Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti podané jménem nezletilých A. A., B. A. a C. A. (jedná se o pseudonymy), Okresním státním zastupitelstvím v Mostě, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. ledna 2026 č. j. 96 Co 29/2026-67 a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 22. prosince 2025 č. j. 22 Nc 34502/2025-47, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, a D. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Ladislavem Mandíkem, advokátem, sídlem U hrušky 63/8, Praha 5 - Motol, a E. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Jiřím Filípkem, advokátem, sídlem Čsl. armády 2112, 434 01 Most, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a návrh státního zastupitelství 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se Okresní státní zastupitelství v Mostě obrátilo na Ústavní soud jménem nezletilých s návrhem na zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi mělo dojít k zásahu do práva nezletilých na zvláštní ochranu dětí podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), do jejich práva na nedotknutelnost osoby a ochranu před krutým, nelidským nebo ponižujícím zacházením podle čl. 7 Listiny, do práva na ochranu lidské důstojnosti a soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny, jakož i do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Před obecnými soudy se jednalo o prodloužení doby trvání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí. Návrhu státního zastupitelství na prodloužení předběžného opatření nebylo vyhověno a na Ústavní soud se jménem dětí obrátilo přímo státní zastupitelství - s argumentací, že hrozí vážný zásah do základních práv dětí a neexistuje osoba, která by je před tímto možným zásahem vzniklým v důsledku rozhodnutí obecných soudů ochránila. 3. V řízení před Ústavním soudem proto vyvstala otázka, zda nejde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, který je na místě odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. V citlivých otázkách týkajících se práv nezletilých dětí (zde právo na přístup k soudu a zásah do tělesné integrity v souvislosti s domácím násilím) Ústavní soud přistupuje k řešení procesních otázek s náležitou péčí (nikoliv formalisticky). 4. Závěry vyslovené Ústavním soudem lze stručně shrnout tak, že pokud se na Ústavní soud jménem nezletilých dětí obrátí přímo státní zastupitelství s ústavní stížností proti zamítnutí návrhu na prodloužení doby trvání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí, jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Podle judikatury Ústavního soudu však současně platí, že nebyl-li by nikdo, kdo by za děti jako zvlášť zranitelné osoby ústavní stížnost podal, Ústavní soud by dětem neměl upřít přístup ke spravedlnosti a neměl by takový návrh odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Pokud orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD"), jako kolizní opatrovník nezletilých v řízení před obecnými soudy, ústavní stížnost za nezletilé nepodal, v soudním řízení je jinak procesně aktivní a neexistuje indicie, že by nejlepší zájem dětí jako orgán k tomu státem povolaný nebyl schopen hájit, pak za této situace státní zastupitelství není povolané ústavní stížnost jménem dětí podat, a návrh je na místě odmítnout jako podaný někým zjevně neoprávněným. O hrozbě, že by nejlepší zájem dětí OSPOD - jako orgán k tomu státem povolaný - nehájil, by mohla svědčit například o liknavosti správního orgánu či jeho celková neaktivita daná přetížením či materiálním poddimenzováním veřejné správy. Žádné takové indicie však Ústavní soud neshledal. Za této situace státní zastupitelství nebylo povolané ústavní stížnost jménem dětí podat. II. Průběh řízení před obecnými soudy 5. Ústavní soud nejprve vylíčí průběh řízení před obecnými soudy, který vyústil ve vydání napadených rozhodnutí. 6. Okresní soud v Mostě v záhlaví uvedeným usnesením návrh na prodloužení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí zamítl. V odůvodnění konstatoval, že stav ohrožení vedlejší účastnice (dále jen "matka") a nezletilých dětí, kterému má být zabráněno prodloužením nařízeného předběžného opatření v souladu s § 410 a násl. z. ř. s., již netrvá. Smyslem předběžného opatření je poskytnout ochranu matce a nezletilým dětem, aby získaly čas vyřešit stávající negativní situaci co možná nejtrvalejším způsobem, k čemuž by se matka za trvání společného soužití s odpůrcem (otcem) takovým způsobem neodhodlala. Situace matky a nezletilých dětí je nyní i do budoucna vyřešena zejména samostatným bydlením, v úvahu je třeba vzít i probíhající opatrovnická a trestní řízení. V relativně ustálené a poklidnější situaci, kterou okresní soud zjistil, prodloužení předběžného opatření zakazujícího kontakt vedlejšího účastníka (dále jen "otec") s dětmi nepředstavuje způsob, jakým zákon umožňuje zasáhnout do poměrů zúčastněných. Původní předběžné opatření sloužilo ke stabilizaci situace, v dané době bylo zahájeno řízení o stanovení soudního dohledu nad dětmi. Otec se nyní aktivně podrobuje terapiím, do jednání rodiny nijak negativně nezasahuje. Účel původního předběžného opatření otec respektoval a nijak jej nemařil. Prodloužení předběžného opatření není možné jen z důvodu, že riziko domácího násilí i nadále trvá, toto riziko je dáno již osobou rodičů. Toto riziko by ostatně nepominulo ani v případě trvání prodloužení předběžného opatření. 7. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením odvolání státního zastupitelství nevyhověl a ztotožnil se s posouzením soudu prvního stupně. V odůvodnění uvedl, že matka se s nezletilými dětmi přestěhovala již dne 3. 10. 2025 do nového bydliště, zvolila si právního zástupce a učinila právní kroky k řešení situace v rodině, a to v opatrovnickém řízení i v řízení trestním. Sama vyhledala pomoc psycholožek, psychologická pomoc je zajištěna i pro nezletilé děti. Během svého výslechu před okresním soudem vyloučila, že by byla v kontaktu s otcem nezletilých, a že by došlo k nějakému dalšímu konfliktu. Potvrdila, že i nadále žije s dětmi v jiném bydlišti. Z její výpovědi nevyplynulo, že by ji otec nezletilých obtěžoval zprávami, telefonáty, pronásledováním, nebo by jí osobně případně napadal, popř. poškozoval obydlí, vyhrožoval dětem apod., tedy choval se tak, že by existovala aktuálně hrozící závažná újma matce i dětem na zdraví, životě, svobodě a lidské důstojnosti. Od vydání původního předběžného opatření o vykázání z obydlí k žádnému trýznivému či obdobnému jednání ze strany vedlejšího účastníka nedošlo. Krajský soud dospěl k závěru, že předběžné opatření bylo zřejmě pro otce dostatečným poučením pro to, aby se k matce choval v obvyklých mezích, a to již i s ohledem na skutečnost, že sám vyhledal psycholožku, u níž absolvoval do doby vydání napadeného usnesení celkem čtyři sezení. Podle krajského soudu nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly rozhodnutí o prodloužení trvání lhůty nařízeného předběžného opatření. III. Vyjádření účastníků, vedlejších účastníků řízení a OSPOD 8. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření vedlejším účastníkům, soudům a OSPOD. 9. Okresní soud nesdílel stanovisko státního zastupitelství a poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Po posouzení všech zjištěných skutečností shledal prostředek v podobě prodloužení stávajícího předběžného opatření nepoužitelným na posuzovaný případ. Skutečnost, že riziko domácího násilí při návratu do zásadně nezměněných poměrů všech zúčastněných je vysoké, není s právním závěrem soudu o nedůvodnosti prodloužení předběžného opatření nijak v rozporu. Okresní soud i nadále trval na tom, že prodloužení předběžného opatření by bylo za zjištěných skutečností v rozporu se zákonem. 10. Krajský soud nejprve uvedl, že podle něj není státní zastupitelství aktivně legitimováno k podání návrhu před Ústavním soudem. Ve svém rozsáhlém vyjádření zejména uvedl, že ve svém rozhodnutí vysvětlil své úvahy, rozhodnutí řádně odůvodnil, přičemž shledal, že již netrvá stav ohrožení nezletilých účastníků, který předpokládá § 411 odst. 2 z. ř. s. Ústavní soud upozornil, že se vede i řízení o dohledu nad výchovou dětí. Dne 10. 12. 2025 bylo Okresním soudem v Mostě vydáno usnesení o nařízení předběžného opatření č. j. 60 Nc 9508/2025-25 na základě, kterého byly děti svěřeny do péče matky a otci uložena povinnost přispívat na výživu. Další řízení v době rozhodovaní krajského soudu nadále pokračovala, existuje tedy možnost jiné ochrany účastníků například podle § 88 c písm. a), b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Krajský soud se mimo jiné vymezil proti některým zavádějícím argumentům státního zastupitelství v ústavní stížnosti. Pokud matka nezletilých odmítla v trestním řízení dále spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, umožňuje jí to § 100 zákona o trestním řízení soudním. Stejně tak není v tzv. nesporném řízení matka povinna přesně specifikovat návrh na provedení konkrétní úpravy péče. Pokud matka vzala svůj návrh zpět, opatrovnickému soudu nic nebrání v tom, aby takové řízení znovu zahájil ze své vlastní iniciativy - i v tom spočívá nadále trvající ochrana nezletilých. Pokud by byla doba trvání nařízeného předběžného opatření prodloužena na maximální možnou dobu, takový postup by výše uvedeným úkonům nezabránil. V daném případě se jako vhodnější jeví nařízení dohledu nad výchovou nezletilých, které je opatřením trvalejšího charakteru, v jehož rámci bude rodina dlouhodobě sledována. 11. Otec uvedl zejména to, že po skončení trvání předběžného opatření navázal kontakt s rodinou prostřednictvím postupného navykacího režimu, s dětmi nejprve nejvýše na 2-3 dny včetně občasného přespání. Konstatoval, že sám vyrůstal v prostředí zatíženém domácím násilím a tragickou událostí. Psycholožku vyhledal z vlastní iniciativy, ta je informována o celé situaci (o domácím násilí, předběžném opatření o zákazu styku), aby terapie měly smysl a otec měl naději situaci zlepšit. Sám předal OSPOD kontakt na paní psycholožku a udělil souhlas s poskytováním zpráv o průběhu terapií a posunech v jeho stavu. Zprávy jsou od prosince 2025 součástí spisu. Jakkoliv měl v minulosti výhrady vůči vystupování konkrétních úředníků, není pravdou, že by rodinu nebo úředníky od intervence odrazoval. Otec považoval za podstatné, že v terapii učinil posun a hodlá v ní dále pokračovat. Období bez rodiny je pro něj dostatečnou motivací k uvědomění si následků svého jednání. Uznává, že nebyl vždy příkladný otec a manžel. S manželkou obnovil soužití, a to (za dohledu OSPOD) probíhá bezproblémově. S ohledem na to považuje ústavní stížnost za nedůvodnou a podanou někým zjevně neoprávněným. 12. Matka se vymezila vůči tvrzení v ústavní stížnosti, že své děti v minulosti neochránila. Dokázala sama v krizové situaci odejít ze společné domácnosti, a tím ochránit děti. Dětem objasnila, že situace, které se v domácnosti odehrávaly, nejsou správné a neměly by se v rodině vyskytovat. Z tohoto důvodu jim vysvětlila, že další soužití ve společné domácnosti již nebylo možné. Děti neodmítaly o situaci hovořit. V průběhu řízení navštěvovaly sezení u školní psycholožky, kde situaci v rodině popsaly. Opakovaně také hovořily s pracovnicí OSPODu, a to až do okamžiku, kdy byl při jednom výslechu použit nepřiměřený nátlak (zastrašování policejním psem). Od té doby pro ně byly další pohovory a výslechy stresující. Tuto skutečnost matka podrobněji popisuje v přiloženém dopise, který byl rovněž předložen odvolacímu soudu. Matka komunikuje s příslušnými orgány dostatečně. Ukončila spolupráci pouze s intervenčním centrem, jelikož jeho podpora již nebyla dále potřeba. Pomoc, která jí byla poskytnuta, byla pro ni i její děti dostatečná. Právního zástupce přiděleného centrem nevyužila, neboť si zvolila jiného advokáta v místě svého bydliště. Tuto skutečnost oznámila pracovnici centra, která její rozhodnutí respektovala. Co se týče orgánů činných v trestním řízení, komunikace ustala poté, co sdělila, že je zastoupena právním zástupcem, který veškerou komunikaci vede za ni. Po skončení předběžného opatření, které po dobu čtyř měsíců zakazovalo kontakt otce s dětmi i s matkou, došlo na přání dětí k obnovení kontaktu s otcem. Důvodem byla mimo jiné i potřeba řešit se synem jeho budoucnost, zejména volbu školy a přípravu na přijímací řízení. Následně matka zjistila, že otec se po dobu trvání předběžného opatření z vlastní iniciativy účastnil terapií u psycholožky, která se zabývá problematikou domácího násilí. Na základě těchto skutečností se rodiče dohodli na postupném obnovování kontaktu. Otec projevil snahu o zachování rodiny a vytvoření bezpečného prostředí pro matku i děti. Ze strany matky však nebyl učiněn žádný závazný příslib obnovení společného soužití. Kontakt probíhal postupně a vždy za přítomnosti matky, přičemž tento postup byl konzultován s pracovnicí OSPOD, která jej shledala vhodným. Ústavní stížnost proto nepovažuje za důvodnou. 13. OSPOD k výzvě Ústavního soudu rozsáhle popsal aktuální rodinnou situaci a doložil soudu řadu podkladů v podobě zpráv ze základní školy, zpráv psychologů atd. Dne 26. 5. 2025 navštívil obnovenou společnou domácnost manželů a nezletilých dětí. Celá rodina je v péči psychologů. Rodiče dali souhlas s poskytováním zpráv o svých terapiích. OSPOD nadále vykonává a bude vykonávat dohled nad situací v rodině. Pravidelně si vyžaduje veškeré podklady od psychologů a dotčených zařízení, zároveň navštěvuje rodinu. Děti byly během návštěvy klidné a projevovaly se během setkání (i o samotě) jako stabilizované. Zejména nezletilý chlapec se s oběma rodiči zaměřuje na budoucnost. Nedávno byl úspěšný v přijímacích zkouškách na střední školu, soustředí se na svou vrcholovou sportovní kariéru. Podle záznamu z návštěvy OSPOD oba rodiče vnímají závažnost situace a projevují zájem pracovat na tom, aby k opětovnému vyhrocení v rodině již nedošlo. Rodina působí klidným a uspořádaným dojmem. Je patrné, že rodiče dbali doporučení postupného obnovení společné domácnosti, jak sami uvedli, také s ohledem na děti. Závěrem OSPOD navrhl, aby Ústavní soud stížnost věcně projednal. IV. Posouzení předpokladů projednání ústavní stížnosti 14. Ústavní soud se před posouzením opodstatněnosti ústavní stížnosti zabývá otázkou, zda jsou k tomu splněny procesní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. 15. Státní zastupitelství, které formálně nepodalo stížnost svým jménem, ale jménem nezletilých dětí, tak učinilo s deklarovaným přesvědčením, že jsou děti ohroženy. Ústavní soud bral tvrzení uvedená státním zastupitelstvím v ústavní stížnosti vážně. I s ohledem na to si vyžádal vyjádření dotčených účastníků, vedlejších účastníků i OSPOD. Tyto subjekty Ústavnímu soudu předložily celou řadu podkladů o aktuální situaci. 16. Podat ústavní stížnost "za někoho jiného" možné není. Ústavní stížnost jménem nezletilých dětí mohou podat děti samotné [bod 40 nálezu ze dne 15. 8. 2022 sp. zn. II. ÚS 1626/22 (N 102/113 SbNU 184)], jejich právní zástupce, zákonní zástupci, či kolizní opatrovník (srov. usnesení ze dne 9. 11. 2016 sp. zn. I. ÚS 3444/16 či usnesení ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3749/17). V případě nezletilých dětí nacházejících se v epicentru problémů rodičů je povolaným hájit nejlepší zájem dítěte OSPOD, jako kolizní opatrovník v řízení před obecnými soudy. Jak bude uvedeno níže (bod 22), judikatura Ústavního soudu podání ústavní stížnosti jménem nezletilých dětí ze strany OSPOD připouští. 17. Otázka, zda státní zastupitelství může podat jménem nezletilých ústavní stížnost, dosud nebyla Ústavním soudem (explicitně) řešena. Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 4. 2006 sp. zn. I. ÚS 182/2005 konstatoval, že stát prostřednictvím svých orgánů může podat ústavní stížnost pouze tehdy, jestliže v daném právním vztahu nevystupoval jako nositel veřejné moci, tedy ve vrchnostenském postavení, v němž byl nadán autoritativním oprávněním. Protože tehdy státní zastupitelství v pracovněprávním vztahu nebylo nositelem veřejné moci, bylo oprávněno k podání ústavní stížnosti jako právnická osoba. Nešlo ale o případ, kdy by státní zastupitelství podalo ústavní stížnost jménem nezletilých osob s argumentací, že jako jediné fakticky hájí základní práva dětí, které se samy na Ústavní soud obrátit nemohou. 18. Ústavní soud se v tomto případě musel zabývat i tím, zda podání ústavní stížnosti "jménem dětí" není zastřenou iniciativou orgánu veřejné moci, který se ve skutečnosti jen neztotožňuje s právním názorem obecných soudů. 19. Státní zastupitelství má v netrestní působnosti specifická oprávnění, která nejsou neomezená. Podle § 4 odst. 1 písm. c) a zejména § 5 odst. 1, 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je státní zastupitelství oprávněno podat návrh na zahájení občanského soudního řízení anebo vstoupit do již zahájeného občanského soudního řízení jen v případech, které stanoví zákon. Procesní postavení, oprávnění a povinnosti státního zastupitelství, které podalo návrh na zahájení řízení nebo vstoupilo do řízení, stanoví občanský soudní řád nebo zákon o zvláštních řízeních soudních. Pro účely občanskoprávního řízení je rozsah oprávnění dán v § 35 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ("o. s. ř."), a v případě řízení vedených podle zákona o zvláštních řízeních soudních v ustanovení § 8 odst. 1, 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ("z. ř. s."). Okresní státní zastupitelství je orgánem veřejné moci, nevystupuje na straně žádného účastníka, přičemž bez výslovné legitimace v zákoně není oprávněno podat ani mimořádný opravný prostředek. Ustanovení § 231 odst. 2 o. s. ř. mu umožňuje podat žalobu pro zmatečnost za podmínek daných v ustanovení § 229 téhož zákona. V tomto konkrétním případě je rozsah procesních oprávnění státního zastupitelství dán v ustanovení § 8 odst. 1 písm. c), odst. 2 z. ř. s. Okresní státní zastupitelství v Mostě tohoto oprávnění využilo, se svým právním názorem o nutnosti prodloužení předběžného opatření však neuspělo. Pouhý nesouhlas s výsledkem řízení ale k projednání ústavní stížnosti podané jménem nezletilých vést nemůže. 20. Ústavní soud již v minulosti připustil, že v některých případech může podání ústavní stížnosti bránit skutečnost, že fyzická osoba fakticky nemůže samostatně jednat a není dán ani jiný subjekt, který by mohl jednat za ni. V takových případech by bylo v rozporu s § 87 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, jestliže by jménem takovéto osoby nemohl ústavní stížnost podat nikdo. K zamezení tohoto následku Ústavní soud projedná i ústavní stížnost, kterou jménem dotčené osoby podá subjekt, který prokáže, že jedná v jejím zájmu a že jinak by takovéto osobě byla upřena soudní ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod ze strany Ústavního soudu. Současně je pak třeba samostatně vyřešit zastoupení dítěte pro řízení před Ústavním soudem; blíže srov. nález ze dne 28. 2. 2018 sp. zn. II. ÚS 2866/17. 21. Jinými slovy, pokud by nebyl nikdo, kdo by za děti ústavní stížnost podal, Ústavní soud by neměl dětem upřít přístup ke spravedlnosti a neměl by takový návrh odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Podle ústavní stížnosti podané státním zastupitelstvím mělo jít v této věci právě o uvedený výjimečný případ. Z průběhu řízení před Ústavním soudem je však patrné, že OSPOD práva a oprávněné zájmy dětí chrání, a to příkladně. O případ, kdy by byly nezletilé děti procesně zcela bezprizorní, se tudíž nejedná. 22. V projednávané věci OSPOD ústavní stížnost za nezletilé nepodal, což judikatura Ústavního soudu kolizním opatrovníkům umožňuje - srov. usnesení ze dne 9. 11. 2016 sp. zn. I. ÚS 3444/16 či usnesení ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3749/17, kdy Ústavní soud projednal návrhy podané OSPOD jménem dětí [či ústavní stížnosti podané jménem dětí ze strany ÚMPOD - srov. usnesení ze dne 3. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 2866/17, či nález ze dne 13. 2. 2024 sp. zn. I. ÚS 1858/23 (N 24/122 SbNU 248)]; v případě obou zmíněných orgánů veřejné moci jde o subjekty zákonem povolané vystupovat v pozici kolizního opatrovníka nezletilých před obecnými soudy. 23. Jak je uvedeno výše (bod 20), závěr, že se OSPOD na Ústavní soud ve věci neobrátil, sám o sobě nestačí. Je třeba se dále zabývat tím, zda ústavní stížnost podaná státním zastupitelstvím jménem dětí není indicií, že nikdo jiný (zde OSPOD) není schopen zájmy dětí hájit. Ústavní soud se proto musel zabývat tím, zda jsou dány závažné důvody, proč je na místě ústavní stížnost věcně projednat (resp. připustit ji k věcnému přezkumu jako návrh podaný oprávněnou osobou). 24. Ústavní soud vzal v této souvislosti v úvahu, že OSPOD byl v řízení před obecnými soudy i v samotném řízení před Ústavním soudem procesně aktivní. Vyvinul veškerou snahu o to, aby Ústavnímu soudu byly jak poměry nezletilých dětí, tak výhled rodiny do budoucna podrobně vylíčeny. OSPOD za účelem vyjádření k ústavní stížnosti v relativně krátkém čase zorganizoval setkání s účastníky v obnovené společné domácnosti, kde klíčová pracovnice hovořila s dětmi i bez přítomnosti rodičů. Z dostupných podkladů je patrné, že nad chováním obou rodičů a prospíváním dětí v rodině probíhá dohled. Na základě obsahu napadených rozhodnutí a předložených podkladů před Ústavním soudem nelze očekávat, že by byl dohled v brzké době ukončen, přestože je stav v rodině momentálně stabilizovaný. 25. V posuzovaném případě tak zjevně nejde o situaci, kdy by aspekty jako je například liknavost správních orgánů, přetížení OSPOD řadou případů ve vyloučené lokalitě či materiální poddimenzování veřejné správy způsobily, že by nejlepší zájem dětí nehájil OSPOD jako orgán k tomu státem povolaný, ale (jen a pouze) státní zastupitelství. Za této situace státní zastupitelství nebylo povoláno ústavní stížnost jménem dětí podat. 26. Ústavní soud nad rámec podotýká, že vzal v úvahu i vyjádření soudů (a to zejména krajského soudu), podle nichž jsou v souvisejících soudních řízeních zajištěny jiné prostředky kontroly rodinné situace ze strany státu. Tyto procesní záruky považoval Ústavní soud za klíčové. Momentálně došlo k nařízení výkonu dohledu nad výchovou nezletilých. Jde o aktuálně trvající opatření, které je trvalejšího charakteru, než je opatření předběžné (jež navíc podléhá jen omezenému přezkumu Ústavním soudem). V rámci výkonu dohledu bude rodina i nadále dlouhodobě sledována, což stvrdil i OSPOD. Ústavní soud si je vědom aktuálního vývoje rodinné situace - ačkoliv byla po vydání obou napadených rozhodnutí v průběhu času obnovena rodinná domácnost, došlo k tomu postupným navykacím režimem v souladu s doporučeními OSPOD a situace v rodině se (i podle vyjádření OSPOD) jeví jako stabilizovaná. Z komunikace s OSPOD nevyplynuly žádné skutečnosti nasvědčující aktuálnímu ohrožení dětí. 27. Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že tímto rozhodnutím nijak nevylučuje opětovné nařízení předběžného opatření na návrh okresního státního zastupitelství, bude-li ho třeba. Aktuální poznatky o bezpečném prostředí však nesvědčí o akutní potřebě zásahu Ústavním soudem. Vzal-li tyto okolnosti OSPOD v potaz a ústavní stížnost jménem nezletilých nepodal, jeho postupu nelze ničeho vytknout. 28. Zda oprávněné zájmy dětí hájily k tomu určené orgány, Ústavní soud ověřil, a po vyjasnění této otázky dospěl k závěru, že je na místě návrh státního zastupitelství odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. června 2026 Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj