Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky České stomatologické komory, sídlem Slavojova 270/22, Praha 2 - Nusle, zastoupené JUDr. Davidem Vostrejžem, advokátem, sídlem Vrchlického sad 1893/3, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2025 č. j. 36 C 670/2023-207, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a MUDr. Romana Třečaka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že porušil její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil vedlejšímu účastníkovi (žalovanému) povinnost zaplatit stěžovatelce (žalobkyni) zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 900 Kč od 1. 2. 2022 do 24. 5. 2024 (výrok I.), zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 6 600 Kč od 1. 2. 2022 do 24. 5. 2024 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení - uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 % ve výši 17 979,87 Kč (výrok III.). K samostatnému řízení soud vyloučil nárok vedlejšího účastníka na zaplacení částky 7 950 Kč (výrok IV.). 3. Okresní soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Vedlejší účastník v roce 2022 nevykonával povolání zubního lékaře na území Oblastní stomatologické komory Ostrava, neposkytoval v roce 2022 lékařskou péči v oboru zubní lékařství, ale současně stále byl členem České stomatologické komory. Bylo prokázáno, že již v lednu 2019 vedlejší účastník sdělil stěžovatelce, že se rozhodl neposkytovat činnost zubního lékaře, tj. oznámil změnu, která měla vést ke změně jeho zařazení z "kategorie P" do "kategorie N" (v rámci Řádu stomatologické komory a souvisejících předpisů, včetně příloh) a tedy splnil své členské povinnosti. Stěžovatelka jej přes uvedené zařadila do "kategorie P" s ročním členským příspěvkem ve výši 7 500 Kč; vedlejšímu účastníkovi však podle soudu vznikla povinnost uhradit stěžovatelce roční členský příspěvek za rok 2022 ve výši 900 Kč (a úroky z prodlení z této částky), neboť nevykonával v roce 2022 povolání zubního lékaře. Vedlejší účastník v průběhu řízení uhradil částku 7 500 Kč na jistinu a 50 Kč na náklady spojené s uplatněním pohledávky, přestože se z jeho strany nejednalo o uznání dluhu. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že okresní soud sice formálně provedl navrhované důkazy, následně je však v hodnocení zcela ignoroval, resp. vyvodil zcela opačné závěry, než jaké z provedených důkazů vyplývají. Samotná skutečnost, že je vedlejší účastník nadále zapsán jako "poskytovatel", je podle stěžovatelky dostačující k jeho zařazení do "kategorie P" s roční výší členského příspěvku 7 500 Kč, což okresní soud zcela ignoroval, ačkoli byl soudem jako důkaz proveden řád České stomatologické komory č. 1/2020, organizační řád. Stěžovatelka rovněž upozorňuje na rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 26. 1. 2024 č. j. 7 C 87/2023-88, kdy předmětem tohoto řízení byl spor o zaplacení členského příspěvku mezi totožnými účastníky, a to za rok 2021. V rámci tohoto meritorně prakticky totožného řízení byla učiněna stejná skutková tvrzení, předloženy a provedeny stejné či velmi podobné důkazy, na jejichž základě bylo ovšem rozhodnuto ve prospěch stěžovatelky. Přestože byl tento rozsudek v napadeném řízení proveden jako důkaz, soud se s jeho závěry nevypořádal a neodůvodnil, proč dospěl k výrazně odlišnému rozhodnutí. 5. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že v řízení před okresním soudem docházelo k neodůvodněným průtahům; v takto bagatelní věci proběhla celkem čtyři jednání a celková délka řízení přesáhla 21 měsíců. Stěžovatelka proto podala stížnost na průtahy v řízení, ta ovšem nebyla shledána důvodnou. 6. Okresní soud dále podle stěžovatelky porušil její základní práva tím, že vyloučil částku 7 500 Kč k dalšímu řízení jakožto nárok vedlejšího účastníka vůči stěžovatelce. Tvrdí, že vedlejší účastník nic takového v průběhu řízení nenavrhoval. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byl napadený rozsudek vydán. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. 8. Výjimkou jsou výroky I. a III. napadeného rozsudku, když těmito výroky bylo návrhům stěžovatelky vyhověno a v tomto rozsahu jde o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu]. 9. Výjimkou je rovněž výrok IV., když tímto výrokem došlo pouze k vyloučení nároku vedlejšího účastníka na zaplacení částky 7 950 Kč samostatnému řízení. Jde o pouhé dílčí procesní rozhodnutí, nikoliv konečné rozhodnutí o daném nároku. Řízení o tomto nároku nadále pokračuje v samostatném řízení. V tomto rozsahu je proto návrh s ohledem na princip subsidiarity nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] [srov. stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (ST 58/116 SbNU 266; 57/2023 Sb.), body 23 a násl.]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. 11. V nyní posuzované věci byla původně předmětem řízení povinnost k zaplacení 7 500 Kč s příslušenstvím, představující výši ročního členského příspěvku. S ohledem na jednání vedlejšího účastníka v průběhu řízení však již dříve došlo k zastavení řízení, jde-li o jistinu. Předmětem sporu v napadeném rozhodnutí zůstalo pouze příslušenství z částky 7 500 Kč tedy částka, která je z hlediska své výše zcela zjevně bagatelní (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 331/24, bod 20; III. ÚS 3725/13, body 29 až 33). 12. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je přitom bagatelnost věci zpravidla důvodem k posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, nejsou-li dány mimořádné okolnosti, které by jí přiznávaly ústavněprávní význam [srov. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Ústavněprávní relevance může být založena zejména tehdy, přesahuje-li věc vlastní zájmy stěžovatele, dopustí-li se obecný soud zvlášť kvalifikovaného pochybení, anebo je-li stěžovatel napadeným rozhodnutím citelně dotčen s ohledem na své osobní, sociální či majetkové poměry [srov. např. nález ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20 (N 72/105 SbNU 260), bod 25; či nález ze dne 18. 6. 2024 sp. zn. III. ÚS 1866/23, bod 12]. Je tedy na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil a doložil, proč věc i přes bagatelnost částky vyvolává v jejich právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (srov. usnesení ze dne 15. 6. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1250/21). 13. Stěžovatelka žádné takové skutečnosti netvrdí a Ústavní soud neshledal, že by ve věci byly dány tak závažné (výjimečné) důvody, které by navzdory výše uvedenému odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu. Ostatně jistina byla vedlejším účastníkem zaplacena a spor pokračuje v samostatném řízení. 14. Stěžovatelka si je přitom bagatelnosti sporu plně vědoma a argumentuje absencí řádného dokazování, resp. rozdílným rozhodováním obecných soudů v obdobných žalobách. Uvedené však samo o sobě neznamená, že by věc měla ústavněprávní přesah; okresní soud v nyní posuzované věci své závěry řádně zdůvodnil a nic na tom nemění ani odlišné posouzení nároku stěžovatelky na zaplacení členského příspěvku za rok 2021 v jiném řízení u jiného soudu, jímž soud není bezpodmínečně vázán. 15. Jde-li o námitku stěžovatelky směřující proti dovozovaným průtahům v řízení před okresním soudem, tato je ve věci bezpředmětná. Stěžovatelka ústavní stížnost neformulovala jako ústavní stížnost proti jinému zásahu ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a požaduje toliko zrušení napadeného rozsudku. Současně ani nenamítá, že by průtahy v řízení trvaly v době podání ústavní stížnosti a námitku k délce řízení směřuje do minulosti. Ústavní soud se tedy touto její argumentací dále nezabýval (viz usnesení ze dne 31. 3. 2026 sp. zn. IV. ÚS 3660/25). 16. Lze proto uzavřít, že okresní soud se žalobou stěžovatelky komplexně zabýval a Ústavní soud v jeho postupu neshledal žádné závažné vady, kterými by v nyní posuzovaném případě přes bagatelnost žalované částky porušil její základní práva. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl z části jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, z části jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a z části jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 3. června 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu