V těch případech, kdy při aplikaci ust. § 98 o.s.ř. nejde o vzájemný návrh, ale jen o procesní obranu, pak ve vztahu k této obraně, která nemá povahu návrhu na zahájení řízení a k níž se tedy také nemohou přimykat následky spojené se zahájením řízení, není důvodu zabývat se otázkou případné překážky zahájeného řízení.

Shora označeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 392 174,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 1. 10. 1994 do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši 5 297,- Kč (odst. I. výroku) a dále zamítl žalobu žalobce do částky 98 970,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 1. 10. 1994 do zaplacení a v části převyšující 16% úrok z prodlení z částky 392 174,- Kč od 1. 10. 1994 do zaplacení (odst. II. výroku). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že posoudil tvrzený nárok žalobce jako škodu vzniklou mu protiprávním jednáním žalovaného, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dle ustanovení § 420 ObčZ částku ve výši 392 174,- Kč a 16% úrok z prodlení od 1. 10. 1994 do zaplacení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Soud prvého stupně na základě rozsáhlého dokazování vzal za prokázané, že žalovaný posekal žalobci ječmen z výměry 42,34 ha, když hektarový výnos určil úvahou dle ustanovení § 136 o.s.ř. jako průměr mezi průměrnými výnosy ječmene v okrese Šumperk ve výši 3,705 t ječmene jarního. Poněvadž v rozhodné době byl tento druh ječmene vykupován za cenu 2 500,- Kč za 1 t, pak výše škody vzniklá žalobci představuje částku 392 174,- Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný zavázán. Žalovaným k důkazu navržené vážní lístky vyplněné pracovníky žalovaného, jež měly podle něj svědčit o množství a kvalitě sklizeného ječmene, nepovažoval soud prvého stupně za věrohodné, když žalovaný neměl žádný důvod zaznamenat žalobci skutečně sklizené množství obilí. Rovněž cenu sklizeného obilí nebylo možno zjistit znaleckým dokazováním, protože ani znalec nemůže jednoznačně určit, kolik ječmene a jaké kvality bylo skutečně sklizeno. Do částky 98 970,- Kč s 17% úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta, když žalobce neprokázal jím tvrzený výnos ječmene z 1 ha ani, že se jednalo o ječmen sladovnický. Pokud se dále jedná o žalovaným uplatněný vzájemný návrh ze dne 9. 3. 1998 proti žalobci na zaplacení částky 643 969,- Kč s příslušenstvím, pak soud prvého stupně jej vyloučil k samostatnému řízení a postoupení Okresnímu soudu v Jeseníku. Podání žalovaného ze dne 30. 3. 1998 (kterým žalovaný navrhl tutéž svou pohledávku k započtení proti pohledávce žalobce do výše, jež bude jako pohledávka žalobce v řízení zjištěna), posoudil soud prvého stupně jako vzájemný návrh mající charakter obrany proti návrhu žalobce podle § 98 věta druhá o.s.ř. a o tomto návrhu pak již v dané věci nejednal, když žalovaný tuto svou pohledávku již uplatnil jako vzájemný návrh podáním ze dne 9. 3. 1998, (o kterém nebylo dosud věcně příslušným soudem rozhodnuto) a proto překážka věci zahájené bránila soudu prvého stupně zabývat se pohledávkou žalovaného uplatněnou vzájemným návrhem majícím charakter obrany proti návrhu žalobce. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že soud prvého stupně porušil jeho procesní práva tím, že ačkoliv se žalovaný ze svolaného jednání před soudem prvého stupně omluvil a JUDr. M. byl v rozhodné době nemocen, (když současně nebyl žalovaným zmocněn jednat pro nedostatek plné moci), věc projednal a ve věci rozhodl, aniž by byl navíc ke dni vydání rozsudku znám okruh účastníků řízení. Dále namítal, že soud prvého stupně neprovedl důkazy, jež žalovaný navrhoval a v konečném důsledku proto nedošlo k náležitému objasnění celé věci. Soud prvního stupně dle odvolatele se dostatečně nevypořádal s jeho námitkou neplatnosti nájemní smlouvy, kterou ohledně pozemků, jichž se spor týká, uzavřel žalobce s Pozemkovým fondem, ačkoli se jednalo o pozemky individuálních vlastníků a jejich oprávněným uživatelem byl žalovaný podle smlouvy s J. J. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně, že nevyslechl žalovaného jako účastníka řízení, nevyslechl svědka S. (pracovníka Č. p., jež mohl podat nezávislou zprávu o stavu porostů, který porosty pojistil na výnos), nevyslechl svědkyni A. S. (ekonoma žalovaného k evidenci množství sklizeného ječmene, k vedení účetnictví a k podávání statistických zpráv), nezapočítal kompenzační návrh podaný žalovaným a porušil další i věcná práva žalovaného. Odvolatel má zato, že soud prvého stupně pochybil, pokud nevzal za věrohodné vážní lístky, jež měly svědčit o množství a kvalitě ječmene, jež sklidil žalovaný na úkor žalobce. Za tímto účelem k prokázání věrohodnosti evidence žalovaného navrhl důkaz výslechem celkem 17 svědků. Odvolatel se domáhal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně v odvoláním napadené části, to je odst. I. výroku změnil a žalobu směřující vůči žalovanému v plném rozsahu zamítl. Ve svém vyjádření k odvolání žalovaného žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvého stupně v odvoláním napadené části (to je v odstavci I. výroku) s tím, že ze strany soudu prvého stupně nedošlo při projednávání věci a jejím rozhodování k porušení žádných procesních předpisů. Žalovanému bylo dáno dostatek možnosti k uplatnění všech námitek. Zástupce žalovaného Ing. Š. za dobu trvání celého soudního sporu se ani jednou osobně jednání nezúčastnil. Při jednání před soudem prvého stupně dne 8. 9. 1999 byl přítomen zástupce žalovaného K. Š., který byl jeho statutárním orgánem a pokud nevyužil své možnosti k zastupování družstva, tak tato chyba jde na vrub žalovaného a nikoliv soudu. Pokud se dále jedná o obsáhlá tvrzení žalovaného o neplatnosti nájemní smlouvy mezi žalobcem a Pozemkovým fondem ČR, pak spor o určení neplatnosti této smlouvy žalovaný prohrál. Podle názoru žalobce však otázka platnosti předmětných nájemních smluv není pro danou věc rozhodující, když za stěžejní je třeba považovat skutečnost, že žalovaný sklidil obilí, které nezasel. Rovněž výtka žalovaného, že soud prvého stupně pochyboval o věrohodnosti vážních lístků je nedůvodná, když žalobce tvrdí, že žalovaný s těmito vážními lístky může libovolně manipulovat. Nemusí totiž předložit veškeré vážní lístky, jež má k dispozici a tímto způsobem pak jednoduše může výrazně snížit výnos. Žalobce pak jméno soudního znalce Ing. B. získal ze seznamu vedeného soudem a pokud se jedná o žalovaným navržené svědectví pracovníka pojišťovny Ing. S., tak tento nemůže mít vědomosti o výnosech obilí v roce 1994, neboť v této době neměl žalobce žádnou smlouvu s pojišťovnou uzavřenou. Žalovaným navržení svědci jsou jeho zaměstnanci a jsou na něm závislí. Pro názornost, když žalobce osádky kombajnu při sklizni z pole vyháněl a oni skutečně odjet chtěli, tak Š. pohrozil, že pokud odejdou, mohou si ihned přijít pro razítko a že tím u žalovaného skončí. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně v odvoláním napadené části potvrdil a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvého stupně ve smyslu ustanovení části 12. zákona č. 30/2000 Sb. hlavy první článku 15 (podle kterého po novelizaci o.s.ř. k 1. 1. 2001 odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů) a § 206 a § 212 o.s.ř. v odvoláním napadené části, to je ve vztahu k odstavci I. výroku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nelze upřít důvodnosti. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u Krajského obchodního soudu v Ostravě dne 9. 11. 1994 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 721 251,80 Kč s 17% úroky od 1. 10. 1994 do zaplacení. Podle skutkových tvrzení žaloby pronajal Pozemkový fond ČR žalobci podle smlouvy z 15. 2. 1994 s účinností od 1. 10. 1993 k zemědělskému využití pozemky v k.ú. Kobylá o celkové výměře 42,34 ha. Tyto pozemky žalobce zemědělsky obdělal a zasel ječmenem. Žalovaný neoprávněně úrodu na těchto pozemcích žalobce sklidil a tím se bezdůvodně obohatil na úkor žalobce v částce 230 107,80 Kč. Na uvedené výměře žalobce mohl v průměru sklidit 40 q obilí z 1 ha, když za 1 q měl zabezpečen odbyt za 290,- Kč. Tím žalobci vznikla další škoda ve výši 491 144,- Kč. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když nejprve ve svém vyjádření učiněném před soudem prvého stupně dne 14. 11. 1997 namítal, že mu není známo, ze kterých konkrétních pozemků by měl žalobci obilí sklidit. Ve svém vyjádření ze dne 6. 3. 1998 pak namítal, že žádné obilí na pozemcích pronajatých žalobci neposekal. Poté ve svém vyjádření ze dne 9. 3. 1998 uplatnil pohledávku k započtení a vzájemný návrh, když v dalších svých procesních návrzích namítal, že žalobce zasel obilí na pozemcích, které nebyly v jeho vlastnictví a žalobci tudíž nesvědčí aktivní legitimace k vedení daného sporu. Pokud jde o vzájemnou pohledávku žalovaného, žalovaný ve svém podání ze dne 9. 3. 1998 tvrdil, že v říjnu a listopadu 1993 provedl na předmětných pozemcích zemědělské práce včetně zasetí ozimé pšenice. V březnu 1994 pak dále provedl přihnojení a ošetření trvalých travních porostů pastvin a předseťovou přípravu, zasetí jarního ječmene a ošetření po zasetí s následným postřikem proti plevelům. Teprve po provedení těchto prací se žalovaný od žalobce dozvěděl, že tento má uzavřenou nájemní smlouvu rovněž i na pozemky, na kterých žalovaný provedl shora uvedené práce. Žalobce žalovanému oznámil, že porosty pšenice a ječmene zaseté žalovaným sklidí, což následně provedl a žalovanému tak vznikla jednáním žalobce škoda. Žalobce dále žalovanému způsobil v letech 1995 - 1997 další škodu, neboť v těchto letech sklidil porosty z pozemků členů družstva. Škoda způsobená žalovanému činí 643 969,- Kč. Jelikož žalobce jako první sklidil obilí, které nezasel a oproti tomu následně sklidil žalovaný ječmen, který zasil žalobce z výměry asi 20,3 ha o množství 319,2 q, má zato, že by návrh žalobce měl být zamítnut a naopak žalobce by měl být uznán povinným k zaplacení částky ve výši 643 969,- Kč s příslušenstvím žalovanému. Usnesením ze dne 17. 3. 1998 vyloučil soud prvého stupně vzájemný návrh žalovaného proti žalobci k samostatnému řízení. Podáním ze dne 30. 3. 1998 pak dále žalovaný vzal vzájemný návrh ze dne 9. 3. 1998 zpět, avšak současně navrhl, aby soud prvého stupně k návrhu žalobce na zaplacení škody započítal pohledávku žalovaného za žalobcem z částky 643 969,- Kč s příslušenstvím takovou část, která bude soudem po provedení všech navržených důkazů jako škoda žalobce zjištěná. Soud prvního stupně k důkazu provedl výslech žalobce, svědků, přečetl listiny a učinil skutková zjištění tak, jak jsou uvedena v písemném vyhotovení napadeného rozsudku a poté rozhodl dne 16. 9. 1999 napadeným rozsudkem tak, jak je shora uvedeno. Základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvého stupně podle ustanovení § 213 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvého stupně, to má umožnit odvolacímu soudu, aby na základě doplnění dokazování mohl dojít k vlastnímu zjištění skutkového stavu, které může být případně odlišné od skutkových zjištění soudu prvého stupně. Přitom však musí odvolací soud vždy dbát zásady, že nesmí soud prvního stupně nahrazovat a zbavovat tím účastníka možnosti domáhat se přezkoumání skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně. Odvolací soud nejprve konstatuje, že odvoláním žalovaného nebyl napaden odstavec II. výroku o částečném zastavení řízení ve výši 98 970,- Kč s příslušenstvím. V tomto rozsahu již proto nabyl rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě právní moci dle ustanovení § 159 odst. 1 o.s.ř. a není již tedy otevřen k přezkumu odvolacím soudem. Jak je již shora uvedeno, soud prvého stupně uzavřel věc s tím, že žalovaný způsobil žalobci škodu ve výši 392 174,- Kč, když žalobci sklidil obilí, které zasel žalobce a škoda pak představuje částku za neoprávněně sklizené obilí z výměry 42,34 ha při výnosu 3,705 t z 1 ha a ceně 2 500,- Kč za 1 t. Úrok z prodlení byl pak stanoven podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Vzájemný návrh žalovaného ze dne 9. 3. 1998 pak soud prvého stupně vyloučil k samostatnému řízení a pokud žalovaný podáním ze dne 30. 3. 1998 navrhl tutéž svoji pohledávku k započtení proti pohledávce žalobce, pak tento úkon posoudil jako vzájemný návrh mající charakter obrany dle ustanovení § 98 věta druhá o.s.ř., o kterém soud prvého stupně nejednal, neboť z důvodu vyloučení návrhu žalovaného ze dne 9. 3. 1998 k samostatnému řízení zde nastala překážka litispendence (řízení ve věci zahájené), jež bránila tomu, aby se soud tvrzenou pohledávkou žalovaného zabýval. Odvolací soud se se závěry soudu prvého stupně vztahujícími se ke vzájemnému návrhu a námitce započtení žalovaného neztotožňuje a pouze tuto odvolací námitku považuje za důvodnou. Podle ustanovení § 97 o.s.ř. může žalovaný za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. Vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věcí. Na vzájemný návrh se pak použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a zpětvzetí. Podle ustanovení § 98 o.s.ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co žádá žalobce, protože jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. Soud prvého stupně spatřoval nemožnost projednání námitky započtení žalovaného (ze dne 30. 3. 1998) vůči uplatněnému nároku žalobce na náhradu škody ve skutečnosti, že je zde dána překážka litispendence dle § 83 o.s.ř., když vzájemný návrh žalovaného vůči žalobci (ze dne 9. 3. 1998) na zaplacení částky 643 969,- Kč s příslušenstvím byl vyloučen k samostatnému řízení a postoupen Okresnímu soudu v Jeseníku. Tato překážka litispendence dle názoru soudu prvého stupně zabránila přihlížet k obraně žalovaného proti návrhu dle § 98 o.s.ř. Soud prvého stupně pochybil, když důsledně nerozlišil jednotlivé právní instituty zmiňované právě v ustanovení§ 97 a § 98 o.s.ř. Vzájemný návrh, o kterém se zmiňuje jak ustanovení § 97 o.s.ř., tak i ustanovení § 98 o.s.ř. má atributy jak procesní tak i hmotněprávní z hlediska následků návrhu na zahájení řízení. Z procesního hlediska se tak i ke vzájemnému návrhu váže úprava obsažená v ustanovení § 83 o.s.ř. pojednávající o překážce litispendence. Je však třeba si současně uvědomit, že ustanovení § 98 o.s.ř. obsahuje mimo jiné dva právní instituty, jednak již zmíněný “vzájemný návrh”, jednak “uplatnění pohledávky k započtení”. Koncepce zmíněného ustanovení totiž předpokládá, že uplatnění pohledávky k započtení žalovaným v řízení proti žalobci může být považováno za vzájemný návrh jen tehdy, pokud žalovaný navrhuje, aby mu bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak jde pouze o (procesní) obranu žalovaného proti návrhu žalobce. K tomu, aby bylo možno i uplatnění pohledávky žalovaného vůči žalobci k započtení považovat za vzájemný návrh se všemi s tím spojenými důsledky (včetně možné překážky litispendence ve smyslu ustanovení § 83 o.s.ř.), je především třeba, aby žalovaný uplatnil svoji (jinak započítatelnou) pohledávku k započtení (to znamená v podstatě uznat tvrzený nárok žalobce jako nepochybný) a současně navrhl, aby mu bylo přisouzeno více než co uplatnil žalobce. Pokud oba tyto předpoklady nejsou splněny v celém rozsahu, není možné projev žalovaného, kterým uplatňuje svoji pohledávku k započtení považovat za vzájemný návrh tak, jak je to uvažováno ustanovením § 98 o.s.ř. Tak tomu bude především tehdy, nepožaduje-li žalovaný, aby mu bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce, a to bez ohledu na samotnou celkovou výši pohledávky žalovaného (rozhodná totiž z uvažovaného hlediska je právě výše žalovaným požadovaného přísudku a nikoliv výše jeho pohledávky, tzn. že za rozhodující se považuje procesní návrh žalovaného). V tomto případě má uplatnění pohledávky povahu procesní obrany žalovaného proti žalobě, obdobné námitce promlčení, námitce zaplacení dluhu apod. Soud se proto musí nejprve zabývat otázkou důvodnosti pohledávky uplatněné žalobou a teprve v případě zjištění její opodstatněnosti posuzuje i otázku přípustnosti navrhovaného započtení. Odlišnost případů, kdy uplatněný návrh ze započtení bude posuzován při splnění zákonných předpokladů jako vzájemný návrh od případů, kdy takové uplatnění pohledávky k započtení bude jen obranou proti návrhu, se projeví např. tak, že v případě, kdy žalovaný nebude požadovat při uplatnění své pohledávky vůči žalobci, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce (a tedy půjde jen o procesní obranu žalovaného) a pokud by soud shledal důvodnou pouze protipohledávku žalovaného, musí vlastní návrh zamítnout, když jej shledal nedůvodným, přičemž o protipohledávce rozhodovat nebude. Je tedy zřejmé, že v těch případech, kdy při aplikaci ustanovení § 98 o.s.ř. nepůjde o vzájemný návrh, ale jen o procesní obranu, pak ve vztahu k této obraně, která jak bylo vyloženo, nemá povahu návrhu na zahájení řízení a k níž se tedy také nemohou přimykat následky spojené se zahájením řízení, není důvodu zabývat se otázkou případné překážky zahájeného řízení (srovnej rozhodnutí NS ČR, 2 Cdon 1506/96 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí podle Rc 21/99). Z výše uvedeného tedy vyplývá závěr, že námitku započtení, která představuje ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. jen obranu proti žalobě, lze uplatnit bez ohledu na to, že pohledávka namítaná k započtení je předmětem jiného řízení před soudem. Podle obsahu spisu je v dané věci nepochybné, že žalobce uplatňuje svůj nárok na zaplacení žalované částky jako náhrady škody způsobené mu žalovaným sklizením obilí žalobce, podle zásady, že nikdo není oprávněn sklízet to, co nezasel. Ve svém podání ze dne 9. 3. 1998 označeném jako vzájemný návrh žalovaný ovšem tvrdí, že vzniku žalobcem tvrzené škody předcházelo jednání žalobce, který zase žalovanému sklidil jeho obilí, čímž zase na straně žalovaného vznikla škoda. I když soud prvního stupně tento návrh posoudil jako vzájemný návrh a usnesením ze dne 17. 3. 1998 jej vyloučil k samostatnému řízení, tak dalším podáním ze dne 30. 3. 1998 žalovaný zcela jednoznačně vznesl vůči návrhu žalobce námitku započtení dle § 98 o.s.ř. Za této situace bylo proto povinností soudu prvého stupně se touto námitkou žalovaného zabývat, v daném řízení ji projednat a posoudit její důvodnost, a to bez ohledu na to, že je pohledávka namítaná k započtení již předmětem jiného řízení (když tvrzený nárok žalovaného byl již vyloučen k samostatnému řízení). Takto však soud prvého stupně nepostupoval, námitku započtení vznesenou žalovaným neprojednal a důkazy, které k prokázání této své procesní obrany žalovaný navrhl, neprovedl. K dalším odvolacím námitkám žalovaného je třeba uvést následující. Podle obsahu spisu byli účastníci řízení a jejich právní zástupci k jednání soudu prvého stupně svolaném na 8. 9. 1999 řádně obesláni. Zástupci žalovaného bylo předvolání k jednání doručeno náhradním doručením dle § 46 odst. 2 o.s.ř. dne 17. 8. 1999. Pokud se jedná o omluvu předsedy družstva žalovaného Ing. Š. ze dne 6. 9. 1999 (že si dne 6. 8. 1999 způsobil úraz), tak z podání nevyplývá, že by Ing. Š. trval na své osobní účasti při jednání. Ostatně podle protokolu o jednání byl tomuto jednání přítomen druhý statutární zástupce žalovaného K. Š., který byl rovněž k důkazu vyslechnut. Soud prvého stupně tedy nepochybil, pokud dne 8. 9. 1999 ve věci jednal. Žalovaným dále namítaný okruh účastníků řízení byl již vymezen rozhodnutími soudu prvého stupně o nepřipuštění vstupu dalších (i vedlejších) účastníků do řízení ze dne 26. 5. 1998 č.j. 12 Cm 1685/95-134, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci dne 25. 1. 1999 pod č.j. 4 Cmo 959/98-144, dále rozhodnutím ze dne 9. 4. 1999, č.j. 12 Cm 1685/95-189, o kterém Vrchní soud v Olomouci rozhodl dne 3. 6. 1999 pod č.j. 4 Cmo 444/99-199, dále rozhodnutím ze dne 7. 9. 1999 č.j. 12 Cm 1685/95-234, o kterém bylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto dne 9. 12. 1999, pod č.j. 4 Cmo 968/99-288. O ústavní stížnosti ve vztahu k okruhu účastníků řízení rozhodoval ústavní soud dne 31. 10. 2000 pod č.j. I ÚS 489/99. Odvolací soud dospívá k závěru, že soud prvého stupně ve věci rozhodoval ve vztahu ke všem účastníkům řízení a k vytýkanému procesnímu pochybení tedy nedošlo. Další odvolací námitka žalovaného směřovala do problematiky vlastnických a nájemních vztahů k pozemkům, na nichž bylo obilí zaseto a sklizeno, když žalovaný má zato, že s těmito jeho námitkami se soud prvního stupně měl vypořádat. Odvolací soud zastává názor, že námitky týkající se vlastnictví pozemků a platnosti či neplatnosti nájemních smluv jsou z hlediska předmětu řízení právně bezvýznamné. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvého stupně ve vztahu k předmětu řízení provedl rozsáhlé dokazování a skutkový stav věci byl ve vztahu k tvrzenému nároku žalobce objasněn dostatečně, a proto další návrhy žalovaného na rozsáhlé dokazování zejména ve vztahu k evidenci množství sklizeného ječmene, k vedení účetnictví žalovaného a k podávání statistických zpráv (návrhem na výslech dalších 18 svědků a dalších listinných důkazů) tak, jak je navrhl žalovaný ve svém odvolání, považuje odvolací soud v daném stadiu řízení za nadbytečné a nehospodárné. Rozsáhlé dokazování ve vztahu ke zjištění a objasnění množství, kvality a ceny sklizeného obilí žalovaným již provedeno bylo a další rozsáhlé dokazování se ve vztahu k nově navrženým důkazům jeví za neúčelné. Jelikož je však třeba zabývat se kompenzační námitkou žalovaného a v tomto směru provést navržené důkazy, dospěl odvolací soud k závěru, že dosud nejsou dány podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného rozhodnutí, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně v odvoláním napadené části, to je v odstavci I. výroku zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí dle ustanovení § 221 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. V dalším řízení se soud prvého stupně bude především zabývat námitkou započtení vznesenou žalovaným dne 30. 3. 1998 dle § 98 o.s.ř. Soud prvého stupně proto vyzve žalovaného k předložení listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 5 a § 120 o.s.ř. k prokázání důvodnosti vznesené námitky. Soud prvého stupně provede dokazování ve smyslu ustanovení § 120 a násl. o.s.ř., vyhodnotí důkazy podle své úvahy dle ustanovení § 132 o.s.ř. a ve věci opětovně rozhodne. V novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně rovněž ve smyslu ustanovení § 224 odst. 3 o.s.ř. o nákladech řízení. Vzhledem ke změně zákona č. 436/1991 Sb. o některých opatření v soudnictví, o volbách přísedících a jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudu ČR provedené zákonem č. 215/2000 Sb. vrátil odvolací soud tuto věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě (čl. II. bod 1 zákona č. 215/2000 Sb.).