Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Michala Bartoně o ústavní stížnosti stěžovatele města Žatec, sídlem nám. Svobody 1, Žatec, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. srpna 2025 č. j. 14 Co 95/2025-444, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Pavla Kunáška a České republiky - Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Rozsudkem ze dne 12. 12. 2024 č. j. 11 C 176/2022-404 Okresní soud v Lounech ("okresní soud") částečně vyhověl žalobě Pavla Kunáška, který se podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím za nesprávný úřední postup Městského úřadu Žatec (orgán státní správy na úseku myslivosti, kde je ústředním orgánem Ministerstvo zemědělství). Okresní soud uložil České republice - Ministerstvu zemědělství ("žalovaná") povinnost zaplatit žalobci 102 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Žalobu v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok II.). Žalované a stěžovateli, který v řízení vystupoval jako vedlejší účastník na straně žalované, uložil společnou a nerozdílnou povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Žalovaná i stěžovatel podali proti rozsudku okresního soudu odvolání. 2. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem ("krajský soud") ve výroku I. změnil rozsudek okresního soudu, a to tak, že zamítl žalobu co do 61 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od 16. 8. 2022 do zaplacení, ve zbytku výrok I. potvrdil. Žalované a stěžovateli uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a odvolacího řízení. Krajský soud konstatoval, že nesprávný úřední postup Městského úřadu Žatec spočíval v pokračujícím jednání, sestávajícím z několika dílčích opatření, která žalobci znemožnila výkon myslivosti v honitbě Ž., protože Městský úřad Žatec zastával nesprávný právní názor, že Honební společenstvo Ž., jehož byl žalobce členem, i honitba Ž., zanikly ze zákona k 31. 3. 2003. Žalobce tak nemohl vykonávat myslivost tak, jak byl do té doby zvyklý, jak chtěl a jak mu to vyhovovalo a musel řešit protiprávnost opatření. Místo řešení každodenních záležitostí běžného mysliveckého spolkového života (byl členem Mysliveckého spolku Ž., který si honitbu pronajímal), tak řešil záležitosti nemožnosti výkonu myslivosti. 3. Žalobce se domáhal odčinění nemajetkové újmy způsobené zásahem do jeho soukromého života a prokázal, jak podstatnou úlohu hrála myslivost v jeho životě a jak se nesprávný úřední postup do jeho osobního života promítl - prokázal, jaké činnosti v rámci myslivosti vykonával v honitbě Ž. před zásahem Městského úřadu Žatec a v jeho důsledku je nadále vykonávat nemohl, jakož i to, jak se tato skutečnost odrazila v jeho osobním životě a duševní pohodě (nespavost, podrážděnost, neshody v rodinném životě apod.). Podle krajského soudu okresní soud zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce, pokud jde o důvodnost žaloby co do jejího základu i co do otázky potřebné formy zadostiučinění, ale nesprávně určil výši zadostiučinění, proto rozsudek částečně změnil. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva, konkrétně princip předvídatelnosti práva a právní jistoty ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 Listiny. Stěžovatel si je vědom, že v řízení před obecnými soudy měl postavení vedlejšího účastníka, napadené rozhodnutí však má potenciál zasáhnout do jeho majetku, protože Česká republika bude vymáhat škodu uhrazenou žalobci formou regresu ve smyslu § 17 a následujících zákona č. 82/1998 Sb. Krajský soud svým rozhodnutím navíc vytvořil velmi nebezpečný precedent, který může mít vážné důsledky pro další právní praxi, neboť vyzdvihl význam újmy při omezení výkonu koníčku či volnočasové aktivity, nad skutečnými újmami, vzniklými na základě nezákonného trestního stíhání nebo nepřiměřeně dlouhého řízení. Porušil princip právní jistoty a důvěry v právo, když umožnil každému, kdo se bude cítit omezen ve výkonu svého koníčku, získat odškodnění ve výši, která přesahuje výši odškodnění v případech skutečných újem. Stěžovatel zpochybňuje příčinnou souvislost mezi vznikem nemajetkové újmy a postupem Městského úřadu Žatec. Zpochybňuje rovněž samotný vznik nemajetkové újmy na straně žalobce a výši odškodnění. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 5. Vedlejší účastník je osobou odlišnou od účastníka samotného, která nevystupuje v řízení proto, aby v něm uplatňovala nebo bránila své právo, ale z důvodu, že chce pomoci zvítězit ve sporu některému z účastníků, neboť na jeho úspěchu v řízení má právní zájem. Smyslem vedlejšího účastenství je "podpora ve sporu" některému z účastníků řízení. Při rozhodování o věci samé nemůže soud vedlejšímu účastníku přiznat (hmotná) práva nebo uložit povinnosti, což má ten důsledek, že právo na spravedlivý proces z hlediska přístupu k soudu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, v případě stěžovatele, který byl vedlejším účastníkem, nemůže být porušeno. Předmětem občanskoprávního řízení totiž není jakékoliv (hmotné) "právo" nebo "věc" stěžovatele, tedy ani právo vlastnické podle čl. 11 Listiny, ve smyslu čl. 36 odst. 1, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny, ani jakékoliv "občanské právo nebo závazek" ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 6. Stěžovatel ovšem argumentaci v ústavní stížnosti zaměřil na hmotněprávní posouzení věci, zpochybňuje právní posouzení vzniku nemajetkové újmy žalobce, příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a nemajetkovou újmou a výši odškodnění. V posuzované věci se tedy jako vedlejší účastník původního řízení ústavní stížností domáhá ochrany hmotného práva, které svědčí hlavnímu účastníku řízení (žalované). Pokud stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí má potenciál zasáhnout do jeho majetku kvůli uplatnění regresu ve smyslu § 17 zákona č. 82/1998 Sb., Ústavní soud podotýká, že tato skutečnost (nadto potenciální) nic nemění na závěru, že o stěžovatelových hmotných právech a povinnostech v posuzované věci rozhodováno nebylo. To platí i ve vztahu k námitce ohledně porušení principu předvídatelnosti práva a právní jistoty. Nebylo tedy na místě, aby se Ústavní soud zabýval důvodností náhrady nemajetkové újmy žalobci. V tomto směru je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná ratione materiae (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 778/16 či usnesení ze dne 24. 4. 2023 sp. zn. I. ÚS 667/23). Ústavní soud v této věci nijak neposuzoval meritorní závěry obecných soudů, právní názor obecných soudů v tomto usnesení tudíž nijak nehodnotí, nepotvrzuje ani nevyvrací. 7. K povinnosti uložené krajským soudem žalované a stěžovateli ve výrocích o náhradě nákladů řízení stěžovatel neargumentoval a Ústavní soud se tak touto částí rozhodnutí nezabýval. 8. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu