Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. Šárky Suré, zastoupené JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. května 2025 č. j. 8 As 149/2024-59 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2024 č. j. 76 A 6/2023-85, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a města X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a průběh předchozích řízení 1. Stěžovatelka se u správních soudů domáhala zrušení změny územního plánu vedlejšího účastníka. Touto změnou byly dva její pozemky vyřazeny ze zastavěného území. 2. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem stěžovatelčin návrh zamítl. Podle krajského soudu stavba, která původně stála na pozemcích stěžovatelky, byla zbourána, a poté byla na pozemcích postavena jiná, nepovolená stavba. Zbourání původní stavby se promítlo do Registru územní identifikace, adres a nemovitostí ("RÚIAN") a posléze do katastru nemovitostí, kde byly pozemky zapsány jako nestavební. Tyto změny vedlejší účastník toliko promítl do územního plánu. Neměl žádnou možnost uvážení, neboť pozemky stěžovatelky již nesplňovaly znaky pozemků zařaditelných do zastavěného území podle § 58 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Krajský soud zdůraznil, že výstavbou nepovolené stavby se z pozemků nemohly stát zastavěné stavební pozemky, neboť stavební pozemky musí vymezit veřejná moc. Dále krajský soud uvedl, že změna územního plánu neměla vliv na to, jaké využití stěžovatelčiných pozemků je možné. Před změnou i po ní byly pozemky zařazeny do plochy "NZ - zemědělské pozemky". Konečně krajský soud uvedl, že jeden z pozemků jiného vlastníka nebyl vyřazen ze zastavěného území pouze v důsledku pochybení vedlejšího účastníka, které bude napraveno při další změně územního plánu. Vyřazení pozemků ze zastavěného území tedy nebylo selektivně zaměřeno proti stěžovatelce. 3. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelky. Část jejích námitek označil za nepřípustné. Dále shledal, že krajský soud se přezkoumatelně vypořádal s námitkami stěžovatelky. Krajský soud nemusel přezkoumávat proporcionalitu napadené změny územního plánu, neboť vysvětlil, že vedlejší účastník neměl při vyřazení pozemků ze zastavěného území žádný prostor pro uvážení, což stěžovatelka nezpochybnila žádnou kvalifikovanou argumentací. Navíc by se správní soudy nemohly touto otázkou zabývat proto, že stěžovatelka takovou námitku ani připomínku neuplatnila v procesu přijímání změny územního plánu. Konečně Nejvyšší správní soud shledal, že důkazy navržené stěžovatelkou, jejichž neprovedení krajský soud výslovně neodůvodnil, byly zjevně nadbytečné. II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její základní právo na ochranu majetku a na soudní ochranu (čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). 5. Stěžovatelka uvádí, že se stala vlastníkem pozemků, na nichž předtím třetí osoba nepovoleně postavila rodinný dům, a že usiluje o legalizaci této stavby. Změna územního plánu jí v tom účelově, selektivně a neproporcionálně brání. Podle stěžovatelky správní soudy dostatečně nereagovaly na její námitky. Zcela opomněly vypořádat se s některými relevantními námitkami, případně je zamítly "pouhou odkazovací formou", bez zvážení její individuální situace. Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem správních soudů, které se odmítly zabývat proporcionalitou změny územního plánu kvůli tomu, že stěžovatelka v procesu přijímání změny nevznesla námitky ani připomínky. Změna územního plánu představuje zásadní omezení jejích vlastnických práv a maří její investici. Změna zápisu týkajícího se pozemků v RÚIAN, z níž vycházel i vedlejší účastník, pak byla podle stěžovatelky provedena nezákonně. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal. 7. Předně je nedůvodná námitka stěžovatelky, že napadená rozhodnutí jsou nedostatečně odůvodněna. Správní soudy se s námitkami, které stěžovatelka vznáší i v ústavní stížnosti, vypořádaly v míře odpovídající jejich závažnosti; nebyly přitom povinny dávat stěžovatelce podrobnou odpověď na každý dílčí argument (nález ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. II. ÚS 968/18, bod 35 a tam citovaná judikatura). Ústavní soud nepřehlédl, že Nejvyšší správní soud se částí námitek vznesených v kasační stížnosti odmítl zabývat pro nepřípustnost (body 32 až 38 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Stěžovatelka závěr o nepřípustnosti nijak nezpochybnila a není úkolem Ústavního soudu, aby za ni takové námitky domýšlel. Klíčové je navíc to, že s podstatou těch námitek, které stěžovatelka vznáší v ústavní stížnosti, se i Nejvyšší správní soud vypořádal věcně. 8. Změnou územního plánu, proti níž stěžovatelka brojila, byly dva její pozemky vyřazeny ze zastavěného území. Podle správních soudů totiž stavba, která na pozemcích dříve stála, byla odstraněna, což se promítlo do zápisů týkajících se těchto pozemků v RÚIAN a v katastru nemovitostí. Změna územního plánu toliko odrážela skutečnost, že pozemky stěžovatelky již nebyly zastavěnými stavebními pozemky a nesplňovaly ani žádné jiné znaky pro zařazení do zastavěného území podle § 58 odst. 2 stavebního zákona. Tyto úvahy správních soudů nijak nevybočují z ústavních mezí. Ostatně i stěžovatelka výslovně uvádí, že původní stavba na pozemcích byla zbourána a že usiluje o legalizaci stavby zde nově postavené. Již krajský soud dostatečně odůvodnil, proč se výstavbou nové, nepovolené stavby pozemky nemohly stát zastavěnými stavebními pozemky (bod 10 rozsudku krajského soudu). Stejně tak vysvětlil, proč postup vedlejšího účastníka nepovažuje za selektivně zaměřený proti stěžovatelce (bod 12 rozsudku krajského soudu). 9. Proporcionalitou změny se správní soudy nezabývaly ze dvou důvodů. Krajský soud vyložil, že vedlejší účastník pozemky vyřadil ze zastavěného území kvůli nesplnění zákonných znaků, a neměl tak žádný prostor pro uvážení (bod 11 rozsudku krajského soudu). Tento závěr nijak nevybočuje z ústavních mezí. Jak navíc uvedl Nejvyšší správní soud, stěžovatelka žádnou námitku ani připomínku zpochybňující proporcionalitu neuplatnila v procesu přijímání změny územního plánu, kvůli čemuž by proporcionalitu nemohly správní soudy přezkoumávat. Ani tato úvaha není v rozporu s ústavněprávními požadavky (nález ze dne 9. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 1472/12, bod 17; nález ze dne 8. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 178/15, bod 37). 10. Námitkou stěžovatelky, že krajský soud se opomněl vypořádat s některými jejími důkazními návrhy, se zabýval již Nejvyšší správní soud, který tyto důkazní návrhy vyhodnotil jako zjevně nadbytečné (body 48, 49, 52 a 56 odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu). Nadbytečnost je jeden z ústavně souladných důvodů pro nevyhovění důkaznímu návrhu (nález ze dne 29. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 569/03). Stěžovatelka nijak nezpochybnila, že v případě jejích důkazních návrhů byl naplněn. K opomenutí důkazů tedy nedošlo. 11. Namítá-li stěžovatelka, že nezákonná byla změna zápisu týkajícího se jejích pozemků v RUÍAN, nezbývá než zopakovat, že proti této změně se mohla bránit zásahovou žalobou (bod 55 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Závěrem je vhodné připomenout, že změna územního plánu nijak neovlivnila přípustné využití stěžovatelčiných pozemků - tedy to, jaké nové stavby na nich lze legálně vybudovat. I před touto změnou byly zařazeny do plochy "NZ - zemědělské pozemky". 12. Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu