Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2026 č. j. 70 Co 346/2025-345, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. září 2025 č. j. 0 P 117/2025-258, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1. T. D. a 2. nezletilého T. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností se stěžovatel podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Stěžovatel je otcem nezletilého vedlejšího účastníka (nar. 2023). Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rodiče spolu od června 2024 nežijí. Nezletilý se narodil do jejich partnerského vztahu, ve kterém matka (první vedlejší účastnice) nebyla spokojená. Po jedné z hádek v červnu 2024 se i s nezletilým odstěhovala z X do Y,odkud pochází. 3. Obvodní soud pro Prahu 4 svěřil nezletilého do asymetrické střídavé péče obou rodičů tak, že v péči matky bude nezletilý od neděle lichého kalendářního týdne od 18:00 hodin do čtvrtka lichého kalendářního týdne do 18:00 hodin a v péči otce od čtvrtka lichého kalendářního týdne od 18:00 hodin do neděle lichého kalendářního týdne do 18:00 hodin s tím, že k předání a převzetí nezletilého bude docházet v místě bydliště toho z rodičů, jehož péče začíná. Dále upravil speciální péči o nezletilého pro období letních a vánočních prázdnin. Taktéž pro tuto speciální péči rozhodl, že k předání a převzetí nezletilého bude docházet v místě bydliště toho z rodičů, jehož péče začíná (výrok I). Rozhodl i o výživném (výrok II), určení trvalého bydliště nezletilého v Y (výrok III) a nákladech řízení (výrok IV). Vycházel přitom z posuzování nejlepšího zájmu nezletilého, zohlednil jeho nízký věk (rok a devět měsíců) a aktuální fixaci na matku, přičemž poukázal na možnost v budoucnu péči upravit. Toto rozhodnutí stěžovatel napadl odvoláním co do úpravy běžné péče (výrok I) a určení trvalého bydliště nezletilého (výrok III). 4. Městský soud v Praze rozhodnutí obvodního soudu změnil tak, že rozšířil péči stěžovatele v lichém týdnu o jeden den. Ve zbytku rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Sdílel závěry obvodního soudu, že v nejlepším zájmu nezletilého je, aby byl i nadále ponechán převážně v péči matky. Doba péče stěžovatele tak, jak ji nastavil obvodní soud, bývá s ohledem na věk nezletilého obvyklá, přičemž bývá zvykem, že otci se umožňuje styk s takto malým nezletilým i v týdnu, kdy o něj výlučně pečuje matka. To však vzhledem k velké vzdálenosti bydlišť rodičů v tomto případě nepřichází v úvahu, neboť další cestování by pro nezletilého rozhodně znamenalo velkou zátěž a představovalo by i časovou a finanční komplikaci pro rodiče. Proto městský soud kompenzoval tuto možnost krátkodobé péče otce rozšířením nastavené běžné péče. Trvalé bydliště po zohlednění všech relevantních okolností ponechal v Y. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel brojí ústavní stížností proti svěření nezletilého do asymetrické péče, protože nevidí důvod pro nesvěření nezletilého do péče rovnoměrné a namítá nezohlednění nejlepšího zájmu dítěte. Soudy nezohlednily svévolnou změnu bydliště nezletilého matkou a nevypořádaly se s jeho zásadní námitkou nesouhlasu s přemístěním nezletilého. Rozhodnutí jsou v tomto ohledu nedostatečně odůvodněná a zvýhodňují matku před stěžovatelem, kterého staví do role "návštěvního rodiče". 6. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"), vztahující se k jednostrannému přemístění nezletilých dětí jedním z rodičů. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud úvodem připomíná, že posouzení nejlepšího zájmu dítěte není právními předpisy nijak vymezeno. Nejlepší zájem dítěte je definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě, jehož se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jeho osobním poměrům, situaci a potřebám. Jde vždy o posouzení konkrétních skutkových okolností případu (srov. např. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13). Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Posuzování skutkových otázek, zejména pak v rodinněprávních věcech, je v prvé řadě úkolem obecných soudů. 8. Pokud obecné soudy vezmou v potaz všechna relevantní kritéria důležitá pro rozhodnutí tak, jak plynou z judikatury Ústavního soudu, přičemž se nedopustí zjevné libovůle při jejich hodnocení, nemůže Ústavní soud suplovat roli další skutkové instance, která by přehodnocovala závěry obecných soudů či opětovně prováděla dokazování, zvláště pak jde-li o specifickou agendu rodinněprávní, konkrétně agendu péče o nezletilé, kde je velmi silný zájem na co nejrychlejším právním etablování rodinných, výchovných a citových vztahů v situaci po rozpadu rodiny zejména ve vztahu k nezletilým dětem a jejich potřebám. 9. Ústavní soud neshledal jakékoliv nedostatky v rozhodnutích soudů a jejich odůvodnění. Obvodní soud provedl dostatečné dokazování, které městský soud přejal a ztotožnil se se skutkovými závěry. Soudy zohlednily útlý věk nezletilého, ale i jeho citové vazby na oba rodiče a dostatečně je zohlednily. Zabývaly se nejlepším zájmem nezletilého právě s ohledem na jeho věk a fixaci na pečující osobu - matku (srov. bod 16 rozsudku městského soudu a body 34 a 36 rozsudku obvodního soudu). Městský soud zohlednil, že fixace nezletilého na matku je v tomto věku obvyklá, jakož i to, že již před narozením byla dohodou rodičů za primární pečující osobu zvolena právě matka. Ta s nezletilým zůstala na rodičovské dovolené za účelem poskytování celodenní osobní péče a byl jí z tohoto důvodu přiznán i rodičovský příspěvek. Soud při nastavení asymetrické střídavé péče zohlednil nemožnost kratšího kontaktu (např. jednodenního) stěžovatele s nezletilým v týdnu, kdy jinak nemá nařízen styk (z důvodu vzdálenosti bydlišť a z toho plynoucí zátěže pro nezletilého) a proto o jeden den rozsah styku nezletilého s otcem rozšířil (režim středa až neděle). 10. Jakkoli nejde o zcela symetrickou péči, upozorňuje Ústavní soud, že střídavou péči nelze redukovat jen na její rovnoměrnou variantu, tedy že dítě u každého z rodičů tráví přesně poloviční dobu. Ústavní soud opakovaně zdůrazňoval, že střídavá péče může být též asymetrická (např. nález ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21, body 59 až 61), resp. že model symetrické střídavé péče není modelem automaticky ústavně preferovaným (srov. též nález ze dne 7. 5 2025 sp. zn. I. ÚS 3378/24, bod 56). V nálezu ze dne 30. 3. 2026 sp. zn. I. ÚS 3718/25 Ústavní soud připomněl, že ani v úplných funkčních rodinách zpravidla nelze (a není důvod) přesně vypočítat, v jakém poměru a v jakých formách rodiče o děti pečují, a lze jen odhadovat, že to kvantitativně nebude nutně vždy půl na půl, aniž by tím trpěla rovnocennost péče obou rodičů. Opatrovnický soud musí zvážit všechna možná řešení, posoudit nejlepší zájem nezletilého, podle něj zvolit model rozložení péče a své závěry dostatečně odůvodnit. 11. Soudy se v nyní posuzované věci nejlepším zájmem nezletilého zabývaly a své závěry dostatečně odůvodnily. Jejich úvahy svědčící pro asymetrické rozložení péče (nízký věk spojený s vyšší fixací na matku jako primární pečující osobu) nejsou jakkoli excesivní. Stanovený rozsah péče umožňuje dostatečný kontakt stěžovatele s nezletilým (středa až neděle při běžném styku) a tudíž i naplnění práva na rodinný život (čl. 32 odst. 4 Listiny). Místo předávání nezletilého se střídá vždy podle bydliště toho z rodičů, jehož péče začíná, tudíž i cestování je mezi rodiče nastaveno symetricky. Nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že by jej soudy stavěly do pozice "návštěvního rodiče". 12. Soudy též připomněly, že aktuální úprava běžné péče nevylučuje možnou budoucí změnu jejího nastavení, a to v návaznosti na změnu poměrů (např. vyšší věk dítěte, srov. bod 38 rozsudku obvodního soudu). 13. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani námitce stěžovatele, že soudy dostatečně nezohlednily jednostranné rozhodnutí matky přestěhovat se i s nezletilým do místa vzdáleného 200 km. Stěžovatel odkazuje na nález ze dne 14. 3. 2017 sp. zn. I. ÚS 955/15, ve kterém Ústavní soud uvedl, že jednostranná změna bydliště dítěte je okolností, kterou je třeba zohlednit při rozhodování, komu dítě svěřit do péče a při rozhodování o rozsahu a podmínkách styku. Například tím, že k předávání dítěte ke styku by mělo zásadně docházet v místě původního bydliště dítěte, přičemž pro jiné rozhodnutí by měly existovat dostatečně závažné důvody. Stejně tak si je Ústavní soud vědom rozsudku ESLP ze dne 9. 4. 2026 ve věci Novák proti České republice, č. 6656/24, podle něhož určení místa bydliště dítěte spadá pod rodičovskou odpovědnost a vyžaduje shodu obou rodičů. Soudy v dané věci adekvátně a včas nereagovaly na protiprávní přestěhování dětí zamítnutím návrhu otce na vydání předběžného opatření, čímž fakticky upevnily protiprávní stav. 14. Stěžovatel však přehlíží specifické okolnosti přesunu matky s nezletilým z X do Y, které se odlišují od skutkových okolností případů, na něž odkazuje stěžovatel. Soudy specifické okolnosti přestěhování matky s nezletilým vzaly v potaz a zdůvodnily, že matka byla po konfliktu se stěžovatelem nucena opustit společné obydlí a s půlročním dítětem setrvala několik hodin venku. Do bytu se nemohla dostat, v dané situaci proto využila pomoci svých rodičů, kteří pro ni a nezletilého přijeli, a s nimiž pak odjela do místa svého původního bydliště (do Y). V X neměla a nemá žádné zázemí. Neměla tak jinou možnost než se s nezletilým vrátit do rodného města. Podle zjištění soudu si každý z partnerů vzniklou situaci vykládal odlišně. Stěžovatel předpokládal, že jde o řešení pouze dočasné a matka se po několika dnech vrátí do X, zatímco matka z konfliktu vyvodila, že byla ze společného obydlí vyhozena, a už se do něj vracet nechtěla (srov. Bod 35 rozsudku obvodního soudu). Veškeré zázemí má nyní nezletilý v Y, což je však okolnost, kterou nelze s ohledem na shora uvedené okolnosti klást pouze k tíži matky. 15. Soudy zároveň při určení místa bydliště nezletilého zohlednily jeho nejlepší zájem, neboť stěhování zpět do X posoudily jako nepřiměřenou zátěž pro nezletilého i matku. Vzhledem k tomu, že matka je nemajetná a aktuálně na rodičovské dovolené, zároveň nemá v Y jakékoli zázemí, dostala by se do stavu faktické osobní i finanční závislosti na stěžovateli. Případná nabídka finanční podpory matky stěžovatelem nebyla v řízení konkretizována tak, aby se k ní matka mohla kvalifikovaně vyjádřit (srov. bod 17 rozsudku městského soudu a bod 35 rozsudku obvodního soudu). Za uvedených okolností nelze přisvědčit stěžovateli, že by z pohledu dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu i ESLP muselo být jediným ústavně konformním řešením určení bydliště nezletilého v X, či zakotvení pouze symetrického rozložení péče. Posuzovanou situaci nelze srovnávat s případem Novák proti České republice. V něm ESLP shledal porušení čl. 8 Úmluvy z důvodu přestěhování dětí matkou bez vědomí otce ovšem spojeného s trvalým nepředáváním dětí otci ke styku, opakovaným zamítáním návrhů otce na předběžná opatření a následným svěřením dětí do péče matky. V nyní posuzované věci matka nijak stěžovateli nebrání styku s nezletilým, nezletilý je ve střídavé péči obou rodičů, byť asymetrické, která je fakticky realizována. Soudy se též okolnostmi přesunu matky s nezletilým z X do Y zabývaly, zkoumaly jeho příčiny i důsledky, argumentaci stěžovatele vzaly v potaz, pouze jí nepřisvědčily s odkazem na nejlepší zájem nezletilého. V jejich zdůvodnění neshledává Ústavní soud exces, který by mu umožnil do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat. 16. Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu