Nebylo-li datum a místo vystavení na blankosměnce při vystavení vyplněno, byl majitel oprávněn, nebylo-li mezi účastníky dohodnuto jinak, tuto podstatnou náležitost do směnky doplnit. Učinil-li tak způsobem, který odpovídá skutečnosti, doplnil-li blankosměnku datem a místem skutečného vystavení směnky, nelze mu přičítat ani hrubou nedbalost ani zlou víru ve smyslu ust. čl. I. § 10 ZSŠ. Alternativa právní věty:Námitka, že směnka byla v některém údaji vyplněna "v rozporu s dohodou", pojmově předpokládá dohodu právě o tomto údaji. Nebyla-li ohledně některé podstatné náležitosti výslovná dohoda, byl majitel směnky oprávněn tuto náležitost do směnky doplnit.

Shora označeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz č.j. 2 Sm 467/98-8 ze dne 15.12.1998 vůči žalovaným č. 1, 2 a směnečný platební rozkaz č.j. 2 Sm 466/98-8 ze dne 15.12.1998 vůči žalovaným č. 3, 4 v platnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dle odůvodnění soud prvního stupně po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazů dospěl k závěru, že námitky žalovaných nejsou důvodné. K jednotlivým námitkám žalovaných uvedl: K námitce nedostatečného označení remitenta, že označení účastníků směnečných vztahů musí být dostatečně určité, aby umožňovalo jejich identifikaci a nemusí být zcela přesné. Označení žalobkyně soud z tohoto pohledu považoval za dostatečné. K námitce, že blankosměnka musí ve svém zárodku splňovat základní náležitosti listiny jako směnky, uvedl, že obecně je přijímáno, že takovými náležitostmi jsou podpisy zavázaných osob a označení listiny jako směnky, k čemuž v tomto případě došlo. Soud prvního stupně rovněž nepovažoval za podstatné, zda v době podpisu směnek žalovanými bylo na nich uvedeno datum a místo vystavení, nebo zda tyto údaje byly doplňovány v rozporu s vyplňovacím oprávněním. Vycházel přitom z ustanovení čl. I § 10 ZSŠ, kdy je nutno pro uznání této námitky prokázat hrubou nedbalost nebo nedostatek dobré víry při nabývání směnky na straně majitele a dovodil, že nelze za hrubou nedbalost ani nedostatek dobré víry považovat počínání, kdy kromě ujednaných údajů jsou do směnky doplněny údaje potřebné k tomu, aby směnka mohla být jako řádná směnka uplatněna. Z tohoto důvodu nepovažoval soud za potřebné doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru grafologie a výslechem Ing. H., jak to žalovaní navrhovali. Pokud jde o datum splatnosti směnky doplněné na směnku, vyplývá z textu smlouvy o vyplňovacím právu směnečném a její vazbě na úvěrovou smlouvu mezi žalobkyní a společností H.P. A., spol. s r.o., podle níž splatnost úvěru byla stanovena na 31.3.1998. Výše směnečné sumy vyplývá z dokladů předložených žalobkyní. Bylo také prokázáno oprávnění osob, které dohodu o vyplňovacím právu směnečném za žalobkyni podepsaly jednat za žalobkyni. K námitce nepředložení směnky k placení, soud prvního stupně uvedl, že dle běžné rozhodovací praxe je možno směnku prezentovat i jejím předložením soudu. Tvrzení žalovaných, že od žalobkyně neobdrželi a ani obdržet neměli žádné plnění, soud neakceptoval s ohledem na důvod vystavení směnek, jímž bylo, podle úvěrové smlouvy ze dne 5.5.1997 uzavřené mezi žalobkyní a společností H.P. A., spol. s r.o., zajištění zaplacení úvěru poskytnutého této společnosti. Nepovažoval tedy za podstatné, že žalovaní nic nedostali, podstatné bylo, že k této dohodě došlo. Uvedl dále, že směnečný závazek vzniká přímo vystavením směnky. Argumentaci žalovaných o tom, že zajištění směnkami není základními právními předpisy upraveno, odmítl s ohledem na ustanovení § 269 odst. 2 obch. zák. upravujícího základní zásadu, že je povoleno vše, co není zakázáno a závazek bylo proto možno zajistit i jiným způsobem, než zákonem výslovně uvedeným. Poukázal rovněž na skutečnost, že zákon směnečný a šekový je speciálním zákonem vůči občanskému a obchodnímu zákoníku. Námitku, že směnky byly žalovanými podepsány pod nátlakem bývalého společníka společnosti H.P. A., spol. s r.o. pana H., soud neuznal, neboť nesměřovala vůči žalobkyni, ale vůči třetí osobě. Stejně tak neuznal námitku, že žalovanou částku požaduje žalobkyně duplicitně v exekučním řízení u okresního soudu, neboť s ohledem na samostatnost směnečných závazků, by bylo možno takovou námitku vznést teprve v exekučním řízení, došlo-li by k přeplacení zajištěného závazku. K námitce žalovaných o nedostatku oprávnění osob, které podepsaly za žalobkyni žalobu, uvedl, že byla provedenými důkazy vyvrácena. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když žalobkyně se práva na jejich náhradu vzdala. Proti tomuto rozsudku podali všichni žalovaní včas odvolání. Vytýkají v něm soudu prvního stupně, že se s jejich námitkami dostatečně nevypořádal. Za nejpodstatnější námitky považují námitku vyplnění směnky v rozporu s mimosměnečným ujednáním a námitku neexistence kauzy. Nesouhlasí s právním názorem soudu prvního stupně pokud jde o jeho výklad ustanovení čl.I § 10 ZSŠ. Dle jejich názoru pokud prvý majitel směnky doplňuje směnku odlišně od ujednání, postupuje tak záměrně a tedy nepochybně ve zlé víře či jde minimálně o hrubou nedbalost. Jestliže svědek P. S., zaměstnanec žalobkyně, na jednání vypověděl, že se na směnky ještě v roce 1996 datum jejich vystavení doplňovalo dodatečně, kdy při vystavení směnek tento údaj chyběl, měl se soud prvního stupně touto námitkou důkladněji zabývat a měl zadat vyhotovení znaleckého posudku, který by pravdivost tvrzení žalovaných potvrdil. Také námitka žalovaných, že žádné plnění od žalobkyně neobdrželi je podstatná. Plnění bylo poskytnuto společnosti H.P.A., spol. s r.o., přičemž vůči této společnosti je vedeno žalobkyní exekuční řízení, ve kterém se žalobkyně domáhá uspokojení neuhrazených závazků u Okresního soudu v Kroměříži. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav a vyvodil z něho i správné právní závěry. Námitky žalovaných považuje za účelové. Upozornila na to, že ze smlouvy o vyplňovacím právu směnečném vyplývá, že na směnkách chybělo pouze datum splatnosti a směnečná suma, což všichni žalovaní v dohodách svým podpisem potvrdili, považuje proto rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. Odvolací soud podle § 212 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen o.s.ř.) v souladu s částí dvanáctou Hlavou I bodem 15. zákona č. 30/2000 Sb. přezkoumal napadený rozsudek a po jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že dvěma žalobami na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 19.11.1998 se žalobkyně proti žalovaným č. 1, 2 a proti žalovaným č. 3, 4 domáhala, aby jí společně a nerozdílně zaplatili směnečné pohledávky 8 166 288,70 Kč s 6% úrokem od 2.4.1998 do zaplacení, směnečné odměny 27 220,- Kč a náklady řízení. V odůvodnění obou žalob uvedla, že dne 5.5.1997 uzavřela s žalovaným č. 1, žalovaným č. 3, smlouvu o vyplňovacím právu směnečném o způsobu a doplnění blankosměnek vystavených k zajištění závazku společnosti H.P. A., spol. s r.o., se sídlem Holešov vůči žalobkyni vzniklých na základě smlouvy o úvěru č. 97/026-828956-838 ze dne 5.5.1997. Žalované č. 2 a 4 vystavené blankosměnky avalovaly, a podepsaly i prohlášení avalisty, ve kterém s uzavřením smlouvy o vyplňovacím právu směnečném souhlasí. Společnost H.P. A.,spol. s r.o. se ocitla v prodlení se splněním svých závazků, k jejichž zajištění byly blankosměnky vystaveny, žalobkyně proto využila svého oprávnění a chybějící údaje do blankosměnek doplnila, čímž z nich učinila směnky úplné. Žalovaný č. 1 ani žalovaný č. 3 v den splatnosti směnky nezaplatili. Byli proto ještě žalobkyní vyzváni dne 12.11.1997, aby tak učinili, do podání žalob se tak nestalo. K žalobě doložila dvě směnky ze dne 5.5.1997, smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 5.5.1997, dále úvěrovou smlouvu ze dne 5.5.1997 č. 97/026-828956-838 a sestavou úvěru společnosti H.P. A. ke dni 31.3.1998. Soud prvního stupně dne 15.12.1998 směnečné platební rozkazy pod č.j.2 Sm 467/98-8 vůči žalovaným č. 1, 2 a pod č.j. 2 Sm 466/98-8 vůči žalovaným č. 3, 4 vydal a uložil jim do tří dnů žalobkyní v žalobách uplatněné částky spolu s náklady řízení ve výši 340 252,- Kč zaplatit nebo podat proti němu v téže lhůtě námitky. Proti těmto platebním rozkazům podali všichni žalovaní zcela shodné námitky. Uvedli v nich, že: Na směnkách je jako osoba oprávněná uveden neexistující subjekt a to, “Č. s., a.s., okresní pobočka v Přerově”. Při podpisu směnek žalovaným č. 1 a č. 3 chyběla jejich podstatná náležitost, datum a místo vystavení směnek. Jelikož směnky měly sice být blankosměnky, přesto již ve svém zárodku musely splňovat náležitosti listiny jako směnky, jedná se z tohoto důvodu o směnky neplatné. Směnky byly žalobkyní vyplněny v rozporu se směnečným oprávněním, neboť nedoplňovala jen směnečnou sumu a datum splatnosti, ale i další údaje - místo placení, domicil, datum a místo vystavení směnek a text ohledně vyplňovacího prohlášení. Doplněná směnečná suma přitom neodpovídá částce, kterou společnost H.P. A., spol. s r.o. dlužila ke dni 1.4.1998. Dohodu o vyplňovacím právu směnečném považují za neplatnou pro neurčitost jejího obsahu, neboť z ní není zřejmé jakým způsobem měl být doplněn termín splatnosti a směnečná suma a smlouva nebyla podepsána osobami oprávněnými za žalobkyni jednat. Směnky nebyly předloženy v den splatnosti k placení. Žalovaní žádné plnění od žalobkyně neobdrželi, ani obdržet neměli, když úvěr byl poskytnut společnosti H.P. A., spol. s r.o. Směnky proto nemají kauzu, a pokud žalobkyně uvádí, že směnky zajišťovaly závazky z úvěrové smlouvy, tak odkazují na ustanovení občanského a obchodního zákoníku, v nichž směnka mezi taxativně uvedenými zajišťovacími instituty schází. Žalovaní č.1 a 3 dále namítají, že směnka byla podepsána v tísni při absenci svobodné vůle a to, v souvislosti s ukončením účasti dalšího společníka společnosti A. spol s r.o. pana H., který po nich požadoval převzetí směnečných závazků vůči žalobci, podepsání úvěrové smlouvy a směnek. Žalovaní dále namítli, že žalobkyně uplatnila žalované částky vůči společnosti A., spol.s r.o., proti níž je již vedeno exekuční řízení. Poslední námitkou žalovaných je námitka procesní, týkající se nedoložení oprávnění osob, které žaloby na vydání směnečných platebních rozkazů za žalovanou podepsaly, za žalobkyni jednat. Navrhli směnečné platební rozkazy zrušit a přiznat žalovaným náhradu nákladů řízení. Soud prvého stupně usnesením ze dne 12.1.1998 obě věci spojil ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod sp.zn. 23 Cm 4/98. Soud prvního stupně v řízení o námitkách provedl důkaz předloženými směnkami, z nichž zjistil, že jde o vlastní směnky vystavené dne 5.5.1997 v Přerově, splatné dne 1.4.1998 u pobočky žalobkyně v Přerově, znějící každá na částku 8 166 288,70 Kč. Jednu ze směnek vystavil žalovaný č. 1, za něj ji avalovala žalovaná č. 2, druhá ze směnek vystavená žalovaným č. 3 a za něj ji avalovala žalovaná č.4. Na obou směnkách je text odkazující na smlouvu o vyplňovacím právu směnečném ze dne 5.5.1997. Dále provedl důkazy listinami a to, výpisem z obchodního rejstříku společnosti H.P. A., spol. s r.o., (dále v textu uvedena jen společnost) z něhož zjistil, že žalovaní č. 1 a 3 jsou společníky této společnosti, rozhodnutím o jmenování ze dne 18.12.1997, z něhož zjistil, že Ing. L. P. byl jmenován do funkce ředitele pobočky žalobkyně v Přerově s oprávněním jednat ve všech záležitostech týkajících se této pobočky a plnou mocí, z níž zjistil, že Ing. P. zmocnil k jednání za tuto pobočku žalobkyně JUDr. E. F. Dále provedl důkaz smlouvou o vyplňovacím právu směnečném ze dne 5.5.1997 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným č. 1 a 3, k nimž připojily podpisy žalované č. 2 a 4, z nichž zjistil, že předmětem smlouvy je ujednání o způsobu doplnění blankosměnky vystavené k zajištění závazků společnosti vůči žalobkyni z úvěrové smlouvy č. 97/026-828956-838, v nichž žalovaní č. 1 a 3 zřídili žalobkyni právo doplnit do blankosměnky směnečnou sumu a datum splatnosti v případě, se společnost ocitne v prodlení se splněním svých závazků z uvedené smlouvy, přičemž do směnečné sumy mohou být zahrnuty všechny závazky z této smlouvy. Z úvěrové smlouvy č. 97/026-828956-838 uzavřené mezi žalobkyní a společností jako dlužníkem zjistil, že dlužníku byl poskytnut krátkodobý úvěr ve výši 7 400 000,- Kč. Pod bodem 4. smlouvy bylo sjednáno, že úvěr bude poskytnut po předložení blankosměnek společníků společnosti, která je dlužníkem, včetně avalu manželky. Úvěr byl evidován na úvěrovém účtu č. 2321828956-838 a byl splatný dne 31.3.1998. Ze sestavy vybraných úvěrů společnosti zjistil, že debetní zůstatek úvěru činil 7 399 956.90 Kč a 766 322,80 Kč. Dále soud prvního stupně provedl důkaz dopisem ze dne 20.3.1997 společnosti, v němž navrhovala vyvázání P. H. z ručitelského poměru za úvěr a notářským zápisem ze dne 12.5.1997, z něhož soud zjistil, že společnost a žalobkyně uzavřeli dohodu o uznání závazku s přímou exekuční vykonatelností za úvěr č. 97/026-828956-838, přičemž případná exekuce se měla týkat nemovitostí uvedených v dohodě. Ze svědecké výpovědi P. S., zaměstnance žalobkyně, soud prvního stupně zjistil, že byl spolu s Ing. F. oprávněn podepisovat smlouvy týkající se úvěrů poskytnutých právnickým osobám. Vyjadřoval se také ke směnečné praxi žalobkyně, tyto údaje zjištěné z jeho výpovědi však soud nepovažoval pro rozhodnutí za podstatné. Důkazy navržené žalovanými, a to výslech Ing. H., který se měl vyjádřit k okolnostem, za nichž došlo k vyplnění žalobcem předložených směnek a znaleckým posudkem z oboru grafologie, neprovedl pro nedbytečnost. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k již výše zmíněným závěrům a rozhodl napadeným rozsudkem. Odvolací soud především přejímá jako správná skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně ze samotných směnek i dalších zejména listinných důkazů a v tomto směru odkazuje na věcně správné odůvodnění rozsudku. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav též v zásadě správně právně posoudil. Nad rámec toho, co již uvedl soud prvého stupně považuje, za potřebné odvolací soud uvést následující: Odvolacím důvodem žalovaných je nesprávné posouzení námitek žalovaných soudem prvního stupně a to, ohledně vyplnění směnky v rozporu s ujednáním uvedeným ve smlouvě o vyplňovacím právu směnečném a ohledně nedostatku kauzy. Pokud jde o prvý z nich, pak ten spatřují zejména v tom, že na blankosměnkách v době jejich vystavení chybělo datum a místo vystavení. Odvolací soud z data i místa vystavení uvedeného na směnkách, z data i místa uzavření smlouvy o úvěru i data a místa uzavření smluv o vyplňovacím právu směnečném a jejich obsahu, dovodil, že všechny tyto listiny ze dne 5.5.1997, které na sebe věcně navazují, byly účastníky těchto jednotlivých vztahů tohoto dne, tj. 5.5.1997 a na nich uvedeném místě, tj. v Přerově, vyhotoveny a také podepsány. Ze smlouvy o vyplňovacím právu směnečném lze dále dovodit, že v době, kdy žalovaní směnku podepsali scházel na blankosměnkách pouze údaj splatnosti a směnečná suma. Kromě toho, i v případě, kdy by bylo prokázáno, že tento údaj na směnkách scházel, se odvolací soud ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně v tom směru, že za nedostatek dobré víry či hrubou nedbalost na straně majitele nelze považovat počínání, kdy kromě ujednaných údajů jsou doplněny další údaje potřebné pro uplatnění listiny jako směnky. Také dřívější judikatura zastávala totiž názor, že “nebylo-li umluveno jinak, právo doplniti blanket, obsahuje jen právo doplnit podstatnou náležitost”. Jinak řečeno, nebylo-li datum a místo vystavení na blankosměnce při vystavení vyplněno, byl majitel oprávněn, nebylo-li mezi účastníky dohodnuto jinak, tuto podstatnou náležitost do směnky doplnit. Učinil-li tak způsobem, který odpovídal skutečnosti, doplnil-li blankosměnku datem a místem skutečného vystavení směnky, nelze mu přičítat ani hrubou nedbalost ani zlou víru ve smyslu ust. čl.I § 10 ZSŠ. Tento závěr by však platil, pokud by bylo prokázáno, že žalovanými tvrzené údaje na vystavené blankosměnce skutečně scházely. Takový závěr však z důkazů provedených soudem prvého stupně dovozovat nelze a ani případný znalecký posudek by nemohl v žádném případě zodpovědět otázky, zda datum a místo vystavení byly na směnku vyplněny před anebo po podpisu směnky. Rovněž další námitku žalovaných, totiž námitku o nedostatku kauzy, soud prvního stupně správně posoudil. Žalovaní č. 1, 3 směnky vystavili a podepsali a žalované č. 2, 4 avalovaly k zajištění závazků společnosti H.P. A., spol. s r.o. ze smlouvy o úvěru ze dne 5.5.1997, kterou tato společnost uzavřela s žalobkyní. Okolnost, že žalovaným nebylo, ani nemělo být, plněno neznamená, že směnka nemá kauzu. Kauzou směnky může být jakýkoliv hospodářský, obchodní, či jiný důvod, pro který je směnka vystavena, nikoliv jen obecně právní závazek účastníka směnečného vztahu ve vztahu k majiteli směnky. V tomto případě je tímto důvodem zajištění závazků třetí osoby žalovanými, což bylo, jak smlouvou o úvěru, tak smlouvou o vyplňovacím právu směnečném, v řízení o námitkách před soudem prvního stupně zcela jednoznačně prokázáno. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Žalovaní nebyli v odvolacím řízení úspěšní a žalobkyně se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdala. Odvolací soud proto rozhodl (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.), že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.