Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), t. č. Vazební věznice Liberec, zastoupeného Mgr. Kamilem Štěpánkem, advokátem, sídlem Jindřicha z Lipé 113/24, Česká Lípa, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 3. února 2026 č. j. 55 To 26/2026-36 a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. prosince 2025 č. j. 0 Nt 11002/2025-21, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v České Lípě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního státního zastupitelství v České Lípě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel je trestně stíhán pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku. Stěžovatel byl zadržen dne 3. 9. 2025 a usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 9. 2025 č. j. 0 Nt 14015/2025-9 vzat do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. O stížnosti stěžovatele proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 7. 10. 2025 č. j. 55 To 381/2025-53 tak, že usnesení zrušil a nově rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. 2. Dne 18. 12. 2025 podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci okresnímu soudu návrh na rozhodnutí o dalším trvání vazby. Spolu s ním předložila soudu i žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu za současného nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, písemným slibem a zárukou důvěryhodných osob. 3. Okresní soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl, že se stěžovatel i nadále ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) trestního řádu a že záruka důvěryhodných osob ani písemný slib stěžovatele se nepřijímají a nenahradil vazbu ani dohledem probačního úředníka. Okresní soud shledal naplnění důvodů vazby útěkové i předstižné. Dosud nashromážděné důkazy zakládají důvodné podezření, že za účelem sexuálních styků navázal stěžovatel vztah s poškozeným nezletilým. V červnu 2025 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci dalšího zločinu znásilnění. Stěžovatelem navržené alternativy vazby (písemný slib ani dohled probačního úředníka) okresní soud nepovažoval s ohledem na povahu stíhané trestné činnosti, osobu stěžovatele a výši trestu, jež mu hrozí, za adekvátní náhradu. Nepřijal ani záruku důvěryhodných osob, neboť stěžovatel v minulosti opakovaně páchal úmyslnou trestnou činnost a vykonával i nepodmíněné tresty odnětí svobody, a proto výchovný vliv matky a rodinného přítele nelze přeceňovat. 4. O stížnosti stěžovatele rozhodl krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení okresního soudu zrušil a následně rozhodl tak, že ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Nepřijal záruku důvěryhodných osob ani písemný slib stěžovatele, nenahradil vazbu dohledem probačního úředníka a žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítl. Krajský soud na základě předloženého spisového materiálu konstatoval, že vyšetřování ve věci pokračuje bez průtahů, policejní orgán zajistil od posledního rozhodnutí krajského soudu nové důkazy, a to především znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická speciální biologie a kriminalistická genetika. Stěžovatel byl podroben znaleckému zkoumání znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie. Soud dále opatřil listiny týkající se vystupování obviněného za spolek X. Znalcem z oboru elektronika, odvětví zajištění a zpracování dat z paměťových médií, jsou zkoumána data ze zajištěné elektroniky stěžovatele. 5. Podle krajského soudu zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek byl spáchán, má znaky výše vyjmenovaných trestných činů a spáchal jej stěžovatel. V případě vazebního rozhodování nejde o rozhodování o vině obviněného a závěry takto činěné jsou závěry toliko předběžnými. Proto je zatím předčasná argumentace stěžovatele v tom směru, že poškozený vypovídal v procesním postavení svědka dne 5. 9. 2025 odlišně a bude tedy otázkou dalšího dokazování, jaká právní kvalifikace bude nakonec v případě podání obžaloby užita. 6. Podle krajského soudu byly naplněny důvody vazby útěkové, neboť stěžovateli hrozí vysoký trest odnětí svobody v rozpětí 5 až 15 let, nemá stálé bydliště (v místě trvalého bydliště se nezdržoval, před zadržením přebýval v administrativních prostorách neziskové organizace bez vědomí její ředitelky) a poslední dva roky před zadržením neměl stálé zaměstnání, živil se brigádně a nepravdivě (za účelem atraktivity a důvěryhodnosti) se prezentoval jako policista či záchranář. Stejně jako okresní soud shledal i důvody vazby předstižné mj. s odkazem na dřívější odsouzení za trestný čin pohlavního zneužívání, i problémy s tehdy nařízeným výkonem ochranného léčení. Odsouzení je sice staršího data, nicméně ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie, který byl ve věci zpracován, vyplývá, že u stěžovatele byla zjištěna parafilie, tj. homosexuální pedo až efebofilie, která jej bez příslušné léčby na svobodě činí nebezpečným pro společnost, a která indikuje uložení ochranného sexuologického léčení v ústavní formě. Jak patrno z dosud zajištěných důkazů, stěžovatel společnost nezletilých osob vyhledává. Je zde důvodné podezření, že stěžovatel za účelem sexuálních styků navázal vztah s poškozeným a z důvodu atraktivity a důvěryhodnosti se mu prezentoval jako záchranář. Za poškozeného navíc namísto zákonných zástupců jednal ve škole, u lékaře či OSPOD. Dále vyvíjel aktivitu v tom směru, aby mu byl nezletilý svěřen do péče. V červnu 2025 byly proti stěžovateli zahájeny úkony trestního řízení ve věci zločinu znásilnění týkající se další poškozené. 7. Vazbu nebylo možno nahradit mírnějšími opatřeními. Písemný slib nabízený stěžovatelem nebylo možné s ohledem na povahu stíhané trestné činnosti a osobu stěžovatele ve spojení s tím, jaký trest stěžovateli hrozí, pokládat za adekvátní náhradu vazby, stejně jako dohled probačního úředníka. Z dosud nashromážděných důkazů je zřejmé, že stěžovatel se před sexuálními partnery prezentuje jako policista či záchranář, v případě poškozeného je důvodně podezřelý, že užil lsti ve formě probíhajícího prázdninového tábora jen proto, aby mohl s poškozeným po určitou dobu bydlet. Ani záruky poskytnuté matkou stěžovatele (ta navíc uvádí, že by stěžovatel mohl po propuštění bydlet u ní) a rodinného známého (bývalého policisty) neshledal soud jako adekvátní náhradu vazby. Z opisu z evidence rejstříku trestů totiž plyne, že obviněný v minulosti opakovaně páchal úmyslnou trestnou činnost a za to byl také opakovaně potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody. Je tedy zřejmé, že v dospělém věku nelze výchovný vliv matky ani známého rodiny na stěžovatele přeceňovat, byť by měl s matkou, jak deklaruje, bydlet. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel tvrdí porušení práva na spravedlivý proces a osobní svobodu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Polemizuje se skutkovými a právními závěry vazebních soudů a namítá porušení doktríny zesílených důvodů, jíž podle jeho názoru obecné soudy nedostály, neboť nezohlednily vývoj důkazní situace a další trvání vazby nepopřely o aktuální a konkrétní důvody. Soudy nesprávně odmítly vzít v potaz skutečnost, že poškozený v průběhu trestního řízení změnil svou výpověď a popřel, že by měl být stěžovatelem znásilněn a uvedl, že stěžovateli lhal ohledně svého skutečného věku (14 let). Ve světle těchto skutečností je tedy namístě změnit právní kvalifikaci skutku, resp. výši hrozící trestní sazby a v důsledku toho nutně i závěr o (ne)důvodnosti útěkové vazby. 9. Vazební soudy dále pochybily, když důvodnost útěkové vazby založily pouze na výši hrozícího trestu a absenci stálého bydliště. Nevypořádaly se však dostatečně s tím, že stěžovatel doložil, že po propuštění bude pobývat u své matky, že má pro tuto dobu přislíbeno zaměstnání a v minulosti vždy s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Poukazuje na to, že krajský soud nesprávně uvedl, že stěžovatel hodlá pobývat v X, nikoliv v Y, okres Z, což podle něj svědčí o tom, že se soud jeho stížností řádně nezabýval. Nebyl naplněn ani důvod vazby předstižné. Soudy nesprávně a s přehnaným důrazem odkazovaly na stěžovatelovo cca 20 let staré odsouzení za pohlavní zneužívání. Od té doby se však ničeho podobného nedopustil. Dvacetiletá prodleva bez jakékoliv recidivy vylučuje existenci aktuální a konkrétní obavy z opakování trestné činnosti. Soudy přesto tento "zastaralý údaj" mechanicky převzaly jako rozhodující argument, aniž by jej zasadily do kontextu dalších zjištění. Soudy zcela pominuly skutečnost, že poškozený se nachází v uzavřeném zařízení (diagnostickém ústavu), což objektivně eliminuje možnost jejich vzájemného kontaktu. Absence jakékoliv úvahy o této okolnosti znamená, že závěr o existenci předstižné vazby postrádá konkrétní skutkový základ. 10. Napadená rozhodnutí nejsou založena na dostatečně konkrétních a přesvědčivých důvodech, vykazují znaky libovůle a extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Soudy se nevypořádaly s podstatnými námitkami stěžovatele, nereflektovaly vývoj důkazní situace a bez řádného odůvodnění odmítly možnost nahrazení vazby alternativními opatřeními. Odmítly nabízenou záruku důvěryhodných osob (matky stěžovatele a rodinného přítele a bývalého dlouholetého policisty) toliko formálním konstatováním, že "nelze přeceňovat jejich výchovný vliv". Takové odůvodnění je nepřezkoumatelné a svévolné, neboť nijak nereflektuje, proč tato záruka v kombinaci s dalšími nabízenými alternativami k vazbě (dohledu probačního úředníka a písemného slibu stěžovatele) není způsobilá účel vazby nahradit (srov. nález ze dne ze dne 25. 3. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1563/25). III. Posouzení ústavní stížnosti 11. Pokud stěžovatel navrhuje zrušit i usnesení okresního soudu, které bylo usnesením krajského soudu zrušeno, pak k rozhodování o ústavnosti usnesení okresního soudu není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co již bylo zrušeno). 12. Rozhodnutí o vzetí do vazby výrazně zasahují do základních práv obviněného. To ale samo o sobě není důvodem pro to, aby se Ústavní soud měl v těchto věcech nadměrně uchylovat ke kasačním (rušícím) zásahům. Takový zásah bude namístě typicky tehdy, pokud vazební soudy neopřou svá rozhodnutí o zákonný vazební důvod, zvolí důvod, který je v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo je odůvodní bez opory v konkrétních skutečnostech. Zdrženlivost Ústavního soudu ve vazebních věcech je podmíněna pečlivým rozhodováním vazebních soudů (srov. nálezy ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 897/08, bod 19, či ze dne 18. 6. 2014 sp. zn. I. ÚS 980/14, body 37 a 38). Stěžovatelem napadená rozhodnutí vazebních soudů však žádnou z uvedených vad netrpí. 13. Vazební soudy plně respektovaly doktrínu zesílených vazebních důvodů a odůvodnění napadených usnesení v tomto světle plně obstála (srov. nález ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25, bod 44). Je zároveň nutné dodat, že tento požadavek nebrání vazebním soudům, aby zopakovaly dřívější argumenty (či na ně odkázaly), protože si tyto argumenty stále zachovaly svoji váhu a souvztažnost k věci (srov. rozsudek ESLP ze dne 28. 10. 2010 Knebl proti České republice, č. 20157/05, § 68 či nález ze dne 6. 8. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1563/25, bod 25). Ústavní soud k tomu doplňuje, že je nerealistické a v podstatě nesmyslné, aby vazební soudy pokaždé uváděly nové argumenty. Takto nelze doktrínu zesílených důvodů chápat. 14. Námitka stěžovatele, že vazební soudy nezohlednily vývoj důkazní situace, neboť nevzaly dostatečně v potaz skutečnost, že poškozený částečně změnil v průběhu trestního řízení svou výpověď, se míjí s odůvodněním napadených usnesení a podstatou vazebního řízení. Vazební soudy se nemohly vyjadřovat k otázkám viny a detailně hodnotit jednotlivé důkazy. Mohly hodnotit jen to, zda konkrétní okolnosti případu nasvědčují tomu, že stěžovatel trestný čin mohl spáchat, a zda jdou dány další okolnosti odůvodňující jeho setrvání ve vazbě. A právě tak vazební soudy postupovaly, neboť srozumitelně a v souladu s pravidly formální logiky vysvětlily, že v kontextu okolností případu důvody útěkové i předstižné vazby trvají. Nebyly tedy povinny detailně rekapitulovat obsah jednotlivých důkazů, což platí i o závěrech ohledně samotné trestné činnosti. Vazební soudy zrekapitulovaly důkazy, které byly od jejich předchozího rozhodování zajištěny, uvedly hlavní skutková zjištění z nich plynoucí a dospěly k závěru, že všechny dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který je stěžovatel stíhán, byl spáchán, má znaky výše vyjmenovaných trestných činů a že je spáchal stěžovatel. Ostatně i částečně změněná výpověď poškozeného, jíž se stěžovatel dovolává, setrvává na tom, že na něm měl stěžovatel alespoň jednou vykonat nekonsenzuální anální pohlavní styk (viz bod 8 usnesení okresního soudu ze dne 5. 9. 2025 č. j. 0 Nt 14015/2025-9, resp. body 9 a 10 napadeného usnesení krajského soudu). Takovéto posouzení pro účely vazebního řízení dostačuje. 15. Stěžovatel dále namítá, že v jeho věci nebyly naplněny důvody vazby útěkové ani předstižné. Ani této námitce však nemohl Ústavní soud přisvědčit. Pokud jde o útěkový vazební důvod, vazební soudy, především pak krajský soud, založily svůj závěr o jeho naplnění na komplexním posouzení případu a všech pro něj relevantních skutečností (viz např. nález ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25). Rozhodnutí nebylo založeno pouze na výši hrozícího trestu, ale i dalších okolnostech, které soudy popsaly (srov. výše bod 6). Tyto skutečnosti ve svém souhrnu dokládají absenci pevných osobních a pracovních vazeb a v kombinaci s osobnostním profilem stěžovatele tudíž soudy vedly k závěru o naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. 16. K tvrzenému nevypořádání argumentů proti útěkové vazbě (zázemí u matky, příslib zaměstnání a spolupráce s orgány činnými v trestním řízení v minulosti), Ústavní soud uvádí, že tato tvrzení by nebyla způsobilá v kontextu závažnosti a intenzity vazebních důvodů závěry vazebních soudů zvrátit. I v případě (teoretického) vyvrácení důvodu útěkové vazby by zůstal nedotčen důvod vazby předstižné. Tato argumentace tedy není způsobilá ústavní konformitu rozhodnutí vazebních soudů zpochybnit (srov. např. usnesení ze dne 25. 2. 2026 sp. zn. IV. ÚS 398/26, bod 10). Soudy se navíc tvrzeným zázemím stěžovatele u matky zabývaly v kontextu nabízených záruk, přičemž záruky nepovažovaly za reálnou alternativu k vazbě (viz body 11, 12 a 14 usnesení krajského soudu). Nesprávné označení bydliště matky stěžovatele nemá žádný vliv na hodnocení vazebního důvodu či hodnocení nabízené záruky za další chování stěžovatele. Stejně tak odkaz na nedostatečný výchovný vliv matky či jiné osoby u dospělého stěžovatele nelze vzhledem k okolnostem věci považovat za jakkoli ústavně problematický. 17. Ústavní soud nemohl stěžovateli dát za pravdu ani v případě jeho námitky ohledně nenaplnění předstižného vazebního důvodu. Rozhodně neplatí, že by soudy s přehnaným důrazem odkazovaly na stěžovatelovo cca 20 let staré odsouzení za pohlavní zneužívání a jejich závěr o naplnění tohoto vazebního důvodu postrádal skutkový základ. Naopak, krajský soud kromě dřívějšího odsouzení stěžovatele zohlednil i nově zpracovaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie, z něhož vyplývá, že stěžovatelovo erotické zaměření na dětské nebo dospívající chlapecké objekty, které podstatnou měrou snižuje jeho ovládací schopnosti, činí jej bez příslušné léčby na svobodě nebezpečným pro společnost, a indikuje možnost uložení ochranného sexuologického léčení v ústavní formě. Krajský soud zohlednil, že stěžovatel společnost nezletilých osob vyhledává, za poškozeného jednal, usiloval o jeho svěření do péče. V červnu 2025 byly navíc zahájeny úkony trestního řízení pro další trestný čin (znásilnění jiné osoby). Soudy tak nevycházely pouze z "dávného" odsouzení. Skutečnost, že se poškozený nachází v uzavřeném zařízení (diagnostickém ústavu), nemůže závěr o předstižné vazbě zvrátit, neboť obava z opakování trestné činnosti se netýká pouze konkrétního poškozeného, ale jakýchkoli potencionálních obětí. 18. Ústavní soud nemohl stěžovateli přisvědčit ani v tom, že by napadená rozhodnutí nebyla založena na konkrétních a přesvědčivých důvodech, byla svévolná a trpěla by extrémním nesouladem mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Naopak, napadená rozhodnutí, a především pak usnesení krajského soudu, jsou založena na konkrétních skutečnostech a jsou dostatečně odůvodněna. Jejich odůvodnění je sice místy stručné, avšak srozumitelné, přezkoumatelné a z hlediska ústavnosti dostatečné. 19. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný, dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu