Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, o ústavní stížnosti stěžovatele K. P., zastoupeného JUDr. Michaelem Švarcem, DiS., advokátem, se sídlem Koterovská 633/29, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 2025, č. j. 101 Co 263/2025-874 a rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 15. července 2025, č. j. 25 P 80/2021-M95, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Berouně, jako účastníků řízení, T. B. a nezletilého O. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatel (dále jen jako "otec") a vedlejší účastnice (dále jen jako "matka"), jsou rodiči nezletilého (dále též "nezletilý" nebo "syn"), který se narodil po skončení jejich nesezdaného soužití v roce 2018. Od počátku života nezletilého byl mezi jeho rodiči konfliktní vztah. Nejprve byl veden spor o samotné určení otcovství, poté o péči o nezletilého. Nezletilý byl v roce 2024 rozsudkem Okresního soudu v Berouně (dále jen jako "okresní soud") svěřen do střídavé péče rodičů a oběma rodičům bylo určeno výživné. Konflikty nadále přetrvávaly ohledně placení výživného, předávání nezletilého, určení bydliště nezletilého i určení školského zařízení pro školní docházku. 2. Matka nezletilého se v dubnu 2025 obrátila na soud s návrhem na změnu úpravy poměrů nezletilého, a to s ohledem na blížící se nástup nezletilého do první třídy. Nezletilý by měl být svěřen do její výlučné péče, střídavá péče by výrazně narušovala školní docházku. Otec nezletilého se v tomto řízení domáhal zpětného snížení výživného z částky 3 500 Kč měsíčně na 500 Kč měsíčně a prominutí vzniklého nedoplatku na výživném. 3. Okresní soud napadeným usnesením vyhověl návrhům matky, svěřil nezletilého do její výlučné péče, nahradil souhlas otce s přihlášením nezletilého ke školní docházce v místě bydliště matky, otci určil platit k rukám matky výživné ve výši 4 600 Kč měsíčně a doplatit matce nedoplatek na výživném ve výši 3 300 Kč po měsíčních splátkách ve výši 300 Kč. Návrh otce na snížení výživného zamítl. Soud vyšel ze zjištění, že je v nejlepším zájmu nezletilého, aby navštěvoval předmětnou základní školu a být ve výlučné péči matky. Do stejné školy budou docházet jeho vrstevníci z mateřské školy, v místě bydliště matky má vytvořeny sociální vazby, nezletilý sám vyjádřil přání být v péči matky a chodit do školy u ní. Fakticky již výlučná péče matky probíhá, otec si přestal nezletilého přebírat k realizaci střídavé péče v dubnu 2025, neboť se ocitl v hmotné nouzi. S matkou vůbec nekomunikuje, zablokoval si ji v telefonu, podal na ni žalobu na ochranu osobnosti s požadavkem, aby jí byl uložen zákaz otce kontaktovat. Styk soud neurčil, protože otec neformuloval v tomto směru žádný návrh, matka vychází otci vstříc a nezletilého mu předává, když o to otec projeví zájem. 4. Stěžovatel podal odvolání ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen "krajský soud" nebo odvolací soud"). Odvolací soud neshledal, vyjma běžného výživného, které snížil, důvod ke změně rozhodnutí opatrovnického soudu a jako věcně správný je potvrdil. 5. Otec napadá rozsudek okresního i krajského soudu ve věci změny výchovných poměrů nezletilého (svěření do výlučné péče matky, nahrazení souhlasu otce s přihlášením nezletilého do základní školy v místě bydliště matky, určení výživného a uložení povinnosti zaplatit dlužné výživné) ústavní stížností. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo garantované v článcích čl. 32 odst. 1, 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále bylo zasaženo do práva nezletilého zaručeného čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatele nesprávná, a to jak po skutkové, tak po právní stránce, jsou také zmatečná a překvapivá. 7. Vleklé spory o určení otcovství a následně o péči vyčerpaly stěžovatele po stránce finanční i psychické. Bylo mu stanoveno vyšší výživné než matce, i když péče byla symetrická střídavá a zajišťoval dopravu nezletilého mezi oběma domácnostmi. Žádal o pomoc orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") i soud, aby mu svými opatřeními pomohly udržet pro střídavou péči podmínky, ale neúspěšně. Okresní soud interpretoval tuto situaci jako neschopnost stěžovatele postarat se o nezletilého, předpokládal, že tím je dán jeho souhlas s výlučnou péčí matky. Odvolací soud se s těmito závěry ztotožnil. Stěžovatel je přesvědčen, že matka se systematicky snaží zamezit jeho kontaktu se synem, obecné soudy nevyhodnotily situaci správně a nepřijaly adekvátní opatření k ochraně práv stěžovatele a nezletilého. 8. Okresní soud porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces tím, že opakovaně přehlížel jeho námitky a tvrzení, neposkytoval mu rovné možnosti k uplatnění procesních práv a nebyl nestranný. Postup soudu v řízení byl zmatečný. Dezinterpretoval počínání stěžovatele, přičetl mu nesprávně k tíži, že nevykonává odpovídající práci. Odvolací soud se s namítanými procesními vadami nevypořádal, jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. 9. Napadená rozhodnutí citelně zasahují do rodičovských práv stěžovatele. Od počátku se snažil s matkou na podstatných věcech dohodnout, ta však jeho podněty ignorovala a nezbylo mu, než se domáhat svých práv soudní cestou. V původním rozhodnutí okresního soudu, jímž byl nezletilý svěřen do střídavé péče, bylo toto uspořádání shledáno jako souladné s nejlepším zájmem dítěte, aby o rok později bylo rozhodnutí změněno. Podle stěžovatele však argumenty pro zachování střídavé péče stále platí. Stávající stav může být plynutím času zakonzervován a stěžovatel nebude mít již možnost jej zvrátit. Střídavou péči nelze odmítnout s odkazem na vzdálenost bydlišť rodičů. Pro výlučnou péči matky nebyly dány podmínky. Současná situace stěžovatele významně a nedůvodně omezuje v péči o nezletilého, rozsah styku není odpovídající nejlepšímu zájmu nezletilého. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný až na dále uvedenou výjimku. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). V rozsahu, ve kterém okresní soud stanovil výši výživného, kterou krajský soud snížil (změnil) není Ústavní soud příslušný, neboť není povolán rušit to, co již bylo zrušeno či změněno. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí. Ústavní soud proto také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijímaly opatření v nejlepším zájmu dítěte a zda shromáždily veškeré potřebné důkazy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte a veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodnily (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014). Pouhé přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší. 12. Stěžovatel do značné míry opakuje svoji argumentaci z řízení před obecnými soudy a zpochybňuje řádný průběh opatrovnického řízení. Ústavní soud poukazuje na svoji roli v systému soudní ochrany práv objasněnou výše, především na to, že neplní funkci další odvolací instance a jeho úkolem není korigovat jakákoliv procesní pochybení obecných soudů, ale pouze taková, která mají intenzitu protiústavnosti. Žádné takové nedostatky v činnosti obecných soudů v posuzované věci však Ústavní soud nezjistil. 13. Ústavní soud vycházel z vyžádaného opatrovnického spisu a z podkladů poskytnutých stěžovatelem. 14. Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutí obecných soudů o výlučné péči o nezletilého bylo překvapivé a nesprávné. Lze sice obecně konstatovat, že rovnoměrná péče obou rodičů je stav, kterému by se mělo rozhodování opatrovnických soudů co nejvíce přibližovat, a že toto rozvržení péče nemůže být automaticky odmítnuto s odkazem na nástup dítěte do první třídy (viz nález sp. zn. III. ÚS 2391/21 ze dne 19. 7. 2022), nicméně ústředním hlediskem při rozhodování o péči o děti vždy zůstává nejlepší zájem dítěte odvozený od posouzení konkrétních skutkových okolností. Obecné soudy dostatečně zjišťovaly a hodnotily okolnosti, které byly podstatné z hlediska nejlepšího zájmu nezletilého syna. Za situace, kdy střídání péče obou rodičů již nebylo fakticky realizováno (což stěžovatel sám nijak nezpochybňuje, pouze vysvětluje, že se tak stalo z důvodů finanční neúnosnosti), kdy nezletilý sám vyjádřil přání žít u matky a chodit do školy v místě jejího bydliště, kdy zde měl vytvořeny sociální vazby s vrstevníky (viz zpráva OSPOD na č. l. 848), a komunikace mezi rodiči je v podstatě nulová (stěžovatel si zablokoval matčino telefonní číslo, matka komunikuje pouze s otcovou přítelkyní), nelze rozhodnutí soudů o svěření nezletilého do výlučné péče matky, považovat za protiústavní. 15. Odhlédnout nelze ani od zjištění, které učinil okresní soud na základě dokazování, tj. že i v době, kdy byl nezletilý v péči otce, zajišťovala do značné míry péči o něj jeho přítelkyně (která s ním již nesdílí společnou domácnost). Kromě toho stěžovatel na jednání před soudem prvního stupně uvedl, že by nezletilého nechal "v X" (tj. v péči matky), neboť je to v jeho zájmu, ale že matce nevěří a neví, jak by se s nezletilým stýkal, čímž odůvodnil neochotu uzavřít v tomto smyslu před soudem dohodu (viz protokol z jednání dne 8. 7. 2025, č. l. 698). S ohledem na uvedené lze shrnout, že v posuzované věci, byly dokazováním zjištěny konkrétní a věcné důvody svědčící pro závěr, že rozhodnutí obecných soudů není v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého a z ústavněprávního hlediska je udržitelné. 16. Okresní soud odůvodnil neupravení styku nezletilého se stěžovatelem tím, že stěžovatel nebyl schopen sdělit, v jakém rozsahu by byl schopen styk naplňovat, a matka otci zatím vždy styk s nezletilým umožnila. Ponechal tedy úpravu na vzájemné dohodě s tím, že v případě potřeby je na otci, aby podal návrh soudu (bod 21). Takový postup koresponduje s úpravou účinnou v době rozhodování soudu prvního stupně (srov. znění § 891 odst. 1 občanského zákoníku do 31. 12. 2025). Ačkoliv za situace silně konfliktního vztahu mezi rodiči a prakticky nulové komunikace mezi nimi, není absence úpravy styku s nezletilým optimální, důvody, které předestřel opatrovnický soud lze považovat za věcně správné. Ústavní soud stejně jako obecné soudy považuje za podstatné, že matka otci dosud styk na základě dohody umožňovala a není zde opodstatněný předpoklad, že by stěžovatel byl bez soudní úpravy styku z kontaktu s nezletilým zcela vyloučen (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 2068/25 ze dne 11. 9. 2025, body 21 - 23). Z hlediska ústavnosti tedy obstojí i řešení, které zvolil v tomto ohledu okresní soud, včetně poučení stěžovatele o možnosti domáhat se jeho úpravy v případě, že dohody mezi rodiči nebude možno dosáhnout. Ústavní soud v této souvislosti doplňuje, že podle aktuálně účinné právní úpravy (§ 465a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních), je-li v zájmu dítěte, aby do jeho poměrů bylo zatímně zasaženo, může soud upravit styk i prostřednictvím tzv. prozatímního rozhodnutí, jež nahradilo dosavadní možnost domáhat se úpravy předběžným opatřením. 17. Rozhodnutí soudů nelze považovat ani za překvapivá. Matka iniciovala řízení, které vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí okresního soudu z důvodu očekávaného nástupu nezletilého do první třídy, došlo tedy k podstatné změně poměrů odůvodňující změnu posledního rozhodnutí. Stěžovatel, který byl po celou dobu řízení právně zastoupen, si musel být vědom toho, že v tomto řízení bude posuzována otázka, do jaké míry je dosavadní model symetrického střídání péče obou rodičů (nota bene již fakticky nefunkční) dále udržitelný a slučitelný s nejlepším zájem dítěte. Stěžovatel si tedy mohl (a měl) být vědom v úvahu přicházejících variant rozhodnutí soudu, a to obzvláště za situace, kdy v minulosti deklaroval, že je pro něj střídání péče již fakticky nerealizovatelné. Okresní soud zdůvodnil, proč dal přednost výlučné péči matky (bod 21), a ačkoliv lze mít vůči některým argumentům výhrady (konfliktní vztah a absence komunikace mezi rodiči by důvodem pro vyloučení střídavé péče být a priori neměly, viz nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022, bod 37, nález sp. zn. I. ÚS 3350/22 ze dne 8. 2. 2023, bod 20), jako celek napadené rozhodnutí z hlediska ústavnosti obstojí, jak bylo uvedeno výše. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že napadená rozhodnutí byla vydána před účinností změny občanského zákoníku provedené zákonem č. 268/2025 Sb., která klade na odůvodnění rozhodnutí obecných soudů při svěření péče nezletilého dítěte pouze do jednoho z rodičů vyšší nároky nežli úprava účinná do 31. 12. 2025. 18. Stěžovatel dále namítá, že mu OSPOD a soud měly pomoci udržet podmínky pro střídavou péči, které nebyl již nadále schopen zajišťovat z důvodu hmotné nouze. V této souvislosti považuje Ústavní soud za přiléhavé závěry obecných soudů při posuzování výše výživného (rozsudek okresního soudu, body 19 a 22, rozsudek krajského soudu, body 68 a 69). Stěžovatel netvrdil, že by u něj byly dány objektivní a věcné důvody pro závěr, že je jeho pracovní schopnost snížena, ani nezpochybňoval, že by nemohl na trhu práce získat pracovní uplatnění odpovídající jeho kvalifikaci a praxi. Za těchto okolností nelze obecným soudům vytýkat, že nezohlednily jeho sociální nouzi. Stejně tak lze za přiléhavé hodnotit i úvahy týkající se stanovení výše výživného vycházející z tzv. potenciality příjmu stěžovatele (srov. body 68 až 74 rozsudku krajského soudu). Ani ve vztahu k rozhodování o výživném tedy Ústavní soud neshledal důvody pro svůj kasační zásah. 19. Ústavní soud neshledal důvodnou výhradu stěžovatele, že obecné soudy se nezabývaly dostatečně jeho námitkou podjatosti soudkyně soudu prvního stupně. Z vyžádaného spisu vyplývá, že o ní rozhodl krajský soud usnesením ze dne 12. 6. 2025, č. j. 31 Nc 1245/2025-605. V bodech 13 a 14 soud přiléhavě a dostatečně zdůvodňuje, proč námitku stěžovatele neshledal důvodnou. Z obou podání stěžovatele, jejichž podstatou je zpochybnění nestrannosti soudkyně (na č. l. 472) vyplývá, že podstatou jeho výhrad vůči uvedené soudkyni, byl nesouhlas s procesním postupem v jeho věci, nikoliv osobní poměr k věci, účastníkům či jejich zástupcům (§ 14 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud se dostatečně a přiléhavě vypořádal i s námitkami stěžovatele týkajícími se nedostatků v průběhu řízení před soudem prvního stupně (tvrzené zmatečnosti, nezaslané protokoly a nezákonné odročení jednání, viz body 8, 21 a 22). 20. V odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud neshledal ani žádné známky nepřezkoumatelnosti či libovůle. Obě rozhodnutí jsou srozumitelně a podrobně zdůvodněna a je z nich zřejmé, proč soudy považovaly změnu výchovných poměrů za souladnou s nejlepším zájmem dítěte. Stejně tak obsahují podrobné a přiléhavé zdůvodnění určení výše výživného. 21. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody, proto jeho ústavní stížnost odmítl z části z důvodu své nepříslušnosti a ve zbytku jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu