Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Ing. Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem, se sídlem Západní 255/31, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2026, č. j. 53 Co 286/2025-260, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Nadace Český hudební fond, se sídlem Besední 487/3, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Proti stěžovateli se vede exekuce na 4 356 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel ji navrhl odložit a zastavit. Obvodní soud však jeho návrhy zamítl a městský soud toto rozhodnutí potvrdil. II. Argumentace stěžovatele 2. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí městského soudu. Toto rozhodnutí podle něj porušuje jeho práva zaručená Listinou základních práv a svobod (čl. 2 až 3, čl. 7, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11, čl. 37 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). 3. Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za protiústavní z těchto důvodů: a) Vymáhaná částka zanikla, protože ji stěžovatel vedlejší účastnici již dříve zaplatil. Vedlejší účastnice však provedla neplatný zápočet stěžovatelem uhrazených částek na jinou, neexistující a spornou pohledávku. b) Městský soud dospěl k absurdnímu závěru, že dřívější platbu nelze považovat za úhradu vymáhané částky, protože k ní došlo před zahájením exekučního řízení. c) Kvůli "bagatelní" exekuci jsou stěžovateli zablokovány bankovní účty, platební karty a majetek ve výši zhruba 522 tisíc korun. Tento nepřiměřený postup negativně ovlivnil jeho zdraví a platební schopnost. Vedlejší účastnice byla založena rozhodnutím ÚV KSČ s cílem získat stěžovatelův majetek. Vedlejší účastnice ho již dříve připravila o majetek ve výši přes 30 milionů korun a za posledních 70 let proti němu vedla řadu sporů a exekucí. III. Posouzení ústavní stížnosti 4. Ústavní soud je v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecný soud svým rozhodnutím nebo postupem neporušil stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. 5. Ústavní soud posoudil napadené rozhodnutí s ohledem na stěžovatelovy námitky a dospěl k závěru, že jeho ústavně zaručená práva a svobody porušeny nebyly. 6. Napadené rozhodnutí nevyhovělo stěžovatelově návrhu na odložení a zastavení exekuce ve výši 4 356 Kč s příslušenstvím. Předmětem tohoto sporu je tedy částka, která je z hlediska své výše zcela zjevně bagatelní (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 331/24, bod 20; III. ÚS 3725/13, body 29 až 33). 7. Tato skutečnost je pro posouzení ústavní stížnosti zásadní. Ústavní soud při hodnocení ústavnosti soudních rozhodnutí dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případné vady zasahují do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2062/18, bod 16; I. ÚS 3906/17, body 6 až 7; IV. ÚS 2728/17, bod 30; usnesení sp. zn. III. ÚS 2412/23, bod 9; I. ÚS 2055/21, bod 5; II. ÚS 1967/21, bod 6). 8. Tento závěr neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné nebo bezvýznamné. Nevyhovění nároku na zaplacení bagatelní částky však zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (např. nálezy sp. zn. II. ÚS 65/20, body 17 až 18; I. ÚS 1707/17, bod 15; IV. ÚS 2728/17, bod 30). 9. Vyloučení bagatelnosti případu je součástí ustálené judikatury Ústavního soudu. Ke stručnému odmítnutí ústavních stížností z důvodu bagatelnosti přitom Ústavní soud přistupuje poměrně běžně (např. již usnesení sp. zn. IV. ÚS 342/98, IV. ÚS 185/98, IV. ÚS 59/99, IV. ÚS 126/01 či pozdější nálezy sp. zn. I. ÚS 3143/08, bod 14, III. ÚS 137/08, část III; II. ÚS 1612/09, body 11 až 12; z poslední doby např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1164/25, II. ÚS 1550/25, I. ÚS 1744/25). 10. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu významný ústavněprávní rozměr. Ten může být dán například tím, že přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo že je stěžovatel rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24, bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6). 11. Ačkoli i spor o bagatelní částku může mít zcela výjimečně ústavní přesah, v této věci tomu tak není. Stěžovatel v ústavní stížnosti opomíjí bagatelnost předmětu sporu a neuvádí žádnou zvláštní okolnost, která by jeho případu dodávala potřebný ústavněprávní rozměr. Žádnou takovou okolnost neshledal ani Ústavní soud. 12. Stěžovatelovy námitky přitom nejsou způsobilé toto posouzení zpochybnit. Městský soud řádně odůvodnil, proč stěžovatelova dřívější platba nesměřovala na nyní vymáhanou pohledávku, ale na jeho jiný dluh [námitka a) a bod 16 jeho rozhodnutí]. Tvrzení, že dřívější platbu nelze považovat za úhradu vymáhané částky, protože k ní došlo před zahájením exekučního řízení, uvedla v řízení vedlejší účastnice - nikoli městský soud, jak namítá stěžovatel [námitka b) a body 3 a 7 jeho rozhodnutí]. Svá zbývající tvrzení přitom stěžovatel nejenže nijak nedoložil, ale ani nevysvětlil, z jakých právních důvodů by měla vést k zastavení nyní vedené exekuce [námitka c)]. IV. Závěr 13. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí neporušilo stěžovatelova ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu