Vznikne-li zaměstnanci po skončení pracovního poměru povinnost vrátit zaměstnanecké akcie (ust. § 158 odst. 4 ObchZ ve znění účinném do 31. 12. 2000), které existují v podobě zaknihovaných cenných papírů a společnosti povinnost zaplatit za tyto akcie určitou cenu a zaměstnanec odmítá svou povinnost splnit dobrovolně, může se společnost domoci splnění povinnosti zaměstnance pouze žalobou na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu akcií, neboť k převodu zaknihovaných cenných papírů dochází podle ust. § 17 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb. registrací tohoto převodu, přičemž k příkazu k registraci je třeba doložit doklad o změně osoby majitele cenného papíru, kterým v tomto případě může být jedině tato smlouva.

Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl návrh, aby žalovaný vrátil žalobci 11 ks zaměstnaneckých akcií oproti zaplacení částky 3 300,- Kč. Soud prvního stupně sice zjistil, že jsou splněny všechny předpoklady pro to, aby žalovaný vrátil žalobci akcie, ale žalobě nevyhověl proto, že byla nesprávně formulována. Jsou-li akcie vydány v listinné podobě, je třeba žalovat na jejich vydání, jsou-li v dematerializované podobě, je nutno nutno žádat o určení, že žalobce je jejich vlastníkem. V tomto případě jde o akcie v dematerializované podobě. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, kterým, jak v průběhu odvolacího řízení upřesnil, se domáhal změny rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno. Byla-li žaloba nesprávně formulována, měl soud žalobce podle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvat k odstranění tohoto nedostatku, což v tomto případě neučinil. Žalobce nesouhlasí s tím, že by se měl domáhat určení vlastnictví akcií, neboť soudem by mohlo být jedině potvrzeno, že vlastníkem akcií je žalovaný, byť došlo k pozastavení výkonu práv spojených s těmito akciemi. Povinnost vrátit zaměstnanecké akcie je zákonem stanovena bez ohledu na podobu akcie - a pouze na základě rozhodnutí soudu, kterým bude tato povinnost uložena žalovanému může dojít ke změně majitele cenného papíru u Střediska cenných papírů. Žalobce se dovolával ojedinělosti této žaloby a žádal odvolací soud, aby žalobě bylo vyhověno, neboť dne 31. 12. 2002 má dojít k přeměně zaměstnaneckých akcií na akcie kmenové. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvého stupně byl potvrzen. Odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm v souladu s ustanovením části 12, hlavy I., bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád podle dosavadních právních předpisů, když napadené rozhodnutí bylo vydáno za jejich účinnosti dne 9. 2. 2000. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se domáhal uložení povinnosti žalovanému vrátit 11 ks zaměstnaneckých akcií, jejichž čísla uvedl a uložení povinnosti žalobci zaplatit žalovanému částku 3 300,- Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný byl od 1. 12. 1981 do 5. 9. 1997 jeho zaměstnancem a za trvání tohoto pracovního poměru účastníci uzavřeli smlouvy o úplatném převodu zaměstnaneckých akcií za sjednanou kupní cenu 300,- Kč za 1 akcii. Pracovní poměr skončil podle § 53 Zákoníku práce a podle bodu IV. citovaných smluv, podle čl. 5.5.5. stanov žalobce a podle ustanovení § 158 odst. 4 ObchZ došlo k pozastavení výkonu práv spojených s těmito akciemi a žalovaný měl povinnost akcie vrátit bez zbytečného odkladu nejpozději do dvou měsíců ode dne skončení pracovního poměru, avšak tuto povinnost nesplnil. Žalobce akcie vydal v zaknihované podobě. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že je ochoten akcie žalobci prodat nikoliv však za 3 300,- Kč, avšak za 15 000,- Kč. Soud prvého stupně zjistil, že žalovaný od žalobce nabyl 11 ks zaměstnaneckých akcií, které byly vydány v zaknihované podobě za cenu 300,- Kč za 1 akcii. Dne 23. 5. 1996 byl žalovaný Okresním soudem v Karviné odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 16-ti měsíců nepodmíněně pro trestné činy podle ustanovení § 247 a § 171 trestního zákona a dne 5. 9. 1997 žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr s žalovaným podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Na základě těchto zjištění soud prvého stupně rozhodl, jak je výše uvedeno. Odvolací soud doplnil k návrhu žalobce dokazování a z žádosti žalobce z 3. 4. 1998 adresované Středisku cenných papírů v Praze zjistil, že žalobce žádal Středisko o sdělení správného postupu v tomto případě. Středisko cenných papírů dne 11. 5. 1998 žalobci sděluje, že jeho dotaz jde mimo kompetenci SCP a přistoupí-li žalobce k řešení vzniklé situace soudní cestou a soudem bude rozhodnuto v jeho prospěch, zaregistruje SCP převod příslušných cenných papírů. Podle ustanovení § 158 odst. 4 ObchZ ve znění účinném do 31. 12. 2000 ke dni úmrtí majitele zaměstnanecké akcie nebo zatímního listu nahrazujícího zaměstnaneckou akcii nebo ke dni skončení jeho pracovního poměru ke společnosti mimo odchod do důchodu podle odst. 3 se pozastavuje výkon práv spojených s touto akcií nebo tímto zatímním listem, a akcie nebo zatímní list musí být vráceny bez zbytečného odkladu společnosti. Ustanovení § 214 se použije obdobně. Podle ustanovení § 158 odst. 5 ObchZ podrobný postup pro nabytí, převod a vrácení zaměstnaneckých akcií určí stanovy. Podle ustanovení § 21 odst. 1 věty prvé zákona č. 591/1992 Sb. o cenných papírech k převodu zaknihovaného cenného papíru dochází registrací tohoto převodu provedenou na základě příkazu k registraci převodu zaknihovaného cenného papíru. Podle ustanovení § 68 odst. 3 téhož zákona k příkazu podle odst. 2 je třeba přiložit prvopis nebo úředně ověřenou kopii dokladu o změně osoby majitele zaknihovaného cenného papíru podle odst. 1. Odvolací soud shodně se soudem prvého stupně dospěl k závěru, že jsou naplněny předpoklady pro to, aby žalovaný vrátil žalobci zaměstnanecké akcie. V řízení bylo nesporným, že zaměstnanecké akcie, které jsou předmětem tohoto sporu, byly vydány v dematerializované podobě. Převody akcií, tedy cenných papírů upravují ustanovení § 17 a následujících zákona o cenných papírech, přičemž je třeba rozlišit, zda je o listinný či zaknihovaný cenný papír. K převodu listinného cenného papíru dochází podle tohoto zákona jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda něco jiného (§ 17 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb.). K převodu zaknihovaného cenného papíru dochází registrací tohoto převodu (§ 21 odst. 1 téhož zákona), přičemž k příkazu k registraci je třeba doložit doklad o změně osoby majitele cenného papíru. V tomto případě žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobci zaměstnanecké akcie (zaknihované cenné papíry) a žalobci povinnost zaplatit za tyto akcie určitou cenu. Jinak řečeno, účastníkům tohoto sporu vznikla povinnost uzavřít smlouvu o převodu cenných papírů, kterou je nyní ochoten uzavřít žalobce, avšak žalovaný to odmítá. Žalobce se však domáhá vrácení akcií, je tedy zřejmé, že požaduje, aby mu žalovaný akcie vydal, předal, dal, přičemž tuto povinnost žalovaný nemá, neboť není vlastníkem listinného, nýbrž zaknihovaného cenného papíru. Proto je rozhodnutí soudu prvého stupně věcně správným a jako takové bylo podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzeno. Namítá-li žalobce v odvolání, že soud prvého stupně jej měl vyzvat k odstranění vad žaloby, měl-li zato, že tyto vady žaloba má, nejde o námitku důvodnou. Žalobce uvedl, že se domáhá uložení povinnost vrátit akcie, které specifikoval oproti povinnosti zaplatit za ně částku 3 300,- Kč, žalobní petit je tedy dostatečně jasný, určitý a srozumitelný a žaloba žádné vady nevykazuje. Za této situace nebylo zapotřebí vyzývat žalobce k odstranění vad a řízení netrpí vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Názor žalobce, že žalovaný je stále vlastníkem akcií a že tedy žalobou na určení vlastnictví by nebyl vyřešen vzniklý problém, neboť by mohlo být pouze potvrzeno, že vlastníkem akcií je žalovaný, je správný. Přestože soud prvého stupně vycházel z nesprávného názoru, že žalobce se měl domáhat určení vlastnictví akcií, nikoliv vrácení akcií, jeho rozhodnutí je věcně správné, neboť, jak je již výše uvedeno, žalovaný má povinnost uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu cenných papírů, nikoliv povinnost mu cenné papíry vrátit čili vydat. Rozsudek soudu prvého stupně byl též potvrzen ve výroku o nákladech řízení, neboť i v této části je rozhodnutí správným, když soud prvého stupně správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení měl rovněž úspěch žalovaný, kterému s tímto řízením žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.