Zjištění pohledávky ve smyslu § 23 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání není neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (§104 odst. 1 občanského soudního řádu) o žalobě, kterou se konkursní věřitel domáhá popření této pohledávky jiného konkursního věřitele. Soud, který v takovémto sporu zjistí, že předmětná pohledávky se pokládá za zjištěnou podle § 23 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání, neprovádí dokazování o ničem jiném, než o skutečnostech, z nichž se závěr o zjištění pohledávky podává.

Napadeným usnesením Krajský soud v Brně zastavil řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 občanského soudního řádu s odůvodněním, že na přezkumném jednání dne 3.11.2000 byla zjištěna pohledávka Finančního úřadu v Prostějově, žalobci nebyla odňata možnost tuto pohledávku popřít a stanovisko úpadce ke všem přihlášeným pohledávkám bylo předem známo. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání žalobce. Namítal, že postupem soudu mu bylo zamezeno popřít pohledávku věřitele č. 1. Z důvodu ohlášené bomby nebyl dne 3.11.2000 vpuštěn do budovy soudu v době uvedené na předvolání k jednání ( 9.00 hod.). Na své účasti u tohoto přezkumného jednání trval. Předsedkyni senátu sdělil, že jeho účast bude možná až po 12.00 hod. Na jednání konaném dne 1.12.2000, které považoval za náhradní jednání, mu nebyla dána možnost se k věci vyjádřit. Poukázal na své několikeré žádosti týkající se oprav protokolu z tohoto jednání. Dále uvedl, že pohledávku konkursního věřitele č. 1 jednoznačně popřel a úkony činil za svou osobu. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby odvolací soud ve věci rozhodl. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce podáním ze dne 12.1.2001. Uvedla, že přezkumné jednání „svolané na den 3.11.2000 proběhlo od 10.15 hod. namísto od 9.00 hod.“ Podle sdělení na vstupních dveřích budovy soudu se dostavila do jednací síně v 10.00 hod. a upozornila soudkyni na úmysl žalobce popřít pohledávku konkursního věřitele č. 1. Odvolatel si měl pro případ nemožnosti jeho osobní účasti u jednání zajistit zastoupení. Po telefonickém hovoru se již nemohl domnívat, že dne 1.12.2000 se má konat odložené přezkumné jednání. Protokol z tohoto jednání odpovídá jeho průběhu. Jelikož odvolatel zmeškal řádné přezkumné jednání a pohledávku konkursního věřitele č.1 nepopřel, navrhla potvrdit napadené usnesení v celém rozsahu. K odvolaní žalobce se podáním ze dne 22.1.2001 vyjádřil Finanční úřad v Prostějově. Potvrdil, že odvolatel se k telefonickému dotazu předsedkyně senátu omluvil z jednání dne 3.11.2000, které začalo se zpožděním, a konání tohoto jednání si musel být vědom. Své pohledávky považoval za uznané, neboť nebyly popřeny na přezkumném jednání. Uvedl, že odvolatel tyto pohledávky popřel až u jednání dne 1.12.2000 po volbě zástupce věřitelského výboru (v diskuzi). Pro úplnost připojil přehled a hodnocení jednotlivých položek přihlášených pohledávek. Na obě shora uvedená vyjádření k odvolání reagoval odvolatel sdělením ze dne 20.2.2001, ve kterém poukázal kromě jiného na skutečnost, že úpadce sám popřel pohledávku Finančního úřadu v Prostějově. Toto podání podepsal jako „advokát v plné moci PhDr. L. J.“. Napadené usnesení bylo vydáno před 1. lednem 2001. S účinností od 1. ledna 2001 byl občanský soudní řád změněn zákonem č. 30/2000 Sb.. Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 15. tohoto zákona odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají podle dosavadních právních předpisů. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 odst. 1 a odst. 2 občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000) a dospěl k závěru, že v daném případě nejsou podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného usnesení. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že podáním ze dne 6.12.2000 konkursní věřitel JUDr. Z. R. v řízení vedeném pod sp. zn. 26 K 39/98 „navrhl soudu, aby ve smyslu § 23 zákona o konkursu a vyrovnání považoval pohledávku Finančního úřadu v Prostějově za popřenou“. V záhlaví svého podání označil správkyni konkursní podstaty úpadce PhDr. L. J. a dalšího účastníka Českou republiku – Finanční úřad v Prostějově. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že konkursní věřitel JUDr. Z. R., který podal přihlášku pohledávky v konkursním řízení úpadce PhDr. L. J., popírá pohledávku konkursního věřitele Finančního úřadu v Prostějově. Zejména namítal, že platební výměr tohoto finančního úřadu, ze kterého pohledávka vyplývá, mu nebyl řádně doručen, nenabyl právní moci a není vykonatelný. Současně zpochybnil přezkumné jednání, které se uskutečnilo v jeho nepřítomnosti. Soud prvního stupně rozhodl bez dalšího napadeným usnesením ze dne 15.12.2000. Podle ustanovení § 66a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání v platném znění se pro konkurs a vyrovnání použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání se pohledávka pokládá za zjištěnou, byla-li uznána správcem a nebyla-li popřena žádným z konkursních věřitelů. Popření pohledávky úpadcem se poznamená v seznamu přihlášených pohledávek, ale nemá pro zjištění pohledávky význam. Obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení jsou upraveny v ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 občanského soudního řádu v rozhodném znění. V přezkoumávaném případě soud prvního stupně zastavil řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který spatřoval v tom, že pohledávka konkursního věřitele Finančního úřadu v Prostějově byla již na přezkumném jednání neodvratně zjištěna. S tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí. Předně nutno uvést, že řízení, které žalobce u soudu podáním ze dne 6.12.2000 zahájil, je svým charakterem řízením sporným, ovládaným zásadou dispoziční. Žalobou je soud vázán. Zjištění učiněná z obsahu žalobního návrhu jasně svědčí o tom, že žaloba je vadná. Trpí vadou spočívající v nejasně vymezeném okruhu účastníků a vadou neurčitého žalobního petitu. Žalobce neuvedl přesně kdo je žalobce, kdo žalovaný. Z obsahu žaloby s přihlédnutím k označení účastníků uvedeným v odvolání lze dovodit, že žaloba směřuje proti správkyni konkursní podstaty úpadce PhDr. L. J. Označení ČR-Finančního úřadu v Prostějově jako „dalšího účastníka“ však již vzbuzuje pochybnosti, zda tento subjekt má být dalším žalovaným nebo například vedlejším účastníkem.V tomto druhém případě není zřejmé, na které straně sporu by měl vystupovat. Tato nejasnost nebyla odstraněna ani v odvolacím řízení. Soud prvního stupně se tímto nezabýval a v záhlaví napadeného usnesení označil ČR - Finanční úřad v Prostějově jako „dalšího účastníka“. Podle odvolacího soudu není způsobilý projednání ani návrh rozsudečného výroku („ nechť soud považuje ve smyslu § 23 zákona o konkursu a vyrovnání pohledávku ČR-Finančního úřadu se sídlem v Prostějově za popřenou“). Takto formulovaný žalobní petit není určitý, srozumitelný a úplný. Ani z obsahu skutkových tvrzení vylíčených žalobcem není zřejmé, o jakou pohledávku uvedeného finančního úřadu se jedná. Ze shora uvedených důvodů byl namístě postup soudu prvního stupně podle § 43 občanského soudního řádu v rozhodném znění. Zjištění pohledávky ve smyslu § 23 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání, kterým soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení argumentuje, není neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení o žalobě, jíž se konkursní věřitel domáhá popření této pohledávky jiného konkursního věřitele. V daném případě se jedná o spor o pohledávku zjištěnou. Soud, který v takovémto sporu zjistí, že předmětná pohledávka se pokládá za zjištěnou ve smyslu shora citovaného ustanovení, neprovádí dokazování o něčem jiném, než o skutečnostech, z nichž se závěr o zjištění pohledávky podává. Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně nemohl zastavit řízení pro nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit. Odvolací soud podle ustanovení § 221 odst. 1 občanského soudního řádu v rozhodném znění napadené usnesení zrušil a podle odst. 2 citovaného ustanovení věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení soud prvního stupně vyzve žalobce k odstranění shora uvedených vad podání postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 občanského soudního řádu. Reakci žalobce pak přizpůsobí další procesní postup. V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 téhož znění občanského soudního řádu). Na závěr považuje odvolací soud za nutné uvést, že Finanční úřad v Prostějově není zástupcem České republiky v tomto řízení. Jeho procesní způsobilost vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. Vzhledem k tomu, že označení účastníka řízení vyplývá ze zákona, nepokládá odvolací soud nepřesnost v označení tohoto subjektu za vadu bránící projednání návrhu na zahájení řízení. Procesní postavení finančního úřadu bude třeba v dalším řízení vyjasnit.