Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka, a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti A. D., zastoupené Mgr. Petrem Škopkem, advokátem, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 15. května 2025, č. j. 2 KZN 310/2025-20, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, jako účastníka řízení, takto: I. Vyrozuměním Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 15. května 2025, č. j. 2 KZN 310/2025-20, byla porušena stěžovatelčina ústavní práva vyplývající z čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích -pobočky v Táboře ze dne 15. května 2025, č. j. 2 KZN 310/2025-20, se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. V listopadu 2024 oznámila stěžovatelka na obvodním oddělení Policie ČR zranění svého syna, v jehož důsledku musel syn podstoupit operaci. Ke zranění došlo při tréninku motokrosu, kde syna doprovázel jeho otec. Poté, co se stěžovatelka dozvěděla, že policie věc bez dalších opatření odložila, obrátila se na Policii ČR s žádostí o umožnění nahlédnutí do spisu. Obvodní oddělení Policie ČR žádosti stěžovatelky nevyhovělo s tím, že ve věci nebyly zahájeny úkony trestního řízení, proto nelze uplatňovat nárok na nahlédnutí do spisu podle § 65 trestního řádu. 2. Stěžovatelka s vyřízením žádosti Policií ČR nesouhlasila a požádala okresní státní zastupitelství o prověření postupu Policie ČR. Okresní státní zastupitelství neshledalo v postupu Policie ČR pochybení a s jeho posouzením se ztotožnilo. Stěžovatelka se proto domáhala přezkumu krajským státním zastupitelstvím. Krajské státní zastupitelství napadeným vyrozuměním podnět stěžovatelky jako nedůvodný odložilo. Ve shodě s Policií ČR zastupitelství uvedlo, že předpokladem pro umožnění nahlédnutí do spisu podle § 65 trestního řádu je minimálně vedení přípravného trestního řízení. V dané věci nebyl důvod přípravné řízení zahajovat, neboť nezletilý syn stěžovatelky se poranil při tréninku pod dohledem dospělého otce, který syna následně převezl do nemocnice. Syn byl pro trénink náležitě vybaven. V uvedené situaci nelze shledat podezření ze spáchání trestného činu, např. těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku formou porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona. Krajské státní zastupitelství dále dodalo, že státní zástupkyně okresního státního zastupitelství měla odkázat stěžovatelku na Policii ČR, kterou může stěžovatelka požádat o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka podává proti shora označenému rozhodnutí ústavní stížnost, neboť ve spojení s předcházejícím postupem policejního orgánu a dozorového státního zastupitelství podle ní porušuje její základní práva podle čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 4. Postupem Policie ČR a státního zastupitelství došlo k porušení stěžovatelčina práva na účinné vyšetřování a omezení výkonu její rodičovské odpovědnosti. V důsledku nemožnosti nahlédnout do spisu nemůže stěžovatelka prověřit, zda Policie ČR skutečně provedla všechny nezbytné kroky k objasnění skutkového stavu věci. Stěžovatelka jako matka nezletilého má nezpochybnitelný zájem na informaci o výsledcích šetření Policie ČR a o tom, zda nebyl spáchán trestný čin. Ústavní soud již dříve dovodil, že rodiče mají právo nahlížet do spisu (např. nález sp. zn. IV. ÚS 3526/16). Policie ČR by mohla přístup ke spisu odepřít v raných fázích šetření pouze tehdy, pokud by uvedla konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo možné dovodit ohrožení účelu trestního řízení v případě, že by osoba nahlédla do spisu. Tyto okolnosti v dané věci Policie ČR neuvedla. Jako důvod odepření pouze uvedla, že dosud nebyly zahájeny úkony trestního řízení. Takové odůvodnění je podle judikatury nepřijatelné (nález sp. zn. I. ÚS 1496/18). Policie ČR prokazatelně prováděla úkony trestního řízení jako je sepsání protokolu o trestím oznámení, provádění šetření a zaznamenávání vysvětlení svědků. Pokud Policie ČR neumožnila stěžovatelce nahlédnout do spisu podle trestního řádu, mohla tak učinit podle správního řádu, občanského soudního řádu, daňového řádu či závazného pokynu policejního prezidenta č. 221/2011. III. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele 5. Ústavní soud postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření krajskému státnímu zastupitelství. 6. To ve svém vyjádření zcela odkázalo na obsah napadeného rozhodnutí. 7. Stěžovatelka ve své replice uvedla, že trvá na ústavní stížnosti a jejím argumentům dává za pravdu i nedávná rozhodovací praxe Ústavního soudu (nález sp. zn. II. ÚS 470/25). IV. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud dále posoudil výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 9. Podstatou této věci je posouzení, jak se orgány policie a státního zastupitelství vypořádaly se stěžovatelčinou žádostí o nahlédnutí do spisu ve věci prověřování okolností, za nichž došlo k poranění jejího nezletilého syna. Ústavní soud zásadně hodnotí postup všech rozhodujících orgánů veřejné moci v celku, i v případě dílčích pochybení jednoho z nich zásadně nezasahuje do jejich činnosti, bylo-li pochybení napraveno orgánem jiným. 10. V dané věci policejní orgán v odpovědi na stěžovatelčinu žádost uvedl, že vůbec nezahájil úkony trestního řízení, a tudíž nelze uplatňovat právo nahlížet do spisu podle § 65 trestního řádu. Zároveň policejní orgán uvedl, že zvážil stěžovatelčinu žádost a neshledal důvody pro umožnění nahlédnutí do spisu, který už byl procesně ukončen. Na podnět stěžovatelky k přezkumu tohoto postupu reagovalo okresní státní zastupitelství tak, že v dané věci neshledalo důvod zahájit úkony trestního řízení. Právo nahlížet do spisu náleží poškozenému v trestním řízení, které však vedeno nebylo. K podnětu výkonu dohledu se krajské státní zastupitelství vyjádřilo napadeným vyrozuměním tak, že předpokladem postupu podle § 65 trestního řádu je minimálně vedení přípravného řízení trestního. Teprve zahájením úkonů v trestním řízení se policejní orgán stává orgánem činným v trestním řízení. Do té doby postupuje podle zákona o Policii České republiky. Dále vyrozumění obsáhle popisuje, z jakého důvodu neporušil nevlastní otec poškozeného žádnou právní povinnost a nemohlo tedy být zahájeno trestní řízení. Proto nelze stěžovatelce přiznat postavení poškozené a umožnit si nahlédnout do spisu. Okresní státní zastupitelství mělo stěžovatelku odkázat na policejní orgán, který by jí mohl poskytnout informace podle informačního zákona. 11. Takové odůvodnění nemůže podle Ústavního soudu obstát. Stěžovatelka byla v dané věci oznamovatelkou možného trestného činu a zároveň zákonnou zástupkyní (matkou) potenciálního poškozeného. Z toho důvodu je nerozhodné, že sama nebyla potenciální poškozenou, které by přímo náleželo právo na účinné vyšetřování zásahů do nejdůležitějších ústavních práv, mezi něž bezpochyby patří i zdraví (viz např. nález ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. I. ÚS 443/23), tím spíše u nezletilých dětí. Všechny orgány veřejné moci mají ústavní povinnost (čl. 32 Listiny) respektovat specifičnost vztahu mezi rodiči a dětmi (viz zejména body 42 a násl. nálezu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3526/16), nebyl-li tento vztah v souladu s právem upraven jinak (např. omezením rodičovské odpovědnosti). Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj; další významnou složkou rodičovské odpovědnosti je povinnost k ochraně dítěte (§ 858 občanského zákoníku). Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven (§ 865 odst. 1 občanského zákoníku). Policie ani státní zastupitelství nezpochybnily stěžovatelčino postavení oznamovatelky, zákonné zástupkyně nezletilého a nositelky ničím neomezené rodičovské odpovědnosti vůči dítěti, jehož poranění a okolnosti vzniku tohoto zranění byly obsahem dokumentace. Na základě uvedeného byl policejní orgán povinen se stěžovatelkou jednat. 12. Podle napadeného vyrozumění a předcházejících rozhodnutí bylo zásadním důvodem popsaného postupu orgánů policie a státního zastupitelství to, že nedošlo k zahájení úkonů trestního řízení (§ 158 odst. 3 trestního řádu), proto nemohlo dojít k aplikaci § 65 trestního řádu. V první řadě je třeba konstatovat, že rozdělení činností policejních sborů (či jiných vyšetřovacích orgánů) mezi různé právní předpisy (a doktrinálně do různých odvětví) je věcí zákonodárce v legislativní rovině a obecných soudů v oblasti aplikační praxe. Žádný z nich však nemůže svou činností obcházet ústavní závazky státu v podobě individuálních ústavních práv či obecných ústavních principů. 13. Mezi ty náleží (jako součást práva na soudní či jinou ochranu práv a principů spravedlivého procesu podle čl. 36 Listiny) i právo kontroly činnosti rozhodujících orgánů účastníky řízení a veřejností, a to (v postavení dotčených osob) i skrze možnost nahlédnout do podkladů rozhodnutí (spisového materiálu). Jde o obecný ústavní princip, z něhož lze připustit výjimku pouze z důvodu ochrany srovnatelně důležitého soukromého nebo veřejného zájmu. Ostatně toto právo nachází ve všech základních procesních kodexech své zákonné provedení (kromě zmíněného § 65 trestního řádu srov. např. § 44 občanského soudního řádu, § 95 notářského řádu, § 94 exekučního řádu nebo § 38 správního řádu). V nedávném nálezu ze dne 20. 5. 2026, sp. zn. IV. ÚS 1898/25, Ústavní soud uvedl, že "právo účastníka řízení nahlížet do spisu je nedílnou součástí práva na právní pomoc a vůbec práva na spravedlivý proces. Byť Listina se o nahlížení do spisu výslovně nezmiňuje, je toto právo nezbytným předpokladem pro výkon jiných ústavně zaručených práv. Bez potřebných informací se jednotlivec může stěží vyjádřit k předmětu řízení, předložit protiargumenty apod". Jde tedy o nezbytnou součást kontroly řádnosti postupu státní moci, což lze zásadně garantovat každé osobě, které se tento postup dotýká, tedy nikoliv pouze obviněnému (stěžovatelka je zákonnou zástupkyní osoby, které se postup přímo dotýká). Uvedeným nálezem Ústavní soud sice zamítl ústavní stížnost účastníka "kvazitrestního" řízení, směřující proti znemožnění nahlédnutí do spisu, učinil tak však proto, že policejní orgán a orgány státního zastupitelství uvedly věcné a konkrétní důvody, které tento postup ospravedlňovaly, přičemž po jejich odpadnutí ke zpřístupnění spisu došlo (viz body 48 a 49 uvedeného nálezu). 14. V případech šetření možné trestné činnosti zasahující nejdůležitější lidská práva (podle § 158 odst. 1 trestního řádu) je právo nahlížet do spisu chápáno jako nezbytný atribut naplnění zvláštního závazku provést účinné vyšetřování tohoto zásahu (viz např. nález ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1496/18), kterého se ostatně stěžovatelka dovolávala (k tomu viz níže). O účinnosti vyšetřování (což je ústavní termín, který nelze zaměňovat s vyšetřováním ve smyslu trestního řádu) musí mít nositelé tohoto práva možnost se přesvědčit nahlédnutím do spisového materiálu. Bez této záruky by byly ostatní aspekty tohoto práva vyprázdněny. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1496/18 Ústavní soud výslovně odmítl argumentaci policejního orgánu, podle níž brání možnosti rodiče nahlédnout do pátracího spisu ve věci možné trestné činnosti vůči dítěti pouhá skutečnost nezahájení úkonů trestního řízení. K tomu dodal, že "je nutno řádně vzít v úvahu zmíněná mezinárodní a vnitrostátní právní východiska všude tam, kde rodiče uplatňují své právo a současně povinnost chránit své dítě a jeho nejlepší zájem" (viz bod 9 uvedeného nálezu). 15. Ačkoliv se jak nález sp. zn. IV. ÚS 3526/16, tak nález sp. zn. I. ÚS 1496/18 (oba řešící práva potenciálních poškozených) týkaly odlišného dotčeného zájmu (lidského života) a částečně odlišné procesní situace (v určité fázi šetření bylo dáno podezření, že se rodič dožadující se nahlédnutí do spisu na trestné činnosti nějak podílel), považuje v nich uvedené principy Ústavní soud za obecně platné, a to nejen v rámci zahájeného trestního řízení (to ostatně nebylo zahájeno ani ve věci posuzované nálezem sp. zn. I. ÚS 1496/18). Zvláštní respekt k vztahu rodičů a dětí se podle čl. 32 Listiny musí prolínat celým právním řádem. 16. Ústavní soud neshledal žádný důvod nerespektovat vlastní závěr policejního orgánu, kterým svou činnost nazval "šetřením podle § 158 odst. 1 trestního řádu". V takové situaci nelze stěžovatelce vytýkat, že se ochrany svých práv domáhala cestou, kterou jí nabízely trestní a související předpisy (trestní řád a zákon o státním zastupitelství). Ani orgány státního zastupitelství neoznačily závěr policejního orgánu o provádění šetření podle § 158 odst. 1 trestního řádu za nesprávný. Naopak odůvodnění jejich vyrozumění vyznívají tak, že šetření bylo provedeno řádně, byly zvažovány všechny okolnosti rozhodné pro zahájení úkonů trestního řízení, pro což však ve výsledku nebyly splněny podmínky. Ani tyto závěry podle Ústavního soudu nesvědčí o tom, že se v dané věci činnost policie netýkala oblasti upravené trestním řádem a nesledovala naplnění účelu trestního řízení (§ 1 odst. 1 trestního řádu). Aniž by Ústavní soud považoval v této věci za nutné polemizovat s tím, zda policejní orgán (ne)vystupoval jako orgán činný v trestním řízení a zda v dané věci (ne)byly splněny podmínky pro zahájení úkonů trestního řízení, nezbavují tyto skutečnosti samy o sobě policejní orgán povinnosti respektovat uvedená práva stěžovatelky. Totéž platí pro orgány státního zastupitelství. 17. V každém případě jsou tyto orgány vázány ústavním závazkem řádné ochrany práv osob dotčených jejich činností, jehož aspektem je i možnost nahlédnout do spisů, ze kterých orgány veřejné moci vycházely. Ostatně formální zahájení úkonů trestního řízení (resp. sepsání záznamů o zahájení) není v judikatuře Ústavního soudu striktní hranicí oddělující činnost orgánů činných v trestním řízení a jiných orgánů (viz např. bod 40 nálezu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3173/16, zabývající se právní povahou násilného policejního zákroku před zahájením úkonů trestního řízení). Ani podle nálezu ze dne 4. 8. 2025, sp. zn. II. ÚS 470/25, nebrání nezahájení úkonů trestního řízení existenci práva potenciálního poškozeného nahlédnout do spisu orgánu provádějícího prvotní šetření (v dané věci šlo o generální inspekci bezpečnostních sborů). 18. Tento závěr platí tím spíše, dovolávala-li se práva nahlédnout do spisového materiálu stěžovatelka jako nositelka rodičovské odpovědnosti vůči zraněnému dítěti a zároveň jeho zákonná zástupkyně práva na účinné vyšetřování, jehož ustáleně chráněným prvkem je i veřejná kontrola vyšetřování, mimo jiné skrze právo potenciálního poškozeného (v dané věci vykonávaného jeho zákonným zástupcem). Právo na účinné vyšetřování nezavazuje pouze orgány činné v trestním řízení, nýbrž státní moc jako celek. Stát se tohoto závazku nemůže zbavit tím, že klíčové aspekty vyšetřování "vyvede" mimo trestní řízení. 19. Stěžovatelka byla všemi vyrozuměními pouze informována, že v dané věci nebylo zahájeno trestní řízení, neboť nebylo zjištěno podezření ze spáchání trestného činu. Tento důvod však bez další argumentace neospravedlňuje to, aby stěžovatelce mohla být upřena možnost nahlédnout do shromážděné dokumentace týkající se zranění jejího syna a přezkoumat řádnost činnosti policejního orgánu seznámením se s podklady pro jeho postup. Ústavní soud tedy uzavírá, že orgány policie a státního zastupitelství v dané věci řádně nevysvětlily, z jakého důvodu stěžovatelce nepřísluší právo nahlédnout do podkladů, z nichž vycházely při šetření poranění jejího nezletilého syna. 20. Krajské státní zastupitelství v závěru svého vyrozumění uvedlo, že stěžovatelka měla být odkázána na postup podle informačního zákona (myšlen zřejmě zákon č. 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím). Ani tento stručný závěr podle Ústavního soudu výše uvedený deficit nenapravuje. 21. Podle § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím se postup podle tohoto zákona neužije, pokud zvláštní zákon upravuje poskytování informací samostatně. V oblasti správního řízení platí, že "institut nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu (...) je třeba chápat jako speciální vůči poskytování informací podle informačního zákona" (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2004, č. j. 5 A 158/2001-100, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 As 38/2007-78, nebo rozsudek ze dne 18. 1. 2017, č. j. 3 as 193/2014-37). V oblasti trestního řízení je nahlížení do trestního spisu podle § 65 odst. 1 trestního řádu komplexně upraveným postupem, jímž může účastník řízení získat informace a "ve spojení s § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím je proto vyloučeno, aby stěžovatel jako účastník trestního řízení žádal o informace v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím" (viz rozsudky NSS ze dne 1. 12. 2010, č. j. 1 As 44/2010-104, nebo ze dne 4. 10. 2011, č. j. 2 As 93/2011-79). Ačkoliv v uvedených rozsudcích Nejvyšší správní soud připustil, že poskytnutí některých informací (zejména těch vedených mimo "základní" spis, např. u dozorového státního zastupitelství) může spadat do působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím, jde o prostředek subsidiární (využitelný tam, kde využití institutu nahlížení do spisu nepřipadá v úvahu). 22. Stěžovatelka se nedomáhala zpřístupnění specifických (např. interních) informací vedených mimo základní spis policejního orgánu o prověřování jejího podnětu. Zjevným smyslem její žádosti o nahlédnutí do spisu ze dne 25. 3. 2025 bylo přezkoumání zákonnosti a správnosti postupu, na jehož základě dospěl policejní orgán k tomu, že věc "byla uložena bez dalšího opatření". Šlo tedy o informace důležité pro meritorní "rozhodnutí" o jejím podnětu. Z napadeného vyrozumění a všech zjištěných skutečností tedy nevyplývá, z jakého důvodu by taková "informace" měla spadat do působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím. 23. Zároveň je nutné zdůraznit, že výše uvedené závěry neznamenají, že stěžovatelčino právo nahlédnout do spisu je právem neomezitelným. Z ústavněprávního hlediska jde o právo, které se může dostat do střetu se subjektivními právy jiných osob (např. právem na soukromí, se zvláštním aspektem ochrany osobních údajů, právem na ochranu obchodního tajemství atd.) či s důležitými veřejnými zájmy (zejména u neskončených řízení jde typicky o "taktické" důvody, aby mohlo řízení co nejefektivněji naplnit svůj účel). Zvláštní kategorií jsou informace utajované podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. Tyto skutečnosti mohou být (v souladu se zákonnou úpravou) důvodem nezpřístupnění části či dokonce celého spisového materiálu. Vystupuje-li stěžovatelka jako rodič a zákonný zástupce účastníka řízení, mohou v konkrétním případě vyvstat rovněž důvody, pro které sice právo nahlédnout do spisu na straně zastupovaného existuje, avšak jeho realizace nebude umožněna konkrétnímu zástupci. I pro takovou situaci však procesní předpisy znají zákonné postupy (např. v určitých případech využití kolizního opatrovníka). Žádné takové důvody však napadené vyrozumění (a tím méně jemu předcházející rozhodnutí) neuvádí ani na straně stěžovatelky, ani na straně jejího nezletilého syna. 24. Ústavní soud se též zabýval tím, zda zrušením napadeného vyrozumění, jakožto rozhodnutí o stěžovatelčině podnětu k výkonu dohledu, lze docílit toho, aby dohledové státní zastupitelství mohlo v rámci svých pravomocí uvedené pochybení napravit. Sám policejní orgán ve vyrozumění zaslaném stěžovatelce uvádí, že prováděl šetření podle § 158 odst. 1 trestního řádu. Tento závěr ani dozorové, ani dohledové státní zastupitelství nezpochybnilo (viz bod 16 tohoto nálezu). Naopak odůvodnění jejich vyrozumění stojí především na závěru, že šetření bylo provedeno řádně a nebylo zjištěno podezření ze spáchání trestného činu. Přezkum splnění povinností policejního orgánu při šetření potenciální trestné činnosti podle uvedeného ustanovení, včetně ochrany práv osob, které byly touto činností potenciálně dotčeny, podle Ústavního soudu spadá do činnosti orgánů státního zastupitelství (včetně výkonu dohledu). Teprve v situacích, kdy se činnost policie nachází zcela mimo rámec úkolů daných trestním řádem, resp. trestní předpisy by nenabízely žádný postup k ochraně práv dotčených osob, by bylo možné uvažovat o nutnosti postupu podle správních předpisů mimo činnost orgánů státního zastupitelství (obdobně bod 12 usnesení ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 2166/14). Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že orgány státního zastupitelství mají pravomoc nařídit policejnímu orgánu provádějícímu úkony podle trestního řádu (přičemž nemusí nezbytně jít o úkony trestního řízení), jak má meritorně posoudit stěžovatelčinu žádost o nahlédnutí do spisu s ohledem na stav dané věci a ostatní dotčené zájmy. Přitom musí orgány státního zastupitelství respektovat svou povinnost ochrany práv dotčených osob (čl. 36 odst. 1 Listiny) a zvláštní povahu rodičovského vztahu mezi stěžovatelkou a jejím synem (čl. 32 odst. 1 Listiny). Tomuto úkolu v případě stěžovatelky nedostály, Ústavní soud proto rozhodl, že porušily její právě uvedená ústavní práva. 25. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu k závěru, že ústavní stížnost je důvodná a napadené vyrozumění proto podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil. Úkolem krajského státního zastupitelství po vrácení věci bude stanovit povinnosti dozorovému státnímu zastupitelství (a nepřímo policejnímu orgánu), aby mohl být obsah stěžovatelčina práva seznámit se s podklady jejich činnosti byl řádně meritorně posouzen, a aby jí tedy toto právo nebylo nadále odpíráno s pouhým poukazem na formální kvalifikaci úkonů policejního orgánu. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 11. června 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu