Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Jaromíra Hajského, zastoupeného Mgr. Ondřejem Skálou, advokátem, sídlem Chmelova 357/II, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2026 č. j. 29 Cdo 1344/2024-3059, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2023 č. j. 19 Co 82/2023-2985 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. září 2022 č. j. 11 C 46/2009-2866, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně, jako účastníků řízení, a Ing. Marcely Heršálkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se po vyloučení věci k samostatnému řízení a opakovaném rozšíření žaloby po vedlejší účastnici (bývalé konkurzní správkyni) domáhal zaplacení částky přes 471 mil. Kč, která měla představovat škodu v podobě ušlého zisku z podnikání stěžovatele. Tuto škodu měla vedlejší účastnice způsobit tak, že při konkurzu na majetek stěžovatelovy obchodní partnerky (se kterou měl po celou dobu nepřetržitě podnikat) nepostupovala řádně, narušila stěžovatelovo podnikání a zmařila stěžovatelovy podnikatelské plány. Okresní soud v Jičíně napadeným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Stěžovatel je podnikatelem v oboru provádění kamenických prací, výrobě keramiky, čištění a tryskání kamene a jiných hmot a restaurování. S tím započal již v osmdesátých letech, roku 1990 uzavřel dohodu s obchodní partnerkou, se kterou začal podnikat ve výrobě replik historických dlažeb. Tyto repliky byly kvalitní a byla po nich určitá poptávka, podnikání se ale postupem času příliš nedařilo, k čemuž přispěly i vzájemné neshody mezi stěžovatelem a obchodní partnerkou, které vyvrcholily ukončením vzájemné spolupráce v roce 1998. Oba jako podnikatelé nevedli řádně účetnictví, evidenci majetku a zásob. Stroje, nářadí a materiál v době spolupráce užívali společně, jejich vzájemné vztahy nebyly řádně ošetřeny a nebyly transparentní. Obchodní partnerka se po ukončení vzájemné spolupráce dostala do konkurzu a vedlejší účastnice začala vykonávat funkci správkyně konkurzní podstaty. Kvůli absenci písemností byla vedlejší účastnice nucena se vypořádat s chaotickou situací, obchodní partnerka stěžovatele s ní navíc nespolupracovala. Z průběhu konkurzního řízení nevyplývá, že by stěžovateli vznikla škoda, vedlejší účastnice závažným způsobem své povinnosti neporušila a postupovala řádně. Stěžovatelovy představy o možném vývoji jeho podnikání jsou nerealistické a tvrzeného ušlého zisku nemohl dosáhnout. Neměl zaměstnance, nevykazoval zisky, nepodával daňová přiznání a sám se dostal do konkurzu. Vedlejší účastnici tak odpovědnost za škodu nevznikla. 2. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení. Okresní soud provedl vyčerpávající dokazování, řádně hodnotil důkazy a vyvodil z nich i správný skutkový stav. Okresní soud byl i věcně příslušný, žaloba směřovala proti správkyni konkurzní podstaty jako fyzické osobě, nejde o spor vyvolaný konkurzem či mezi podnikateli. Stěžovatel i obchodní partnerka měli mezi sebou vážné spory již dlouho před prohlášením konkurzu, jejich podnikání se nedařilo, spolupráci neobnovili. Do obou konkurzních řízení byly přihlášeny pohledávky dohromady přesahující přes 30 milionů korun. Následky neúspěšného podnikání v podobě prohlášení konkurzu nelze přenášet na správkyni konkurzní podstaty. 3. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Část stěžovatelových námitek se týká skutkových otázek, které Nejvyšší soud nemůže řešit. Odvolací soud nemusel prokazovat výši ušlého zisku, protože dospěl k závěru, že žádná odpovědnost za škodu založena není. Námitka věcné příslušnosti je procesní vadou, ke které může Nejvyšší soud přihlédnout jen při přípustnosti dovolání, i tak ale v tomto ohledu k pochybení nedošlo. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena řada jeho základních práv. Spolupráce stěžovatele a jeho obchodní partnerky nikdy neskončila, byť mezi nimi byly neshody, existuje proto příčinná souvislost mezi postupem vedlejší účastnice a škodou v podobě ušlého zisku stěžovatele. Vedlejší účastnice postupovala při ukončení podnikání špatně, s konkurzním soudem a věřiteli jednala až po ukončení podnikání. Po vedlejší účastnici bylo třeba požadovat pokračování výroby, bylo by uspokojeno více věřitelů, není k tomu třeba specifických znalostí správkyně konkurzní podstaty. Vedlejší účastnice neoprávněně zadržovala, zničila a prodala stěžovatelovy věci na podnikání, díky jejímu zásahu se sám dostal do konkurzu. Ve věci měl rozhodovat v prvním stupni krajský soud, ne okresní soud, neboť se věc týká konkurzního řízení a podnikatelů. Civilní soudy též pochybily neprovedením znaleckého posudku ke zjištění výše škody a nesprávnými závěry o ušlém zisku. Ušlý zisk totiž nemusí být prokázán v reálné podobě, je to pouze hypotetická kategorie. 5. Ústavní soud nejprve připomíná, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, neposuzuje proto v zásadě ani výklad zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by jejich postup byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti (srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98). O takovou situaci však v posuzované věci nejde. Stěžovatel pouze opakuje argumenty, které opakovaně vznášel v řízení před civilními soudy. Ty se s nimi však v souladu s ústavními požadavky již vypořádaly, jejich závěry nejsou v extrémním rozporu s obsahem důkazů. 6. Okresní soud ve věci provedl mimořádně podrobné a pečlivé dokazování a též řádně odůvodnil, proč některé důkazy neprovedl. Jeho rozsudek má 105 stran, z nichž většina tvoří podrobný rozbor velkého množství důkazů a jejich vyhodnocení (srov. body 10 až 226 rozsudku okresního soudu) a následné pečlivé právní posouzení věci (srov. body 227 až 244 rozsudku okresního soudu), ze kterého vyplývá, že představy stěžovatele o vyhlídkách jeho podnikání byly iluzorní. Podnikání stěžovatele i jeho obchodní partnerky nebylo dlouhodobě úspěšné, oba nevykazovali žádný zisk a měli dluhy ve výši desítek milionů korun. Stěžovatel neměl žádný majetek a žádné zaměstnance, nepodával daňová přiznání, zaměstnanci jeho obchodní partnerky nedostávali mzdy, její podnikání skončilo. 7. Civilní soudy též v souladu s ústavními požadavky vysvětlily, že společné podnikání stěžovatele a jeho obchodní partnerky vykazovalo dlouhodobě vážné vzájemné spory, které vygradovaly roku 1998 ukončením spolupráce, vystěhováním věcí z objektu stěžovatele a zákazem vstupu do provozovny jeho obchodní partnerky. Spolupráci nikdy neobnovili, pouze se později domlouvali na společném postupu v konkurzu obchodní partnerky. Civilní soudy též vyhodnotily, že vedlejší účastnice jako správkyně konkurzní podstaty nepostupovala bezchybně, své povinnosti ale závažným způsobem neporušila a její postup byl víceméně správný, pochybení neshledalo ani státní zastupitelství. O ukončení výroby řádně jednala s konkurzním soudem i věřiteli, kteří nesouhlasili s pokračováním v podnikání. Podnikání stěžovatele i jeho obchodní partnerky nadto bylo extrémně netransparentní. Obchodní partnerka činnost vedlejší účastnice sabotovala. Nebylo prokázáno, že sporné věci patří stěžovateli, kterému nemohl ujít jakýkoli zisk, neboť zisku v té době už dlouho nedosahoval a reálně nepodnikal (srov. body 16 až 23 usnesení Nejvyššího soudu a body 16 až 25 rozsudku krajského soudu). Na těchto závěrech není nic neústavního. 8. V neposlední řadě civilní soudy srozumitelně vysvětlily, že Vrchní soud v Praze určil věcnou příslušnost okresního soudu, neboť nejde o spor plynoucí z konkurzního řízení a ani o spor mezi podnikateli. Tímto posouzením byly civilní soudy po zbytek řízení vázány (srov. body 24 a 25 usnesení Nejvyššího soudu a bod 17 rozsudku krajského soudu). 9. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. června 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu