Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, o ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupené Mgr. Martinem Nezvalem, advokátem, se sídlem Týnská 21, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 7. listopadu 2025, č. j. 15 Co 467/2025 - 1171, 15 Co 468/2025 - 1171, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře jako účastníka řízení, B. S. a nezletilé E. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatelka (dále také jako "matka") a vedlejší účastník (dále také jako "otec"), jsou rodiči nezletilé dcery, která se narodila z jejich nesezdaného soužití ukončeného v lednu 2020. Nezletilá byla meritorním rozhodnutím Okresního soudu v Táboře (dále jen jako "okresní soud") z února 2024 svěřena do péče matky, otci byl určen styk a stanovena povinnost platit výživné. Ve věci proběhlo rozsáhlé dokazování včetně vypracování znaleckého posudku. Vyplynulo z něj, že "nezletilá se nachází ve vážném riziku psychického a psychosociálního poškození s dlouhodobými následky, kdy hlavním rizikovým faktorem je rodičovský konflikt" (rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 2. 2024, č. j. 14 Nc 57/2020 - 884, 14 P a Nc 177/2020 a 14 P a Nc 178/2020, bod 13). V době rozhodování opatrovnického soudu dcera jednoznačně preferovala péči matky. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále jen jako "krajský soud") rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 2. Po prázdninovém styku s otcem v roce 2025 se nezletilá odmítla vrátit do péče matky. Otec podal návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by byla dcera předána do jeho péče. Soud s ohledem na explicitně vyjádřené přání nezletilé (dopis soudu, videonahrávka) a na další okolnosti, které vyšly v řízení najevo, vydal předběžné opatření, kterým nezletilou do 1. 11. 2025 svěřil do péče otce a matce určil styk s dcerou na každý sudý víkend (od pátku do neděle). Současně bylo z úřední povinnosti zahájeno řízení o změně péče o nezletilou. Okresní soud vedle toho nařídil dalším předběžným opatřením, aby nezletilá dočasně vykonávala povinnou školní docházku v místě bydliště otce. Matka podala odvolání proti oběma těmto usnesením. Argumentovala toxickým vlivem otce na dceru, jeho manipulativním počínáním vyplývajícím ze znalecky diagnostikované poruchy osobnosti (narcistické rysy, rysy pasivní agrese). Krajský soud obě napadená usnesení potvrdil, rozhodné skutečnosti považoval za spolehlivě zjištěné (osvědčené). Ačkoliv nevyloučil manipulaci otce, za situace mimořádně komplikovaných vztahů mezi nezletilou a jejími rodiči a jejich dlouhodobého (pro nezletilou značně zatěžujícího) konfliktu vyhodnotil předběžné opatření jako dočasné rozhodnutí soudu prvního stupně v nejlepším zájmu nezletilé; více světla do celé situace vnese až řízení ve věci samé. Toto usnesení odvolacího soudu napadla matka ústavní stížností. 3. Následně v říjnu 2025 okresní soud usnesením prodloužil trvání předběžného opatření, kterým byla nezletilá předána do péče otce o další tři měsíce, tedy do 1. 2. 2026. Shledal, že nenastaly podmínky pro změnu výchovného prostředí a nadále je v zájmu nezletilé, aby zůstala v péči otce. Uvedené rozhodnutí však nenabylo právní moci, v prosinci 2025 bylo změněno usnesením krajského soudu, který určil, že předběžné opatření se neprodlužuje (usnesení krajského soudu ze dne 18. 12. 2025, č. j. 15 Co 543/2025-1251). Od ledna 2026 tak došlo k obnově původního stavu, který byl založen rozsudkem ve věci samé z roku 2024, jímž byla nezletilá svěřena do péče matky. Fakticky však situace zůstala neměnná, nezletilá rezolutně odmítla návrat k matce, opakovaně vyjádřila přání zůstat u otce. Otec nezletilou matce nepředal, nepředával ji ani k realizaci víkendového styku s matkou. 4. V návaznosti na nastalou situaci a na vysoce konfliktní vztah rodičů, kteří opakovaně adresují soudu různá podání, jimiž de facto znemožňují řádný procesní postup a vydání rozhodnutí ve věci samé, vydal v únoru 2026 okresní soud prozatímní rozhodnutí podle úpravy obsažené v § 465a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních, účinné od 1. 1. 2026 (usnesení okresního soudu ze dne 23. 2. 2026, č. j. 30 P 136/2025-1408). Nezletilá byla tímto rozhodnutím ponechána v péči otce, matce byl určen rozsah péče o nezletilou v délce jedné hodiny týdně formou asistované péče prostřednictvím specializovaného pracoviště, dále byl určen styk matky s nezletilou formou asistovaných (video) hovorů, které mají probíhat v délce půl hodiny každou středu. Doba trvání byla stanovena do 23. 5. 2026. Prozatímní rozhodnutí napadla matka další ústavní stížností, jež je před Ústavním soudem projednávána pod sp. zn. I. ÚS 843/26. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka se ve své ústavní stížnosti domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí krajského soudu, protože je (spolu s předběžnými opatřeními, která potvrzuje) považuje za překvapivé, nepředvídatelné a nepřezkoumatelné, v rozporu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu. Došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky i nezletilé, a to zejména práva na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na rovnost účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny a práva na péči o děti a jejich výchovu dle čl. 32 odst. 4 Listiny. K tomu mělo dojít za následujících okolností. 6. Otec od počátku srpna zamezuje jakémukoliv kontaktu stěžovatelky s dcerou, ignoruje povinnost uloženou předběžným opatřením předávat dceru matce ke styku. Soudy, byť o této situaci věděly, nezasáhly a legitimizovaly tak počínání otce, který svým jednáním naplňuje znaky přečinu podle § 337 odst. 4 trestního zákoníku (maření úředního rozhodnutí a vykázání). Soudy svou pasivitou vůči jednání otce a zásahy do rodičovských práv stěžovatelky porušily princip rovnosti zbraní a utvrzují otce v přesvědčení, že jeho jednání je v pořádku. Soud prvního stupně nepředložil odvolacímu soudu včas odvolání stěžovatelky, čímž fakticky zapříčinil situaci, kdy o odvolání bylo rozhodováno až tehdy, kdy již bylo původní předběžné opatření prodlouženo. 7. Soudy vědomě ignorovaly závěry znalce, který u otce diagnostikoval poruchu osobnosti s výraznými sklony k manipulaci a nátlakovému jednání, svěřily nezletilou do jeho péče na základě nedostatečného dokazování, nebyla řádně vyvrácena domněnka, že dcera je otcem manipulována. Nebyla řádně ověřena autenticita vůle nezletilé, která je v naprosté izolaci, a může být zcela pod vlivem otcova jednání; ze strany soudů šlo o projev libovůle. Dceři může být v důsledku postupu soudů způsobena nevratná psychická újma. Soudy umožňují otci úspěšně budovat syndrom zavrženého rodiče. Soud prvního stupně se aktuálním postupem snaží zakrýt původní pochybení, jeho motivem již není naplňování nejlepšího zájmu dítěte. 8. Stěžovatelka navrhuje zrušit pouze usnesení odvolacího krajského soudu, jímž potvrdil původní předběžná opatření (předání nezletilé do péče otci, realizace povinné školní docházky v místě bydliště otce). Je přesvědčena, že pokud by Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil, bude odstraněn i právní podklad pro navazující usnesení, jímž okresní soud prodloužil předběžné opatření o předání nezletilé do péče otce. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí. Zdrženlivost Ústavního soudu je dále zvýšena tím, pokud je napadeno rozhodnutí o předběžném opatření, tj. rozhodnutí dočasného charakteru nezasahující do práv a povinností účastníků řízení konečným způsobem [srov. například nález sp. zn. IV. ÚS 802/19 ze dne 4. 6. 2019 (N 106/94 SbNU 297), bod 13]. Rozhodnutí o předběžných opatřeních Ústavní soud podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti, v jehož rámci zkoumá, zda předběžné opatření (či rozhodnutí o něm) mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda není projevem svévole či libovůle (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). 10. V projednávané věci je však - kromě již uvedeného - zásadní celkový kontext a vývoj věci, který vedl k tomu, že napadená předběžná úprava poměrů nezletilé založená původním předběžným opatřením (předání do péče otce) již není účinná a byla nahrazena jinou. Rozhodnutím okresního soudu ze dne 23. 2. 2026, č. j. 30 P 136/2025-1408, byla totiž nastolena do května 2026 nová provizorní úprava poměrů nezletilé vydáním prozatímního opatření v režimu § 465a odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění účinném od 1. 1. 2026. Toto prozatímní rozhodnutí nyní určuje režim péče o nezletilou a je aktuálně jediným existujícím rozhodnutím soudu, jež má právní účinky, a je tudíž případně způsobilé zasahovat do základních práv stěžovatelky. Prozatímní rozhodnutí není nijak propojeno s předchozími předběžnými opatřeními. Přesvědčení stěžovatelky, že pokud by Ústavní soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil, bude odstraněn i právní podklad pro navazující usnesení, jímž okresní soud prodloužil předběžné opatření o předání nezletilé do péče otce, tedy není založeno na žádném racionálním, natož zákonném důvodu. Stěžovatelka napadla prozatímní rozhodnutí rovněž ústavní stížností (viz bod 4 výše) a ochrana jejích základních práv a svobod je zajištěna v rámci tohoto řízení. Možnost přezkumu ústavnosti předání nezletilé do péče otce tedy stěžovatelce zůstala zachována. Naopak napadené rozhodnutí krajského soudu týkající se předchozí předběžné úpravy již nemůže mít v konkurenci nově vydaného prozatímního opatření na poměry nezletilé žádný vliv. Je možné uzavřít, že aktuálně tvrzený zásah do základních práv stěžovatelky netrvá. 11. Ústavní soud využívá své kasační pravomoci pouze v situacích, kdy jeho aktivitou může být protiústavní zásah z právní sféry stěžovatele účinně odstraněn (srov. nález sp. zn. I. ÚS 618/05, bod 25). S ohledem na výše uvedené, by případný zásah Ústavního soudu, k němuž ovšem - jak bude uvedeno dále - nejsou dány předpoklady, byl v podstatě jen čistě akademický (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1576/21, bod 14 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 1750/20 ze dne 11. 8. 2020, bod 12). Žádné okolnosti, které by svědčily pro konstatování zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, však Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Usnesení, kterým okresní soud nařídil předběžné opatření o předání nezletilé do péče otce, stejně jako napadené usnesení odvolacího soudu, jsou adekvátně odůvodněna, byla vydána v situaci vyhroceného konfliktu mezi rodiči nezletilé, kdy soud prvního stupně měl k dispozici pouze omezené spektrum důkazních prostředků, jimiž by mohl zjistit skutkový stav věci. Jako nepřiměřené se za dané situace nejevilo ani to, že okresní soud v okamžiku vydání svého původního rozhodnutí upřednostnil přání nezletilé. Ke stejnému závěru dospěl i soud odvolací, byť připustil, že není možné s jistotou vyloučit manipulaci ze strany otce. Správně však poukázal na omezené možnosti provádění adekvátního dokazování v řízení o vydání předběžného opatření (body 9 a 10 napadeného usnesení). S ohledem na situaci, kdy bylo třeba co nejdříve stabilizovat výchovné poměry nezletilé, a pokud možno vyloučit další zatěžování nezletilé vyhroceným rodičovským konfliktem, se vydání stěžovatelkou zpochybňovaných předběžných opatření, jeví jako odůvodněné, stejně jako potvrzení předběžných opatření odvolacím soudem. 12. Ústavní soud na základě uvedeného posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ho odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu