Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky MLMADRE s. r. o. v likvidaci, sídlem Kardinála Trochty 515/2, Litoměřice, zastoupené JUDr. Zdeňkem Jelínkem, advokátem, sídlem Táborská 966/5, Mladá Boleslav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2025 č. j. 26 Cdo 2291/2025-218, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. března 2025 č. j. 17 Co 77/2024-176 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. března 2024 č. j. 15 C 273/2023-94, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a Katedrální kapituly Sv. Štěpána v Litoměřicích, sídlem Dómské náměstí 9/9, Litoměřice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") a rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného rozporu se zásadou materiálního právního státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy, s právem na přístup k soudu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že okresní soud stěžovatelce svým rozsudkem uložil zaplatit vedlejší účastnici dlužné nájemné. Stěžovatelka se odvoláním domáhala zrušení rozsudku okresního soudu, neboť dle ní byl nájem kvůli nevyhovujícím zdravotním podmínkám pronajatých prostor od počátku neplatný. Krajský soud rozsudek změnil tak, že vedlejší účastnici nepřiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky, nicméně v povinnosti uhradit dlužné nájemné výrok okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud pak odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud svým odmítnutím stěžovatelčina dovolání porušil její právo na spravedlivý proces tím, že nesprávně odmítl dovolání jako nepřípustné. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 4. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou dne 25. 2. 2026 (středa). Z vyžádaného potvrzení o doručení napadeného usnesení Nejvyššího soudu coby rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce poskytoval k ochraně jejího práva, však plyne, že toto usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno již dne 19. 12. 2025 (pátek). 5. Lhůta pro podání ústavní stížnosti činí dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu dva měsíce od doručení rozhodnutí o posledním dostupném procesním prostředku nápravy. V případě stěžovatelky lhůta pro podání ústavní stížnosti začala běžet dne 20. 12. 2025 a marně uplynula dne 19. 2. 2026 (čtvrtek). Stěžovatelka však podala ústavní stížnost až dne 25. 2. 2026, tedy po uplynutí stanovené dvouměsíční lhůty. 6. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je shora uvedená lhůta propadná. To znamená, že její zmeškání nelze prominout, ať už jsou důvody tohoto zmeškání jakékoli (usnesení ze dne 30. 5. 2025 sp. zn. III. ÚS 1562/25, bod 4; usnesení ze dne 2. 7. 2024 sp. zn. I. ÚS 1772/24, bod 5; usnesení ze dne 13. 1. 2026 sp. zn. I. ÚS 3071/25, bod 4). 7. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud musel ústavní stížnost odmítnout jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, aniž by se vyjadřoval k její důvodnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 27. května 2026 Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj