Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem, sídlem Tržiště 366/13, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2024 č. j. 30 Cdo 2525/2024-421 a proti výroku I v rozsahu, v němž byl potvrzen zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a výrokům II, III a IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2024 č. j. 58 Co 56/2024-383 ve znění opravného usnesení ze dne 16. dubna 2024 č. j. 58 Co 56/2024-390, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Obecné soudy přiznaly stěžovateli částku 150 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo tak, že byl stěžovatel zproštěn obžaloby. Stěžovatel pokládá přiznanou náhradu za nepřiměřeně nízkou a neodpovídající okolnostem případu. V souvislosti s trestním řízením a stíháním musel mimo jiné ukončit působení ve vysoké politice. Obecné soudy naopak dospěly k závěru, že část stěžovatelem tvrzené újmy nebyla způsobena trestním stíháním, ale předchozí medializací jeho soukromoprávních sporů. II. Skutkové okolnosti věci a průběh předchozích řízení 2. Stěžovatel předložil čtyři směnky k podpisu výstavci (směnečnému dlužníkovi), který se jimi zavázal zaplatit stěžovateli celkem přes 10 milionů Kč. Jedna ze směnek byla ještě za života směnečného dlužníka využita ke koupi nemovitosti od jeho společnosti, zbylé tři směnky stěžovatel po smrti směnečného dlužníka přihlásil do dědického řízení. V souvislosti se směnkami následně vznikly soukromoprávní spory, mimo jiné s vdovou a dětmi po směnečném dlužníkovi. Vdova kvůli pochybnostem o pravosti a platnosti podpisů směnečného dlužníka na směnkách podala dne 24. 9. 2014 na stěžovatele trestní oznámení. 3. Spory týkající se směnek byly zároveň medializovány. Česká televize o nich v rámci pořadu Reportéři ČT odvysílala dvě ze čtyř reportáží ještě před začátkem trestního stíhání stěžovatele, a to ve dnech 12. 10. 2015 a 20. 11. 2017. II.1 Trestní řízení 4. Policejní orgán na základě trestního oznámení vdovy sepsal dne 1. 7. 2015 záznam o zahájení úkonů trestního řízení, ale poté usnesením ze dne 16. 6. 2017 věc odložil. Usnesení o odložení věci ovšem státní zástupce zrušil usnesením ze dne 23. 11. 2017. 5. Dne 12. 11. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele. Dne 6. 5. 2020 byl stěžovatel obžalován za to, že - zjednodušeně řečeno - přiměl směnečného dlužníka k podpisu směnek tak, že využil jeho "stavu snížené až vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti, způsobené jeho aktuální alkoholovou ebrietou, případně sekundární epilepsií", a že jeho "snížené způsobilosti" způsobené požitím alkoholu využil i při koupi nemovitosti od společnosti v jeho vlastnictví. Tím podle obžaloby spáchal zvlášť závažný zločin podvodu dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) ve spojení s § 21 odst. 1 trestního zákoníku v rozhodném znění. 6. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 25. 2. 2021 zprostil stěžovatele obžaloby podle § 226 odst. b) trestního řádu, tedy z důvodu, že obžalobou označený skutek není trestným činem. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 9. 2021 zamítl odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku. 7. Trestní soudy shledaly, že podpisy na směnkách jsou pravé, a zabývaly se především tím, zda směnečný dlužník při podpisu jednal v duševní poruše. Podle posudku předloženého jeho vdovou tomu tak bylo, podle posudku předloženého stěžovatelem nikoliv. Trestní soudy na základě posudku znaleckého ústavu a výslechu svědků uzavřely, že směnečný dlužník sice v rozhodné době "trpěl závažným a prohlubujícím syndromem závislosti na alkoholu a sekundární epilepsií", ale stále vykonával podnikatelskou činnost včetně složitých obchodních jednání. Střídaly se u něj stavy, kdy byl a kdy nebyl schopen právního jednání. Při respektování zásady in dubio pro reo tedy není možné učinit závěr, že se při podpisu směnek nacházel ve stavu se sníženými či vymizelými rozpoznávacími a ovládacími schopnostmi, kterého by stěžovatel využil (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2021 č. j. 6 To 38/2021-5262, body 18 až 21; rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 2 2021 č. j. 64 T 5/2020-5155, zejména body 22 a 45). 8. Znalec, který zpracoval znalecký posudek předložený vdovou po směnečném dlužníkovi, byl později uznán vinným zločinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku ve stadiu pokusu podle § 346 odst. 1, odst. 4 písm. b) ve spojení s § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Zároveň mu byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli 50 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy (viz podrobněji usnesení ze dne 20. 2. 2025 sp. zn. II. ÚS 3212/24 a tam citovaná rozhodnutí trestních soudů). II.2 Civilní řízení o náhradě újmy 9. Stěžovatel se následně domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním. Vedlejší účastník mu poskytl omluvu, kterou ale stěžovatel pokládal za formální a bagatelizující vzniklou újmu. Domáhal se proto na něm i peněžitého zadostiučinění ve výši 5 100 000 Kč. 10. Obvodní soud pro Prahu 2 stěžovateli přiznal 100 000 Kč (výrok I), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). Městský soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví přiznal stěžovateli dalších 50 000 Kč. Jinak potvrdil zamítnutí žaloby (napadená část výroku I) a rozhodl o nákladech řízení (napadené výroky II, III a IV). 11. Městský soud se ztotožnil s obvodním soudem, že část stěžovatelem tvrzené nemajetkové újmy vznikla ještě před začátkem trestního stíhání. K ukončení jeho politického působení totiž došlo dříve, a to kvůli medializaci jeho soukromoprávních sporů týkajících se směnek. Městský soud se ztotožnil i s tím, že pozdější trestní stíhání, rovněž medializované, ale nikoliv kvůli excesům orgánů činných v trestním řízení, zasáhlo do osobního a rodinného života stěžovatele a vedlo i ke ztrátě zaměstnání ve stavební firmě, byť s ní stěžovatel posléze spolupracoval jako osoba samostatně výdělečně činná. Městský soud zohlednil průběh a délku trestního stíhání (2 roky a 9 měsíců) a to, že stěžovateli hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 až 10 let. Na základě srovnání s obdobnými případy pak městský soud dospěl k závěru, že náhradu nemajetkové újmy přiznanou obvodním soudem je třeba navýšit na celkovou částku 150 000 Kč. Městský soud též upozornil, že náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč je stěžovateli povinen zaplatit též znalec odsouzený za nepravdivý znalecký posudek. 12. Nejvyšší soud usnesením označeným v záhlaví odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné podle § 237 občanského soudního řádu. Shledal, že městský soud se při posouzení věci neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. III. Argumentace stěžovatele 13. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na ochranu důstojnosti, cti a dobrého jména, na spravedlivý proces a na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"). 14. Podle stěžovatele je výše přiznané náhrady nemajetkové újmy zcela nepřiměřeně nízká. Zasáhlo-li trestní stíhání silně negativně do jeho života, měla by mu náhrada této újmy umožnit získat srovnatelně výjimečné pozitivní statky (například doplatit hypotéku, uhradit náklady na zahraniční studia dětí, vzít si dva roky dovolenou a cestovat či odejít do předčasného důchodu). Místo toho přiznaná částka odpovídá měsíční manažerské mzdě. 15. Závěr obecných soudů, že se může domáhat náhrady za újmu vzniklou až od okamžiku zahájení trestního stíhání, pokládá stěžovatel za rozporný s nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022 sp. zn. I. ÚS 1029/21. Tento nález v odůvodněných případech umožňuje přičítat státu odpovědnost za újmu předcházející formálnímu zahájení trestního stíhání. Okamžik jeho zahájení závisí na libovůli policejního orgánu, navíc veřejnost stádiím trestního řízení nerozumí. V posuzované věci byla značná újma stěžovateli způsobena ještě před zahájením trestního stíhání, což platí zejména o ztrátě volitelnosti a ukončení působení v politické straně. Navíc policejní orgán otálel s vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání poté, co státní zástupce zrušil usnesení o odložení věci. Státu je tak třeba přičítat "události minimálně od řečeného usnesení státního zástupce (od 23. 11. 2017)". 16. Podle stěžovatele obecné soudy předpojatě dovozovaly, že jemu vzniklá újma má původ mimo trestní stíhání. Obstát nemůže jejich úvaha, že újma byla způsobená medializací věci, neboť ta je u trestních stíhání veřejně činných osob obvyklá a stát s ní musí počítat. Stejně tak neobstojí úvaha, že "za újmu si může stěžovatel sám tím, že v médiích vystupoval". Za svévolný pak stěžovatel považuje závěr obecných soudů, které "z útržků svědeckých výpovědí" dovozují, že újmu mu způsobila medializace jeho směnečných sporů. 17. Podle stěžovatele obecné soudy nezohlednily ani dílčí nezákonnosti trestního stíhání. Státní zástupce se v obžalobě, hlavním líčení i odvolání odkazoval na znalecký posudek nepříznivý pro stěžovatele, ačkoliv o jeho nepravdivosti věděl z revizního posudku. Navíc odmítl daného znalce stíhat, k tomu přistoupilo až jiné státní zastupitelství. Státní zástupce nebyl za toto své pochybení ani nijak kárně potrestán. 18. Konečně stěžovatel namítá neústavnost toho, jak se užívá srovnávací judikatura týkající se náhrady újmy přiznané v jiných případech. Celý její soubor má totiž k dispozici pouze stát jako jedna z procesních stran. Ke srovnání by tak měla být užívána jen publikovaná rozhodnutí, která byla "kriticky redakčně zkoumána". IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 19. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal. 20. Osoba, jejíž trestní stíhání bylo zastaveno nebo která byla zproštěna obžaloby, jelikož trestnou činnost nespáchala, má podle ustálené judikatury nárok na náhradu majetkové i nemajetkové újmy vzniklé trestním stíháním, plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny. Usnesení o zahájení trestního stíhání je v těchto případech pokládáno za nezákonné rozhodnutí (nález ze dne 4. 6. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 19/24, bod 70 a tam citovaná judikatura). 21. Určení výše náhrady nemajetkové újmy není úkolem Ústavního soudu, ale obecných soudů. Ty se ale musí vypořádat se všemi relevantními okolnostmi věci, stanovit výši náhrady tak, aby odpovídala obdobným případům, a přesvědčivě odůvodnit případné odchylky. Přiznaná náhrada nesmí být ani zcela nepřiměřeně nízká a rozporná s obecně sdílenou představou spravedlnosti (nález ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. II. ÚS 379/23, body 35, 36 a 39; nález ze dne 27. 9. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3183/15, bod 35). 22. Z těchto ústavních mezí obecné soudy v posuzované věci nevybočily. Z ústavního pohledu obstojí jak jejich závěr, že část tvrzené újmy stěžovateli vznikla před zahájením trestního stíhání kvůli medializaci jeho soukromoprávních sporů ohledně směnek (část IV.1 níže), tak stanovená výše náhrady za část újmy, které skutečně vznikla během trestního stíhání (část IV.2 níže). IV.1 Část tvrzené újmy vznikla před zahájením trestního stíhání 23. Obecné soudy pokládaly za klíčové, že část stěžovatelem tvrzené újmy mu vznikla ještě před začátkem trestního stíhání tím, že byly medializovány jeho soukromoprávní spory týkající se směnek. 24. Tento závěr má dostatečnou oporu v provedených důkazech. Nejde přitom pouze o "útržky svědeckých výpovědí", jak tvrdí stěžovatel, ale především o jiné důkazy, včetně listinných. První reportáž České televize týkající se stěžovatele byla odvysílána v říjnu 2015. V únoru 2017 bylo stěžovateli poprvé oznámeno, že kvůli této reportáži a medializaci jeho soukromoprávních sporů týkajících se směnek nesouhlasí krajský výbor politické strany s tím, aby byl zařazen na kandidátní listinu pro volby do Poslanecké sněmovny (bod 12 rozsudku obvodního soudu). V prosinci 2017 byl stěžovatel z téhož důvodu odvolán z funkce generálního sekretáře politické strany (bod 11 rozsudku obvodního soudu) a posléze mu nebyla vyplacena motivační odměna za daný rok (bod 15 rozsudku obvodního soudu). V dubnu 2018 pak dostal výpověď z pracovního poměru koordinátora v celostátní kanceláři politické strany kvůli medializovaným sporům o směnky a kvůli "vyšetřování policejními orgány" (bod 14 rozsudku obvodního soudu). Teprve v listopadu 2018 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele. 25. Bylo tedy prokázáno, že tvrzená újma spojená s ukončením stěžovatelova působení ve vrcholné politice mu vznikla ještě před zahájením trestního stíhání, a to zejména kvůli medializaci jeho soukromoprávních sporů. Náhrada újmy za nezákonné trestní stíhání se přitom - logicky - zpravidla poskytuje pouze za újmu, která vznikla od okamžiku zahájení tohoto stíhání. Právě na usnesení o zahájení trestního stíhání je totiž, vzhledem k pozdějšímu zproštění obžaloby, nahlíženo jako na nezákonné rozhodnutí, od něhož se odvíjí vznik újmy (již odkazovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 19/24, bod 70 a tam citovaná judikatura). 26. Podle nálezu ze dne 13. 1. 2022 sp. zn. I. ÚS 1029/21, jehož se dovolává stěžovatel, je skutečně někdy možné v rámci náhrady za nezákonné trestní stíhání odčinit i újmu, která vznikla ještě před samotným zahájením trestního stíhání. Musí to však odůvodňovat existence "konkrétních - výjimečných - okolností" a k této výjimce "je nezbytné přistupovat restriktivním způsobem" (bod 41 citovaného nálezu). Těmito výjimečnými okolnostmi byl tehdy několikaměsíční tlak vyvolaný úkony prováděnými v trestním řízení, který vyústil až v sebevraždu manželky stěžovatele krátce před zahájením trestního stíhání (body 31, 32 a 39 citovaného nálezu). V posuzované věci nejsou přítomny žádné srovnatelně výjimečné okolnosti. Obecné soudy proto nepochybily, když za relevantní považovaly až újmu vzniklou od okamžiku zahájení trestního stíhání v listopadu 2018. 27. Náhrady za újmu vzniklou v trestním řízení ještě před zahájením trestního stíhání by se stěžovatel mohl domáhat, pokud by tvrdil a prokázal, že v něm došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu (srov. nález ze dne 22. 10. 2018 sp. zn. III. ÚS 2062/18, bod 19 a násl., týkající se nároku na náhradu újmy u zadržené osoby, která poté nebyla trestně stíhána). Takový nárok však stěžovatel u obecných soudů neuplatnil, žalobou se domáhal náhrady újmy výlučně kvůli nezákonnému trestnímu stíhání. 28. Je namístě podotknout, že i kdyby se za relevantní považovalo nikoliv období od zahájení trestního stíhání, ale již od zrušení usnesení o odložení věci, tedy od 23. 11. 2017, jak stěžovatel požaduje (bod 15 výše), i tak by platilo, že část tvrzené újmy vznikla ještě před tímto okamžikem. Před zrušením usnesení o odložení věci byly odvysílány první dvě reportáže České televize (a to ve dnech 12. 10. 2015 a 20. 11. 2017), stejně tak v tu dobu již stěžovatel věděl, že nebude moci za danou stranu kandidovat do Poslanecké sněmovny (což mu bylo oznámeno již v únoru 2017). Ani přijetí stěžovatelovy argumentace by mu tedy nepřineslo plný úspěch. 29. Navíc stěžovatelova argumentace, že mu veškerá nemajetkové újma vznikla kvůli trestnímu řízení a stíhání, není konzistentní s jeho dřívějšími tvrzeními. V trestním řízení totiž stěžovatel uvedl, že je "případem zničen již od října 2015, kdy Česká televize odvysílala první ze série ... likvidačních reportáží" (bod 9 rozsudku obvodního soudu). V jiné své věci před Ústavním soudem pak stěžovatel tvrdil, že "primárním ‚pachatelem' zásahu do jeho dobré pověsti je [vdova po směnečném dlužníkovi], která si vůči [stěžovateli] vymyslela křivé obvinění z padělání či falšování směnek a tuto ‚kauzu' pak úspěšně medializovala" (s. 6 ústavní stížnosti odmítnuté usnesením ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. II. ÚS 309/21). Nynější argumentace stěžovatele, že veškerá nemajetková újma mu byla způsobena trestním řízením, tak ztrácí na přesvědčivosti. 30. Ústavní soud shrnuje, že část tvrzené újmy stěžovateli vznikla ještě před zahájením trestního stíhání tím, že byly medializovány jeho soukromoprávní spory týkající se směnek. Za vznik těchto soukromoprávních sporů ani jejich medializaci dotčenými osobami stát nenese odpovědnost. Má-li stěžovatel za to, že tvrzením některé soukromé osoby či mediální prezentací bylo protiprávně zasaženo do jeho osobnostních práv, musí se náhrady této újmy domáhat vůči příslušné soukromé osobě či médiu. IV.2 Výše náhrady nevybočuje z ústavních mezí 31. Obecné soudy se dále zabývaly náhradou za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, tedy od jeho zahájení v listopadu 2018 do pravomocného zproštění obžaloby v září 2021. Výši náhrady stanovily na 150 000 Kč. Tato částka nevybočuje z ústavních mezí. 32. Při stanovení výše náhrady obecné soudy zohlednily relevantní okolnosti. Vzaly v úvahu, pro jaký trestný čin byl stěžovatel stíhán, že mu hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 5 až 10 let, že trestní řízení bylo medializováno a zasahovalo do osobního, rodinného i profesního života stěžovatele. Uvedly, že v souvislosti s trestním stíháním byl ukončen jeho pracovní poměr ve společnosti působící ve stavebnictví, s níž ale stěžovatel posléze dále spolupracoval jako osoba samostatně výdělečně činná (bod 57 rozsudku obvodního soudu). Zohlednily též to, že trestní řízení trvalo 2 roky a 9 měsíců, což není nepřiměřená doba, stěžovatel nebyl zadržen ani stíhán vazebně a nebyl v průběhu trestního řízení odsouzen, a to ani nepravomocně, již soud prvního stupně ho naopak obžaloby zprostil. 33. Jak již bylo uvedeno, obecné soudy vzaly medializaci trestního stíhání v úvahu při stanovení výše náhrady a srovnání s jinými případy, pouze poukázaly na to, že k medializaci nepřispěly orgány činné v trestním řízení žádným excesivním jednáním. Žádný takový exces přitom nenamítá ani stěžovatel. Obecné soudy nekladly stěžovateli k tíži, že v první z reportáží poskytl České televizi rozhovor či že později pozval zástupce médií k hlavnímu líčení. Naopak výslovně uvedly, že stěžovatel nepodněcoval zájem médií, pouze usiloval o to, aby jeho "mediální obraz" byl "vyvážený" a aby zazněly i jeho argumenty (bod 25 rozsudku městského soudu). 34. Obecné soudy dostatečně vysvětlily i to, proč se státní zástupce mohl odvolávat na znalecký posudek nepříznivý pro stěžovatele, přestože jeho závěry byly zpochybněny jiným posudkem (bod 23 rozsudku městského soudu). Tvrzení, že státní zástupce měl zahájit trestní stíhání znalce podle obecných soudů stěžovatel neuplatnil včas (před koncentrací řízení), což stěžovatel nyní nijak nezpochybňuje (již odkazovaný bod 23 rozsudku městského soudu). Jakákoliv újma způsobená tím, že stíhání znalce nebylo zahájeno dříve, by navíc nebyla nahraditelná v rámci tohoto řízení, v němž šlo o náhradu újmy způsobené trestním stíháním stěžovatele. 35. Městský soud dále provedl srovnání věci s obdobnými případy. Za srovnatelný městský soud označil případ jednotlivce tři roky stíhaného pro majetkovou trestnou činnost, kterému hrozil trest odnětí svobody až 8 let, kvůli medializovanému stíhání přišel o vysokou manažerskou pozici v bance a který nakonec obdržel náhradu nemajetkové újmy 100 000 Kč. Dále pak případ jednotlivce, který byl pro majetkovou trestnou činnost stíhán delší dobu (6 let a 7 měsíců), stíhání mělo dopad na jeho politickou a pedagogickou činnost a který nakonec obdržel náhradu nemajetkové újmy 150 000 Kč. 36. Srovnání věci s obdobnými případy vyžaduje judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (nález ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. II. ÚS 379/23, bod 39 a násl.). Smyslem srovnání je, aby o obdobných věcech bylo rozhodováno obdobně. K tomuto cíli by nevedlo, pokud by se ke srovnávání užívala toliko rozhodnutí publikovaná, jak stěžovatel požaduje. Stěžovatel měl možnost na provedené srovnání reagovat, ale ani v ústavní stížnosti neuvádí žádné konkrétní důvody, proč by dané případy neměly být pokládány za srovnatelné. Provedené srovnání tedy není zatíženo žádnou ústavněprávní vadou. 37. Věc stěžovatele dále není srovnatelná s žádným z případů týkajících se náhrady nemajetkové újmy pro veřejně činnou osobu zproštěnou obžaloby, v nichž Ústavní soud rozhodoval nálezem: * Nález ze dne 14. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 4293/18 se zabývá dobrovolnou rezignací na veřejnou funkci po zahájení trestního stíhání (bod 21 nálezu). Stěžovatel ovšem dobrovolně nerezignoval a k ukončení jeho působení ve vysoké politice došlo ještě před zahájením jeho trestního stíhání. * Nálezy ze dne 21. 6. 2021 sp. zn. II. ÚS 417/21 a ze dne 20. 11. 2024 sp. zn. II. ÚS 2241/24 se týkají dvou veřejně činných osob, které byly trestně stíhány po dobu 5 a 7 let a které byly před zproštěním obžaloby nejprve dvakrát nepravomocně odsouzeny (bod 28 druhého z nálezů). Stěžovatelovo stíhání ovšem trvalo podstatně kratší dobu (2 roky a 9 měsíců), a především v jeho průběhu stěžovatel nebyl nikdy nepravomocně odsouzen. * Nález ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. II. ÚS 379/23, kterého se stěžovatel dovolává, se zabývá případem osoby, jež byla rovněž nepravomocně odsouzena, a to k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Nález dokonce výslovně zdůrazňuje, že danou věc "není možné [...] srovnávat s případy, v nichž [...] bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby již soudem prvního stupně" (bod 49 nálezu). Právě k tomu přitom došlo ve věci stěžovatele. * Nález ze dne 24. 7. 2025 sp. zn. I. ÚS 1919/24 se pak věnuje trestnímu stíhání, které probíhalo téměř 10 let, a za které byla veřejně činné osobě přiznána náhrada toliko 85 000 Kč, tedy podle nálezu bagatelizující a nezohledňující okolnosti věci (body 28 až 31 nálezu). Stěžovatelovo stíhání trvalo jen necelou třetinu této doby (2 roky a 9 měsíců) a přiznána mu byla téměř dvojnásobná náhrada. 38. Stěžovateli přiznaná náhrada 150 000 Kč naopak odpovídá výši náhrad nemajetkové újmy ve věcech, v nichž Ústavní soud neshledal porušení základních práv (viz usnesení ze dne 30. 6. 2025 sp. zn. I. ÚS 2825/24, týkající se náhrady 100 000 Kč přiznané za dva roky a tři měsíce trvající medializované trestní stíhání pro účastenství na trestném činu vraždy; usnesení ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. I. ÚS 3413/22, týkající se náhrady ve výši necelých 200 000 Kč přiznané za medializované trestní stíhání pro trestný čin vraždy, které vedlo i ke ztrátě zaměstnání). 39. Relevantní je i to, že stěžovateli byla v souvislosti s trestním stíháním přiznána též náhrada nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč od znalce odsouzeného za nepravdivý znalecký posudek (bod 8 výše). Zda šlo o adekvátní výši náhrady, není předmětem tohoto řízení. 40. Ústavní soud shrnuje, že náhrada přiznaná stěžovateli za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním (tj. od jeho zahájení v listopadu 2018 do pravomocného zproštění obžaloby v září 2021), není zcela nepřiměřeně nízká či rozporná s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Ani v tomto ohledu tedy nevybočuje z ústavních mezí. V. Závěr 41. Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu