Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. A. J., 2. L. J. a 3. M. D., všech zastoupených Mgr. Jiřím Hölblingem, advokátem, sídlem Zámecké náměstí 24, Frýdek-Místek, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě o výkonu dohledu ze dne 4. února 2026 č. j. 4 KZN 3293/2025-10, usnesení Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 3. prosince 2025 č. j. 2 ZN 4061/2025-20, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 7. října 2025 č. j. KRPT-18868-108/TČ-2025-070271-106, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 6 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že dne 19. 1. 2025 byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření z přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku, popřípadě jiného trestného činu, kterého se měl dopustit řidič autobusu městské hromadné dopravy. Skutek byl policejním orgánem popsán (zjednodušeně řečeno) tak, že při rozjíždění z autobusové zastávky v obci Frýdek-Místek se do autobusu zavřenými prostředními dveřmi snažil nastoupit poškozený, od dveří se odrazil, dopadl nohama do prostoru mezi obrubníkem a autobusem, na zledovatělé vrstvě sněhu uklouzl a upadl pod kola rozjíždějícího se autobusu. Na následky smrtelných zranění na místě zemřel. 3. Dne 7. 10. 2025 policejní orgán věc odložil, neboť nešlo o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Nebyl prokázán vyšší stupeň pravděpodobnosti zavinění dopravní nehody řidičem autobusu. 4. Stěžovatelé jakožto pozůstalí (poškození) proti tomuto usnesení podali stížnost, kterou zamítlo Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku jako nedůvodnou. Uvedlo, že trestní odpovědnost řidiče autobusu nelze dovodit a shledali usnesení o odložení věci jako správné a zákonné. 5. Stěžovatelé dále podali podnět Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě k výkonu dohledu nad postupem okresního státního zastupitelství a uvedli skutečnosti, na základě kterých by měl být závěr policejního orgánu a okresního státního zastupitelství revidován. Krajské státní zastupitelství vyrozuměním shledalo postup v trestní věci za správný a podnět poškozených jako nedůvodný odložilo. Taktéž dospělo k závěru, že z provedeného dokazování nelze dovodit vyšší stupeň pravděpodobnosti zavinění dopravní nehody řidičem autobusu, který je nezbytný pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, resp. pro zahájení trestního stíhání. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelé tvrdí, že nezahájením trestního stíhání řidiče autobusu došlo k porušení jejich práva na účinné vyšetřování smrti poškozeného. Orgány činné v trestném řízení bez relevantních důvodů trestní věc odložily, aniž by svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Stěžovatelé taktéž namítají, že rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, neboť nevypořádávají jejich námitky a stěžejní důkazy dostatečným a vyčerpávajícím způsobem. 7. Závěr, že trestný čin spáchán nebyl, měl vyslovit soud, nikoliv policejní orgán či státní zástupce. Zdůvodňují to obsahem spisu, z něhož podle něj neplyne, že se trestný čin nestal a orgány činné v trestním řízení neměly věc odložit. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud připomíná, že se ve své judikatuře staví zdrženlivě k návrhům stěžovatelů, kteří cestou individuální ústavní stížnosti usilují o kasaci rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci. Vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je zejména věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu (srov. např. usnesení ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 192/19 nebo ze dne 9. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 1417/18). Proto pouze stát prostřednictvím svých orgánů rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, kdo jej spáchal, jaký trest a popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit (čl. 8 odst. 2 Listiny). 9. Povinnost provést účinné vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska vyžadovat především v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy. Plná povinnost provést účinné vyšetřování orgány veřejné moci existuje zejména u zásahů do práva na život (čl. 6 Listiny a čl. 2 Úmluvy), zákazu mučení a jiného špatného zacházení (čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy) a zákazu nucených prací (čl. 9 Listiny a čl. 4 Úmluvy) [srov. nálezy ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 3626/13, bod 23, či ze dne 2. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 3248/24, bod 30]. V nyní posuzované věci došlo k zásahu do práva na život, proto Ústavní soud posoudil, zda orgány činné v trestním řízení požadavkům na účinné vyšetřování dostály. 10. Vyšetřování prováděné orgány činnými v trestním řízení, včetně fáze před zahájením trestního stíhání, musí splňovat následující požadavky. Musí být a) nezávislé a nestranné, b) rychlé, c) podrobené kontrole veřejnosti a umožňující aktivní participaci poškozeného a d) důkladné a dostatečné. Stěžovatelé obsahem svých námitek napadají důkladnost a dostatečnost vyšetřování. Je však nutno připomenout, že požadavek účinného vyšetřování je pouze procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoliv povinností ve vztahu k jeho výsledku. Účinné vyšetřování nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu orgánu činného v trestní řízení. Obsahem této povinnosti je zajistit, že příslušné státní orgány budou jednat kompetentně, efektivně a vynaloží veškerou snahu, kterou po nich lze rozumně vyžadovat, aby věc řádně prošetřily, objasnily a aby jejich konání bylo v obecné rovině způsobilé vyústit v potrestání odpovědných osob (srov. např. nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12). 11. Stěžovatelé namítají, že bylo porušeno jejich právo na účinné vyšetřování, neboť nebylo zahájeno trestní stíhání, orgány činné v trestním řízení se nevypořádaly se všemi argumenty a napadená rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna. Této námitce nicméně nemůže Ústavní soud přisvědčit. Orgány činné v trestním řízení shromáždily všechny relevantní důkazy (zejm. znalecký posudek z oboru dopravy, kamerový záznam, svědectví několika osob přítomných při nehodě), dostatečně je popsaly, vzájemně konfrontovaly a vyhodnotily. Ve fázi prověřování tedy orgány činné v trestním řízení vyvinuly maximální úsilí na objasnění věci a v tomto postupu jim nelze ničeho vytknout. 12. Stěžovatelé se domáhají odlišného hodnocení provedených důkazů a nesouhlasí se závěrem, že zavinění (nedbalost) řidiče autobusu není možno prokázat. Závěry orgánů činných v trestním řízení jsou však prosty logických excesů či libovůle, které by mohly svědčit o nesplnění podmínky důkladnosti a dostatečnosti vyšetřování. S argumenty, které stěžovatelé uvádějí v ústavní stížnosti, se dostatečně vypořádalo již krajské státní zastupitelství při výkonu dohledu (str. 4 až 6 napadeného usnesení), byť jim nepřisvědčilo. Stručně lze shrnout, že řidič autobusu nejprve vykázal silně podnapilého stěžovatele z přepravy poté, co se snažil nastoupit do autobusu. Následně po zavření dveří a při rozjezdu autobusu sledoval provoz na své levé straně. Dbal tedy své zákonné povinnosti podle § 25 odst. 6 zákona o silničním provozu, kterým je řidiči hromadné dopravy uložena povinnost neohrozit řidiče vozidel jedoucích stejným směrem. Tři očití svědci vyvrátili, že by se řidič autobusu rozjel v době, kdy se poškozený dotýkal autobusu. Z podaných vysvětlení vyplynulo, že až během rozjezdu se poškozený pohnul směrem k autobusu, chytil se prostředních dveří a snažil se autobus zastavit, vzápětí však upadl na zem, v důsledku čehož autobus nadskočil a řidič okamžitě prudce zabrzdil. Není tak svévolný závěr orgánů činných v trestním řízení, že není objektivně možné, aby řidič v časovém intervalu 5 vteřin sledoval současně pravou a levou stranu autobusu, resp. současně sledoval provoz na komunikaci a chování poškozeného stojícího na zastávce. 13. Stěžovatelům lze přisvědčit, že odůvodnění odložení trestní věci policejním orgánem je spíše popisného charakteru. Nicméně při přezkumu tohoto usnesení dostály orgány činné v trestním řízení požadavku řádného odůvodnění svých usnesení. Jak okresní státní zastupitelství, tak krajské státní zastupitelství dostatečně odůvodnily, proč nebylo možné zahájit trestní stíhání. Závěr o absenci naplnění všech znaků skutkové podstaty usmrcení z nedbalosti, neboť není možno dovodit zavinění řidiče autobusu, logicky vyplývá z provedených a popsaných důkazů. Těmto úvahám nelze z ústavněprávního hlediska ničeho vytknout. 14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. května 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu