Subjekt, který není zapsán v obchodním rejstříku, nemá firmu (když firmou nutno rozumět název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku) a nemůže být tedy dotčen jejím užitím. Pozn.: 32 Odo 941/2003

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému vypustit ze svého obchodního jména slovo J. Zároveň uložil žalobkyni, aby žalovanému nahradila náklady řízení částkou 6.329,- Kč. Dle odůvodnění žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována jednak proto, že nebyla poslední manželkou ani dědičkou J. J., a jednak proto, že není a nikdy nebyla soutěžitelkou žalovaného. Pokud se mínila domoci ochrany před nekalou soutěží jako spotřebitelka, pak z postavení spotřebitele nelze dovodit práv domáhat se změny obchodního jména. Soud prvního stupně poukázal na to, že majetková podstata fy R. J. byla znárodněna dle § 1 odst. 3 z č. 115/1948 Sb. ve znění vyhl. č. 1232/1948 Ú.l. a konstituována jako národní podnik. Do znárodněné podstaty spadala veškerá průmyslová práva jako příslušenství podniku určená k provozu znárodněného podniku. V této pozici a v tomto právním nástupnictví pak R. J., státní podnik V. vstupoval do privatizačního procesu a na žalovaného tak přešlo i oprávnění užívat obchodní jméno státního podniku R. J a. s. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Především zpochybnila závěry soudu prvního stupně týkající se její aktivní legitimace, kterou odvozuje z postavení vdovy po J. J., synovi R. J. zakladatele fy „R.J. produkční pálenice pro ovoce a víno“, se sídlem ve V. Zároveň vytkla soudu prvního stupně, že při posouzení jejího postavení nevzal v úvahu, že se svých práv na ochranu před nekalou soutěží nedomáhala jen jako spotřebitelka, tím méně jako soutěžitelka, ale jako osoba „jejíž práva byla nekalou soutěží porušena“. Zdůrazňovala, že si příslušnou právní ochranu zaslouží především s ohledem na rozbor rodinných vztahů, když okruh oprávněných osob nelze dle jejího názoru zužovat jen na spotřebitele, či soutěžitele. Žalovaný se svým obchodním jménem, jakož i další činností identifikuje se zakladateli firmy R. J., ač s ní má jen tu spojitost, že k části svého jmění, obchodnímu jménu, good will i dalším hodnotám se dostal jen v důsledku znárodnění firmy R. J., které bylo provedeno v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Dle žalobkyně nelze pochybovat, že uvedená činnost žalovaného je nekalou soutěží, a to zejména podle § 44 odst. 1 ObchZ, protože neodpovídá dobrým mravům, aby nově založená právnická osoba předstírala, že je nositelkou tradic určité firmy uváděním jmen rodiny původních zakladatelů ve svém obchodním jménu, i když s touto rodinou nemá nic do činění. Zlý úmysl klamat spotřebitele, ale i další soutěžitele, je dle žalobkyně evidentní. Oprávněnost nároku žalobkyně dle ní dotvrzuje novela ust. § 10 ObchZ, v níž je výslovně zakotveno, že firma nesmí působit klamavě. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 206, § 212 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 ve smyslu čl. 15, hlava I., část 12 z. č. 30/2000 Sb. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 9. 8. 1996 se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost vypustit ze svého obchodního jména slovo J.. Tvrdila, že je vdovou po J. J., synovi R. J. zakladatele proslulých lihovarů „R. J., produkční pálenice pro ovoce a víno“ se sídlem ve Vizovicích, a je poslední představitelkou tohoto rodu J., která má příjmení J. Fond národního majetku jako zakladatel žalovaného si od žalobkyně nevyžádal souhlas s užitím jejího příjmení jako součásti obchodního jména žalovaného, čímž protiprávně zasáhl do jejího práva na ochranu jména, které je podle § 11 O.Z. předmětem zákonné ochrany. Žalovaný jako obchodní společnost založená v r. 1990 nemá žádný vztah k R. J., který Lihovary R. J. zakládal, a jehož jméno se jako součást firmy stalo v oboru lihovarnictví proslulým i v zahraničí. Užíváním tohoto obchodního jména se žalovaný dopouští jednání, které může mít i nekalosoutěžní charakter. Poté, kdy Okresní soud ve Zlíně vyslovil svou nepříslušnost a věc postoupil Krajskému obchodnímu soudu v Brně, sdělila žalobkyně na výslovný dotaz soudu, že „její žaloba je kumulativně zaměřena jak na ochranu jejího jména, tak je i prostředkem ochrany proti nekalé soutěži, jíž se domáhá jako spotřebitelka“. Soud prvního stupně na to vyloučil věc o ochranu jména dle § 11 OZ k samostatnému projednání a dále jednal jen o žalobě na ochranu před nekalou soutěží. Žalobkyně v průběhu řízení doplnila skutková tvrzení tak, že žalovaný svým obchodním jménem, přihláškami ochranných známek, prezentací firmy na internetu a vlastně při každé příležitosti předstírá, jakoby byl pokračovatel rodinných tradic, tvůrcem původních receptur a vlastně identickým subjektem s původními lihovary R. J. Žalovaný předně namítal, že žalobkyně není vdovou po J. J., neboť ten se s ní v roce 1976 rozvedl a znovu se oženil s N. J., která pak spolu s dcerou J. J., I. F. byla dědičkou veškerého majetku. Nesouhlasil ani s tvrzením, že žalovaný nemá žádný vztah k lihovarům R. J. Poukazoval na znárodnění firmy R. J. a následný vývoj v právním nástupnictví. Soud prvního stupně provedl důkaz oddacím listem žalobkyně a J. J., závětí J. J., zakládací listinou podniku R. J. s. p. V., výpisem z obchodního rejstříku žalovaného, rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR ze dne 7. 12. 1990 a ohledáním internetových stránek žalovaného a poté rozhodl nyní napadeným rozsudkem. Odvolací soud především přijímá jako správná relevantní skutková zjištění soudu prvního stupně týkající se znárodnění fy R. J. V. a založení žalovaného včetně jeho zápisu do obchodního rejstříku, jakož i zjištění, že žalobkyně není a nebyla podnikatelkou. Ostatní zjištění, zejména zjištění týkající se osobního stavu žalobkyně a jejího právního poměru k zakladateli firmy R. J. nepovažuje odvolací soud z hlediska uplatňovaného nároku za právně významná a závěry, které soud prvního stupně učinil z hlediska možné aplikace ust. § 7 odst. 2 občanského zákoníku za závěry jdoucí nad rámec předmětného sporu. Zcela se však odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že žalobkyni nepřísluší požadovaná ochrana, neboť není soutěžitelkou. Právo domáhat se uložení povinnosti změnit obchodní jméno pak svědčí pouze soutěžiteli a v žádném případě tak nemohla být úspěšná pokud je dovozovala ze svého postavení spotřebitelky. K odvolací argumentaci považuje odvolací soud za potřebné uvést následující závěry. Bez ohledu na to, zda navrhovatelka odvozuje svou aktivní legitimaci od svého postavení spotřebitelky, či postavení tzv. „netradičního subjektu“ tedy zda žaluje jako jiná „osoba, jejíž práva byla nekalou soutěží porušena“, je třeba zabývat se především tím, zda a kterou ze zvláštních skutkových podstat jednání nekalé soutěže žalovaný naplnil, a to ve spojitosti s uplatněným požadavkem na odstranění závadného stavu. Jestliže se žalobkyně domáhá, aby žalovanému bylo uloženo změnit obchodní jméno, pak zřejmě za prioritní považuje skutkové tvrzení, že užitím tohoto obchodního jména žalovaný klame, když navozuje souvislost s rodinou firmou R. J. a tradicí této rodiny. Pokud žalobkyně tvrdila další tzv. nekalosoutěžní jednání žalovaného – prezentace na internetových stránkách, zápis ochranných známek, případně „předstírání pokračování v rodinné tradici při každé příležitosti“, jsou tato tvrzení vzhledem k uplatněnému nároku bezvýznamná. Stejně bezvýznamné je tvrzení žalobkyně, že žalovaný se dopouští klamavé reklamy (§ 45 ObchZ) či klamavého značení zboží (§ 46 ObchZ), neboť ke zdržení se takovéhoto jednání ani k odstranění takovéhoto závadného stavu žaloba nesměřuje. Aby bylo možno odstranit závadný stav způsobem požadovaným žalobkyní, tj. změnou obchodního jména, je naplnění předpokladu, že právě ono obchodní jméno, resp. jeho užití je způsobilé naplnit nejen skutkovou podstatu generální klauzule nekalé soutěže (ust. § 44 odst. 1 ObchZ), ale zároveň některou ze zvláštních skutkových podstat upravených v ust. § 45 - § 52 ObchZ. Aktivně legitimovaný k podání žaloby na zdržení se nekalosoutěžního jednání a na odstranění závadného stavu je zásadně soutěžitel. Jiný subjekt pak s výjimkou případů upravených v ust. § 48 až § 51 (parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování a porušení obchodního tajemství). To plyne jednoznačně z ust. § 54 odst. 1 ObchZ. Jestliže tedy žalobkyně svou aktivní legitimaci neodvozuje z postavení soutěžitele, mohla by se domáhat obrany před nekalou soutěží, pokud by byla naplněna skutková podstata ust. § 45, § 46, § 47 a § 52 ObchZ. Užití řádně zapsaného obchodního jména může však být nekalou soutěží (tedy jednáním v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům), pouze je-li naplněna zvláštní skutková podstata ust. § 47 odst. 1 písm. o) ObchZ. Dle uvedeného ustanovení skutková podstata „vyvolání nebezpečné záměny“ je naplněna „užitím firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku“, avšak pouze za předpokladu, že firma, název osoby či ono zvláštní označení „užívá již po právu jiný soutěžitel“. Žalobkyně soutěžitelkou není a ani netvrdí, že jiný soutěžitel po právu již firmu žalovaného užívá. Pokud v odvolání žalobkyně nově argumentovala novelou ust. § 10 ObchZ, jež zakotvila, že firma nesmí působit klamavě, pak odvolací soud dospívá k závěru, že úprava ust. § 8 až § 11 slouží k ochraně řádně zapsané firmy. Z ust. § 12 odst. 1 o.s.ř. jednoznačně plyne, že dovolávat se ochrany proti zásahům ve smyslu shora uvedených ustanovení může pouze ten, kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy. Subjekt, který není zapsán v obchodním rejstříku, nemá firmu (když firmou nutno rozumět název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodím rejstříku)a nemůže být tedy dotčen jejím užitím. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (ust. § 219 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně neměla v odvolacím řízení úspěch, je ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř povinna hradit náklady odvolacího řízení procesně úspěšnému žalovanému. Tyto náklady pak činí odměnu za 1 úkon advokáta 1.000,- Kč, 1 x 75,- Kč paušální úhrada hotových výloh, náhrada za ztrátu času 400,- Kč a cestovné k odvolacímu jednání 1.224,- Kč.