Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Hutky, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. února 2026 č. j. 22 Ads 207/2025-31 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2025 č. j. 19 Ad 6/2025-33, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 11. 7. 2024 provedla vedlejší účastnice přepočet stěžovatelova důchodu podle § 8 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Důvodem byla novela zákona, na jejímž základě došlo od 1. 3. 2024 ke zvýšení procentní výměry důchodu stěžovatele na částku 16 235 Kč, která se odvíjela od procentní výměry průměrného starobního důchodu zjištěné pro účely zvýšení důchodů od ledna 2024 (§ 8 odst. 3 cit. zákona). 2. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí námitky, jelikož podle něj nebylo zřejmé, jakou metodikou byla procentní výměra průměrného starobního důchodu zjištěna, a rozhodnutí proto pokládal za nepřezkoumatelné. Vedlejší účastnice námitky nejprve zamítla jako nepřípustné; po kasačním zásahu městského soudu se jimi věcně zabývala, avšak rozhodnutím ze dne 5. 3. 2025 je znovu zamítla. Vysvětlila, že průměrná výše starobního důchodu ve smyslu § 8 odst. 3 zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu se zjišťuje podle § 67 odst. 9 zákona o důchodovém pojištění, tj. jako průměrná výše všech starobních důchodů vyplacených za měsíc červen 2023 (s vyloučením předčasných důchodů a souběhů). Částka 16 235 Kč je pevně danou hodnotou, která je uvedená i v důvodové zprávě k novele zákona. Tento statistický údaj vypočítává Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) a vedlejší účastnice nemá konkrétní matematické algoritmy tohoto výpočtu. 3. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele. Dospěl k závěru, že vedlejší účastnice splnila požadavky na přezkoumatelné odůvodnění. V obecné rovině vysvětlila mechanismus výpočtu procentní výměry průměrného starobního důchodu a odkázala na právní úpravu, v níž jsou stanoveny principy výpočtu, a na zdroj (statistický údaj MPSV), ze kterého vyšla. Přepočet statistického údaje zahrnující výčet všech samostatně vyplacených starobních důchodů nebyl ve správním rozhodnutí reálně možný, neboť v červnu 2023 jich bylo vyplaceno přibližně 2,44 milionu. Pro úplnost si soud vyžádal doplňující informace od MPSV, které popsalo postup výpočtu statistického údaje zpracovávaného pro účely valorizačního nařízení vlády. Ani tyto detailnější informace nevedly k objasnění, jakých podrobnějších informací se stěžovatel v odůvodnění správního rozhodnutí domáhá. Městský soud současně odmítl tvrzení stěžovatele, že existovalo více způsobů výpočtu jeho starobního důchodu. Zdůraznil přitom, že ačkoli může být pojem "průměrný starobní důchod" pro různé účely vymezen odlišně, samotný výpočet důchodu stěžovatele je právně stanoven jasně a jednoznačně. 4. Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost. Městský soud vyšel z relevantní judikatury a v jeho úvahách, jimiž dospěl k závěru, že přepočet starobního důchodu je přezkoumatelný, nelze shledat zásadní pochybení. Pokud stěžovatel usiluje o získání přesných údajů a metodiky výpočtu průměrného důchodu, může se jich domáhat u MPSV využitím práva na poskytnutí informací. Soud přisvědčil stěžovateli, že existence více definic pojmu "průměrný starobní důchod" může být pro běžného občana matoucí (např. odlišná metodika Českého statistického úřadu a metodika pro účely valorizace podle § 67 odst. 9 zákona o důchodovém pojištění). Sama složitost právní úpravy však nezakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Polemika stěžovatele, zda by systém neměl být pro občany přehlednější, souvisí s otázkou systémového nastavení správy a nemůže jít k tíži vedlejší účastnice v konkrétním řízení. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí s posouzením kasační stížnosti jako nepřijatelné. Spor se týká výkladu pojmu "průměrná procentní výměra" a dopadá na širší okruh osob, kterým byl přepočten důchod v souvislosti s novelou zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu, přijatou v návaznosti na protestní hladovku před Úřadem vlády v listopadu 2023. Dopad kasační stížnosti tak podle stěžovatele podstatně přesahuje jeho vlastní zájem a rámec konkrétního případu. Jestliže Nejvyšší správní soud připustil, že problém spočívá v otázkách systémového nastavení státní správy, a že existence více definic pojmu "průměrný starobní důchod" může být pro běžného občana matoucí, měl přistoupit k meritornímu projednání kasační stížnosti. Tím, že tyto výhrady fakticky akceptoval, nepřímo přisvědčil i námitkám stěžovatele vůči rozsudku městského soudu, a bylo proto namístě toto rozhodnutí zrušit. 6. Nejvyšší správní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti, stejně jako v žalobě, vznesl pouze námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu a správních rozhodnutí. V dané věci tedy nebyla otevřena otázka výkladu pojmu "průměrná procentní výměra důchodu". 7. Ústavní soud si vyžádal spis Nejvyššího správního soudu, včetně kasační stížnosti, a po jeho přezkoumání dospěl k závěru, že argumentace obsažená v ústavní stížnosti se v zásadě míjí s podstatou projednávané věci. Stěžovatel v průběhu řízení před správními soudy setrvale namítá nepřezkoumatelnost výpočtu procentní výměry svého důchodu; konkrétně brojil proti způsobu stanovení statistického údaje MPSV týkající se procentní výměry průměrného starobního důchodu (16 235 Kč), z něhož vedlejší účastnice při přepočtu vycházela. Také v kasační stížnosti stěžovatel argumentoval především tím, že správní rozhodnutí neobsahuje matematický algoritmus či ověřitelný odkaz na statistickou sestavu. Klíčovou otázkou proto bylo, do jaké míry bylo nutné a zároveň reálně možné ve správním rozhodnutí podrobně odůvodnit mechanismus výpočtu rozhodného statistického údaje. 8. V ústavní stížnosti však stěžovatel staví svou argumentaci na tvrzení, že podstatou věci je výklad pojmu "průměrná procentní výměra", resp. existence více definic pojmu "průměrný starobní důchod". Tato námitka však míří mimo předmět řízení před správními soudy, jímž bylo posouzení přezkoumatelnosti správního rozhodnutí. Skutečnost, že právní řád pracuje s více definicemi uvedeného pojmu, může sice do určité míry ztěžovat orientaci v systému důchodového zabezpečení, v projednávané věci však nemohla založit nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. To totiž vycházelo z konkrétní právní úpravy, která poskytuje jednoznačné vodítko pro stanovení mechanismu výpočtu procentní výměry průměrného starobního důchodu zjištěné pro účely valorizace důchodů, která byla pro přepočet důchodu stěžovatele rozhodná (§ 67 odst. 9 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s § 8 odst. 3 zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu). Jak uvedl již Nejvyšší správní soud, námitky stěžovatele se týkají spíše systémového nastavení právní úpravy. Koncepčních změn legislativy se však nelze domáhat v přezkumu individuálního správního rozhodnutí, které bylo vydáno v souladu s platným právem. To ani nemohlo založit ani přijatelnost kasační stížnosti. Ústavní soud proto na závěrech správních soudů neshledal nic neústavního. 9. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu