Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. et Mgr. Alexejem Krenkem, advokátem, sídlem Budečská 1010/18, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2026 č. j. 14 To 12/2026-589 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2026 č. j. Nt 422/2025-558, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2026 č. j. 14 To 12/2026-589 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2026 č. j. Nt 422/2025-558, takto: Vykonatelnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2026 č. j. 14 To 12/2026-589 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2026 č. j. Nt 422/2025-558 se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 2, čl. 3, čl. 6 odst.1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl o přípustnosti vydání stěžovatele k trestnímu stíhání na Ukrajinu, a to za současného přijetí ujištění a záruk uvedených v žádosti Kanceláře Generálního prokurátora Ukrajiny. Skutku, pro který je na Ukrajině stíhán, se měl stěžovatel dopustit (stručně řečeno) tím, že se pod záminkou provádění ekonomické a právní činnosti podvodně zmocnil velkého množství peněz, čímž způsobil poškozenému škodu ve výši 706 000 UAH (685 667 Kč). Městský soud dospěl k závěru, že byly splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí o přípustnosti vydání. S ohledem na poskytnuté záruky nezjistil skutečnosti, které by odůvodňovaly obavu, že vydáním stěžovatele budou porušena jeho základní práva. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Praze napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou. 3. Proti shora uvedeným usnesením podal stěžovatel ústavní stížnost, kterou spojil s návrhem na odklad jejich vykonatelnosti. V něm uvedl, že mu hrozí vážná a nevratná újma. Vydáním by byl odloučen od rodiny, včetně těžce zdravotně postiženého dítěte, neboť se nebude moci do České republiky vrátit. Byl by vystaven reálnému riziku ohrožení života a zdraví v důsledku válečného konfliktu a nedostatků vězeňského systému. Tyto újmy jsou ze své podstaty neodčinitelné. Na druhou stranu odložení vykonatelnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť stěžovatel není obžalován z násilného trestného činu, pobývá v České republice řádně a jeho vydání je podmíněno ještě dalším rozhodnutím ministra spravedlnosti, jež dosud nebylo vydáno. 4. Podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon tohoto rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. 5. Ústavní soud má za to, že v této věci jsou splněny podmínky pro odklad vykonatelnosti napadených usnesení. Na základě ústavní stížnosti i obsahu napadených rozhodnutí lze dovodit, že vydání stěžovatele na Ukrajinu by přestavovalo významný zásah do jeho základních práv, zejména s ohledem na jeho rodinnou situaci (včetně zájmů jeho nezletilých dětí) a bezpečnostní situaci na Ukrajině související se stále probíhajícím ozbrojeným konfliktem vyvolaným agresí ze strany Ruské federace. 6. Na druhé straně nic nesvědčí o tom, že by odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí mohlo způsobit újmu jiným osobám. Jakkoliv nelze odhlédnout od veřejného zájmu na dodržování mezinárodního závazku vyplývajícího České republice z Evropské úmluvy o vydávání a obecněji na objasňování a potrestání trestné činnosti, při posouzení důvodnosti návrhu na odklad vykonatelnosti tento zájem (prozatím) nepřeváží nad ochranou práv stěžovatele. 7. Ústavní soud zohlednil, že rozhodnutí trestních soudů o přípustnosti vydání není posledním krokem v extradičním řízení, neboť vydání stěžovatele musí ještě povolit ministr spravedlnosti (§ 97 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních). Tato okolnost však nebrání odkladu vykonatelnosti soudních rozhodnutí o přípustnosti vydání. Rozhodování ministra spravedlnosti má odlišný základ než rozhodování soudů a výsledkem obou může být zásah do základních práv osoby, jež má být vydána, respektive jejich porušení (viz především stanovisko pléna ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13). Stěžovatele nelze nutit vyčkávat, zda ministr spravedlnosti povolí jeho vydání, a poté se společně s ústavní stížností domáhat odložení vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. O odkladu vykonatelnosti rozhodnutí soudů o přípustnosti vydání ostatně Ústavní soud rozhoduje opakovaně (například usnesení ze dne 29. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 1054/25, ze dne 30. 1. 2024 sp. zn. III. ÚS 185/24 či ze dne 12. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2299/19). 8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, a to do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Nynější rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy a nikterak nepředjímá výsledek rozhodování o ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu