Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Šárky Matysové, zastoupené Mgr. Michalem Nerudou, advokátem, sídlem náměstí Čs. legií 500, Pardubice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 180/2025-55 ze dne 6. února 2026 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 5 Ad 13/2024-83 ze dne 13. srpna 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a generálního ředitele X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 1, 26, 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 15 Listiny základních práv Evropské unie. 2. Stěžovatelka 11. května 2021 požádala vedlejšího účastníka řízení o převedení do služebního zařazení ze 7. tarifní třídy do 8. tarifní třídy a o doplacení rozdílu mezi jí vyplacenou mzdou a mzdou vyplacenou kolegům vykonávajícím práci metodiků se stejnou služební činností, ale v 8. tarifní třídě, a to od prosince 2018 do doby nového zařazení. Tento nárok dovozovala ze skutečnosti, že její kolegové vykonávající stejnou činnost byli zařazeni do vyšší tarifní třídy než ona. Ředitel sekce 03 - Pátrání X (služební funkcionář) rozhodnutím z 13. března 2024 žádost zamítl. Proti rozhodnutí služebního funkcionáře podala stěžovatelka odvolání, které vedlejší účastník rozhodnutím z 21. června 2024 zamítl a rozhodnutí služebního funkcionáře potvrdil. 3. Stěžovatelka 8. listopadu 2022 požádala o upuštění od diskriminace a odstranění následků diskriminačního zásahu, o přiměřené zadostiučinění, o navrácení místa metodika trestního řízení, a to v 8. tarifní třídě, doplacení ušlé mzdy a zaplacení částky 4 600 Kč, kterou uhradila jako poplatek za informaci sdělenou podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Dále žádala o zdůvodnění, proč jí po dobu jejího působení u X nebyl zvýšen osobní příplatek. Služební funkcionář na část žádosti týkající se navrácení specializační činnosti a přiznání osobního příplatku reagoval přípisem z 13. března 2024, v němž uvedl, že o věcech o změně popisu činnosti služebního místa či o jeho nahrazení se nevede řízení ve věcech služebního poměru, žádost na navrácení specializační činnosti lze tudíž vyřídit toliko neformálním sdělením a nebude jí vyhověno. Ve zbytku usnesením z 13. března 2024 řízení o této žádosti zastavil, neboť ji shledal zjevně právně nepřípustnou. Rozhodnutím z 10. července 2024 vedlejší účastník odvolání proti tomuto usnesení zamítl a rozhodnutí služebního funkcionáře potvrdil. 4. Proti rozhodnutím vedlejšího účastníka podala stěžovatelka žalobu. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem žalobu zamítl. K námitce stěžovatelky, že jí byla neoprávněně odejmuta specializační činnost, uvedl, že toto není předmětem nyní posuzované věci, protože služební funkcionář ani vedlejší účastník žalobou napadenými rozhodnutími nerozhodli o změně jejího služebního místa či náplně služební činnosti. Přípis, kterým vedlejší účastník 13. března 2024 reagoval na její žádost o navrácení specializované činnosti, není rozhodnutím a není proti němu přípustné odvolání, ani žaloba. Dále vysvětlil, že základní tarif není určen na základě vykonané práce, ale je dán zařazením do tarifní třídy a tarifního stupně (§ 114 odst. 1 zákona o služebním poměru). Stěžovatelka byla konstitutivním a pravomocným rozhodnutím zařazena do 7. tarifní třídy. Skutečnost, že měla být podle svého tvrzení zařazena do vyšší tarifní třídy (podle fakticky vykonávané činnosti), není podstatná. Soud měl nadto zařazení stěžovatelky do 7. tarifní třídy za správné, když popis jí vykonávané činnosti (bod 12 přílohy č. 3 vnitřního předpisu č. 34/2017) odpovídá zařazení právě do 7. tarifní třídy komisař (příloha č. 1 nařízení vlády č. 104/2005 Sb.). 5. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Zdůraznil, že stěžovatelka nenapadla samotné rozhodnutí o zařazení do 7. tarifní třídy, městský soud proto nemohl rozhodovat o tvrzeném protiprávním zařazení do 7. tarifní třídy či odejmutí specializační činnosti, nýbrž pouze o tom, zda stěžovatelčino zařazení odpovídá výkonu činnosti pro danou tarifní třídu. Nejvyšší správní soud poukázal na svou judikaturu, z níž plyne jednoznačný závěr jak o nenárokovosti přeřazení do vyšší platové třídy, tak o nemožnosti zpětné náhrady služebního příjmu. U konstitutivního rozhodnutí, kterým rozhoduje služební funkcionář, jsou platové podmínky závazné a ve správním soudnictví se lze domáhat toliko zrušení takového rozhodnutí, ne však v řízení o žádosti o převedení do vyšší tarifní třídy. 6. Stěžovatelka uvádí, že k odnětí specializační činnosti služební funkcionář přistoupil bez uvedení objektivních důvodů. Správní soudy odmítly přezkum takového postupu s odkazem na povahu řízení o žádosti o převedení do vyšší tarifní třídy. Stěžovatelka tak nemá žádný účinný prostředek ochrany. Před odnětím specializační činnosti stěžovatelka otázku nerovného odměňování nijak neřešila, neboť neměla k dispozici informace, které by jí umožnily takovou nerovnost objektivně rozpoznat, proto dříve obranu proti zařazení do 7. tarifní třídy neuplatnila. Teprve v návaznosti na okolnosti související s odnětím specializační činnosti a jednáním služebního funkcionáře zjistila, že důvodem odnětí specializační činnosti nebyly individuální okolnosti, nýbrž nastavení odměňování, v němž minimálně dva příslušníci vykonávající srovnatelnou činnost byli odměňováni rozdílně oproti jiným kolegům, a to na základě tarifního zařazení, do něhož byli zařazeni bez objektivního a legitimního důvodu. Bylo tak porušeno legitimní očekávání stěžovatelky, že bude vykonávat jí zvolenou specializační činnost, s ním vstupovala do služebního poměru. Poukazuje také na průtahy ve správním řízení, které trvalo více než tři roky. Stěžovatelka namítá, že městský soud nevypořádal její argumentaci, toto jeho pochybení Nejvyšší správní soud nenapravil. 7. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem. 8. Ústavní soud je v kontextu své dosavadní judikatury oprávněn k výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě učiněná Nejvyšším správním soudem byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zakotvených v hlavě páté Listiny, a tudíž by ji bylo možno kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod. 9. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že vykonávala specializační činnost, ale na rozdíl od kolegů byla pro výkon této činnosti zařazena do 7., nikoli 8. tarifní třídy. Specializační činnost jí navíc byla po dvou a půl letech bezdůvodně odňata. 10. Po posouzení ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí je zřejmé, že ústavní stížnost z hlediska svého obsahu nepřináší žádné nové argumenty a de facto představuje toliko pokračující polemiku se závěry Nejvyššího správního soudu, potažmo městského soudu, vedenou v rovině práva podústavního. Stěžovatelka zejména nechce připustit argumentaci týkající se oprávnění služebního funkcionáře stanovit v rámci služebního místa různé druhy specializačních činností podle potřeby daného útvaru. Stěžovatelka považovala specializační metodickou činnost za klíčovou součást výkonu své služby a profesního směřování. Služební funkcionář zastával názor, a opakovaně v tomto směru stěžovatelku upozorňoval, že výkon specializační činnosti v rámci zachování tarifní třídy a tarifní skupiny spadá pod jeho uvážení. 11. Ústavní soud si vyžádal spisy účastníků (správních soudů) a vedlejšího účastníka (správního orgánu) a přezkoumal napadená rozhodnutí. Nenalezl v nich vady, které by vedly k porušení některého z tvrzených základních práv stěžovatelky. Oba správní soudy rozhodovaly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Ústavě České republiky, jejich rozhodnutí proto nelze označit za svévolná. 12. Jak vyplývá z obsahu napadených rozhodnutí, stěžovatelka byla rozhodnutím z 27. listopadu 2018 přijata do služebního poměru na služební místo referent pátrání, se zařazením do 7. tarifní třídy, v 5. tarifním stupni. Žádným dalším rozhodnutím nebyla později zařazena do vyšší tarifní třídy. Městský soud vyhodnotil, že toto zařazení činnosti stěžovatelky do 7. tarifní třídy bylo správné, resp. činnosti vykonávané stěžovatelkou odpovídají činnostem zařazeným v příloze č. 1 nařízení vlády č. 104/2005 Sb. do 7. tarifní třídy - komisař. V napadeném rozsudku městský soud také odůvodnil, že služební funkcionář ani vedlejší účastník žalobou napadenými rozhodnutími nerozhodly o změně služebního místa. 13. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku s odkazem na znění zákona (§ 114 odst. 1 zákona o služebním poměru) a svou judikaturu vysvětlil, že služební poměr vykazuje specifická pravidla, která připouštějí do jisté míry nerovné postavení subjektů v rámci služebního poměru dané zařazením do tarifní třídy formalizovaným rozhodnutím. Nelze proto dovozovat nerovné zacházení pouze z toho, že kolegové, kteří případně vykonávají obdobnou činnost, jsou formálně zařazeni do jiné tarifní třídy. Zdůraznil, že zatímco v soukromoprávních vztazích je platební výměr informativní, a lze se domáhat dorovnání rozdílu v případě nerovného zacházení, u konstitutivního rozhodnutí, kterým rozhoduje služební funkcionář, jsou platové podmínky závazné a ve správním soudnictví se lze domáhat toliko zrušení takového rozhodnutí. 14. Pro projednávanou věc je podstatné, že příloha č. 1 nařízení vlády č. 104/2005 Sb. zahrnuje výčet celkem 11 činností, které vykonává komisař zařazený do 7. tarifní třídy. Pro služební místo příslušníka se stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na daném služebním místě vyžaduje (§ 116 odst. 1 služebního zákona). Zákon však v žádném případě nepředpokládá, že by komisař zařazený do této třídy nezbytně musel vykonávat všechny zde uvedené činnosti. Pokud tedy služební funkcionář stěžovatelce od 1. 6. 2021 přestal přidělovat činnost metodické podpory procesních postupů v trestním řízení s tím, že toto nebyla nejnáročnější činnost, nemělo to žádný vliv na definici jejího služebního místa a na zařazení do 7. tarifní třídy. Z hlediska služebního zákona tedy nelze přisvědčit námitce, že odnětím uvedené specializační činnosti byl zásadně změněn rozsah výkonu činnosti stěžovatelky ve služebním poměru. Skutečnost, že ona sama považovala výkon této činnosti "jako klíčovou součást výkonu své služby a profesního směřování", na předestřeném zákonném vymezení služebního místa nemůže nic změnit. 15. Stěžovatelka žalobou nenapadla rozhodnutí o zařazení do 7. tarifní třídy, toto rozhodnutí proto nemohly správní soudy přezkoumávat. Namítá-li, že jí byla neoprávněně odejmuta specializační činnost, správní soudy již uvedly, že domnívá-li se stěžovatelka, že vedlejší účastník měl rozhodnout o odvolání proti přípisu z 13. března 2024, kterým služební funkcionář neformálně její žádosti o navrácení specializační činnosti nevyhověl, může se domáhat ochrany (vydání rozhodnutí o odvolání) zejména žalobou na ochranu proti nečinnosti podle § 79 a násl. soudního řádu správního. 16. Lze uzavřít, že správní soudy námitky stěžovatelky v napadených rozsudcích podrobně vypořádaly, včetně námitky, že žádost z 11. května 2021 měla být posouzena jako žádost o obnovu řízení (bod 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí se závěrem správních soudů, že její zařazení do 7. tarifní třídy je správné a bylo provedeno v souladu s právními předpisy, nemůže sama o sobě založit opodstatněnost ústavní stížnosti. Napadená rozhodnutí proto z hlediska ústavnosti obstojí. 17. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 13. května 2026 Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu