Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Renaty Rindošové, zastoupené Mgr. Petrem Pařilem, advokátem, sídlem Škárova 809/16, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. února 2026 č. j. 95 Co 31/2026-145, a výroku II usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. listopadu 2025 č. j. 18 C 146/2020-113, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti RRR spol. s r. o., sídlem 17. listopadu 5349, Chomutov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. V řízení před obecnými soudy vedla stěžovatelka spor s vedlejší účastnicí o zaplacení částky 1 400 000 Kč s příslušenstvím jako dlužného nájemného za užívání nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví stěžovatelky (spor vedený u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 16 C 241/2020). Ze stejného důvodu stěžovatelka zadržovala motocykl vedlejší účastnice. 2. Vedlejší účastnice dne 11. 5. 2020 podala žalobu na vydání motocyklu. Podáním ze dne 15. 8. 2025 vzala žalobu zpět, neboť jí stěžovatelka motocykl vydala, a požadovala náhradu nákladů řízení. 3. Okresní soud řízení zastavil (výrok I) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení vedlejší účastnici ve výši 41 172 Kč (výrok II). Aplikoval ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. a uzavřel, že řízení bylo zastaveno v důsledku chování stěžovatelky (vydala motocykl až po podání žaloby). 4. Stěžovatelka se proti tomuto usnesení odvolala a uvedla, že motocykl zadržovala na základě zadržovacího práva podle § 1395 občanského zákoníku k zajištění dluhu vedlejší účastnice (dlužného nájemného). Ke zpětvzetí žaloby došlo podle ní proto, že vedlejší účastnice sama uhradila dluh, který byl zajištěn zadržovacím právem, čímž zavinila zastavení řízení. Namítala též, že se ke zpětvzetí nemohla vyjádřit. 5. Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil usnesení okresního soudu a uzavřel, že žaloba byla podána důvodně a byla vzata zpět pro chování stěžovatelky, která až po zahájení řízení splnila povinnost, jejíhož uložení se vedlejší účastnice zahájením soudního řízení domáhala. Procesně to byla tedy stěžovatelka, kdo zavinil, že řízení bylo zastaveno. Pokud argumentovala důvodným uplatněním zadržovacího práva k motocyklu, krajský soud připomněl, že k zadržení se vyžaduje, aby věřitel věc získal na základě smlouvy nebo jiného právního důvodu (platného a účinného), což stěžovatelka nijak nedoložila. Rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve výši 2 226,40 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka tvrdí porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Namítá, že soudy porušily kontradiktornost řízení a princip rovnosti zbraní, protože stěžovatelce nedoručily zpětvzetí žaloby vedlejší účastnice. V důsledku toho, že se k němu nemohla vyjádřit soudy rozhodly o nákladech řízení v její neprospěch podle § 146 odst. 2 o. s. ř., který aplikovaly přepjatě formalisticky. Procesní zavinění stěžovatelky dovodily pouze z toho, že motocykl vedlejší účastnici vydala, aniž by posoudily, zda byla žaloba důvodná a zda ke zpětvzetí došlo pro její chování. Usnesení nejsou řádně odůvodněna, soudy se nevypořádaly s její argumentací ani se skutkovými okolnostmi, které mohly vést k odlišnému výsledku. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. K problematice náhrady nákladů řízení se dlouhodobě staví Ústavní soud zdrženlivě a soudní rozhodnutí o nákladech řízení podrobuje pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 12. 6. 2025 sp. zn. I. ÚS 2/25). Ačkoli i rozhodnutí o nákladech řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, samotný spor o nákladech řízení zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody (srov. např. nález ze dne 28. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 2216/23, bod 16). Ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, přitom musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici 50 000 Kč, tj. hranici bagatelnosti (srov. stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, body 11 a 34). 8. Jak plyne z napadených usnesení, stěžovatelka brojí proti úhradě náhrady nákladů řízení ve výši cca 42 tisíc Kč, tedy v bagatelní výši. Ústavní soud však v posuzované věci žádné mimořádné okolnosti neshledal. Věc ani významně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Samotný spor o správnost postupu soudu při určení náhrady nákladů řízení sám o sobě tyto významné okolnosti či přesah vlastních zájmů představovat nemůže. 9. Usnesení jsou dostatečně odůvodněna. Soudy odůvodnily výklad § 146 odst. 2 o. s. ř., procesní zavinění stěžovatelky nedovodily přepjatě formalisticky, ale dostatečně posoudily okolnosti případu (srov. body 8 až 10 usnesení krajského soudu). Krajský soud dostatečně zkoumal, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Uvedl také, že stěžovatelka nedoložila, na základě jakého právního titulu motocykl získala, což je podle judikatury Nejvyššího soudu k posouzení oprávněnosti zadržení třeba. Usnesení tak nejsou založená na svévolné interpretaci podústavního práva či extrémním vybočení z pravidel pro určování náhrady nákladů řízení. 10. K námitce stěžovatelky, že soudy porušily principy kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní, neboť jí nedoručily zpětvzetí návrhu vedlejší účastnice, Ústavní soud uvádí, že na výsledek rozhodnutí ani možnost stěžovatelky před soudem argumentovat, to nemělo vliv. Stěžovatelka se proti nákladovému výroku okresního soudu mohla bránit odvoláním, což ostatně učinila, a všechny argumenty mohla uplatnit. Krajský soud se s nimi vypořádal, byť jim nepřisvědčil. Z pohledu kontradiktornosti řízení před obecnými soudy bylo ústavním požadavkům učiněno zadost. 11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu