Projednávání a rozhodování věci, v níž se SPT Telecom, a.s. domáhá po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu provedení žalovaným objednaných prací, a to přeložení telefonní ústředny do jiného objektu, není takovou věcí, která by podle ust. § 21 odst. 1 a 2 zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích ve znění pozdějších předpisů byla svěřena k projednání a rozhodnutí jiného orgánu než soudu jde o věc vyplývající z obchodních vztahů, která z projednávání a rozhodování soudu odňata není.

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení, rozhodl o postoupení věci Ministerstvu dopravy a spojů ČR, dále o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů a o vrácení poloviny soudního poplatku ve výši 500,- Kč žalobci. Soud prvého stupně zastavil řízení, neboť dle jeho názoru je předmětem řízení žalobcem uplatněné právo podle zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích v platném znění, což nespadá do pravomoci soudů, nýbrž je zde dána rozhodovací pravomoc uvedených správních orgánů (Ministerstvo dopravy a spojů ČR). Proti uvedenému usnesení podal žalobce včas odvolání, kterým požaduje zrušení uvedeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení, neboť v projednávané věci se nejedná o rozhodování o právech a povinnostech osob dle zákona č. 110/1964 Sb. v platném znění, jak má na mysli ust. § 21 cit. zákona, ale o úhradu dodávky telekomunikačních prací, které žalobce provedl pro žalovaného dle jeho požadavků a které žalovaný řádně převzal; jedná se o plnění ze závazkového smluvního vztahu dle obchodního zákoníku. Odvolací soud především konstatuje, že v průběhu odvolacího řízení došlo u žalobce ke změně obchodní firmy z S T, akciová společnost na Č T, a.s. (dne 1.1.2000) a rovněž i sídla z Praha 3, Olšanská 5, PSČ 130 00 na Praha 3, Olšanská 55/5, PSČ 130 34 (dne 11.2.1998 a 19.12.2001), což zjistil z výpisu žalobce z obchodního rejstříku a promítl do záhlaví tohoto usnesení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvého stupně podle ustanovení § 206 a § 212 odst. 1 a 2 OSŘ ve znění před novelou č. 30/2000 Sb., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Při zkoumání a rozhodování o tom, zda je či není dána pravomoc soudu, tedy jedna z podmínek řízení (§ 103 OSŘ), vychází soud především ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, to je z toho, čeho a na jakém skutkovém základě se žalobce domáhá. Ustanovení § 7 odst. 1 OSŘ stanovilo, že soudy projednávají a rozhodují věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), jen pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Rozhodující proto je, zda oprávnění projednat a rozhodnout tuto věc, má jiný orgán než soud, a který. Jak zjistil odvolací soud z žaloby ze dne 22.7.1997, domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky 11.271,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 3.1.1997 do zaplacení za provedení přeložení telefonní ústředny G 12-32 z objektu Ševcovská 1556, Zlín do objektu M a.s. Bratislava ve Slušovicích, K Teplinám 619. Provedené práce byly žalovanému vyúčtovány fakturou č. 631260737 znějící na částku 11.271,- Kč, se splatností do 2.1.1997. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. V průběhu řízení žalobce svá tvrzení ani nedoplňoval a ani neměnil. Odvolací soud na základě tohoto vymezeného skutkového základu sporu dospěl k závěru, na rozdíl od soudu prvého stupně, že předmětem tohoto řízení je tvrzený nárok žalobce na zaplacení žalované částky z titulu provedení žalovaným objednaných prací, a to přeložení telefonní ústředny do jiného objektu. V tomto vztahu nevystupuje žalovaný jako uživatel jednotné telekomunikační sítě nebo telekomunikačních výkonů nebo jako uživatel telekomunikačního zařízení zřízeného, udržovaného nebo svěřeného mu k užívání organizací spojů dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích v platném znění. Nejedná se tedy v této věci o rozhodování o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob podle zákona č. 110/1964 Sb., které je svěřeno dle ustanovení § 21 odst. 1 a 2 citovaného zákona jinému orgánu než soudu k projednání ve správním řízení, nýbrž o věc týkající se obchodních vztahů, která z projednávání a rozhodování soudu odňata není. Z těchto důvodů odvolací soud uzavírá, že k projednání a rozhodnutí v této věci je dána pravomoc soudů (§ 7 odst. 1 OSŘ), a proto odvolací soud usnesení soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil (§ 221 OSŘ) Krajskému soudu v Brně podle ustanovení čl. II., bodu 1 zákona č. 215/2000 Sb. k dalšímu řízení. O náhradě nákladů řízení před soudem druhého stupně odvolací soud nerozhodoval, neboť o těchto nákladech rozhodne soud prvého stupně v rámci konečného rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 OSŘ).