Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky P. P., zastoupené JUDr. Zuzanou Pospíšilovou, advokátkou, sídlem Drašarova 958, Beroun, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2025 č. j. 101 Co 218, 219/2025-2170 a výrokům I až IX rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 27. února 2025 č. j. 25 P 55/2020-1846, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Berouně, jako účastníků řízení, a J. D. a nezletilých J. D. a M. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka a vedlejší účastník jsou rodiči obou nezletilých vedlejších účastníků (ročník 2009 a 2011). Rozsudkem Okresního soudu v Berouně z roku 2020 byly obě děti svěřeny do střídavé péče rodičů. Oba rodiče se návrhem domáhali u okresního soudu svěření dětí do své péče. Okresní soud po provedeném dokazování svěřil napadeným rozsudkem obě děti do péče otce. Styk matky s dětmi upravil v minimálním rozsahu. Se starším synem se může stýkat jednou měsíčně přes e-mail, s mladším jednou týdne telefonickým hovorem na 15 min. Děti se s matkou stýkat v současnosti odmítají a jejich přání musí přičíst díky staršímu věku (staršímu synovi bylo v době rozhodování okresního soudu bezmála šestnáct let, mladšímu více než třináct) větší váhu, přímý kontakt jim způsobuje psychické obtíže. Dětem soud nenařídil asistovaný styk, u staršího syna by jeho vnucení mělo za následek umocnění negativního postoje k matce. S mladším synem se matka může vídat při terapeutických sezeních, avšak formálně soud upravil pouze styk nepřímý, aby byl kontakt s matkou zachován a dítě necítilo nátlak z osobního styku. Výživné i zpětné výživné okresní soud stanovil v rozsahu potřeb nezletilých a příjmů rodičů. 2. K odvolání matky Krajský soud v Praze rozsudek okresního soudu v klíčových výrocích potvrdil, změnil jen výrok o nedoplatku výživného a o hrazení znalečného. Krajský soud sám provedl dokazování a znovu vyslechl obě děti. Synové zopakovali přání být s otcem a s matkou se nestýkat, jejich výpovědi nejsou nikým ovlivněné. Matčino jednání (čekání na syny u škol, citově zabarvené zprávy plné emočního nátlaku, pronásledování synů ve veřejné dopravě a jejich sledování) vnímají oba jako nepříjemné, vyvolává v nich stres a odpor. Svěření dětí do péče otce podporuje dlouhodobý, faktický stabilní stav a lepší naplňování potřeb v jeho domácnosti. Úzce vymezený nepřímý styk dětí a matky je v souladu s přáním dětí, nátlakové prosazování jinak určeného styku by bylo kontraproduktivní a narušilo jejich psychickou pohodu. Tento styk přesto mezi nimi zachovává alespoň základní komunikační linku. Stanovené měsíční výživné je odpovídající příjmům matky i poměrům dětí. Hrazení celého znalečného jen matkou je nespravedlivé, neboť má původ v dlouhodobém konfliktu obou rodičů a matka má podle nového výroku hradit jen 2/3. 3. Matka v ústavní stížnosti tvrdí, že opatrovnické soudy porušily její základní práva na rodinný život, na péči a výchovu dětí a na spravedlivý proces. Zásah do svých práv spatřuje v umožnění styku s dětmi jen ve velmi omezeném rozsahu. Takový styk považuje za ryze formální, bez praktického významu. Opatrovnické soudy pouze nekriticky přejaly názory dětí. Matka nemůže efektivně vztah s dětmi zlepšit. Nepřímý, úzce vymezený kontakt jí k tomu nedává možnost. Opatrovnické soudy postupovaly zaujatě v její neprospěch, neboť jí kromě umožnění minimálního styku s dětmi stanovily výživné v nepřiměřeném rozsahu a přenesly na ni náklady vzniklé v soudním řízení. 4. Ústavní stížnost je přípustná, matka výslovně uvádí, že výroky II, V a X rozsudku okresního soudu napadá ve znění, v jakém je krajský soud změnil. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná. 5. Ústavní soud připomíná, že soudní rozhodnutí ve věcech rodinných přezkoumává obzvláště rezervovaně. V těchto věcech se totiž rozhodování opatrovnických soudů odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem opatrovnických soudů. Prostor pro zásah Ústavního soudu se tak zužuje, v důsledku čehož se Ústavní soud soustředí pouze na posouzení, zda nejde o rozhodnutí založené na libovůli či jinak popírající základní práva (např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23, bod 15). V této věci nejde ani o jeden z těchto případů. Ostatně ústavní stížnost je sice košatá, ústavních argumentů však v ní je nemnoho. 6. Jak okresní soud, tak krajský soud plně respektovaly judikaturu Ústavního soudu, rozsah a formu péče upravily na základě tam stanovených kritérií (srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, body 18 násl.). Matka v ústavní stížnosti rekapituluje polemiku uplatněnou před opatrovnickými soudy. Opatrovnickým soudům vyčítá, že nekriticky přejaly přání dětí. Přání dítěte je však zásadní vodítko při určení jeho nejlepšího zájmu; nadto čím je dítě starší, tím větší váhu tento názor má (nález I. ÚS 2482/13, bod 23). Situace musí být vždy vyhodnocena komplexně. Tomuto ústavnímu požadavku opatrovnické soudy dostály. Synové byli v době rozhodování obou soudů ve starším školním věku a vyjádřili jasné přání být s otcem a nestýkat se s matkou. Autentičnosti jejich názoru soudy věnovaly dostatečnou pozornost, jakož i důvodům odmítání kontaktu s matkou. Soudy rovněž dospěly k řádně odůvodněnému závěru, že v objektivním pohledu se blaho obou dětí za dobu, kdy žijí s pouze otcem a nestýkají se s matkou, zlepšilo (srov. bod 76 rozsudku okresního soudu a bod 52 rozsudku krajského soudu). 7. Negativní vztah dětí a matky je založen i na častém překračování rozumných hranic z matčiny strany. Autoritativní vynucování styku jiného, než si děti přejí, by bylo pro jejich vzájemný vztah kontraproduktivní (srov. body 81 a 82 rozsudku okresního soudu a bod 55 rozsudku krajského soudu). Nepřímo vymezený styk se sice může jevit jako neefektivní pro obnovení vztahů, avšak v tomto případě jejich vztahy stabilizuje. Asistovaný přímý styk, který žádala matka, se naopak může jevit jako efektivnější pro obnovení vztahů, ale pouze by umocnil negativní pohled dětí na ní. Matka by totiž opět nerespektovala to, co si oba synové přejí. Opatrovnické soudy zvolily možnost, která stabilizuje jejich vzájemné vztahy, a naopak vyloučily tu, která by je nabourávala. Ústavní soud takový postup považuje za ústavně souladný. 8. Výživné stanovené matce opatrovnickými soudy je rovněž adekvátně odůvodněno a vychází ze standardních kritérií výše příjmů rodiče a potřeb dětí. Z hledisek posuzovaných Ústavním soudem mu není co vytknout. Namítá-li matka, že bylo porušeno její právo na výchovu a péči o děti, neboť jí je současně uloženo vysoké výživné a velmi omezený rozsah styku, pak Ústavní soud podotýká, že mezi těmito kategoriemi není přímá úměra. Rozložením povinnosti hradit znalečné se soudy zabývaly také. Krajský soud námitce spravedlivého rozložení hrazení znalečného, kterou matka opět uplatňuje i v ústavní stížnosti, přisvědčil a vypořádal se s ní (bod 75 rozsudku krajského soudu). 12. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu