Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Milana Sejkory, zastoupeného Mgr. Lukášem Koudelem, advokátem, sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3 - Vinohrady, proti výroku III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2025 č. j. 58 Co 8/2025-216, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadeného výroku 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku o nákladech odvolacího řízení s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. V řízení před obecnými soudy uplatňoval stěžovatel podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen "zákon č• 82/1998 Sb."), nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení týkající se žádosti o uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace. To vedl u Západočeské univerzity v Plzni, resp. Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Následně proběhl soudní přezkum před Krajským soudem v Plzni, Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem (pod sp. zn. II. ÚS 2078/22). 3. Stěžovatel své nároky uplatňoval v několika řízeních. V nyní posuzovaném řízení dospěl Městský soud v Praze k závěru, že celková výše zadostiučinění pro stěžovatele má činit 204 250 Kč. Vzhledem k tomu, že stěžovatel již byl odškodněn za předchozí fáze průtažného řízení částkou 73 241,20 Kč, bylo namístě jej odškodnit za nyní posuzovanou fázi průtažného řízení částkou 131 008, 80 Kč. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně stěžovateli přiznal pouze částku 110 520,50 Kč, proto městský soud v odvolacím řízení přiznal výrokem I stěžovateli dalších 20 488,30 Kč s úrokem z prodlení. Městský soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Stěžovatel napadá výrok III rozsudku městského soudu, kterým mu byla přiznána částka ve výši 32 573,50 Kč jako náhrada nákladů odvolacího řízení. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel tvrdí, že městský soud měl při výpočtu náhrady nákladů odvolacího řízení vycházet z výše tarifní hodnoty odpovídající výši celkové přiznané částky věci, popř. měl vycházet z tarifní hodnoty za jeden úkon podle právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2024 nebo neaplikovat ustanovení advokátního tarifu pro jeho rozpor s ústavním pořádkem. Stěžovatel tvrdí, že hodnota úkonu právní služby v odvolacím řízení měla být určena buď částkou 6 380 Kč, nebo částkou 3 100 Kč, nikoli však částkou 1 940 Kč. Celkový rozdíl v přiznané částce tak mohl být až 22 200 Kč. Namítá nepřezkoumatelnost a překvapivost rozhodnutí, a to pro jím tvrzenou nesprávnost výpočtu nákladů řízení a neuvedení přesného postupu výpočtu soudem. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 5. V nyní posuzované věci stěžovatel napadá nákladové výroky obecných soudů. Ústavní soud mnohokrát zopakoval, že se k přezkumu náhrady nákladů řízení staví velmi zdrženlivě (viz např. nález ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 2632/18). Ačkoliv i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníka řízení, je ve vztahu k věci samé jednoznačně podružné a samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody jednotlivce (srov. nález ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2552/24, bod 21). Ústavní soud opakovaně vyjádřil, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou proto zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, přitom musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici 50 000 Kč, tj. hranici bagatelnosti (srov. stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, body 11 a 34). 6. V nyní posuzované věci nejvyšší možná sporná částka nákladů řízení (při různých stěžovatelem prezentovaných výpočtech) hranici bagatelnosti nepřesahuje. Stěžovatel neuvádí jakékoli mimořádné okolnosti, které by stížnost činily co do ústavní roviny dostatečně významnou. K možnému dotčení vlastních zájmů stěžovatele Ústavní soud navíc uvádí, že stěžovatel uplatnil 5 žalobních návrhů, za což mu byla v předchozích fázích řízení přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 126 669 Kč. V nyní posuzovaném řízení byla stěžovateli přiznána náhrada nákladů řízení 34 912 za řízení před soudem prvního stupně a 32 573,50 Kč před soudem odvolacím. Již z uvedeného kontextu je zřejmé, že nedošlo k intenzivnímu zásahu do majetkových zájmů stěžovatele vyžadující věcný přezkum napadeného výroku. 7. Za takové situace není úlohou Ústavního soudu závěry městského soudu týkající se výpočtu náhrady nákladů odvolacího řízení přehodnocovat (srov. např. nález ze dne 12. 6. 2025 sp. zn. I. ÚS 2/25, body 24 a 29). Pokud měl stěžovatel za to, že otázka nákladů řízení přes svou nízkou hodnotu přesahuje jeho vlastní zájmy, bylo na něm, aby tento přesah konkrétně vysvětlil a doložil (srov. nález ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2552/24, bod 31). 8. Obecnou argumentací neústavností nové právní úpravy § 9a odst. 2 advokátního tarifu v bagatelní věci se již Ústavní soud opakovaně zabýval a shledal ji zjevně neopodstatněnou (srov. např. usnesení ze dne 10. 12. 2025 sp. zn. II. ÚS 3146/25, ze dne 14. 1. 2026 sp. zn. I. ÚS 3803/25 či ze dne 30. 1. 2026 sp. zn. I. ÚS 3805/25). 9. Stěžovateli ani nelze přisvědčit, že rozhodnutí je překvapivé či nepřezkoumatelné. Městský soud výpočet náhrady nákladů odvolacího řízení transparentně provedl (bod 39 napadeného rozhodnutí), přičemž přehledně vyložil, že u jednoho úkonu právní služby vychází z právní úpravy § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, u zbylých pěti úkonů právní služby z § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Pouhý věcný nesouhlas s aplikací advokátního tarifu v konkrétní věci, či nesouhlas s koncepcí § 9a odst. 2 advokátního tarifu však v nyní posuzované věci pro kasační zásah Ústavního soudu nepostačuje. 10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. dubna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu