Lhůty upravené v ustanovení § 801 občanského zákoníku pro placení pojistného lze dohodou účastníků pouze prodloužit, nikoli zkrátit. Poznámka: NS ČR 32 Odo 180/2002

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 217.473,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 98.479,- Kč a náklady řízení 15.072,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). Ohledně částky 35.817,- Kč řízení zastavil (odstavec II. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalobkyně původně po žalovaném požadovala zaplacení částky celkem 401.769,- Kč, která byla složena z dlužného pojistného za rok 1993 ve výši 85.817,- Kč, z poplatku za prodlení s placením pojistného za rok 1993 ve výši 39.709,- Kč, z pojistného od 1.1.1994 do 31.5.1994 ve výši 217.473,- Kč a z poplatku za prodlení s placením pojistného za rok 1994 ve výši 58.770,- Kč. Sporným mezi účastníky zůstalo pojistné za období od 1.1.1994 do 31.5.1994 ve výši 217.473,- Kč a poplatek z prodlení za prodlení s placením pojistného za rok 1994 ve výší 58.770,- Kč, když žalovaný pojistné za rok 1993 včetně poplatku z prodlení uznal a pojistné za toto období zaplatil. Zatímco žalobce uvedl, že pojištění zaniklo dne 31.5.1994 podle § 801 obč.zák., žalovaný tvrdil, že pojištění zaniklo 31.12.1993 v souladu s oddílem III., č1.5 odst. 1 pojistné smlouvy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dle ust. § 801 obč.zák. lze lhůtu pro zánik pojištění dohodou účastníků prodloužit, nikoliv zkrátit, neboť z povahy tohoto ustanovení (věty za středníkem) vyplývá, že se lze od něj odchýlit jen sjednáním delších výpovědních lhůt. Ujednání oddílu III., č1.5 odst. 1 pojistné smlouvy posoudil jako absolutně neplatné pro rozpor s ust. § 801 obč.zák.. V ostatních částech shledal pojistnou smlouvu platnou, neboť ve smyslu ust. § 41 obč.zák. lze odst. l, č1.5, oddílu III. oddělit od ostatního obsahu smlouvy, protože nešlo o podstatnou náležitost smlouvy, bez níž by smlouva byla neplatná v celém rozsahu. Uvedl, že žalovaný sám fakticky nepovažoval pojištění za ukončené k 31.12.1993, o čemž svědčila skutečnost, že v průběhu roku 1994 uplatnil u žalobkyně své právo na plnění dle této pojistné smlouvy za pojistnou událost č. PU 94-00054, která nastala dne 18.1.1994. Pojištění dle pojistné smlouvy proto zaniklo ve smyslu ust. § 801 obč.zák. dne 31.5.1994 a podle oddílu III., č1.5, odst. 4 pojistné smlouvy má pojišťovna právo na pojistné za dobu do zániku pojištění. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení pojistného za období od 1.1.1994 do 31.5.1994 ve výši 217.473,- Kč a dle oddílu III., č1.2, odst. 3 pojistné smlouvy na zaplacení poplatku z prodlení ve výši 0,05 z dlužné částky za každý den prodlení, který se žalovaný zavázal platit počínaje desátým dnem po splatnosti pojistného. Na ujednání o placení poplatku z prodlení pohlížel soud prvního stupně jako na ujednání o smluvní pokutě ve smyslu ust. § 544 obč.zák.. Jelikož žalobkyně prokázala, že se žalovaný s placením pojistného dostal do prodlení, za období od 1.1.1994 do 31.5.1994 přiznal soud žalobkyni právo na tento poplatek z prodlení vyčíslený částkou 58.770,- Kč. Poplatek z prodlení za prodlení s placením pojistného za rok 1993 v částce 39.707,- Kč žalovaný uznal, proto soud žalovaného k zaplacení tohoto poplatku z prodlení rovněž zavázal. 0 náhradě nákladů řízení soud prvního stupně podle § 142 odst.l o.s.ř. rozhodl tak, že je povinen tyto náklady ve výši Kč 15.072,- (za zaplacený soudní poplatek) zaplatit žalobkyni žalovaný. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a to, do odstavce I. výroku rozsudku. Vytýká v něm soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci spočívající v nesprávném výkladu ust. § 801 obč.zák. ve vztahu k odst. l, č1.5, oddílu III. pojistné smlouvy. Podle názoru žalovaného občanský zákoník nestanoví, kdy se v pojistné smlouvě lze odchýlit od ustanovení občanské zákoníku s odkazem na § 2 odst. 3 obč.zák.. Má za to, že ust. § 801 obč.zák. není ustanovením kogentním, ale dispozitivním, a nemůže být proto považována za dispozitivní pouze jeho část, která je výhodná jen pro jednoho účastníka a nevýhodná pro druhého účastníka smluvního vztahu. Jestliže účastníci smlouvy dali v rámci svého individuálního rozhodování přednost smluvnímu ujednání ve věci zániku pojištění, nelze toto ujednání považovat za neplatné pro rozpor s dispozitivním ust. § 801 obč.zák.. Současně namítl, že ani výše uplatňovaného pojištění za období od 1.1.1994 do 31.5.1994 neodpovídá poměrné výši pojištění. Navrhl aby odvolací soud napadený rozsudek v odst. I. výroku změnil, žalobu žalobkyně zamítl a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů. Pro případ, že by odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, navrhl, aby bylo připuštěno dovolání k posouzení otázky, zda ust. § 801 obč.zák. je ustanovením dispozitivním v obou směrech, tedy, zda se týká možného prodloužení i zkrácení zákonné lhůty. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Odvolací soud podle § 206, § 212 o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen o.s.ř.), v souladu s částí dvanáctou Hlavou první bodem 15. zákona č. 30/2000 Sb., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a po jednání ve věci (§ 214 o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou ze dne 30.11.1995 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení dlužného pojistného ve výši 303.290,- Kč, poplatku z prodlení z jednotlivých splátek pojistného ve výši 98.479,- Kč a náhrady nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 16.072,- Kč. V odůvodnění žaloby tvrdila, že žalovaný uzavřel s žalobkynípojistnou smlouvou č. 78100010-16 ze dne 8.1.1992 s účinností od 9.1.1992. Pojistné z této smlouvy pro rok 1993 bylo stanoveno ve výši 286.759,- Kč splatné ve čtyřech splátkách k 28.2., 31.5., 30.9. a 30.11.1993. Žalovaný uznává závazek hradit pojistné, ale zaplatil pouze první, druhou a část třetí splátky. Žalovaný sjednané pojistné v plné výši nezaplatil, došlo proto podle § 801 obč.zák. k zániku pojistné smlouvy. Dle ust. § 803 odst. 1 obč.zák. a bodu 4 a 5 odd.III pojistné smlouvy má žalobkyně právo na pojistné do zániku pojištění a právo na poplatek z prodlení s placením pojistného ve výši 0,05 z dlužné částky za každý den prodlení, počínaje desátým dnem splatnosti jednotlivých splátek pojistného. Podáním ze dne 6.5.1998 žalobkyně vzala žalobu ve výši 50.000,- Kč zpět, protože žalovaný po podání žaloby tuto částku uhradil. Soud prvního stupně usnesením č.j. 21 Cm 1623/95-28 ze dne 19.5.1998 v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil a žalobkyni vrátil část soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč. Ohledně částky 351.796,- Kč pod č.j. 21 Cm 1623/95-29 vydal platební rozkaz dne 19.5.1998, proti kterému podal žalovaný odpor. Soud prvního stupně věc projednal, žalovaný při jednání dne 9.9.1998 nárok žalobkyně na zaplacení pojistného včetně nároku na poplatek z prodlení za rok 1993 uznal a současně namítl, že pojištění dle pojistné smlouvy zaniklo k 31.12.1993. Žalobkyně k namítanému zániku pojistné smlouvy uvedla, že splatnost pojistného za rok 1993 byla určena dnem poslední splátky, tj. 30.11.1993, od tohoto data je třeba počítat óti měsíční lhůtu stanovenou v ust. § 801 obč.zák., pojištění proto zaniklo dne 31.5.1994. Za toto období je žalovaný povinen zaplatit poměrnou část pojistného roku 1994 ve výši 217.473,- Kč a poplatek z prodlení 50.770,- Kč. Protože pohledávka žalobkyně ve výši 35.817,- Kč byla dne 25.8.1998 žalovaným zaplacena, navrhla v této části řízení zastavit a rozhodnout o zbytku pojistného ve výši 217.473,- Kč a poplatku z prodlení v částce 98.479,- Kč. Soud prvního stupně poté, kdy provedl důkaz pojistnou smlouvou č. 78100010-16 rozhodl napadeným rozsudkem. Podle ust. § 796 odst. 1, 2 obč.zák. mimo jiné platí, že ten, kdo s pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu, je povinen platit pojistné za dohodnutá pojistná období (běžné pojistné). Nebylo-li dohodnuto jinak, je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období. Podle ust. § 801 obč.zák. pojištění zanikne rovněž tím, že pojistné za první pojistné období nebo jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců anebo pojistné za další pojistné období nebylo zaplaceno do šesti měsíců od jeho splatnosti; tyto lhůty lze dohodou prodloužit. Pojištění zanikne uplynutím příslušné lhůty. Totéž platí, byla-li zaplacena jen část pojistného. Odvolací soud zopakoval důkaz pojistnou smlouvou č. 78100010-16 uzavřenou mezi účastníky dne 8.1.1992 z níž zjistil, že žalovaný byl povinen platit žalobkyni roční pojistné ve čtyřech splátkách splatných do 28.2., 31.5., 31.8. a 30.11. příslušného kalendářního roku a v případě prodlení s placením pojistného poplatek z prodlení ve výši 0,05 z dlužné částky za každý den prodlení, počínaje desátým dnem od splatnosti pojistného (oddíl III., č1.2 odst. 2,3) V oddíle III. č1.5, odst. 1 byl sjednán zánik pojištění takto: "Ujednává se, že pojištění zanikne 31.12. daného kalendářního roku, pokud roční pojistné nebylo zaplaceno do tohoto data. Totéž platí, byla-li zaplacena jen část pojistného". Odvolacím důvodem žalovaného je nesprávné právní posouzení věci spočívající v nesprávné aplikaci ustanovení § 801 obč.zák.. Podle názoru odvolacího soudu však z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že lhůtu pro zánik pojištění lze dohodou jen prodloužit a nikoliv zkrátit. Nelze přisvědčit názoru žalovaného v tom směru, že by toto ustanovení bylo koncipováno v neprospěch jedné strany vztahu z pojistné smlouvy a to, pojištěného, ale naopak v jeho prospěch. Poskytuje totiž pojištěnému ochranu tím, že se mu dostane pojistného plnění po stanovenou dobu i v případě, že pojistné není zaplaceno. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který zjištěný skutkový stav správně právně posoudil a v tomto směru odkazuje na věcně správné odůvodnění rozsudku. Pokud dalším odvolacím důvodem bylo tvrzení žalovaného, že výše uplatňovaného pojistného za období od 1.1.1994 do 31.5.1994 neodpovídá poměrné výši pojištění, pak je třeba k tomu uvést, že toto nekonkrétní tvrzení žalovaný před odvolacím soudem nijak neupřesnil a nenavrhl k němu žádné důkazy, odvolací soud je proto považoval za tvrzení, jež prokázáno nebylo a tuto odvolací námitku za nedůvodnou. S ohledem na shora uvedené, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jako věcně správný, podle š 219 o.s.ř., potvrdil. Žalovaný před vyhlášením rozsudku odvolacím soudem ústně do protokolu navrhl připuštění možnosti dovolání k posouzení právní otázky, zda lze dohodou zkrátit lhůty uvedené v ust. § 801 obč.zák., a protože jde o posouzení otázky zásadního právního významu, odvolací soud v této věci dovolání připustil (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně, která byla v odvolacím řízení úspěšná, se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.).