Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky Lucy Sarah Jones, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2025 č. j. 4 As 97/2024-111, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1. Magistrátu hlavního města Prahy, sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, 2. obchodní společnosti Trigema Stodůlky a. s., sídlem Bucharova 2641/14, Praha 5, 3. Ing. Pavla Stehlíka, 4. Ing. Michala Bukovjana, Ph.D., 5. BD A, 6. Bytového družstva B, 7. Bytového družstva C, 8. Bytového družstva D a 9. obchodní společnosti PRAETOR FINANCE s. r. o., sídlem Hábova 2345/7, Praha 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Nejvyššího správního soudu vyplývá, že Úřad městské části Praha 13 (dále jen "stavební úřad") vydal na žádost druhého vedlejšího účastníka (dále jen "stavebník") dne 2. 7. 2019 územní rozhodnutí, kterým rozhodl o umístění stavby "Bytový dům F" (dále jen "stavba") na pozemcích v katastrálním území Stodůlky, podle § 79 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 92 téhož zákona. První vedlejší účastník (dále jen "magistrát") rozhodnutím ze dne 29. 1. 2021 zamítl odvolání vedlejších účastníků 3-8 a potvrdil územní rozhodnutí. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 30. 1. 2023 rozhodnutí magistrátu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Magistrát následně rozhodnutím ze dne 24. 7. 2023 zamítl odvolání vedlejších účastníků 3-8 a potvrdil územní rozhodnutí. 3. Stavební úřad vydal stavební povolení na stavbu rozhodnutím ze dne 10. 5. 2021. Magistrát rozhodnutím ze dne 2. 3. 2022 zamítl odvolání vedlejších účastníků 3-8 a potvrdil stavební povolení. 4. Vedlejší účastníci 3-8 se proti oběma rozhodnutím magistrátu bránili žalobou u městského soudu, který je rozsudkem ze dne 14. 5. 2024, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 5. 2024, zrušil a vrátil věc magistrátu zpět k řízení. Proti rozsudku městského soudu podali magistrát a stavebník kasační stížnost, přičemž stavebník podal i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. 5. Usnesením ze dne 26. 6. 2024 přiznal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek, čímž byla odložena vykonatelnost rozsudku městského soudu, a stavebník mohl dokončit realizaci stavby. Kolaudačním rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 20. 2. 2025 bylo povoleno užívání řádně dokončené stavby. 6. Dne 24. 6. 2025 uzavřela stěžovatelka s druhým vedlejším účastníkem kupní smlouvu, na základě které bylo na stěžovatelku převedeno vlastnické právo k bytové jednotce ve stavbě a ke spoluvlastnickému podílu na pozemcích a společných částech stavby (dále jen "bytová jednotka"). 7. Nejvyšší správní soud aproboval závěry městského soudu a napadeným rozsudkem ze dne 29. 8. 2025 zamítl kasační stížnosti magistrátu a stavebníka. Tím pozbylo účinku usnesení o přiznání odkladného účinku a bylo definitivně rozhodnuto o tom, že jsou rozhodnutí magistrátu o odvolání proti územnímu rozhodnutí ze dne 24. 7. 2023 a stavebnímu povolení ze dne 2. 3. 2022 zrušena. 8. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. 9. Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona). V uvedených ustanoveních se odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího až poté, co jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci. 10. Ústavní soud proto v minulosti opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti za situace, kde existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však věc nebyla ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému orgánu veřejné moci k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 16. 2. 2011 sp. zn. III. ÚS 256/11, ze dne 25. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1743/20, ze dne 22. 1. 2024 sp. zn. III. ÚS 9/24]. Uvedené závěry se uplatní také v situaci, kdy osoba zúčastněná na řízení napadne ústavní stížností rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zamítnutí její kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu, a věc byla vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. usnesení ze dne 10. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1152/24, ze dne 23. 7. 2024 sp. zn. I.ÚS 1797/24). 11. Ústavní soud si je vědom toho, že Nejvyšší správní soud v posuzované věci nejednal se stěžovatelkou jako s osobou zúčastněnou na řízení, přestože jí toto postavení svědčilo. Stěžovatelka však brojí proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o mimořádném opravném prostředku, který potvrzuje správnost kasačního rozhodnutí městského soudu. Tímto rozhodnutím tak řízení skončeno nebylo, neboť věc byla vrácena magistrátu k dalšímu řízení. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti známo, že magistrát již znovu o územním rozhodnutí i o stavebním povolení rozhodl, přičemž v rámci těchto řízení již měla stěžovatelka možnost plně využít všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, neboť magistrát s ní jednal jako s účastnicí řízení podle § 27 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Vzhledem k pokračujícímu řízení je ústavní stížnost v této fázi řízení podána předčasně a je nepřípustná. 12. Nebude-li stěžovatelka v navazujícím řízení a po vyčerpání všech (řádných i mimořádných) opravných prostředků úspěšná, nic jí nebrání v podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž průběh a nové výsledky řízení před správními soudy. Ačkoliv je ústavní stížnost zásadně přípustná jen proti konečnému rozhodnutí (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), není tím vyloučeno, aby se v rámci jeho přezkumu uplatnily námitky směřující nejen k tomuto rozhodnutí, nýbrž i k celému dosavadnímu průběhu řízení (usnesení ze dne 23. 7. 2024 sp. zn. I. ÚS 1797/24). 13. Ústavní soud dále posoudil, zda nejsou naplněny podmínky pro použití § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma. Ústavní soud naplnění žádné z uvedených podmínek neshledal. 14. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 4. června 2026 Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj