Žalobní požadavek, aby "žalovanou částku zaplatil žalobci buď žalovaný 1 nebo žalovaný 2 ....... nebo žalovaný 7" není ani alternativním ani eventuálním petitem, jde o neprojednatelnou žalobu, neboť není zřejmé o čem a na jakém konkrétním skutkovém základě má soud ve vztahu ke každému ze sedmi žalovaných rozhodnout a vady žaloby je třeba odstraňovat postupem dle ust. § 43 o.s.ř. Rozhodl-li soud na základě neprojednatelné žaloby o celé zažalované částce, jejíhož zaplacení se po žalovaných žalobce nedomáhá společně a nerozdílně, ve vztahu ke každému ze 7 žalovaných, odvolání podali pouze někteří z žalovaných, pak - byť na základě neprojednatelné žaloby, z níž byl zaplacen soudní poplatek, bylo o zaplacení celé zažalované částky (zamítavými výroky) pravomocně vůči některým žalovaným rozhodnuto, nelze dovodit, že byl již vyčerpán celý předmět řízení, ale bude třeba vady žaloby odstraňovat a žalobce vyzvat, aby přesně a vykonatelným způsobem vymezil předmět plnění ke každému z těch žalovaných, vůči nimž řízení dosud běží.

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně ve vztahu k žalovaným 4) a 5) návrh na zahájení řízení zamítl (výrok I.), žalobce zavázal zaplatit žalovanému 4) náklady řízení ve výši 5 680,- Kč (výrok II.), žalobce zavázal zaplatit žalovanému 5) náklady řízení ve výši 9 940,- Kč na účet advokáta JUDr. M. K. (výrok III.), žalovaného 2) zavázal zaplatit žalobci částku 11 056,- Kč (výrok IV.), ve vztahu k částce 698 128,- Kč návrh na zahájení řízení vůči žalovanému 2) zamítl (výrok V.), žalobce zavázal zaplatit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 16 862,50 Kč na účet advokátky Mgr. H. Š. (výrok VI.), žalovaného 3) zavázal zaplatit žalobci částku 98 184,- Kč (výrok VII.), ve vztahu k částce 611 000,- Kč návrh na zahájení řízení vůči žalovanému III. zamítl (výrok VIII.), žalovaného 7) zavázal zaplatit žalobci částku 599 944,- Kč (výrok IX.) ve vztahu k částce 109 237,- Kč návrh na zahájení řízení ve vztahu k odpůrci 7) zamítl (výrok X.), žalovaného 7) zavázal zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 9 815,30 Kč (výrok XI.), právní věc proti žalovanému 1) vyloučil k samostatnému řízení (výrok XII.) a vůči žalovanému 6) řízení zastavil (výrok XIII.). Doplňujícím usnesením doplnil rozsudek tak, že rozhodl, že žalobce nemá vůči žalovanému 6) právo na náhradu nákladů řízení a žalovaný 6) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Opravným usnesením opravil pak označení žalovaného 5) v záhlaví doplňujícího usnesení. Podle odůvodnění se žalobce po žalovaných 1)-7) domáhal zaplacení částky 709 184,- Kč na úhradu faktur za plnění poskytnuté právnímu předchůdci těchto žalovaných na základě hospodářských smluv. Vůči žalovanému 6) vzal žalobu zpět, řízení proto bylo zastaveno. Na žalovaného 1) byl prohlášen konkurs, proto byla věc ohledně něho vyloučena k samostatnému řízení. Soud dovodil, že nárok žalobce je jednoznačně prokázaný a spornou zůstává jen otázka, na kterého z právních nástupců koncernového podniku B. O. předmětná pohledávka (zřejmě míněno závazek) přešla. Při stanovení hmotněprávního nástupnictví dovodil, že ve vztahu k fakturám 864186, 864461, 864716 a 864582, které vycházely z hospodářské smlouvy č. HSV/71/90/1022/4, ze dne 13. 11. 1989 je pasivně legitimován S. S. a.s., Ostrava, který je též pasivně legitimován i ve vztahu k fakturám 815910 a 844060. Ohledně zaplacení faktury č. 864814, která vychází z hospodářské smlouvy HAB 71901020-2, je pasivně legitimován A. a.s., Havířov, který je právním nástupcem výstavby K, státního podniku, se sídlem v Havířově. Ve vztahu k ostatním fakturám, které vycházely z hospodářské smlouvy HSV 719010196 shledal pasivně legitimován S. O. s.p. v likvidaci, Ostrava. Ve vztahu k žalovaným č. 4) a č. 5) shledal žalobu nedůvodnou, neboť tyto subjekty nejsou pasivně legitimovány. Za právně relevantní přitom nepovažoval vzájemné vypořádání pohledávky a závazků, které mezi sebou provedly právní nástupci zaniklého státního podniku B. O, neboť toto vypořádání mohl provést pouze zakladatel státního podniku a jeho úkon nelze nahradit ani dodatečným schválením delimitačního protokolu. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalovaní č. 2), 3) a 7). Žalovaný 2) včas podaným odvoláním napadl výroky IV. a VI. Podle něho soud nesprávně posoudil otázku pasivní legitimace druhého žalovaného a nevzal v úvahu jeho námitky. Rozebral, proč druhého žalovaného nelze považovat za právního nástupce ohledně úhrady částky 11 056,- Kč z faktury č. 864814 a navrhoval, aby v napadené části byl rozsudek změněn tak, že žaloba vůči druhému žalovanému se zamítá a v části VI. tak, že žalobce je povinen žalovanému č. 2) uhradit náklady řízení. Žalovaný č. 3) v odvolání nesouhlasil s výrokem, jímž byl zavázán k zaplacení částky 98 184,- Kč a soudu vytýkal, že při posuzování hmotněprávní a v důsledku toho i procesněprávní pasivní legitimace žalovaných nepřihlédl k předloženým delimitačním protokolům. Vysvětlil, proč podle něho soud nesprávně posoudil právní stav věci, maje zato, že nelze považovat za právně relevantní vzájemné vypořádání pohledávek, které mezi sebou provedli právní nástupci bývalého státního podniku B. O. Poté uvedl, jak podle něho vyplývá přechod pohledávek žalobce, vyúčtovaných jím uvedenými fakturami. Závazek k úhradě faktury 815910 podle něho přešel na základě rozhodnutí č. 146/190 a č. 141/1990 o založení státního podniku S. O. na státní podnik S. O., vůči kterému byl prohlášen konkurs. Navrhoval, aby výrok pod bodem VII. byl změněn tak, že do částky 83 184,- Kč se žaloba vůči němu zamítá, do částky 15 000,- Kč se žalobě vyhovuje. Žalovaný č. 7) v podaném odvolání nesouhlasil s rozsudkem, pokud jím byl zavázán zaplatit žalobci částku 599 944,- Kč a náklady řízení ve výši 9 815,30 Kč. Podle něho rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné, neboť spočívá v nesprávném posouzení jeho pasivní legitimace. Vytýká mu zejména to, že při posuzování pasivní legitimace ve sporu nepřihlížel k předloženým delimitačním protokolům a navrhoval, aby ve vztahu k němu byl rozsudek zrušen a návrh vůči němu zamítnut v celém rozsahu. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je výrocích IV., VI., VII., IX. a XI., v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 odst. 1 a 2, § 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. – část dvanáctá, hlava I., bod 15.) a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozsudku v napadené části, ale že je ho nutno v napadených částech zrušit, ohledně 2. žalovaného řízení zastavit a ohledně žalovaných 3) a 7) vrátit věc soudu k dalšímu řízení. Pokud jde o žalovaného 2), zjistil odvolací soud z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl B., vložka 253, že subjekt zapsaný pod obchodní firmou A. a.s. „v likvidaci“, byl ke dni 23. 11. 2001 vymazán z obchodního rejstříku a výmaz byl proveden na základě návrhu společnosti, když v řízení bylo prokázáno splnění zákonných předpokladů dle ust. § 68 odst. 2 ObchZ. Z výše uvedeného vyplývá, že druhý žalovaný v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení a protože zanikl bez právního nástupce, tedy povinnosti a práva, o něž v řízení jde, nepřešla na jiný subjekt, vznikla tím překážka dalšího postupu v řízení (§ 107 o.s.ř.), která neumožňuje, aby se v řízení pokračovalo, neboť vzniklý nedostatek jedné z podmínek řízení je neodstranitelný. Za této situace odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, které se týkaly žalovaného 2), to je výrok IV. a VI. zrušit a řízení proti druhému žalovanému ohledně částky 11 056,- Kč zastavit, když ve výroku V. ohledně částky 698 128,- Kč, rozsudek odvoláním napaden nebyl a nabyl tak právní moci (§ 19, § 103, § 107 a § 211). O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přezkumu odvolacím soudem je tak otevřen nadále rozsudek soudu prvního stupně pouze ve vztahu k žalovaným č. 3) a č. 7), a to pouze v tom rozsahu, pokud jím byli zavázáni k zaplacení, když zamítavé výroky ve vztahu k nim nabyly právní moci. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno u Krajské státní arbitráže v Ostravě, kam 30. 12. 1991 byla podána arbitrážní žádost žadatele V. státní podnik Ostrava, proti odpůrcům 1)-7), a to S. O., V. K. H., S. O., D. O. B. O-P., T. O. a S. O.; předmět byl označen o 709 184,- Kč a v žádosti bylo uvedeno, že přes provedený pokus o smír ze dne 25. 11. 1991 žadateli odpůrce nezaplatil jeho faktury, bylo uvedeno číslo 23 faktur a u každé z nich částka v Kčs a navrženo vydání arbitrážního rozhodnutí ve znění: „Odpůrce je povinen zaplatit žadateli 709 184,- Kčs“. Týž den 30. 12. 1991 bylo doručeno podání Vítkovic státního podniku, v němž žádá o opravu v označení všech odpůrců, proti kterým arbitrážní žádost směřuje a poté každého z nich označuje. Podáním došlým Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě dne 30. 3. 1993 V. akciová společnost „upřesňuje označení žalobce“ jako „V. a.s. Ostrava-Vítkovice 706 00“, upřesňuje označení sedmi žalovaných a dále upřesňuje žalobní petit takto: „odpůrce č. 1) nebo odpůrce č. 2) nebo odpůrce č. 3) nebo odpůrce č. 4) nebo odpůrce č. 5) nebo odpůrce č. 6) nebo odpůrce č. 7) je povinen zaplatit žalobci částku 709 184,- Kč“. Žalovaný č. 6) ve vyjádření namítl, že arbitrážní žádost nesplňuje podmínky návrhu na zahájení řízení a návrh považují za zmatečný a natolik nesrozumitelný, že nelze přijmout jakékoliv rozhodnutí. Poukázal též na to, že na žalovaného č. 1) byl prohlášen konkurs a nelze proto pokračovat v řízení. Třetí žalovaný soudu k jeho výzvě sdělil, jak byly rozděleny „předmětné faktury“. Žalovaný č. 4) poukázal ve vyjádření na to, že arbitrážní žádost nesplňuje podmínky návrhu na zahájení řízení. Návrh je zmatečný a nesrozumitelný, že nelze přijmout jakékoliv rozhodnutí. Poukázal též na to, že na žalovaného č. 1) byl prohlášen konkurs a že nelze proto v řízení pokračovat. Žalovaný č. 5) vznesl námitku nedostatku pasivní legitimace a navrhl, aby návrh proti němu byl zamítnut. Poté soud prvního stupně výzvou z 24. 8. 1993 vyzval žalobce k upřesnění žalobního petitu tak, aby z něj bylo zřejmé, zda navrhuje zavázat k zaplacení částky 709 184,- Kč všechny odpůrce společně a nerozdílně nebo každého zvlášť (v tom případě nechť specifikuje konkrétní částku, kterou po každém odpůrci požaduje) a k vylíčení všech rozhodujících skutečností, o které svůj návrh opírá (§ 79/1 o.s.ř.), zejména specifikaci příslušné HS, na jejímž základě byla realizována fakturace plnění, tuto výzvu doručil V. a.s. Ostrava. Ten podáním došlým soudu prvního stupně dne 16. 9. 1993 doplnil žalobu tak, že uvedl, že předmětem sporu jsou nezaplacené faktury za rok 1990, kterými byly vyúčtovány ceny dodávek, které byly plněny v B., státnímu podniku Ostrava, a u každé faktury uvedl její číslo i datum, vyúčtování jaké konkrétní dodávky bylo provedeno, jak a na základě čeho byla dodávka uskutečněna. Dále uvedl, že ke dni 31. 3. 1990 byl zrušen s.p. B. O. a ke dni 1. 4. 1990 byly založeny státní podniky, které označil v záhlaví žaloby, jemu však delimitační protokol nikdy nebyl předložen a nemůže proto přesně specifikovat, která faktura byla na kterou nástupnickou organizaci delimitována. Žalobní petit pak specifikoval takto: „odpůrce č. „odpůrce č. 1) nebo odpůrce č. 2) nebo odpůrce č. 3) nebo odpůrce č. 4) nebo odpůrce č. 5) nebo odpůrce č. 6) nebo odpůrce č. 7) je povinen zaplatit žalobci částku určenou mu v delimitačním protokolu tak, aby v souhrnu tato částka uhražena jednotlivými odpůrci dávala 709 184,- Kč“. Dalším podáním datovaným 4. 11. 1994 a u soudu podaným dne 7. 11. 1994 „upřesnil“ žalobní petit takto: „Odpůrce č. 1) nebo odpůrce č. 2) nebo odpůrce č. 3) nebo odpůrce č. 4) nebo odpůrce č. 6) nebo odpůrce č. 7) je povinen zaplatit žalobci částku 709 184,- Kč.“ V dalším průběhu řízení pak opravoval označení žalovaných, vůči žalovanému č. 6) vzal dne 9. 11. 1994 žalobu zpět. Soud provedl dokazování čtením listinných důkazů a poté rozhodl napadeným rozsudkem v odůvodnění v něm uvedeným. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek je třeba, pokud je odvoláním napaden a týká se žalovaných 3) a 7), zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit k dalšímu řízení, a to především proto, že soud jednal a rozhodl na základě neprojednatelné žaloby. Řízení bylo zahájeno u krajské státní arbitráže arbitrážní žádostí podanou dne 30. 12. 1991. Podle ust. § 21 odst. 1 zák.č. 121/1962 Sb. o hospodářské arbitráži v tehdy platném znění musela arbitrážní žádost též obsahovat označení předmětu sporu, skutečností a důkazů, o které se opírá, jakož i návrh, jak má být rozhodnuto. Podle § 22 odst. 1 se vady arbitrážní žádosti odstraňovaly výzvou organizaci, která žádost podala, aby je odstranila ve lhůtě stanovené s tím, že žádost odmítne, nevyhoví-li organizace výzvě ve stanovené lhůtě. Zákonem č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, účinným od 1. 1. 1992, bylo v článku pod bodem II. písm. a) stanoveno, že hospodářské spory zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona u orgánů hospodářské arbitráže dokončí podle tohoto zákona krajské soudy působící ve věcech obchodních, místně příslušné podle sídla arbitrážního orgánu, u něhož bylo řízení zahájeno. Z výše citovaného ustanovení vyplývá, že i v této věci bylo třeba řízení o podaném návrhu (arbitrážní žádosti) dokončit podle ustanovení o.s.ř. Pro náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby) bylo třeba aplikovat ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. Ustanovení o.s.ř. bylo třeba aplikovat, i pokud jde o případné procesní nástupnictví v řízení. V daném případě arbitrážní žádost (žalobu) podal subjekt, který se označil jako V., státní podnik, Ostrava. Tento subjekt také provedl tzv. odstranění vady arbitrážní žádosti. Další podání za žalobce adresované soudu prvního stupně (Krajskému obchodnímu soudu Ostrava) však již prováděl a dále jako žalobce v řízení vystupoval subjekt označený V. a.s. Ostrava-Vítkovice, aniž by tvrdil a v důsledku aniž by jakkoliv prokazoval své procesní nástupnictví. V odůvodnění napadeného rozsudku se soud prvního stupně naprosto žádným způsobem s otázkou, proč jako se žalobcem jednal s V. a.s. Ostrava a nikoliv s tím, kdo žalobu (arbitrážní žádost) podal, nevypořádal a z tohoto pohledu je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný. Podle ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. musí být z návrhu patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Obdobná úprava byla v zákoně o hospodářské arbitráži, když bylo stanoveno, že v arbitrážní žádosti má být uveden „návrh, jak se má rozhodnout“. V této věci byl žalobní požadavek, tedy to, čeho se žalobce domáhá, zcela zjevně nesprávný – vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo natolik nepřesné, že jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by takové rozhodnutí nebylo po stránce materiální vykonatelné. Řízení v této věci není takovým řízením, které bylo možno zahájit i bez návrhu nebo takovým řízením, kdy by z právního předpisu vyplýval určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky a proto v této věci platilo i to, že soud musí, pokud o žalobě rozhoduje věcně, žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (§ 153 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Žalobní petit může sice být ve formě eventuálního petitu nebo alternativního petitu; v této věci žalobcem (event. jeho procesním nástupcem) formulovaný žalobní požadavek však neodpovídá ani eventuálnímu petitu – o ten jde tehdy, jestliže žalobce žádá, aby žalovanému byla uložena určitá povinnost a teprve v případě, že primární petit bude zamítnut, bylo rozhodnuto o dalším požadavku (eventuálním petitu); neodpovídá ani alternativnímu petitu – o alternativní petit jde tehdy, jestliže právní předpis nebo právní úkon stanoví, že dlužník může poskytnout věřiteli podle své volby plnění z více možností a právo volby přísluší dlužníkovi, přičemž v alternativním petitu žalobce musí uvést všechna plnění, z nichž může žalovaný volit; ani o takovýto případ se nejedná. Podle obsahu spisu byla předmětem řízení toliko částka 709 184,- Kč. Na výzvu soudu, zda žalobce požaduje, aby tuto částku zaplatili žalovaní společně a nerozdílně nebo každý zvlášť, reagoval žalobce nejprve tak, že požaduje po každém jen určitou částku s tím, aby souhrnně dávala 709 184,- Kč, posléze v podstatě tak, že požaduje zaplacení částky po jediném z žalovaných, a to zřejmě tom, kterého soud určí. Takto formulovaný žalobní petit je však naprosto neprojednatelný, neboť není zřejmo, o čem a na jakém konkrétním skutkovém základě má soud ve vztahu ke každému ze sedmi žalovaných rozhodnout. Pokud totiž žalobce nepožaduje zaplatit společně a nerozdílně (a netvrdí zároveň, proč takovýto způsob splnění požaduje), není z návrhu vůbec patrno, co konkrétně a na jakém skutkovém základě po každém ze sedmi žalovaných požadoval. K odstranění této vady žaloby, to je uvedení toho, co konkrétně po každém z jednotlivých žalovaných žalobce požaduje, měl být žalobce vyzván postupem dle ust. § 43 o.s.ř., to je usnesením s poučením o možných důsledcích neodstranění této vady. Soud prvního stupně však na základě neprojednatelné žaloby jednal a rozhodl a podle obsahu spisu několikanásobně překročil předmět řízení, jímž bylo zaplacení částky 709 184,- Kč. Protože v tomto přezkumném odvolacím řízení lze přezkoumávat jen rozsudek ohledně žalovaných č. 3) a č. 7), a to pouze v tom rozsahu, v němž byli zavázáni k zaplacení, případně bylo závislým výrokem rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neboť proti zamítavým výrokům odvolání podáno nebylo. V podstatě podle obsahu spisu bylo již o celém předmětu řízení rozhodnuto – řízení o zaplacení celé částky 709 184,- Kč proti prvému žalovanému S. s.p. v likvidaci Ostrava bylo vyloučeno k samostatnému řízení – výrok XII., což znamená, že ohledně celého předmětu řízení by mělo být rozhodnuto v samostatném řízení (na tom nemění nic ani skutečnost, že subjekt S. Ostrava, státní podnik v likvidaci, se sídlem v Ostravě, byl vymazán z obchodního rejstříku ke dni 19. 12. 2001, což vyplývá z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl A., XIV., vložka 246), ve vztahu k žalovaným 4) a 6) byl návrh v celém rozsahu zamítnut, tedy ke každému z nich o částku 709 184,- Kč, vůči žalovanému č. VI. bylo řízení o zaplacení celé částky, to je 709 184,- Kč zastaveno a pravomocně byl zamítnut návrh o zaplacení částky 698 128,- Kč vůči žalovanému č. 2) o zaplacení 611 000,- Kč vůči žalovanému č. 3) a o zaplacení 109 237,- Kč vůči žalovanému č. 7). Přitom je třeba konstatovat, že ač soud prvního stupně rozhodl o předmětu řízení 7x, tedy tak jako kdyby předmětem řízení byla částka 7x 709 184,- Kč, soudní poplatek za řízení byl zaplacen pouze z částky 709 184,- Kč. Ač soud prvního stupně rozhodl vůči všem žalovaným na základě neprojednatelné žaloby, lze důsledky vyvodit pouze ve vztahu k žalovaným č. 3) a č. 7), neboť ve zbývající části rozsudek z výše rozebraných důvodů přezkoumávat nelze. Ve vztahu k žalovanému č. 3) a č. 7) přezkumu odvolacím soudem jsou otevřeny jen výroky, jimiž byli tito zavázáni k zaplacení a v tomto rozsahu je třeba uzavřít, že soud napadenými výroky, a to výroky VII., IX., jakož i závislým výrokem o náhradě nákladů řízení XI., rozhodl na základě neprojednatelné žaloby. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než v těchto částech rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě (§ 221 odst. 1 a 2 o.s.ř., článek II. bod 1 zák.č. 215/2000 Sb.). V dalším řízení bude především třeba, aby si soud prvního stupně ujasnil, s kým jako se žalobcem je třeba jednat, když žalobu – arbitrážní žádost – podával subjekt V., státní podnik, a podle zápisů v obchodním rejstříku V., státní podnik „v likvidaci“, stále existuje (v arbitrážní žádosti navíc je žadatel nesprávně označen, hospodářská arbitráž však mohla z vlastního podnětu, bylo-li jinak zřejmé, o kterou organizaci jde, její označení sama i bez návrhu opravit - § 22 odst. 3 zák.č. 121/1965 Sb.). Pokud bude tvrzeno – a doloženo – právní a procesní nástupnictví V. akciová společnost Ostrava, s níž soud jako se žalobcem jednal, bude třeba jeho, případně přímo žalobce (původního žadatele) vyzvat postupem dle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř., a to již ve znění po novele provedené zák.č. 30/2000 Sb., k odstranění výše uvedené vady žaloby, přičemž soud žalobce musí poučit nejen o tom, jak je třeba opravu žaloby provést, ale i o tom, že vzhledem k tomu, že o částce 709 184,- Kč, byť na základě neprojednatelné žaloby, z níž byl soudní poplatek zaplacen, bylo pravomocnými výroky rozsudku rozhodnuto (soudem označený žalobce totiž nepodal proti zamítavým výrokům odvolání), bude přesně a vykonatelným způsobem vymezený předmět řízení ve vztahu ke každému z těchto žalovaných podléhat i poplatkové povinnosti. V případě, že žalobce neodstraní vady žaloby a žaloba ve vztahu k němu bude nadále neprojednatelná, bude ji třeba odmítnout, takováto neprojednatelná žaloba by nepodléhala dalšímu zpoplatnění. V novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně též o náhradě nákladů řízení i ve vztahu mezi žalobcem a třetím žalovaným a o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).