Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., t. č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného Mgr. Adélou Burdovou, advokátkou, sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. listopadu 2025 č. j. 47 To 452/2025-60 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. září 2025 č. j. 0 Nt 21341/2025-50, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byl porušen čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí vyplývá, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2025 č. j. 0 Nt 21341/2025-50 byla zamítnuta žádost stěžovatele o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Soud posoudil majetkovou situaci stěžovatele a uzavřel, že u osoby práce a výdělku schopné není nemajetnost ani momentální nedostatek finančních prostředků důvodem pro poskytnutí bezplatné obhajoby. 3. Dne 21. 11. 2025 rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením tak, že usnesení okresního soudu zrušil a nově rozhodl o přiznání nároku na obhajobu za sníženou odměnu o 25 %. Neztotožnil se se závěrem okresního soudu, že stěžovatel je schopen hradit náklady obhajoby v plné výši. Zohlednil, že stěžovatel je nemajetný, není zaměstnán, je však osobou v produktivním věku bez zdravotního omezení, která nemá žádnou vyživovací povinnost. Vzhledem k tomu, že v době výkonu trestu odnětí svobody zahájil insolvenční řízení, je tím doložena možnost dosahovat příjmy i při zbavení svobody. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti zdůvodňuje porušení svých ústavních práv tím, že soudy rozhodly na základě zcela nepřijatelné argumentace, jejíž nesprávnost a nezákonnost dosahuje ústavněprávního rozměru. Soudy založily svá rozhodnutí na majetkové potencialitě stěžovatele. Nepřípadně poukazují na volbu obhájce na plnou moc a na životní styl stěžovatele (zneužívání pervitinu). Stěžovatel zároveň cituje hojnou judikaturu Ústavního soudu vymezující se proti majetkové potencialitě. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 5. Ústavní soud rozhodnutí trestních soudů o bezplatné obhajobě přezkoumává zdrženlivě, protože soudy při tomto rozhodování disponují relativně širokým prostorem pro uvážení. Úkolem Ústavního soudu není činnost trestních soudů nahrazovat. Důvod k zásahu nastane teprve v situaci, kdy jsou závěry trestních soudů v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, jsou zatíženy zjevným logickým rozporem, případně jsou svévolné. Samo o sobě nestačí, že by Ústavní soud hodnotil relevantní skutečnosti odlišně (např. nálezy ze dne 1. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 3501/20, bod 15, a ze dne 3. 12. 2024 sp. zn. I. ÚS 2653/24, bod 8, a další tam uvedená judikatura). 6. Soudy zjistily všechny okolnosti důležité pro posouzení nároku na bezplatnou obhajobu (aktuální majetkové poměry stěžovatele, jeho minulé příjmy, evidenci na Úřadu práce, závazky v insolvenčním řízení, vedená exekuční řízení i jeho zdravotní stav). Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá použití argumentu majetkové potenciality. V nyní posuzované věci nejde o ryze hypotetickou a ničím nepodloženou spekulaci o možných budoucích příjmech v delším časovém horizontu, proti níž se rozhodovací praxe Ústavního soudu citovaná stěžovatelem vymezuje. Krajský soud zohlednil zejména zahájení insolvenčního řízení v době výkonu trestu odnětí svobody, které předpokládá stabilitu příjmu v určité minimální výši, i skutečnost, že nic nebrání stěžovateli si určité prostředky prací obstarat. Krajský soud nadto přistoupil k přiznání obhajoby za sníženou odměnu právě při zohlednění závazků stěžovatele. 7. Rozhodnutí krajského soudu pak nestojí primárně na tom, že stěžovatel si zvolil obhájce na plnou moc či že se dlouhodobě oddává zneužívání pervitinu, byť tyto úvahy krajský soud také činí. Krajský soud však zohlednil všechny další relevantní skutečnosti, své závěry dostatečně odůvodnil a v jeho závěrech neshledává Ústavní soud excesivní úvahu zakládající libovůli, která by mu umožnila závěry obecných soudů přehodnocovat. To tím spíše za situace, kdy stěžovateli bylo snížení nákladů na obhajobu ve výši 25 % přiznáno. 8. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. dubna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu