Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky K. K., zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10 - Vinohrady, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. února 2026 č. j. 21 Co 42/2026-732 a ze dne 5. února 2026 č. j. 1 Nc 711/2026-735, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a V. K. a nezletilých E. K. a E. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 38 a čl. 40 Listiny základních práva a svobod. 2. Okresní soud v Náchodě (dále jen "okresní soud") uložil usnesením ze dne 27. 10. 2025 č. j. 0 Nc 4958/2025-531 stěžovatelce pokutu ve výši 50 000 Kč za neuskutečněný nepřímý kontakt otce s nezletilými dětmi dne 21. 10. 2025 podle předběžného opatření ze dne 17. 9. 2025 č. j. 0 Nc 4958/2025-223. 3. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), který napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že stěžovatelce uložil pokutu za neuskutečněný nepřímý kontakt otce s nezletilými dne 21. 10. 2025 ve výši 25 000 Kč. Krajský soud potvrdil závěry okresního soudu, že stěžovatelka byla ve vykonávaném rozhodnutí řádně a dostatečně poučena o důsledcích nesplnění z něj plynoucích povinností. Přihlédl k tomu, že stěžovatelce byla pokuta uložena opakovaně, a tedy nebylo nutné postupovat podle § 501 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Stěžovatelka ani netvrdila žádné objektivní skutečnosti, které by jí bránily ve splnění uložené povinnosti. Krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu jen tak, že pokutu snížil s tím, že za přiměřenou považoval její výši 25 000 Kč. 4. Krajský soud současně odkázal na druhé stěžovatelkou napadené usnesení (č. j. 1 Nc 711/2026-735) a zopakoval, že rozhodnutí okresního soudu nevydala vyloučená soudkyně ve smyslu § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Tímto usnesením krajský soud rozhodl o námitce podjatosti soudkyně okresního soudu D. H., projednávající návrh na úpravu péče a výživy nezletilých v řízení vedeném pod sp. zn. 0 P 293/2025, a to tak, že tato soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. Stěžovatelka námitku podjatosti odůvodnila tím, že u okresního soudu působí její polorodý bratr, švagr otce a strýc obou nezletilých dětí, D. Ř., který je dlouholetým přísedícím a v rámci své činnosti se pravidelně setkává se všemi soudci tohoto soudu. Krajský soud však námitku zamítl, neboť nezjistil žádné zvláštní okolnosti, které by určovaly povahu a intenzitu vztahu soudkyně D. H. k bratrovi stěžovatelky. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka s těmito rozhodnutími nesouhlasí a navrhuje jejich zrušení. Uvádí, že ji okresní soud řádně nepoučil o možnosti výkonu rozhodnutí. Má za to, že senát č. 21 krajského soudu nemohl být příslušný k projednávání a rozhodnutí stěžovatelčiny námitky podjatosti H., neboť již dříve rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí této soudkyně. Zdůrazňuje, že její bratr se pravidelně setkává se soudci okresního soudu. Namítá, že okresní soud rezignoval na nařízení jednání ve věci výkonu rozhodnutí uložením pokuty, ačkoliv to právní úprava účinná do konce roku 2025 předpokládala. Uvádí, že otci neumožnila styk s dětmi, protože jej pro jeho násilnou povahu považuje za rizikový a rozporný se zájmem dětí. III. Splnění procesních předpokladů řízení 6. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. K tvrzení stěžovatelky o porušení základních práv či zájmů nezletilých Ústavní soud dodává, že nezletilé, o jejichž postavení vůči rodičům je u okresního soudu veden rodiči spor, nemohou být vtaženy do řízení jedním z nich na jeho straně. 7. Ústavní stížnost je nepřípustná ve vztahu k rozhodnutí o nevyloučení soudkyně okresního soudu. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). 8. Ústavní stížnost proto není přípustná v části, v níž směřuje proti usnesení o nevyloučení soudkyně z projednání a rozhodování věci. Takovým usnesením se řízení nekončí a stěžovatelka má nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může podjatost soudkyně zpochybnit (srov. stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, bod 19). Teprve po vyčerpání těchto prostředků, bude-li se stěžovatelka i nadále domnívat, že stav protiústavnosti trvá, může podat ústavní stížnost a v ní námitky proti vyhodnocení podjatosti zopakovat (tamtéž, bod 26). Lze doplnit, že Ústavní soud podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost neodmítne, i když není splněna podmínka podle § 75 odst. 1 tohoto zákona, pokud stížnost mj. svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Stěžovatel by ale měl v ústavní stížnosti řádně, přesvědčivě a s využitím judikatury Ústavního soudu tento přesah vlastních zájmů vyložit (tamtéž, bod 33). Tento požadavek ovšem není v případě stěžovatelky naplněn, neboť její argumentace se v tomto ohledu omezuje toliko na citaci § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud námitkám stěžovatelky nepřisvědčil. Co se týká tvrzeného nedostatku poučení o možnosti výkonu rozhodnutí, předběžného opatření o styku nezletilých s otcem, postačí odkázat na argumentaci krajského soudu (srov. usnesení, bod 14). Stěžovatelka uplatnila identickou námitku již dříve, a to i v řízení před Ústavním soudem. V usnesení ze dne 11. 3. 2026 sp. zn. II. ÚS 315/26 Ústavní soud po prostudování vyžádaného spisu ověřil, že okresní soud ve vykonávaném rozhodnutí účastníky řízení výslovně poučil, že nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí (srov. cit. usnesení, bod 8). 10. Ústavní soud se v této předchozí věci zabýval rovněž dalšími námitkami, jež stěžovatelka předkládá i nyní. Ve vztahu k neposkytnutí možnosti vyjádření k návrhu otce na nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty, jakož i k nenařízení jednání u okresního soudu, Ústavní soud uvedl, že soudní řízení hodnotí jako celek. V nyní posuzované věci je tudíž opětovně podstatné, že se stěžovatelka předchozího řízení aktivně zúčastnila a měla prostor předložit soudu své návrhy a stanoviska a vyjádřit se k otázkám spjatým s výkonem rozhodnutí. O tom - jak vyplývá ze shora provedené rekapitulace - svědčí i to, že prvostupňové rozhodnutí okresního soudu napadla odvoláním. 11. Ústavní soud dále zohlednil, že i kdyby snad přistoupil k uplatnění své kasační pravomoci a napadené rozhodnutí zrušil právě jen z důvodu, že soudy rozhodly o výkonu rozhodnutí bez nařízeného jednání, vzhledem k nové právní úpravě by to v konečném důsledku vedlo jen k vydání identického rozhodnutí, a to opětovně bez nařízeného jednání. Pro Ústavní soud je proto shodně jako v předchozí stěžovatelčině věci podstatné, že vedle shora zmíněné okolnosti aktivní účasti stěžovatelky v nyní posuzovaném řízení lze z napadeného rozhodnutí dovodit, že o návrhu otce, resp. o odvolání stěžovatelky bylo možno rozhodnout i bez jednání, resp. bez dokazování ve smyslu nově účinné právní úpravy. 12. Soudy totiž měly postaveno najisto, že stěžovatelka zamezuje styku otce s nezletilými dcerami. Zdůvodňuje-li stěžovatelka, že opětovně neumožňuje nepřímý styk dcer se stěžovatelem z důvodu otcovy agresivní povahy, lze plně odkázat na cit. usnesení sp. zn. II. ÚS 315/26 (bod 13). 13. Ústavní soud uzavírá, že neshledal porušení stěžovatelčiných základních práv. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Ve vztahu k usnesení o nevyloučení soudkyně okresního soudu ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu