Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele F. D., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Husova 48/4, Mělník, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2026 č. j. 8 Tdo 1134/2025-570, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2025 sp. zn. 5 To 313/2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. října 2024 č. j. 37 T 81/2022-472, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, za což mu uložil trest odnětí svobody v délce trvání 12 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu 24 měsíců, dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců a konečně povinnost nahradit poškozenému náhradu ušlého výdělku a bolestné. Tohoto přečinu se stěžovatel dopustil tím, že v ranních hodinách v květnu 2022 při couvání svým osobním automobilem z místa mimo pozemní komunikaci nedal přednost v jízdě poškozenému jedoucímu okolo na elektrické koloběžce a při provádění couvacího manévru prudce zastavil, čímž způsobil, že poškozený musel prudce brzdit, ztratil stabilitu a v pádu se střetl s vozidlem stěžovatele. Poškozený utrpěl mnoho zranění. 2. Podle obvodního soudu plyne ze znaleckého posudku z oboru doprava, že stěžovatel neměl dostatečný výhled na vozovku a nedal poškozenému přednost, poté z leknutí či špatně zvolené techniky zastavil vozidlo uprostřed vozovky, kvůli tomu začal poškozený, jedoucí rychlostí 18 až 26 km/hod, instinktivně prudce brzdit, v důsledku čehož ztratil rovnováhu a upadl. Z fotografií z místa nehody i z přijímací lékařské zprávy plyne, že poškozený měl v době nehody helmu, tomu odpovídá i charakter utrpěných zranění podle znalce z oboru zdravotnictví. Brzdy i řídítka koloběžky řádně fungovaly (podle zkoušky provedené policistou zasahujícím na místě nehody). Městský soud v Praze stěžovatelovo odvolání zamítl. V reakci na stěžovatelovu obhajobu (ohledně podjatosti policistů vůči kolegovi) mj. uvedl, že poškozený není příslušník Policie České republiky, ale policie městské. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. 3. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho vina nebyla prokázána. Na místě nehody zasahovali kolegové poškozeného z obvodního oddělení Policie České republiky. Po nehodě nebyla zajištěna koloběžka, u které se mělo zkoumat, zda měla omezovač rychlosti (tedy zda poškozený nejel rychleji než 25 km/hod), byla řádně označena nebo fungovaly brzdy. Navíc si je stěžovatel jistý, že poškozený neměl helmu. 4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Byť je sepsaná advokátem, omezuje se jen na deklamaci obecných východisek různé judikatury, kterou nijak nepropojuje s nynější věcí. Stěžovatel pouze opakuje obhajobu, kterou velmi přesvědčivě vyvrátil okresní soud, potažmo soud krajský, jak plyne již jen ze stručné rekapitulace obsahu jejich rozhodnutí podané výše. Argumentace stěžovatele vlastně vůbec nezohledňuje obsah napadených rozhodnutí. Není proto účelné závěry trestních soudů počtvrté opakovat. 5. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. června 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu