Samotná skutečnost, že byl podán návrh ve věci samé a tudíž žalobce vyhověl požadavku zákona č. 191/1999 Sb. (§ 13 odst. 1 písm. b/), ještě neznamená, že by odpadl případný důvod zatímní úpravy poměrů účastníků. Oprávněná osoba má za situace, kdy podala včasnou žalobu ve věci a vyrozuměla o tom celní úřad, v podstatě jedinou možnost, jak zabránit tomu, aby celní úřad zrušil své rozhodnutí o zajištění zboží a toto zboží propustil do navrženého celního režimu na žádost v zákoně vyjmenovaných osob podle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 191/1999 Sb. Touto možností je právě dosažení toho, aby soud vydal rozhodnutí o předběžném opatření.

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jímž by bylo žalované uloženo zdržet se do právní moci rozhodnutí ve věci samé dovozu a prodeje 6.952 kusů pánských mikin nesoucích značku J, zajištěných Celním úřadem Hodonín na základě sdělení č.j. 11149-02/2001-0261-01. Dle odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že zde není naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Pokud totiž žalobce na základě sdělení Celního úřadu Hodonín ze dne 26. 11. 2001 o zajištění zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví podal u soudu žalobu o určení, že zadržené zboží je padělkem nebo nedovolenou napodobeninou a učinil tak potřebná opatření ve smyslu § 11 z.č. 191/1999 Sb., je poměr účastníků upraven v rámci tohoto předpisu. Navíc je nelogické, aby soud uložil žalovanému povinnosti ve smyslu navrhovaného předběžného opatření, když žalovaný nemá předmětné zboží ve své moci. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání žalobce. Vytýká soudu prvého stupně nesprávné právní posouzení věci a vyslovuje názor, že prozatímní úprava poměrů účastníků soudní cestou probíhá nezávisle na rozhodnutí orgánů správních. Nelze proto opřít argumentaci zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření o jiný právní předpis, který obsahuje speciální úpravu řízení před celními orgány. Nadto se žalobce domnívá, že zákon č. 191/1999 Sb. mu neposkytuje dostatečnou ochranu, když nestanoví jednoznačně, jak má být s předmětným zbožím naloženo do rozhodnutí soudu ve věci samé za situace, že žaloba byla podána a žalobce nenavrhl vydání předběžného opatření. Za nesprávnou žalobce považuje též argumentaci soudu prvního stupně, že žalovaná nemá zboží v dispozici a tudíž jí nelze požadované povinnosti uložit. Žalobce zdůrazňuje, že se domáhá zdržení se dovozu a následného prodeje, což logicky předpokládá, že žalovaná dosud zbožím nedisponuje. Žalobce proto navrhoval změnu napadeného rozhodnutí tak, aby návrhu na vydání předběžného opatření bylo vyhověno. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Je nutno přisvědčit odvolacím argumentům žalobce, že samotná skutečnost, že byl podán návrh ve věci samé, a tudíž žalobce vyhověl požadavku z.č. 191/99 Sb. (§ 13 odst. 1 písm. b/) ještě neznamená, že by odpadl případný důvod potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků. Soud prvního stupně sice správně dovodil, že podáním žaloby ve věci samé v zákonné lhůtě a oznámením této skutečnosti celnímu úřadu zabránil žalobce tomu, aby celní úřad z úřední povinnosti postupem podle ustanovení § 13 odst. 1 z.č. 191/1999 Sb. zrušil své rozhodnutí o zajištění zboží a zboží případně propustil do navrženého celního režimu. Soud prvního stupně však dostatečně nezvážil dopad ustanovení § 13 odst. 2 uvedeného zákona zakotvující fakultativní zrušení rozhodnutí o zajištění zboží a možnost propuštění tohoto zboží do navrženého celního režimu celním úřadem na žádost. Podle ustanovení § 13 odst. 2 z.č. 191/99 Sb. „jde-li o zboží, o němž se má důvodně za to, že poškozuje právo z patentu, právo k ochranné známce nebo k zapsanému průmyslovému vzoru nebo užitnému vzoru, může vlastník, dovozce, vývozce, příjemce nebo odesílatel zboží požádat celní úřad o zrušení rozhodnutí o zajištění tohoto zboží, případně rozhodnutí o přerušení celního řízení a zboží může být propuštěno do navrženého celního režimu, ke zpětnému vývozu nebo může být povoleno jeho umístění ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu, pokud vlastník, dovozce, vývozce, příjemce nebo odesílatel zboží podal žalobu na ochranu svých práv, a za předpokladu, že a) byly splněny všechny podmínky stanovené celním předpisem b) žadatel složil celnímu úřadu jistotu k zajištění náhrady škody, případně způsobené oprávněné osobě, rozhodl-li následně soud o tom, že zboží poškozuje právo z patentu, k ochranné známce nebo zapsanému průmyslovému vzoru nebo užitnému vzoru c) ve lhůtě uvedené v odstavci 1 oprávněná osoba vyrozuměla celní ředitelství nebo celní úřad o zahájení řízení ve věci vedoucího k rozhodnutí soudu, že jde o padělek nebo nedovolenou napodobeninu d) po lhůtě uvedené v odst. 1 nebylo vydáno rozhodnutí o předběžném opatření“. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že oprávněná osoba (žalobce) má za situace, kdy podala včasnou žalobu ve věci a vyrozuměla o tom celní úřad, v podstatě jedinou možnost, jak zabránit tomu, aby celní úřad zrušil své rozhodnutí o zajištění zboží a toto zboží propustil do navrženého celního režimu na žádost v zákoně vyjmenovaných osob. Touto možností je právě dosažení toho, aby soud vydal rozhodnutí o předběžném opatření. Při rozhodování o předběžném opatření podle z.č. 191/1999 je třeba, aby soud zvážil právě potřebu upravit zatímně poměry účastníků i pro případ, že žalovaný splnil požadavek zákona a složil pro případ způsobení škody celnímu úřadu jistotu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 písm. b) z.č. 191/1999. Soud prvního stupně se pro odlišný právní názor z tohoto hlediska věcí nezabýval a ani nezkoumal, zda žalobce osvědčil skutková tvrzení, z nichž potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků dovodil. Proto odvolacímu soudu nezbylo než napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, 2 o.s.ř.).