Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele L. Z., zastoupeného Mgr. Lucií Petránkovou, LL.M., advokátkou, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2026 č. j. 35 Co 415/2025-256 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. července 2025 č. j. 0 P 124/2022-209, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Z. Z., a T. Z. a nezl. A. Z., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel a první vedlejší účastnice jsou rodiče druhé vedlejší účastnice a nezletilé třetí vedlejší účastnice. Matka v březnu 2025 navrhla zvýšit vyživovací povinnost na dcery, protože se od poslední úpravy styku a výživného z roku 2022 (přijaté na základě dohody rodičů) změnily poměry. Obvodní soud pro Prahu 4 napadeným rozsudkem zvýšil vyživovací povinnost otce ke starší dceři od 1. 9. 2023 z částky 6 500 Kč na 8 500 Kč měsíčně (výrok I), stanovil nedoplatek na zvýšeném výživném starší dcery ve výši 46 000 Kč s povinností jej uhradit do 60 dnů od právní moci (výrok II), zvýšil vyživovací povinnost k mladší dceři od 1. 9. 2024 z částky 5 500 Kč na 7 500 Kč měsíčně (výrok III), stanovil nedoplatek na zvýšeném výživném mladší dcery ve výši 32 000 Kč s povinností jej uhradit do 90 dnů od právní moci (výrok IV) a rozhodl, že styk otce s dcerami se transparentně neupravuje (výrok V), a že nikdo nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). Matka podala návrh na zvýšení výživného důvodně, neboť od poslední úpravy došlo ke změně poměrů. Od posledního rozhodnutí sice uplynuly přibližně dva roky, dcery ale mají zvýšené běžné náklady, starší dcera nastoupila na střední školu a mladší dcera dokončila osmou třídu, má zájmové aktivity a připravuje se na přijímací zkoušky. Dosavadní výše výživného proto neodpovídá odůvodněným potřebám dcer. Změnily se i poměry rodičů, oba vydělávají více a došlo k vypořádání jejich společného jmění manželů, otec se stal výlučným vlastníkem společného bytu, vyplatil matku a nyní sám splácí hypoteční úvěr. Otec nad rámec výživného přispívá úhradou potřebných věcí a dává dcerám kapesné. Návrh na zvýšení výživného u starší dcery na 10 500 Kč a mladší na 9 500 Kč je nepřiměřený, u obou dcer je přiměřené zvýšení o 2 000 Kč měsíčně. Obvodní soud s ohledem na studijní milníky dcer stanovil výživné zpětně. Úpravu styku dcer s otcem změnil tak, že ji transparentně neupravil, neboť dcery jsou na prahu dospělosti a chtějí se s ním vídat po vzájemné dohodě. 2. K odvolání otce Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výrocích I, III a V ve správném znění, výrok II změnil tak, že nedoplatek na výživném starší dcery činí 48 000 Kč a je splatný k 30. 6. 2026 a výrok IV změnil tak, že nedoplatek na výživném mladší dcery činí 24 000 Kč a je splatný k 30. 6. 2026 (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Městský soud doplnil dokazování k příjmům rodičů, načež neshledal odvolání otce zásadně důvodným. Obvodní soud dostatečně a správně zjistil skutkový stav a věc víceméně správně posoudil i po stránce právní. U dcer došlo ke změně poměrů, neboť starší dcera studuje na střední škole a mladší se připravuje na přijímací zkoušky. S obojím se pojí zvýšené náklady, což ostatně vyplynulo i z dokazování. Výše výživného stačí na dobu středoškolského studia starší dcery, s otcem se nechce stýkat, takže se zbavila možnosti, aby ji otec podporoval nad rámec běžného výživného, u mladší dcery též obvodní soud vypočetl výživné správně. Městský soud správně přepočetl nedoplatek na výživném. Co se týče styku, styk otce s mladší dcerou obvodní soud nezakázal, mladší dcera se s otcem pravidelně stýká a chce se s ním stýkat, není důvod k tomu, aby byl u dívky jejího věku styk upraven soudním rozhodnutím. 3. Stěžovatel tvrdí, že civilní soudy porušily řadu jeho ústavních práv. V ústavní stížnosti argumentuje, že civilní soudy při stanovování výše výživného pro roky 2023 a 2024 vyšly z jeho příjmů z roku 2025. Příjmů z roku 2025 ale v letech 2023 a 2024 nedosahoval, jeho příjem byl podstatně nižší a civilní soudy mu proto neústavně vypočetly příjem z neexistujících příjmů, opominuly majetkové poměry matky a odňaly otci možnost se spolupodílet na rozhodování o výdajích. Dále pochybily v tom, že styk s mladší dcerou zrušily, i když otec má o dceru zájem a splňuje všechna kritéria. Nová právní úprava, kterou měl městský soud aplikovat, stanoví, že toto lze učinit jen v případech, kdy je omezena rodičovská odpovědnost rodiče. Nově nelze upravit styk bez zásahu do rodičovské odpovědnosti. Městský soud rozhodoval za účinnosti nové úpravy rodinného práva, měl ji aplikovat a určit styk s mladší dcerou, jeho rozhodnutí je svévolné, v rozporu s judikaturou a jde mimo rámec právní úpravy. Civilní soudy též pochybily při samotném vyhodnocování návrhu matky, nová úprava nebyla potřebná, jejich závěry jsou v rozporu se smyslem úpravy. 4. Ústavní soud není příslušný k rozhodování o výrocích II a IV rozsudku obvodního soudu, neboť nemůže přezkoumávat výroky, které byly zrušeny či změněny. 5. Ústavní soud připomíná, že soudní rozhodnutí ve věcech rodinných přezkoumává obzvláště rezervovaně. V těchto věcech se totiž rozhodování civilních soudů odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Prostor pro zásah Ústavního soudu se tak zužuje, v důsledku čehož se Ústavní soud soustředí pouze na posouzení, zda nejde o rozhodnutí založené na svévoli či jinak popírající základní práva (např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23, bod 15). V této věci ani o jeden z těchto případů nejde. 6. Civilní soudy v prvé řadě určily výši výživného v souladu s ústavními požadavky a na jejich rozhodnutích není nic svévolného. Není pravdou, že by při určování zpětného výživného (pro roky 2023 a 2024) vyšly z otcových příjmů z roku 2025. Změnu výše výživného shledaly důvodnou kvůli tomu, že se změnily poměry dcer, neboť starší z nich nastoupila na střední školu a mladší se připravuje na přijímací zkoušky. Díky této skutečnosti a díky jejich vyššímu věku se zvýšily jejich odůvodněné potřeby, úvahy o otcových příjmech přitom nehrály žádnou roli. Nutno dodat, že nad rámec úvahy o významné změně poměrů dcer civilní soudy též komplexně posoudily majetkové poměry rodičů a ve prospěch otce posoudily pro futuro (jako důvod pro nevyhovění návrhu matky v plném rozsahu) to, že byť se mu mírně zvýšily příjmy, hradí nyní plně hypoteční úvěr, dcerám občasně přispívá nad rámec stanoveného výživného, a že se zvýšily příjmy i matce. Neústavní nemůže být ani to, že civilní soudy rozhodly relativně krátce po schválení původní dohody rodičů, neboť k tomu nastaly objektivní důvody (srov. body 13 až 14 rozsudku městského soudu a body 19 až 22 rozsudku obvodního soudu). 7. Civilní soudy nepochybily ani při stanovení styku otce s mladší dcerou. Je sice pravdou, že z rozsudku městského soudu není zřejmé, jakou právní úpravu městský soud vlastně aplikoval, v tomto případě to ale neústavní vadou být nemůže, protože by to tak či onak na výsledku nic nezměnilo. Stěžovatel nemá pravdu v tom, že by podle nové právní úpravy bylo potřeba v posuzované věci při nerovnoměrné úpravě styku pozastavovat rodičovskou odpovědnost. Z nové právní úpravy v žádném případě neplyne požadavek na omezení rodičovské odpovědnosti ve všech případech určení rozsahu styku rodiče s dítětem. Ustanovení § 858 občanského zákoníku doznalo oproti staré úpravě stylistických změn a městský soud by dospěl ke stejnému závěru jak podle staré, tak i nové úpravy. 8. S průběhem řízení se míjí i otcův argument, že civilní soudy zrušily styk otce s mladší dcerou. Otec má právo pečovat o mladší dceru a stýkat se s ní, rozsah ale není transparentně upraven, neboť mladší dcera je již na prahu dospělosti a není rozumného důvodu pro striktní úpravu styku s otcem v konkrétních časech. Mladší dcera se s otcem chce stýkat a stýká se s ním, vyjádřila ale názor, že tak chce činit v časech po vzájemné domluvě (srov. bod 15 rozsudku městského soudu a bod 21 rozsudku obvodního soudu). Na tom není nic divného, natož neústavního. 9. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu