Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele A. U., zastoupeného Mgr. Petrem Polánkou, advokátem, sídlem Zelný trh 12, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2025 č. j. 3 Tdo 247/2025-229, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2024 č. j. 9 To 259/2024-204 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. června 2024 č. j. 30 T 110/2023-169, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství Brno-venkov jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Okresní soud Brno-venkov napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Toho se podle okresního soudu stěžovatel dopustil zjednodušeně řečeno tak, že po předchozím slovním konfliktu fyzicky napadl poškozeného úderem hlavy do nosu a poté po vzájemné strkanici poškozeného opakovaně udeřil pěstí do obličeje a jedenkrát kolenem do obličeje, čímž poškozenému způsobil zlomeninu nosních kůstek s otokem nosu a krvácením z nosu a otok v oblasti pravého obočí. Za uvedený přečin uložil okresní soud stěžovateli trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jeho výkon podmíněně odložil na zkušební dobu 12 měsíců. Uložil mu též povinnost nahradit újmu poškozenému a poškozené zdravotní pojišťovně. 2. Okresní soud shledal věrohodnou výpověď poškozeného, že mu stěžovatel popsaným způsobem způsobil zranění. Že utrpěná zranění takto vznikla, potvrdil i znalecký posudek. Okresní soud naopak neuvěřil výpovědi stěžovatele, že se pouze bránil útoku poškozeného a že zranění poškozeného vznikla tak, že se vzájemně "ťukli hlavami" nebo že ho stěžovatel náhodně udeřil při obraně. Podle znaleckého posudku by totiž muselo jít nejméně o úder střední intenzity. Stejně tak okresní soud neuvěřil výpovědi svědka, který přijel na místo, kde došlo ke konfliktu, společně se stěžovatelem. Jeho výpověď totiž byla zčásti v rozporu nejen s výpovědí poškozeného, ale i stěžovatele. 3. Krajský soud v Brně napadeným usnesením zamítl stěžovatelovo odvolání. Ztotožnil se se skutkovými a právními závěry okresního soudu. 4. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele. Shledal, že skutková zjištění mají odpovídající oporu v provedených důkazech a není mezi nimi extrémní rozpor. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). 6. Podle stěžovatele obecné soudy při hodnocení důkazů nevycházely ze zásady in dubio pro reo a nerespektovaly presumpci neviny. Výrok o vině opřely toliko o výpověď poškozeného a nijak nezohlednily stěžovatelovu argumentaci, že konflikt vyvolal právě poškozený. Znalecký posudek týkající se způsobu vzniku zranění poškozeného přitom připustil, že zranění mohlo vzniknout i tak, jak tvrdil stěžovatel, tedy při střetu jeho hlavy s hlavou poškozeného při obraně před poškozeným. Výpověď svědka vyznívající ve prospěch stěžovatele obecné soudy nevzaly v potaz, neboť podle nich nevěrohodně líčil průběh incidentu. Obdobné nesrovnalosti ve výpovědi poškozeného ovšem obecné soudy omlouvaly. Poškozený tvrdil, že od stěžovatele dostal během několika minut asi čtyři údery do obličeje, avšak jím utrpěná zranění tomu neodpovídají. Proti nevěrohodné výpovědi poškozeného a znaleckému posudku, který připouští i jiný mechanismus vzniku zranění, stojí výpověď stěžovatele a dalšího svědka. Vina stěžovatele tak nebyla prokázána mimo rozumnou pochybnost. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal. 8. Stěžovatelovy námitky se týkají toho, jak obecné soudy hodnotily důkazy. Úlohou Ústavního soudu ovšem není důkazy přehodnocovat, důvod k jeho zásahu by byl dán až tehdy, pokud by učiněná skutková zjištění byla v extrémním rozporu s provedenými důkazy (nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový rozpor v posuzované věci není. 9. Již okresní soud vysvětlil, že zranění poškozeného byla způsobena úderem nejméně střední intenzity, tedy nikoliv náhodným "ťuknutím" hlavy nebo náhodným úderem při sebeobraně, jimiž argumentoval stěžovatel (bod 8 rozsudku okresního soudu). Výpovědi poškozeného okresní soud uvěřil proto, že jím popsaný způsob útoku ze strany stěžovatele odpovídá tomu, jak podle znaleckého posudku utrpěná zranění mohla vzniknout. Jak uvedl krajský soud, je pochopitelné, že poškozený vnímal útok jako trvající několik minut, zatímco stěžovatel jako záležitost pár vteřin, z ústavního hlediska nelze nic vytknout závěru, že věrohodnost výpovědi poškozeného to nijak nesnižuje (bod 11 rozsudku krajského soudu). Výpověď poškozeného byla navíc potvrzena i dalšími důkazy (body 6 a 9 rozsudku okresního soudu). 10. Dostatečně odůvodněno je i to, proč obecné soudy neuvěřily výpovědi svědka, která vyznívala ve prospěch stěžovatele. Tato výpověď se totiž v popisu konfliktu lišila nejen od výpovědi poškozeného, ale i stěžovatele, a to například pokud jde o postavení jednotlivých aktérů během konfliktu (bod 5 rozsudku okresního soudu). 11. Mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy tak není dán extrémní rozpor. Na jejich základě mohly obecné soudy učinit závěr o vině stěžovatele mimo rozumnou pochybnost, tedy v souladu s tím, co plyne z presumpce neviny (nález ze dne 22. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 520/16, bod 25 a tam citovaná judikatura). 12. Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. června 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu