Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Kočího, zastoupeného Mgr. Ing. Štěpánem Vítkem, advokátem, sídlem Šumavská 525/33, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2026 č. j. 27 Cdo 3258/2024-1007, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Zemědělského družstva X, Zdeňky Dofkové, Ing. Pavla Kadlčíka, Marty Koutné, Martiny Koutné, Iva Kubíčka st., Iva Kubíčka ml., Patrika Kubíčka, Jiřího Kuchynky, Vojtěcha Molnára, Jarmily Pospíšilové, Adama Sekaniny, Ing. Františka Sekaniny, Karla Vrby, Martiny Vrbové, Jaroslava Vyroubala, Petry Wallner, Dagmar Zatloukalové a Ing. Radovana Zemana, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že spor před obecnými soudy se vedl mezi stěžovatelem jako žalobcem a žalovanými 1. Zemědělské družstvo X, 2. Zdeňka Dofková, 3. Zdenka Gregorová, 4. Ing. Pavel Kadlčík, 5. Marta Koutná, 6. Martina Koutná, 7. Ivo Kubíček, 8. Ivo Kubíček, 9. Patrik Kubíček, 10. Jiří Kuchynka, 11. Vojtěch Molnár, 12. Jarmila Pospíšilová, 13. Adam Sekanina, 14. Ing. František Sekanina, 15. JUDr. Pavel Štěpánek, 16. Karel Vrba, 17. Martina Vrbová, 18. Jaroslav Vyroubal, 19. Petra Wallner, 20. Dagmar Zatloukalová, 21. Ing. Radovan Zeman. Žalovaná č. 3 a žalovaný č. 15 již nebyli účastníky dovolacího řízení a nejsou tedy ani vedlejšími účastníky v řízení před Ústavním soudem. Pro přehlednost Ústavní soud níže vychází z původního označení žalovaných v řízení před obecnými soudy. 2. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 6. 2022 č. j. 30 Cm 43/2022-675, zamítl žalobu stěžovatele o určení, že žalovaní 2. až 21. nejsou členy Zemědělského družstva X (dále jen "družstvo"), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel z toho, že podmínky vzniku členství podle § 577 zákona o obchodních korporacích (dále jen "z. o. k."), a podle stanov družstva byly splněny, neboť noví členové podali písemné přihlášky, představenstvo družstva o jejich přijetí rozhodlo na schůzi dne 29. 4. 2021 a všichni řádně uhradili základní členský vklad ve výši 50 000 Kč (bezhotovostním převodem, v hotovosti nebo započtením na transformační majetkový podíl). Krajský soud poukázal na to, že družstvo je podle § 552 z. o. k. společenstvím neuzavřeného počtu osob. Námitku zneužití práva podle § 8 občanského zákoníku neshledal důvodnou, neboť nebylo prokázáno, že by noví členové neprojevili vážnou vůli stát se členy družstva ani nebylo prokázáno, že by jejich přijetí směřovalo výhradně k poškození ostatních členů. 3. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 1. 2023 č. j. 8 Cmo 210/2022-762, rozsudek krajského soudu ve výroku I ve vztahu k žalované 3. potvrdil a ve zbývajícím rozsahu změnil tak, že určil, že žalovaní 2. a 4. až 21. nejsou členy družstva. Vrchní soud vyšel zejména z toho, že zápis ze schůze představenstva ze dne 29. 4. 2021 nebyl podepsán dvěma členy představenstva, jak vyžadovaly stanovy, a nebyla vyhotovena samostatná písemná rozhodnutí o přijetí nových členů. K dovolání žalovaných 1., 2., 4. až 14. a 16. až 21. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 1. 2024 č. j. 27 Cdo 1550/2023-867 rozhodnutí vrchního soudu ve vztahu k uvedeným žalovaným zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud zdůraznil povinnost zjistit skutečnou vůli jednajících podle § 556 občanského zákoníku a vyložil, že požadavek písemné formy rozhodnutí o přijetí slouží primárně k ochraně uchazeče o členství, nikoli k ochraně třetích osob. 4. Po vrácení věci vrchní soud rozsudkem ze dne 17. 7. 2024 č. j. 8 Cmo 210/2022-947, rozsudek krajského soudu v zamítavém výroku ve vztahu k žalovaným 1., 2., 4. až 14. a 16. až 21. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění vrchní soud, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, dovodil, že úmyslem všech uchazečů bylo podílet se na družstvu peněžitým vkladem ve výši základního členského vkladu 50 000 Kč, což vyplývá z výše uhrazených plateb i ze stanov družstva. Vrchní soud zdůraznil, že u právních jednání je třeba hledět spíše na jejich platnost než neplatnost, a námitky stěžovatele o vadném započtení pohledávek u žalovaných 4., 5., 10. a 12. neshledal důvodnými. S námitkami o zneužití práva, nemravnosti jednání a účelovém hromadném přijetí nových členů se vrchní soud neztotožnil s ohledem na to, že nic takového nebylo v řízení prokázáno. 5. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud nyní napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné. V odůvodnění konstatoval, že závěr vrchního soudu o splnění podmínek vzniku členství žalovaných 2., 4. až 14. a 16. až 21. v družstvu je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu odkazovanou již v předchozím kasačním rozhodnutí. Nejvyšší soud poukázal na vyvratitelnou domněnku jednání v dobré víře podle § 7 občanského zákoníku a uzavřel, že jednali-li žalovaní uchazeči o členství v dobré víře, nemohou mít na platnost jejich přihlášek a vznik členství v družstvu vliv případná porušení pravidel ze strany orgánů družstva, jak je namítá stěžovatel. Ke zjednání nápravy v takovém případě slouží jiné právní prostředky (např. členská žaloba podle § 584 z. o. k.). Otázku, zda požívá právní ochrany přijetí nových členů družstva - osob spřízněných s předsedou a místopředsedou družstva, neshledal Nejvyšší soud způsobilou založit přípustnost dovolání, neboť při její formulaci stěžovatel vycházel z jiného než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu. Námitku, že se vrchní soud nevypořádal se všemi tvrzeními stěžovatele, posoudil Nejvyšší soud jako tvrzenou jinou vadu řízení, kterou by se mohl zabývat jen tehdy, bylo-li by dovolání shledáno přípustným. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel (člen družstva) tvrdí porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy České republiky. Především tvrdí, že tehdejší předseda a místopředseda představenstva družstva, vědomi si blížícího se hlasování o jejich odvolání, přijali dne 29. 4. 2021 - tedy den před konáním členské schůze - 20 nových členů, převážně svých příbuzných, čímž počet členů družstva vzrostl z 31 na 52. Stěžovatel poukazuje v této souvislosti na to, že 10 nových členů zastoupených převážně místopředsedou na základě plné moci na členské schůzi konané dne 30. 4. 2021 hlasovalo zcela v souladu s předsedou a místopředsedou, v důsledku čehož návrh na jejich odvolání nebyl přijat. Tento postup stěžovatel označuje za zjevné zneužití práva ve smyslu § 212 občanského zákoníku, porušení dobrých mravů a zásah do demokratické struktury družstva, jehož cílem bylo neutralizovat dosavadní většinovou vůli původních dlouholetých členů. Stěžovatel dále namítá, že obecné soudy (včetně Nejvyššího soudu) se s jádrem věci - tedy s tvrzeným zneužitím korporační procedury a účelovým "naředěním" původní členské základny - nevypořádaly a na jeho argumentaci nereagovaly. Omezily se na formální přezkum náležitostí vzniku členství a na otázku dobré víry nových členů. V neposlední řadě stěžovatel zdůrazňuje, že kvalifikace jednání jako zneužívajícího je otázkou právního posouzení, nikoli pouze skutkovou, kdy tedy Nejvyšší soud rezignoval na posouzení této otázky. Pokud navíc obecný soud vezme v potaz pouze argumentaci jednoho z účastníků řízení (kladl důraz na formální vznik členství a dobrou víru) a řádně se nevypořádá s relevantními argumenty druhé strany (s tvrzeným zneužitím práva podle § 8 a 212 občanského zákoníku), zakládá tím v řízení nespravedlnost. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel navrhl její přednostní projednání. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94). Pochybení ústavněprávního rozměru přitom Ústavní soud v dané věci neshledal. 8. Ústavní soud předně konstatuje, že podstata stěžovatelových námitek spočívá v nesouhlasu se skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry obecných soudů ohledně údajného zneužití práva a účelového "naředění" členské základny družstva. Přehodnocování skutkových zjištění obecných soudů však zásadně nepatří do pravomoci Ústavního soudu, nejedná-li se o extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a vyvozenými závěry. V posuzované věci však obecné soudy své závěry řádně a přehledně odůvodnily a Ústavní soud ústavně relevantní pochybení neshledal. 9. Nelze přisvědčit stěžovateli, že by soudy dostatečně nereagovaly na jeho argumenty. Soudy na základě provedeného dokazování nepřisvědčily jeho tvrzení o čistě účelovém ovládnutí družstva a neztotožnily se ani s jeho právním hodnocením. Krajský soud se otázkou zneužití práva výslovně zabýval, přičemž vrchní soud se s jeho závěry následně ztotožnil. Není porušení práva na řádný proces, pokud odvolací soud pouze odkáže na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž se soud argumenty účastníka náležitě zabýval, neshledal je důvodnými a odvolací soud se se závěrem prvostupňového rozhodnutí ztotožnil. Stejně tak není porušením práva na řádný proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68). 10. V nyní posuzované věci soudy svůj ucelený argumentační systém opřely o pečlivě zjištěný skutkový stav, z něhož vyvodily, že jednání nově přijatých členů nenaplňovalo znaky zneužití práva, neboť nebylo prokázáno, že by jejich přijetí bylo motivováno poškozením zájmů jiných (původních) členů. Bylo zjištěno, že uchazeči projevili o vstup do družstva skutečný zájem pramenící z jejich reálných hospodářských, majetkových či pracovních vazeb k družstvu. Většina z nich vlastní zemědělskou půdu, kterou družstvo užívá, nebo hospodaří v bezprostředním sousedství, a mohli tak mít legitimní motivaci ovlivnit způsob hospodaření družstva. Jakkoli krajský soud připouští, že noví členové družstva, které jinak přijímalo nové členy zřídka, mohli těžit z aktuální polarizace mezi členy družstva, ještě to nezakládá nemravnost jejich počínání či zneužití práva. Noví členové řádně uhradili členský vklad a po uskutečnění stěžovatelem zmiňované členské schůze z družstva nevystoupili, nýbrž v něm i nadále zůstali. Uvedené skutkové závěry obecných soudů nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. 11. K tvrzenému porušení demokratické struktury družstva a nepřípustnému "naředění" původní členské základny Ústavní soud závěrem dodává, že družstvo je ze své zákonné definice společenstvím neuzavřeného počtu osob. Není nic neústavního na závěru obecných soudů, že proměnlivost a rozšiřování členské základny je v souladu s družstevními zásadami, resp. že pouhá změna hlasovacích poměrů nemůže být sama o sobě považována za protiprávní či nemravná. 12. Ani Nejvyšší soud nikterak nerezignoval na své povinnosti, pokud v (pořadí již druhém) rozhodnutí vyšel ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů a nepřípustnost dovolání dostatečně odůvodnil. 13. Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto byla jeho ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O žádosti na přednostní projednání ústavní stížnosti Ústavní soud (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky a rozhodl neprodleně. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu