Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Michala Bartoně o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Suzan Vonešovou, advokátkou, sídlem Trocnovská 4463, Havlíčkův Brod, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 2026 č. j. 21 Co 469/2025-1342, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení a M. O. a nezletilých Š. K. a M. K., jako vedlejších účastníků řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel a vedlejší účastnice ("matka") jsou rodiči nezletilých vedlejších účastníků. Dceři je 11 let, synovi je 9 let. Syn má poruchu autistického spektra. Před řízením v posuzované věci byly děti ve výlučné péči otce a běžný styk s matkou byl stanoven v rozsahu 1x za 14 dnů od pátku do neděle. Rovnoměrnou střídavou péči rodičů neumožňovala značná vzdálenost bydlišť rodičů (matka bydlí přibližně 200 km daleko). Při nemožnosti střídavé péče bylo podle Krajského soudu v Hradci Králové ("krajský soud") v lepším zájmu dětí svěřit je do péče otce. Matka pak po určité době podala návrh na změnu úpravy poměrů. 2. Rozsudkem ze dne 7. 10. 2025 č. j. 0 P 27/2020-1265 Okresní soud v Havlíčkově Brodě výroky I. a II. rozhodl na základě návrhu matky o změně úpravy styku matky s nezletilými dětmi. Změna spočívala v rozšíření běžného styku v každém týdnu ve čtvrtek od 13 hodin do 19 hodin, kdy si matka nezletilé děti vyzvedne ze školského zařízení po skončení výuky a následně je ve stanovenou dobu vrátí otci zpět v místě jeho bydliště. Výroky III. a IV. pak okresní soud rozhodl o nákladech řízení. 3. Okresní soud uvedl, že znaleckým šetřením bylo potvrzeno, že vztahy mezi rodiči jsou hluboce narušeny, rodiče jsou schopni předávat si informace o dětech pouze výjimečně, osobní komunikace je velmi problematická. Dcera je vzhledem k dosavadní sociální a psychické nezralosti ovlivnitelná verbálním i neverbálním chováním matky, je disponovaná k tomu vnímat a přijímat její emoční reakce a stavy, a to i tehdy, pokud matka nemá vědomě záměr ovlivnit vztah dcery ke stěžovateli. Její názor na formu péče byl formován a upravován v sounáležitosti s matkou. Jako optimální znalkyně uvedla střídavou péči rodičů, která však vzhledem ke vzdálenosti jejich bydliště není možná, současně k tomuto závěru přistupuje fakt, že rodiče nejsou schopni spolu dostatečně kvalitně komunikovat. Znalkyně doporučila upravit styk s nerezidentním rodičem v co nejširším rozsahu. V případě péče otce doporučila rozšířit styk s matkou od čtvrtka do neděle každého druhého týdne s tím, že tato úprava by mohla přinést uklidnění a stabilizaci rodinných poměrů. 4. Okresní soud přihlédl ke vzdálenosti mezi bydlišti rodičů a že v případě rozšíření styku na dobu od čtvrtka od 17 hodin nebudou nezletilé děti docházet dvakrát v měsíci v pátek do školy a nezletilá dcera nebude navštěvovat kroužek, který má ve čtvrtek. Tyto skutečnosti okresní soud vyhodnotil ne zcela v zájmu nezletilých dětí, přičemž na tomto závěru nic nemění ani to, že matka dětí má pedagogické vzdělání a je připravena se učit s nezletilými doma. Nezletilý syn je autista a fixován na pravidelnost a stálost režimu. Okresní soud proto styk matky s dětmi rozšířil na každý čtvrtek od 13 hodin, kdy si matka děti vyzvedne ze školského zařízení, do 19 hodin, kdy nezletilé děti vrátí otci zpět v místě jeho bydliště. V tomto čase může s nezletilou dcerou případně absolvovat i kroužek. V každém lichém týdnu pak bude navazovat víkendový styk matky s nezletilými, kdy má možnost v místě bydliště nezletilých setrvat, přespat a následně si je v pátek v místě jejich bydliště vyzvednout a odvést k realizaci styku do svého bydliště. 5. Proti rozsudku okresního soudu podali matka dětí i stěžovatel (toliko do výroku o nákladech řízení) odvolání. Napadeným rozsudkem krajský soud rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a II. změnil (výrok I.) a ve výrocích III. a IV. (výrok II.) zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud rozhodl, že matka je oprávněna pečovat o děti v každém lichém týdnu v roce od čtvrtka od 17 hodin do neděle 18 hodin. Konstatoval, že vzdálenost bydlišť rodičů se významně promítá do zájmu nezletilých dětí. Matka má naprosto totožné výchovné kompetence jako otec a pokud by její bydliště bylo v rozumné vzdálenosti k bydlišti otce, nebylo by vyloučeno, aby děti trávily stejný čas s matkou jako s otcem. Obě nezletilé děti jsou školou povinné a vzdálenost bydlišť rodičů vylučuje, že by mohly vykonávat povinnou školní docházku v jedné škole. Docházka do dvou škol není pro dceru vhodná a pro syna je, s ohledem na jeho vývojovou poruchu (dětský autismus a středně těžká mentální retardace), vyloučena. 6. Požadavek matky na péči o děti od čtvrtka 17 hodin do neděle 18 hodin je zcela opodstatněný a byl doporučen i znalkyní. Prostřednictvím takto upravené péče bude matka moci efektivněji než dosud realizovat svá práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti vůči nezletilým dětem a rovněž nezletilým dětem bude tímto umožněno trávit více času s matkou. Absence ve škole v rozsahu dvakrát do měsíce v pátek není natolik zásadní, aby bránila rozšíření matčiny péče a posílení jejích výchovných kompetencí. Krajský soud uvedl, že předpokládá, že matka bude úzce spolupracovat se školami, které děti navštěvují, a tímto způsobem bude zameškané učivo s dětmi doplňovat. Ostatně k tomu má i odpovídající předpoklady, neboť je pedagogicky vzdělána. Za daných okolností by tato úprava ale byla možná i v případě, že by matka pedagogické vzdělání neměla. Vzhledem ke vzdálenosti bydlišť rodičů, která limituje větší rozsah péče matky o děti, je třeba upřednostnit ve prospěch dětí péči matky i před jejich volnočasovými aktivitami. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s nejlepším zájmem dětí a je nedostatečně odůvodněné. Stěžovatel neprosazuje redukci role matky, ale brojí proti modelu, který přenáší důsledky vzdálenosti mezi rodiči na nezletilé děti. Krajský soud bagatelizoval absenci ve škole a podřídil ji cíli rozšířit péči matky. Měl najít šetrnější variantu vůči zájmům nezletilých dětí. Dostatečně nezohlednil ani názor nezletilých dětí a porušil jejich participační práva. Dcera podle tvrzení stěžovatele nesouhlasí s pravidelnými absencemi ve škole. Je pečlivou a až úzkostně zodpovědnou studentkou. Krajský soud se nezabýval speciálními potřebami syna, u něhož mohou změny režimu, delší přesuny, narušení pravidelnosti a přerušování zavedených návyků vyvolávat zvýšenou psychickou i somatickou zátěž. U dítěte s poruchou autistického spektra má stabilita prostředí a předvídatelnost režimu zvýšený význam. Krajský soud měl konkrétně vyhodnotit, jak se úprava péče projeví v režimu terapií, na které syn pravidelně dochází, v toleranci přesunů, v adaptaci dítěte na změny prostředí, v jeho schopnosti zvládat školní povinnosti a v celkové psychické pohodě. Napadené rozhodnutí zasahuje do stabilního denního režimu, vzdělávání a celkové životní jistoty dětí. 8. Krajský soud fakticky přenesl těžiště rozhodování na doporučení znalkyně, aniž by sám ústavně konformním způsobem vyhodnotil, zda doporučený model bude odpovídat nejlepšímu zájmu dětí. Nadto se odchýlil od hodnocení okresního soudu, aniž by účastníkům řízení vytvořil dostatečný procesní prostor, aby se k takovému postupu mohli vyjádřit a vydal překvapivé rozhodnutí. Přitom se přesvědčivě nevypořádal s nosnými důvody rozsudku okresního soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario) v části, v níž směřuje proti výroku I. napadeného rozsudku. 10. V části směřující proti výroku II. napadeného rozsudku je ústavní stížnost nepřípustná, neboť krajský soud výrokem II. zrušil rozsudek okresního soudu ve výrocích III. a IV. a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V případě zrušujících výroků obecných soudů, po kterých řízení nadále pokračuje, je s ohledem na zásadu subsidiarity nutno považovat podávání ústavních stížností za předčasné. 11. K tvrzením stěžovatele o porušení základních práv nezletilých Ústavní soud uvádí, že pro jejich procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady. Nezletilí musí být zastoupeni zákonným zástupcem a dále musí být zastupováni na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Avšak vzhledem k výsledku řízení o ústavní stížnosti nebylo nutno učinit nezbytné procesní úkony k zastoupení nezletilých. S ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí Ústavní soud navíc de facto rozhoduje o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně usnesení ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodnutí obecných soudů v rodinněprávních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení i opatrovníkem - mohou nejlépe posoudit skutkové okolnosti věci a přijmout rozhodnutí odrážející nejen zájmy rodičů, ale především zájem dítěte jako prioritní hledisko. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat zjištěný skutkový stav ani určovat konkrétní podobu péče (např. nález ze dne 29. 1. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2278/24, bod 32). Do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje pouze výjimečně, a to tehdy, vybočí-li soudy ve svých rozhodnutích z rámce ústavnosti, zejména pokud náležitě nevyváží všechny oprávněné zájmy, dostatečně nezjistí nejlepší zájem dítěte a neshromáždí všechny potřebné důkazy, nebo rozhodnutí v tomto smyslu dostatečně neodůvodní. 13. Ústavní soud v kontextu rozhodování soudů o péči o dítě setrvale upozorňuje na obecný princip, že práva obou rodičů na péči o dítě mají stejnou váhu a dítě má právo na péči obou rodičů rovnocenně. Primárním hlediskem pro toto rozhodování musí být nejlepší zájem dítěte (nález ze dne 30. 3. 2026 sp. zn. I. ÚS 3718/25, bod 20). Nejlepší zájem dítěte je flexibilní a adaptibilní koncept, který by měl být vždy posuzován a definován individuálně s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nachází, přičemž pozornost je třeba věnovat jeho osobním poměrům, situaci a potřebám. V případě soudního rozhodování o dětech nelze upřednostňovat abstraktní principy před nejlepším zájmem dítěte v konkrétním případě. Nejlepší zájem dítěte vyžaduje jednak zajištění zdravého prostředí pro vývoj dítěte, jednak udržování a zachování vazeb dítěte s jeho rodinou, ledaže ta se ukáže jako zvláště nezpůsobilá (nález ze dne 28. 7 2022 sp. zn. II. ÚS 395/, body 22-23). 14. Při rozhodování o péči v situaci, kdy rodiče žijí ve velké vzdálenosti od sebe, je podle judikatury Ústavního soudu třeba posoudit, zda úprava péče nenaruší zásadním způsobem školní docházku dítěte či jeho rozvoj prostřednictvím mimoškolních aktivit nebo nerozmělní jeho vazby v daném sociálním prostředí (např. nález ze dne 5. 9. 2012 sp. zn. II. ÚS 1835/12; nález ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 149/20; nález ze dne 23. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 392/25, bod 18). 15. Ústavní soud předně považuje za nutné poukázat na to, že stěžovatel souhlasil s rozsudkem okresního soudu ve vztahu k úpravě poměrů k nezletilým dětem. Krajský soud vycházel ze stejného skutkového stavu jako okresní soud. Okresní soud postoj nezletilých dětí podrobně zjišťoval, jak pomocí znaleckého zkoumání, tak výslechem dcery soudem i opatrovníkem. Pokud stěžovatel tvrdí, že dcera nyní vyjadřuje nesouhlas se současnou úpravou péče, jde o jeho ničím nepodložené tvrzení. Okresní soud zkoumal i zdravotní stav syna stěžovatele s ohledem na vhodné výchovné prostředí. Jak okresní soud, tak krajský soud vycházely z toho, že soudní znalkyně doporučila upravit styk s nerezidentním rodičem v co nejširším rozsahu a že v případě péče stěžovatele doporučila rozšířit styk s matkou od čtvrtka do neděle každého druhého týdne. Obecné soudy se však lišily v náhledu na to, jak má rozšíření péče na čtvrtek konkrétně vypadat s ohledem na školní docházku dětí. 16. V posuzované věci nešlo o překvapivé rozhodnutí, neboť od samotného počátku bylo zjevné, co je předmětem řízení a každý z rodičů měl dostatek prostoru k uplatnění a prokázání svých tvrzení. Stěžovatel se ke školní docházce nezletilých vyjádřil i v rámci odvolacího řízení. Požadavek na absenci překvapivosti neznamená, že účastníkům musí být předem znám výsledek soudního řízení. 17. Ústavní soud nepřehlédl, že k rozsudku okresního soudu se vyjádřil i opatrovník dětí, který uvedl, že rozumí úvahám okresního soudu ohledně plnění školních povinností, ale že je třeba zohlednit, že matka bydlí 200 km daleko od bydliště dětí a pokud si je má vyzvedávat každý čtvrtek ve 13 hodin po vyučování a předávat je otci v 19 hodin, nemá po tuto dobu vhodné zázemí, kde by se s nezletilými dětmi mohla zdržovat. V zimních měsících navíc hrozí prochladnutí dětí. Není rovněž v zájmu dětí, aby byl styk s matkou uskutečňován v hotelových či restauračních zařízeních nebo v dětských hernách, a to zejména s ohledem na mentální úroveň nezletilého syna, který vyžaduje přiměřenou míru předvídatelnosti a pravidelnosti. Styk dětí s matkou by měl probíhat v klidném, stabilním, bezpečném a rodinném prostředí, které dobře znají, tedy v domácnosti matky. Podle soudní znalkyně by se matka měla s dětmi stýkat od čtvrtka od 17 hodin do neděle do 18 hodin ob týden. Pokud dojde k rozšíření styku, nebudou děti dvakrát měsíčně docházet do školského zařízení v místě bydliště otce. Nicméně vzhledem k počtu prázdnin v průběhu školního roku bude počet zameškaných pátků nízký. Matka má pedagogické vzdělání a je připravena se s dětmi doma pravidelně učit. 18. Krajský soud, stejně jako okresní soud, vycházel z toho, že výchovné schopnosti rodičů jsou rovnocenné, zároveň však zohlednil vzdálenost bydlišť rodičů. Při zvažování rozsahu péče ze strany matky zohlednil zájmy obou dětí a vyloučil školní docházku do dvou různých škol, zejména s ohledem na vývojovou poruchu syna. Zároveň však dospěl k závěru, že péči ze strany matky je na místě rozšířit. Přihlédl k tomu, že rozšíření péče povede k pravidelným absencím ve škole, nicméně absenci v daném rozsahu, na rozdíl od okresního soudu, nepovažoval za tak zásadní. K tomu poukázal na pedagogické vzdělání matky (z rozsudku okresního soudu vyplývá, že matka pracuje jako učitelka na základní škole) jakožto předpoklad kvalifikované péče, včetně spolupráce matky se školami dětí. 19. Jak Ústavní soud uvedl výše, nejlepší zájem dítěte je třeba posuzovat individuálně s ohledem na konkrétní situaci. Krajský soud při posuzování nejlepšího zájmu dětí přitom vyvažoval zájem dětí na rovnocenné péči obou rodičů na straně jedné a zájem dětí na pravidelné školní docházce na straně druhé. Řešení krajského soudu přitom není v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, která vyžaduje, aby úprava péče školní docházku dítěte či jeho rozvoj prostřednictvím mimoškolních aktivit nenarušila zásadním způsobem nebo nerozmělnila jeho vazby v daném sociálním prostředí. S ohledem na frekvenci absencí přitom podle Ústavního soudu nejde o narušení školní docházky a školního vzdělávání zásadním způsobem a nezletilé děti nejsou vytrženy ze sociálního prostředí v rámci školního vzdělávání. 20. Pokud jde o specifické potřeby syna stěžovatele, napadený rozsudek je zohlednil. Zároveň v tomto ohledu nelze pominout vyjádření opatrovníka dětí k rozsudku okresního soudu, který poukázal na to, že úprava péče okresním soudem není pro syna stěžovatele s ohledem na jeho zdravotní stav vhodná. Pokud stěžovatel uvádí, že u syna mohou změny režimu, delší přesuny, narušení pravidelnosti a přerušování zavedených návyků vyvolávat zvýšenou psychickou i somatickou zátěž, to samé bylo možné uvést i k úpravě péče okresním soudem, se kterou stěžovatel souhlasil. Současná úprava přitom zaručuje stabilitu a předvídatelnost a oproti úpravě okresního soudu snižuje i počet přesunů dětí, které stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž problematizuje. Co se týče terapie syna, z důkazů provedených okresním soudem vyplývá, že i matka se zapojuje do spolupráce s NAUTIS, kam nezletilý dochází. 21. Ústavní soud shrnuje, že krajský soud dostatečně zjistil nejlepší zájem dětí a vyvážil všechny oprávněné zájmy. Nepřevzal pouze závěry znaleckého posudku, ale doplnil jej vlastními úvahami, přičemž vysvětlil, proč rozhodl jinak než okresní soud. Z jeho rozhodnutí je seznatelné, proč zvolenou úpravu péče považuje za souladnou s nejlepším zájmem dětí. Odůvodnění krajského soudu považuje Ústavní soud za dostatečné, nevybočující z rámce ústavnosti. 22. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti návrhem zjevně neopodstatněným a zčásti nepřípustným, a podle § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval, jelikož o ústavní stížnosti rozhodl relativně brzy po jejím podání a odstranění vad ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. června 2026 Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu