Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Miljevičové, zastoupené zmocněncem Kamilem Páchou, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. prosince 2025 č. j. 5 As 231/2025-22, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. listopadu 2025 č. j. 5 As 231/2025-13 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. října 2025 č. j. 31 A 49/2025-22, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatelka tvrdí, že se žalobou domáhala ochrany proti nezákonnému zásahu a nečinnosti Vrchního státního zastupitelství v Praze. Správní soudy ale nikdy neposoudily věcnou podstatu tvrzeného zásahu a řízení bylo ukončeno výlučně z procesních důvodů. 3. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozhodnutím soudů a namítá, že přepjatým formalismem znemožnily uplatnění jejích základních práv. Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti předestírá svou nemajetnost a žádá, aby jí Ústavní soud ustanovil zástupce z řad advokátů. Uvádí, že je přesvědčena, že věc přesahuje její individuální zájem a dotýká se základních principů přístupu k soudní ochraně, zejména zákazu přepjatého formalismu a ochrany osob v sociálně zranitelném postavení. 4. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem. 5. Stěžovatelka k ústavní stížnosti nedoložila speciální plnou moc advokáta podle § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Zároveň podle § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu nepřiložila kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. 6. Stěžovatelka, resp. její zmocněnec, jehož prostřednictvím ústavní stížnost podala na základě plné moci, byla Ústavním soudem dne 21. 1. 2026 o výše uvedených skutečnostech poučena a vyzvána k odstranění vad podání, k čemuž jí byla stanovena lhůta 30 dnů. Ústavní soud poté vyzval dne 24. 2. 2026 i samotnou stěžovatelku k doplnění výše uvedených skutečností a stanovil jí k tomu opět lhůtu 30 dní. V poučeních byla informována též o způsobu, jak si zajistit právní zastoupení prostřednictvím žádosti k České advokátní komoře. Do dnešního dne stěžovatelka ničeho nedoplnila. S ohledem na to, že ve stanovené lhůtě stěžovatelka vady neodstranila, není stížnost způsobilá k věcnému projednání. 7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost pro neodstraněné vady podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. dubna 2026 Michal Bartoň v. r. soudce zpravodaj