hodnoty (§ 9 odst. 7 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a § 9 odst. 2 ve znění účinném do 31. 12. 2024). Obvodní soud jí tedy přiznal odměnu ve výši 5 650 Kč a městský soud toto rozhodnutí potvrdil.
II. Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutím městského a obvodního soudu. Rozhodnutí podle ní porušují její práva zaručená Listinou základních práv a svobod (čl. 3 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 28, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2). Napadená rozhodnutí jsou podle ní protiústavní z těchto důvodů: a) Obecné soudy vyčíslily stěžovatelčinu odměnu na základě nižší tarifní hodnoty, protože v řízení vystupovala jako opatrovnice ustanovená soudem. Tento postup odporuje nálezům, které obdobnou úpravu již dříve zrušily. Pro rozdílné odměňování stejné právní služby v závislosti na formě ustanovení advokáta neexistuje rozumný důvod (sp. zn. Pl. ÚS 4/19 a Pl. ÚS 26/19). b) Argumentace soudů, že je snížení odměny zapříčiněno nižší náročností poskytované právní služby, je neudržitelná. Řízení o svéprávnosti představuje zásadní zásah do práv a role opatrovníka vyžaduje vysokou odbornost, empatii i časovou náročnost. Nízké odměny navíc ohrožují dostupnost kvalitní právní pomoci pro zranitelné osoby. c) Městský soud se dostatečně nevypořádal se stěžovatelčinou argumentací a pouze nekriticky převzal text důvodové zprávy k vyhlášce.
III. Posouzení ústavní stížnosti
4. Ústavní soud je v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecný soud svým rozhodnutím nebo postupem neporušil stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
5. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva a svobody porušeny nebyly.
6. Ústavní soud uvádí, že se obdobnými ústavními stížnostmi advokátů opakovaně zabýval. Dosud ve všech případech, v nichž stěžovatelé nepodali návrh na zrušení § 9 odst. 7 advokátního tarifu, přitom odmítl jejich stížnosti jako zjevně neopodstatněné. Ústavní soud proto odůvodní toto usnesení stručněji a v podrobnostech odkazuje na svá dřívější rozhodnutí (usnesení sp. zn. I. ÚS 3453/25, I. ÚS 216/26, I. ÚS 117/26, III. ÚS 218/26, I. ÚS 135/26, I. ÚS 288/26, II. ÚS 118/26, II. ÚS 217/26, II. ÚS 219/26, II. ÚS 92/26).
7. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutím, která jí zkrátila odměnu o 2 000 Kč. Předmětem tohoto sporu je tedy částka, která je z hlediska své výše zcela zjevně bagatelní (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 331/24, bod 20; III. ÚS 3725/13, body 29 až 33).
8. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení v bagatelní výši jsou zjevně neopodstatněné, pokud věc neprovází mimořádné okolnosti - typicky v podobě významného přesahu vlastních zájmů stěžovatele (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34; nálezy sp. zn. I. ÚS 2552/24, bod 37; IV. ÚS 3502/20, bod 20).
9. Stěžovatelka neuvádí, že by byla napadenými rozhodnutími zásadním způsobem dotčena na své majetkové situaci (tzv. kvantitativní hledisko). Opodstatněnost ústavní stížnosti by tak mohla vzniknout kvůli potřebě vyřešit nějakou významnou ústavněprávní otázku (shodně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 218/26, bod 9; III. ÚS 63/26, bod 9; III. ÚS 3259/25, bod 13).
10. V tomto ohledu by mohla mít relevanci argumentace protiústavností § 9 odst. 7 advokátního tarifu, podle něhož soudy v daném případě postupovaly. Ústavní soud však příslušnou část tohoto ustanovení zrušil a tím tuto spornou ústavněprávní otázku vyřešil (nález sp. zn. Pl. ÚS 32/25). Ústavní stížnosti tak z tohoto důvodu chybí přesah vlastních zájmů, a proto ji nelze považovat za opodstatněnou ani z kvalitativního hlediska (obdobně za stejných právních okolností např. usnesení sp. zn. III. ÚS 218/26, bod 9).
11. Ústavní soud dodává, že nyní posuzovaná věc se liší od případu, v němž jinému stěžovateli vyhověl (nález sp. zn. IV. ÚS 1685/25). Stěžovatelka v projednávané věci nepodala návrh na zrušení § 9 odst. 7 advokátního tarifu, což Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1685/25 považoval za určující pro vyhovění (bod 20 nálezu). Ústavní soud proto rozhodl ve shodě se svými dřívějšími usneseními vydanými v obdobných věcech i početnou judikaturou k bagatelním nákladům řízení (shodně usnesení sp. zn. I. ÚS 3453/25).
IV. Závěr
12. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu
Hlavní stránka ·
Zásady ochrany osobních údajů ·
Smluvní podmínky